571

lidem s.; Nebudou-li chtíti s nimi se s. Skl.
I. 288., 290. Jenom s povšechními udáními
s. se musíme. Sš. L. 4. S-iti se s čím. Žer.
346. S-jiti se s málem.. Sych. Spokojila se
s pannami a usnula. Č. Cf. Spokojený. S.
se s něčím, někdy lépe: přestati na čem,
Bs. a dle Brs. 2. vyd. 235. lépe: sp. se
čím. — koho s kým = smířiti, versöhnen.
Že ho s císařem s-jí a smluví. V. — co
jak. Válku na čas s. Dač. I. 213. — co
kde: roztržky na sněmu. Kom. — koho,
se v čem. Již mne v tom dluhu spokojil
(zaplatil dluh). Ros. Nemohu se v mysli s-ti.

V. — koho oč. Pr. měst. — se ke komu.
Spokojil se duch jejich k němu. Jud.

Spokojlivý, genügsam. Us. Dch.

Spokojnosť, i, f., die Ruhe. Vz Spoko-
jenost

Spokojný = pokojný, ruhig. S. moře. L.

Spokojovati, vz Spokojiti.

Spokořiti, il, en, ení, demüthigen. —
koho. Reš. — čím: ostrou domluvou.

Spokrevněný; -ěn, a, o, blutsverwandt.
— s kým. S Bohem spřízněni a s-ni jsouce,
. Sš. Sk. 210.

Spokrevniti se s kým, blutsverwandt
werden. Sš.

Spokutovati koho čím, bestrafen. Us.

Spol, u, m., vz Spolek (na konci). V tě-
locviku = dvojřad cvičenců za sebou stojí-
cích, die Rotte. Vz KP. I. 425.

1. Spolačiti, il, en, ení, spolačovati, pol-
nisch machen. — koho. Jg.

2. Spolačiti s ženskou, mit ihr halten.
Píšelí.

Spolák, a, m., der Mitmann. Šm.

Spolčák, a, m., der Vereinsmeier. Dch. —
S., u, m. = několik úlů v jeden spojených.
Lš.

Spolče, ete, n. = dvojče der Zwilling.
Us. v Domažl. Sb. Dlg. 18. Říkali jim spol-
čata. Němc.

Spolčenec, nce, m. = spolčený, buřič,
der Meuterer. D., Šf.

Spolčení, n. = sjednocení, stovaryšení,
die Vereinigung. V. Mezi lidmi, když sobě
slibu nedrží, žádné s. býti nemůže. Kom.
S. anebo spolek (Gütergemeinschaft) nemá
býti jinde jediné před králem. Vz Spolek.

Vl. zř. 500. S. k jednotlivým pracem a je-
dnáním obchodním na společný účet. Us.
S. statků, die Gütergemeinschaft. J. tr. Vz
Spolek. — S., zbouření, spiknutí, die Meu-
terei. D.

Spolčenství, n., das Bandenwesen. Šm.

Spolčený; -en, a, o, vereint, verbunden,
vergesellschaftet. Práce a rozkoš přirozeně
jsou spolčeny. Kmp. — v čem, s kým,
čím. Ve při s někým s-nu býti. Zlob. V mě-
stech spolčejii jsou lidé z rozličných způ-
sobův. V. Zena s dětmi v statku manžela
svého spolčená. Pr. měst. S-ný písmem.
Zlob. S mužem a přátely svými spolčena
jest.

Spolčil, a, m., der Vereinler. Dch.

Spolčina, y, f., das Ensemble. Šm.

Spolčiti, spolči, -če (íc), il, en, ení; spol-
čovati = spojiti, spolkem sjednotiti, stova-
ryšiti, verbinden, vereinigen, vergesellschaf-
ten; rovný díl bráti, in Gesellschaft sein,

gleichen Theil haben; se = spolek udělati,
spojiti se, sjednotiti se, sich vereinigen, zu-
sammentreten. Jg. — abs. Pán Bóh s-čil
a čert dělil. Vš. — co komu. Netělesným
věcem tělesné s. Vinoř. — co, se, koho
s čím. Vyhledávání cizího dobrého s péčí
o vlastní užitek spolčíme. V. Žena ovdovělá
pokudž svého vdovství nezmění, ta spolčí
s dětmi (béře stejný díl). Boč. Co je spol-
čen s tou nezbednou, nic po něm není. Us.
Ntk. Nespolkujte se se syny nevěry ve skut-
cích tmy. Sš. II. 128. Spolčili se Římané
s Syrskými. Flav. On se s ním spolčil. V.,
Kom., Sych., Koc, Háj., Har. — se jak:
po pěti osobách jsme se spolčili. Vrat. S li
se v jedno se všemi svobodami. Dač. I. 112.
Ve spolek se s. Záv. S-li se za jednoho
člověka, aby se žádným nespravovali jiným
než králem. Bart. 220. 32. Pramen a dítko
se s-ly hříčkou. Kká. Š. 46. — se proti
komu. Kdyžby se oboji proti němu spol-
čili. Smrž. — se o co. Řečníci nemají se
o peníze spolčovati anebo děliti. Zříz. zem.
— se čím. Manžel s manželkou spolčíce se
statky budou moci téhož užiti. Pr. mést. —
se kdy. Hvězdy, které jsou se spolčily při
jeho narození. Lom.

Spolčivý, spolčlivý, gesellig. Dch.

Spolčovací, Assotiations-,Vereins-. Právo
s. J. tr.

Spolčování, n., die Vereinigung, Asso-
tiation. O s.-se vz KP. I. 93., S. N.

Společenský, gesellschaftlich. S. život,
Us., obcování. Svět. S. ostrovy v již. tichém
okeanu. Vz S. N. S. smlouva, der Gesell-
schaftsvertrag. Vz S. N. S. řád, věda, Ge-
sellschafts-, pokoj, Sitzzimmer, n., duch, der
Gemeingeist, vůz (Omnibus), hra. Dch.

Společenstvo, a, n. = společnost, spolek,
das Gremium, die Gesellschaft. S. lidské
roztrhnouti usilují. V. Vetřel se do našeho
s-a. Sych. Vz S. N. S. zapsané neobmezeným
ručením. Dch. — S., večeře Páně, die heil.
Kommunion. V.

Společně, gemeinschaftlich, sämmtlich,
gesammt. S. jeden druhého milovati; něco
s někým s. míti. V. S. proti nepříteli bojo-
vati. Flav. S. jíti, Dch., hráti. NB. Tč. 72.
A jest ta věc s. nerozdílná. Půh. I. 278.
Aby všecky s. v jedné propasti zavřel. Hus
III. 302. Máme chleba toho chudým udieleti
a ne sami jiesti, poňavadž jest s. nás a ne
zvláště mój neb tvój. Hus 1. 331.

Společní = společný.

Společnice, e, f., die Gesellschafterin,
Genossin, Theilnehmerin. Ona jest její s-cí.
Us. Aby manželka byla rovna v tom statku
s-ce s dětmi. Pr. měst.

Společnický, co společníků jest, Genos-
sen-, Gemeinschafts-. S. závazky. Ms.

Společnictví, n. = tovaryšství, die Ge-
nossenschaft. J. tr.

Společnictvo, a, n., tovaryšstvo, družina,
die Genossenschaft als Körperschaft. J. tr.

Společník, a, m., jeden ze spolku, účast-"
ník, druh, tovaryš, der Genosse, Bundes-
genosse, Geselle. V. S. dědictví, statku,
otcův (syn neoddělený, Kn. rož. 52.), vraždy
(účastník), stolní, D., nedílný, Ms. k. pr.,
řádu, Us., krádeže. Zlob. Také s-ci neb to-