579

Spolunocležník, a, m. = spolunocléhář.
Mor.

Spoluobčan, a, m., der Mitbürger. Us.

Spoluobchodník, a, m., der Handelsge-
nosse. Šm.

Spoluobviněnec, nce, m., der Mitbeschul-
digte. J. tr.

Spoluobyvatel, e, m., der Mitbewohner.
V. Dávaje vinu jednomu s-li našemu Kuklí-
kovi, že by jemu schovati dal k věrné ruce
šest postavuov sukna. NB. Tč. 185., 218.,
217. a j. Přiučili se od s-lů řeckému jazyku.
Sš. II. 3.

Spoluobyvatelka, y, spoluobyvatel-
kyně, ě, f., die Mitbewohnerin. Jg.

Spoluobžalovanec, nce, m., der Mitan-
geklagte. J. tr.

Spoluobživiti = spoluvzkřísiti — co kde.
Bůh s-il nás v Kristu (ku podobnému, k ja-
kému Kristus ožil, nás životu vzkřísil). Sš.
II. 92., 94.

Spoluoprávněnec, nce, m., der Mitbe-
rechtigte. J. tr.

Spoluotcovstvo, a, n., die Mitväterschaft.

Spolupán, a, m., der Mitherr. Šm.

Spolupanovník, a, tu., der Mitherrscher.
J. tr.

Spolupastva, y, f., die Mitweide. J. tr.

Spolupastvec, stevce, m., der Weide-
genosse. D.

Spolupiják, a, m., der Mittrinker. Aqu

Spolupiták, a, m., der Saufbruder. D.

Spolupitel, e, m., der Mittrinker. Jel.
Enc. m. 14.

Spoluplacený; -en, a, o, zugleich ge
zahlt. Mají-li úroci s penězi hlavními s-ni
býti podlé práva. NB. Tč. 217.

Spoluplemenník, a, m., z jednoho ple-
mene, der Stammgenosse. Šf.

Spoluplnomocník, a, m., spoluzmocněnec,
der Mitbevollmächtigte. J. tr.

Spolupocestník, a, m., der Reisegefährte.
Zák. sv. Ben. živ. 162.

Spolupocestný, ého, m., der Mitreisende,
Reisegefährte. Kom. J. 476.

Spolupodepsání, n., die Gegenzeichnung.
J. tr.

Spolupodnikatel, e, m., der Mitunter-
nehmer. Srn.

Spolupodobný, vz Spolutvárný.

Spolupodpis, u, m., die Mitfertigung. Srn.

Spolupodstatnosť, i, ť., coëssentialitas,
gleiche Wesenheit, die Wesensgleichheit. Tím
s. a jednobytnosť svou s Bohem jasně vy-
stavuje. Sš. J. 229. V tétéž zůstává s otcem
s-ti; Mluví Pán o své s otcem s-ti. Sš. J.
26., 92. (Hý.).

Spolupodstatný, rovně jako druhý pod-
statný, consubstantialis, von gleicher We-
senheit. Aqu., Ros., Zk. exc. S. syn boží.
Sš. J. 146. — komu. Pána synem božím
otci s-ným býti ukazovali; Já jsem synem
božím s-ným otci. Sš. J. 264., 143. (Hý.).

— s kým. Kristus jest jednobytný a s.
s otcem. Reg. urb. rozm. 68.

Spolupohřebiti, il, en, ení, -hřebovati.

— s kým skrze co. S-ni jsme s ním skrze
křest. Sš. I. 69.

Spolupomezný, angränzend, nachbarlich.
Aqu.

Spolupomoc, i, f., die Bei-, Mithilfe, Mit-
wirkung. Kram. exc.

Spoluporučnik, a, m., der Mitvormund.
J. tr.

Spoluposel, sla, m., der Mitbote, Mitab-
geordnete. Solf., Mus.

Spoluposluchač, e, m., der Mithörer.
Šm.

Spolupoutník, a, m., der Mitpilgrim.
Har.

Spolupovodník = spolupůvodník.

Spolupracovatel, e, m. = spolupracov-
ník. Pavel píše jménem s-lů svých. Sš. II. 7.

Spolupracovník, a, m., der Mitarbeiter.
J. tr.

Spolupřebývání, n., das Mitwohnen; die
Beiwohnung. Ze s. tělestného láska se přie-
lišná rozmnožuje a zapaluje. Hus III. 205.

Spolupřičinění, n., die Mitwirkung. To
od s. jejich závisí. Sš. II. 81.

Spolupřísedník, a, m., přísedník, der
Beisitzer. Že příkladové ti největší moc na
s-ky míti budou. Sš. Sk. 64.

Spolupřísežný, der Beisitzende, Bei-
sitzer. Jana Bumbala, s-ného našeho starej
rady; Dále svědomí seznává s. náš, v ty
časy tovařiš obžalovaného. NB. Tč. 29., 42.
(21., 84., 107., 165., 242.).

Spolupuntovník, a, m., der Bundes-
genosse; Mitverschworene. Kom. J. 695.

Spolupůsobce, e, m., der Mitwirker. J. tr.

Spolupůsobení, n., die Mitwirkung, das
Zuthun. Syr., Dch.

Spolupůsobiti, il, en, ení, mitwirken, mit-
thun. — v co, auf etwas Einfluss nehmen.
Dch. — nač. Vz Působiti. — k čemu.
Slepec s-bil k ozdravení svému. Sš. J. 161.
— s kým. Lidé, kteří s milostí boží s. usi-
lují; Neb ten, jenž pomáhal Petrovi v apo-
štolství, s-il se mnou. Sš. I. 104., II. 21.

Spolupůsobník, a, a, der Mitwirkende.
Šm.

Spolupůsobný, mitwirkend. Podlé toho
má starý zákon i s. postavení k uvedení
křesťanství. Sš. II. 42.

Spolupůvod, u, m., der Mitkläger. Nál.
214.

Spolupůvodnice, e, f., die Miturheberin.
Jg. Slovn.

Spolupůvodník, a, m., der Miturheber.
Jg., Cyr. 122.

Spolurada, y, m., der Beisitzer. V.

Spoluřadně, koordinirt. Slova ta s. se
kladou. Sš. Sk. 260.

Spoluradní, ího, m. = spolurada. V.

Spoluřadník, u, m., die Koordinate.

Spoluradný = spoluradní. Ješto se bál
s-ných svojich. Sš. J. 47.

Spoluřadný, koordinirt. S. pojmové.
Mark. Lg. 49. — S., syntaktisch. S. častice.
Sš. J. 269.

Spoluradosť, i, f., die Mitfreude. Leška.

Spoluradovati se, sich mitfreuen. —
s kým. S-ji se se všemi vámi. Sš. II. 167.

Spoluřadovník, a, m., der Mitzecher,
Zechgeselle. D.

Spoluřeholník, a, m., der Ordensgenosse
Dch.

Spolurodák, a, m., der Stammgenosse.
Dch.