577

Tak se s. uradili, by to dítě zmordovali;
Sedym tam spolem byli, slova s. nemluvili;
Tebe vezmu k sobě, budem s. v hrobě; S.
pásli, s. hráli; Dyby vrata mluvit mohly,
u kterejch sme s. stávali; Stoupilo k nám
dolů, bylo s námi s. Sš. P. 88., 158., 161.,
564., 582., 736. (Tě.). Boha milovati a jeho
prikázánie plniti s. běží, tak že jedno ne- j
móž býti bez druhého; A věz, že s. i hněváse dobrý na zlého i miluje ho; Nehodí sě
jednomu dvěma mečoma železnýma spolu
bojovati; Přikázánie to přestupuje člověk
trojím obyčejem, slovem, skutkem neb obým
s.; V kostele s. modlení dobře se hodí; Ni-
žádného dobrého všichni kněžie s nemohú
poslati do pekla; Manželství dobrého zna-
mení jest, když manželé řádně s. bydlé;
Kúkol nekterak prospěšen jest pšenici, neb
vieže s. stéblé, že móž lépe státi proti větru,
aby neklátil; A jiné padlo mezi trnie a s.
vzrostlá trnie utlačila sú je; Hospodářní
buďte s. bez reptánie; Ciesař a král všeho
tvoru, chtě mieti dědice, urodil sobě syna,
s. věčného a s. rovného; S. nemúdrý a blá-
zen zahyneta; Z té řeči vezmi sobě, že
samé tělestné spolu bydlenie, manželské
snětie, jest hodné a slušné; V čas zapově-
děný nemají s. tělestným skutkem bydleti;
Nebude-liť plodu mieti, tožť daremné spolu
léhání. Hus I. 141., 154., 175., 222., 299.,
352., 371., II. 60., 70., 140., III. 1.. 140.,
209., 269. (Tě.). Nebudete dlouho s. vařiti.
Prov. Jsou s. na štíru. Pravdu sobě mluvme
a dobře s. buďme. Mějme s., co vyděláš,
však škoduj sám, co proděláš. Lom. S. dě-
lati, hráti, jeti, jíti, působiti, spáti. D. — S.,
ve složeninách často zbytečné: spoluúčastný,
spoluúd, spolubližní, spolubratr, spoluútrp-
nosť, spolutovaryš atd. Jg., D., Brs., Ht. —
S. = pohromadě, beisammen. Hospodina když
chválíš, chvále jeho šest věcí schováš (za-
chováš) ; Pošli srdce vzhóru, řiekaj právě
a patři k smyslu, buď mysl povýšená, noze
spolu a oči nízko. Hus 1. 308.

Spoluapoštol, a, m., coapostolus, der
Micapostel. O zvláštní Petrovo před ostat-
ními s-ly vyznamenání. Sš. J. 306.

Spoluběhoun, a, m., der Mitläufer. Aqu.

Spolubiskup, a, m., der Mitbischof. Zk.
exc.

Spolublaženec, nce, m., der Mitselige.
Že blaženci z blaženosti s-ců novou napořád
čerpati budou blaženosť. Sš. Sk. 240.

Spolubližní, lépe: bližní, bratr, der Ne-
benbruder. D.

Spolubojovnice, e, f.. die Streitgenossin.
Jg.

Spolubojovník, a, m., der Streitgenosse.
Reš.

Spolubolestiti, spola ku porodu praco-
vati. — abs. Celá příroda s-tí až dosavad.
Sš. I. 90.

Spolubratr, a, m., der Mitbruder. V.
Všichni jsme s-tři. Rad. zv. 41.

Spolubřišný. S-ní bratři, Stiefbrüder von
einer Mutter. Schön. exc.

Spolubydlení, n., lépe: spolu bydlení,
contuberniuna, die Mitwohnung. V. Z té řeči
vezmi sobě, že samé tělestné spolu bydlenie
slušné jest obyčejem. Hus III. 209.

Spolubydlící, mitwohnend, der Stuben-
genosse. Kom. J. 910.

Spolubydlitel, e, m., der Mitwohner. Ms.
1444. Boč. exc.

Spolubyt, u, m., die Mitwohnung. V. —
S., spolubyť, i, f., spolubytí, die Koexistenz.
Nz. Vz Spolubytelnosť, Soubyt.

Spolubytec, tce, m., der Wesensgleiche,
consubstantialis. S. s otcem podlé božství.
Sš. J. 175.

Spolubytelnosť, i, f., die Koexistenz. St.
N. 300. Vz Spolubyt.

Spolubytelný, consubstantialis, gleich-
wesentlich. Zlob.

Spolubýti, spolubytovati, koexistiren. Nz.

Spolubytka, y, f., eucaelium, mlž. Krok.
II. 129.

Spolubytnosť, i, f., contubernium, spo-
lečný byt, spolubyt. V. — S., spolupodstatnosť,
die Wesensgleichheit, consubstantialitas. Pán
svrchovanou pravdu křesťanské víry o s-ti
své s otcem pronesl. Sš. J. 182.

Spolubytný, coessentialis, spolupodstatný,
consubstantialis, gleichwesentlich. Proch., Zk.
exc. Syn (boží) s. Sš. J. 149.

Spolucestec, stce, m., der Mitreisende,
Reisegefährte. V Assu sešel se s ostatními
s-stci. Sš. Sk. 234. Vz násl.
Spolucestovník, a, m., der Reisegefährte.
Šm. Vz předcházející.

Spolucit, u, m., das Mitgefühl. Šm.

Špolučasník, a, m. = vrstevník, der Zeit-
genosse. Rostl. III. a. 4., 13.

Spolučelední, von einer Familie. S. po-
kolení rostlin. Rostl. III. a. 43., 108.

Spolučinnosť, i, f., die Mitthätigkeit. S.
občanská. Dch.

Spolučinný, mitthätig. Dch.

Spolučlověk, a, m., der Mitmensch. Us.

Spoludědic, e, m., der Miterbe, Erbge-
nosse. V. S. království nebeského. Hus I.
122., 1.

Spoludědictví, n., die Miterbschaft, Erb-
genossenschaft. Papr., Rd. zv.

Spoludědička, y, f., die Miterbin. Us.

Spoludědičný, miterbend. Sestrú nazývá
ji, neb jest s-na královstvie jeho učiněna.
Hus. III. 59.

Spoludějce, e, m., der Mitthäter, Mit-
händler, der Kontrahent. CJB. 369. Vz Sjed-
nati se na čem.

Spoludělnice, e, f., die Mitarbeiterin.
Hlas I. 265.

Spoludělník, a, m., der Mitarbeiter. D.
Timotheus, s. Pavlův na vinici Páně. Sš. I.
148., II. 152.

Spoludlužník, a, m., der Mitschuldner.
J. tr.

Spoludomácí víry, souvěrec, der Glau-
bensgenosse. Skl. V. 254., 257.

Spoludřevař, e, m., der Helfer des Holz-
hauers. Um. les. II. 188.

Spoludruh, a, m. (lépe: druh), der Mit-
genosse, Gefährte. Č. Nár. ps. I. 218.

Spoludružka, y, f., die Mitgenossin. Jg.

Spoludružstvo, a, n., die Mitgenossen-
s.chaft. Aqu.

Spoludrželivosť, i, f., die Kohärenz.
Země má s., tak že všechna chce spolu býti.
Hus II. 76. Vz Spoludržnosť.