Předchozí (570)  Strana:571  Další (572) |
|
|||
571
|
|||
|
|||
lidem s.; Nebudou-li chtíti s nimi se s. Skl.
I. 288., 290. Jenom s povšechními udáními s. se musíme. Sš. L. 4. S-iti se s čím. Žer. 346. S-jiti se s málem.. Sych. Spokojila se s pannami a usnula. Č. Cf. Spokojený. S. se s něčím, někdy lépe: přestati na čem, Bs. a dle Brs. 2. vyd. 235. lépe: sp. se čím. — koho s kým = smířiti, versöhnen. Že ho s císařem s-jí a smluví. V. — co jak. Válku na čas s. Dač. I. 213. — co kde: roztržky na sněmu. Kom. — koho, se v čem. Již mne v tom dluhu spokojil (zaplatil dluh). Ros. Nemohu se v mysli s-ti. V. — koho oč. Pr. měst. — se ke komu.
Spokojil se duch jejich k němu. Jud. Spokojlivý, genügsam. Us. Dch.
Spokojnosť, i, f., die Ruhe. Vz Spoko-
jenost Spokojný = pokojný, ruhig. S. moře. L.
Spokojovati, vz Spokojiti.
Spokořiti, il, en, ení, demüthigen. —
koho. Reš. — čím: ostrou domluvou. Spokrevněný; -ěn, a, o, blutsverwandt.
— s kým. S Bohem spřízněni a s-ni jsouce, . Sš. Sk. 210. Spokrevniti se s kým, blutsverwandt
werden. Sš. Spokutovati koho čím, bestrafen. Us.
Spol, u, m., vz Spolek (na konci). V tě-
locviku = dvojřad cvičenců za sebou stojí- cích, die Rotte. Vz KP. I. 425. 1. Spolačiti, il, en, ení, spolačovati, pol-
nisch machen. — koho. Jg. 2. Spolačiti s ženskou, mit ihr halten.
Píšelí. Spolák, a, m., der Mitmann. Šm.
Spolčák, a, m., der Vereinsmeier. Dch. —
S., u, m. = několik úlů v jeden spojených. Lš. Spolče, ete, n. = dvojče der Zwilling.
Us. v Domažl. Sb. Dlg. 18. Říkali jim spol- čata. Němc. Spolčenec, nce, m. = spolčený, buřič,
der Meuterer. D., Šf. Spolčení, n. = sjednocení, stovaryšení,
die Vereinigung. V. Mezi lidmi, když sobě slibu nedrží, žádné s. býti nemůže. Kom. S. anebo spolek (Gütergemeinschaft) nemá býti jinde jediné před králem. Vz Spolek. Vl. zř. 500. S. k jednotlivým pracem a je-
dnáním obchodním na společný účet. Us. S. statků, die Gütergemeinschaft. J. tr. Vz Spolek. — S., zbouření, spiknutí, die Meu- terei. D. Spolčenství, n., das Bandenwesen. Šm.
Spolčený; -en, a, o, vereint, verbunden,
vergesellschaftet. Práce a rozkoš přirozeně jsou spolčeny. Kmp. — v čem, s kým, čím. Ve při s někým s-nu býti. Zlob. V mě- stech spolčejii jsou lidé z rozličných způ- sobův. V. Zena s dětmi v statku manžela svého spolčená. Pr. měst. S-ný písmem. Zlob. S mužem a přátely svými spolčena jest. Spolčil, a, m., der Vereinler. Dch.
Spolčina, y, f., das Ensemble. Šm.
Spolčiti, spolči, -če (íc), il, en, ení; spol-
čovati = spojiti, spolkem sjednotiti, stova- ryšiti, verbinden, vereinigen, vergesellschaf- ten; rovný díl bráti, in Gesellschaft sein, |
gleichen Theil haben; se = spolek udělati,
spojiti se, sjednotiti se, sich vereinigen, zu- sammentreten. Jg. — abs. Pán Bóh s-čil a čert dělil. Vš. — co komu. Netělesným věcem tělesné s. Vinoř. — co, se, koho s čím. Vyhledávání cizího dobrého s péčí o vlastní užitek spolčíme. V. Žena ovdovělá pokudž svého vdovství nezmění, ta spolčí s dětmi (béře stejný díl). Boč. Co je spol- čen s tou nezbednou, nic po něm není. Us. Ntk. Nespolkujte se se syny nevěry ve skut- cích tmy. Sš. II. 128. Spolčili se Římané s Syrskými. Flav. On se s ním spolčil. V., Kom., Sych., Koc, Háj., Har. — se jak: po pěti osobách jsme se spolčili. Vrat. S li se v jedno se všemi svobodami. Dač. I. 112. Ve spolek se s. Záv. S-li se za jednoho člověka, aby se žádným nespravovali jiným než králem. Bart. 220. 32. Pramen a dítko se s-ly hříčkou. Kká. Š. 46. — se proti komu. Kdyžby se oboji proti němu spol- čili. Smrž. — se o co. Řečníci nemají se o peníze spolčovati anebo děliti. Zříz. zem. — se čím. Manžel s manželkou spolčíce se statky budou moci téhož užiti. Pr. mést. — se kdy. Hvězdy, které jsou se spolčily při jeho narození. Lom. Spolčivý, spolčlivý, gesellig. Dch.
Spolčovací, Assotiations-,Vereins-. Právo
s. J. tr. Spolčování, n., die Vereinigung, Asso-
tiation. O s.-se vz KP. I. 93., S. N. Společenský, gesellschaftlich. S. život,
Us., obcování. Svět. S. ostrovy v již. tichém okeanu. Vz S. N. S. smlouva, der Gesell- schaftsvertrag. Vz S. N. S. řád, věda, Ge- sellschafts-, pokoj, Sitzzimmer, n., duch, der Gemeingeist, vůz (Omnibus), hra. Dch. Společenstvo, a, n. = společnost, spolek,
das Gremium, die Gesellschaft. S. lidské roztrhnouti usilují. V. Vetřel se do našeho s-a. Sych. Vz S. N. S. zapsané neobmezeným ručením. Dch. — S., večeře Páně, die heil. Kommunion. V. Společně, gemeinschaftlich, sämmtlich,
gesammt. S. jeden druhého milovati; něco s někým s. míti. V. S. proti nepříteli bojo- vati. Flav. S. jíti, Dch., hráti. NB. Tč. 72. A jest ta věc s. nerozdílná. Půh. I. 278. Aby všecky s. v jedné propasti zavřel. Hus III. 302. Máme chleba toho chudým udieleti a ne sami jiesti, poňavadž jest s. nás a ne zvláště mój neb tvój. Hus 1. 331. Společní = společný.
Společnice, e, f., die Gesellschafterin,
Genossin, Theilnehmerin. Ona jest její s-cí. Us. Aby manželka byla rovna v tom statku s-ce s dětmi. Pr. měst. Společnický, co společníků jest, Genos-
sen-, Gemeinschafts-. S. závazky. Ms. Společnictví, n. = tovaryšství, die Ge-
nossenschaft. J. tr. Společnictvo, a, n., tovaryšstvo, družina,
die Genossenschaft als Körperschaft. J. tr. Společník, a, m., jeden ze spolku, účast-"
ník, druh, tovaryš, der Genosse, Bundes- genosse, Geselle. V. S. dědictví, statku, otcův (syn neoddělený, Kn. rož. 52.), vraždy (účastník), stolní, D., nedílný, Ms. k. pr., řádu, Us., krádeže. Zlob. Také s-ci neb to- |
||
|
|||
Předchozí (570)  Strana:571  Další (572) |