576

svatých spolkem. Hus I. 284., 330., III. 168.,
293.; Všichni (jich užívají) spolkem. Hus
III. 295. Těch všech v spolek věřímy obco-
vánie. Hus III. 295. (Tč.) Má to spolkem.
Tov. 59. Ve s. se napomínají. Jel. Ze s-ka
užívali statku. Plác. Spolkem o něco pra-
covati. Troj. Lidé v jedné vsi dvou pánův
aby pásli ze s-ku, jedni druhým bez škody.
Zř. F. I. — S., ve smyslu špatném, rota,
die Bande. S. zlodějský. V. — S. ve vojen-
ství = 25 mužův. Pětmecítma mužů to slove
spolek, 52 spolků to slove hluk. Háj. Nyní
= dva za sebou stojící vojínové (die Rotte);
muž, za nímž nikdo nestojí, slove planý
spolek (blinde Rotte). Rf. V tělocviku říkají
spol (u, m.) m.: spolek. Vz Spolník, Spol. —
S., v hud., die Gruppe. Hud. — S., spolé-
hání nač, das Sichverlassen. Není na něj velký
s. Us. u Třebíče. Flk., Sk.

Spolem = spolkem (vz Spolek), spolu, ge-
meinschaftlich. Budem pít s. Us. Rychn.
Šli s. Ib., u Opav., Klš., NB. Tč. 135. Ach An-
dulko, Andulko, běž ty bílé lože stlat, pů-
jdem na ně s. spat; Putovali s.; Jak oni se
s. líbali a mě přesmutného neznali; Půjděm
s. do kostela; Néni lepši jak v nedélu, kdy
se s. chlapci zejdú. Sš. P. 143 , 260., 271., 294.

Spolenka, y, f., aplidium, mlž. Krok.
II. 129.

Spoleto, a, n., mě. ital. v Perugii. Vz
S. N.

Spolí, n., něm. Spolly, ves u Třeboně.
PL., Tk. III. 37.

Spoličkovati koho, abohrfeigen. Vz Po-
liček, Spohlavkovati.

Spolíhati, vz Spoléhati.

Spolina, y, f., ječmen setý s pohankou.
Na mor. Valaš. Vck., Nl.

Spoliti — spolčiti. Zlob. — co kdy. Ne-
múdré jest před poptanú pověstí řeči spo-
liti. Br. (Mach. II. 2. 33.).

Spolitosť, i, ť. = společnost. Trvali ve
s-ti lámání chleba. Sš. Sk. 31.

Spolitý = společný, pospolný. S. lámání
chleba. Sš. Sk. 31.

Spolka, y, f., kaše z hrachu a krup,
svatba, Erbsenbrei, m. U Olom. Sd.

Spolkem. Pod jménem spravedlnosti mají
s. býti všecky šlechetnosti. Št. N. 206.
A všichni s. dajme chválu Bohu otci. Hus
II. 85. Vz Spolek.

Spolknouti, knul a kl, ut, utí; spoly-
kali, spolykávati, herab-, herunter-, ver-
schlucken, -schlingen. — co. Spolkl to =
zapomněl, co chtěl říci. Kšá. — co jak:
s velikou chutí, s velikým chvatem. Otesá-
nek dostal na ně chuť a spolykal je všecky
i s pasákem. Erb. Sl. Čít. 23.

Spolkobratrský, bundesbrüderlich. Sm.

Spolkování, n. Přehnané s., die Vereins-
meierei. Dch.

Spolkovati — ve spolek působiti, theil-
nehmen. NB. Tč. 96. — s kým. Měst. bož.,
Rk.

Spolkovní, associační, Assotiations . S.
právo.

Spolkovnictví, n., das Vereins-, Asso-
tiationswesen. Rk.

Spolkovnosť, i, f., der Assotiationsgeist.
Šm.

Spolkový, Vereins-. S. obchod, počet (vz
S. N.), smlouva, Nz., práva, stát (vz S. N.),
sněm, sbor, dluhy, vlastenectví, J. tr., střelba,
ples, Dch., knížka, náležitosť, pokladnice,
papíry, tolar, účet, záležitosť. Šp. S. cukro-
var, die Aktien-Zuckerfabrik. Dch. — S. list,
der Erbeinigungsbrief. Půh. 1580. Vz Spo-
lek (na začátku).

Spolkumilovný, Gesellschaft liebend.
Šm.

Spolkyně, ě, f., die Genossin. Ráj. 1., 101.

Spolně = společně. Bern.

Spolné, ého, n., das gemeinschaftliche
Mahl in Klöstern u. Kapiteln. Gl. 320.

Spolní, -ný = společný, gemeinschaftlich.
Hlas., Mus., Ráj. Spolnú rukú. Arch. VI. 24.
Vz Spolný.

Spolnice, e, f. — společnice, die Genos-
sin. Bern., Ziak. — S., průvodník, der Leit-
fisch. D.

Spolník, a, m. = společník, der Genosse,
Gesellschafter. Ráj. S. práce. Krok. S. a
druh toho osudu. Ráj. 1. 15. — S-ci = bra-
tranci a sestřenci, i další potomci dědovi,
kteří pole si rozdělili, ostatně společně žijí.
Slov. Dbš. — S., v tělocviku. S-ci jsou cvi-
čenci ve dvouřadu za sebou stojící; s. prvý,
druhý. Tš. Cf. KP. I. 425. Vz Spolek (na
konci).

Spolnosť, i, f. = společnost. Šf.

Spolný = společný. Dch. Cf. Spolnosť.
Králové s-nou táhli mocí. Kom. — komu.
S-na ta všem žádost. Sš. Hc. 39. Vz Spolní.

Spolorukojmě, vz Spolurukojmě. Ros.

Spolozvučka, y, f., vz Spoluzvučka. Ros.

Spolozvučný, vz Spoluzvučný. Knst.

Spolozvuk, vz Spoluzvuk. Berg. exc.

Spolu, adv. = jeden s druhým, dohro-
mady, společně, zároveň, stejně, simul. Z.
wit. 13. 3. a j. Mit-, zusammen, gemeinschaft-
lich, zugleich. Však si to hned spolu po-
víme; Jsou s. jedna ruka; Mají s. škejru
(jsou na kordy); Jsou s. na škejře. Dch.
Jsou s. na nože. Us. Všk. Zašlé (eingelau-
fen) spisy s. s přílohami se vracejí. J. tr.
Potom jel z Prahy a Pražané s. hned ku
králi Vladislavovi. Let. 295. A ty oba úřady
s. spravoval. Dač. I. 46. Jg. Všichni s.; s ně-
kým s. smýšleti (stejně); s. mluviti, rozmlou-
vati, dýmati, míti. V. Věc spolu s okolič-
nostmi v poznamenání uvozuj; manželé s.
bydlí. Kom. Bratří dva s. narození. V. Vešli
s. v nevoli. Sych. A tys ho propustil bez
mé vuole, snad s. jmáte (jste s. spolčeni)?
Byli s. rok (žili); A ti s. řadovali (zechten)
s Bajkem; Slýchal, že ta dva lány s. byla
(k sobě náležely); A na to s. zuostali, jestliže
by Kuklík ta sukna mohl prodati, že vuoli
svú k tomu dává; Mezi nebožtíkem a jeho
manželkou, když jsú se spolu sňali, taková
úmluva se stala; Rozmlouvali s. o tom;
Když se v Kroměříži s. shledali; Ten zisk
s. máte. NB. Tč. 7., 35., 72., 165., 185., 192.,
235., 272., 292. Chtěli spolu i nechtěli. Jel.
Dva a dva s. Har. S. se držeti, V., se o něco
snésti. D. S. řadovati, jísti a píti. V. S. me-
zovati. Kom. Půjdeme s. Drží mi muoj od-
díl, jakož nám naše máti s. dala; Jsúce s.
u jedněch pánóv a z jedné strany. Půh. II.
495., I. 296. Nenašli se s. ti milí na světě;