580

Spolurostlý, mitaufgewachsen, gleichen
Alters. Aqu.

Spolurotní = jedné roty, Rottgesellen-.
Reš.

Spolurotuík, a, m., der Rottgeselle. D.,
Cyr. 114.

Spolurovný, seines Gleichen. V.

Spolurozkošník, a, m., der Vergnügungs-
gefährte. Srn.

Spolurožka, y, f., dioctria, eine Raub-
fliege. Krok. II. 265.

Spolurukojemství, n., společné ruko-
jemství, die Mitbürgschaft. J. tr.

Spolurukojmě, ě, m., der Mitbürge. V.

Spolurytíř, e, m., der Streitgenosse. Har.

Spolusebrati, mitsammeln. — co.

Spoluseděti, ěl, ění, mitsitzen, Beisitzer
sein. To Javorníček svědčil dobrým lidem
spolusedícím. NB. Tč. 93.

Spolusezení, n. Vz Sezení. Vzkříšení
a s. rozumí mravné. Sš. II. 95.

Spoluskladatel, e, m., der Mitverfasser.
Podřízený s. listu toho. Sš. II. 152.

Spoluslavenec, nce, m., der Mitverherr-
lichte. V nebesích dán mu přítelem a s-cem.
Sš. Sk. 92.

Spoluslednosť, i, f. Pod podobou chleba
krev také a pod podobou vína tělo Páně
podlé s-ti se nalézá. Sš. J. 114.

Spoluslibce, e, m., der Mitbürge. 1493.

Spoluslíbený, mitverlobt. Aqu.

1. Spolusiuha, y, spoluslužebník, a,
m., der Mitdiener, Mitknecht. Jg. Musie člo-
vek mieti slitovánie nad s-hú, jakož pán
nesmierne dóstojenstvie větčieho slitoval se
nad ním; Každý k obecnému užitku poží-
vati má těch věcí, kteréž má, ne ku škodě
s-sluh; Vladař tento obrátil sé jest ku po-
moci dobré, že dobře jest učinil s-hám, aby,
když by on umřel, oni jsúce na živě, mohli
jemu pomoci; A vyšel sluha ten, nalezl jest
jednoho z s-sluh těch, jenž dlužen bieše
jemu 100 peněz; Všichni jsme s-hy, neb
všichni spolu máme slúžiti jednomu pánu;
Ten svého s-hu hrdlí, krož ho, an zaplatiti
nemóž, vězí n. mučí. Hus I. 141., 177., 301..
388., 392. (Tč.).

2. Spolusiuha, y, spoluslužebnice, e,
f., die Mitdienerin. Hus.

Spolusnažník, a, m., der Strebensge-
nosse. Dch.

Spolusoused, a, m., der Mitnachbar.
Schön, exc, BN. Kteřížto poručníci jsú dva
s-dé naši, muži viery hodni; Potom když
jest domuov přijel, nařkl jest jej s. jeho,
že by on ji ukradl. NB. Tč. 11., 115. a j.

Spolusouseda, y, f., die Nachbarin, Jed-
noho času prišla jest Machna spolusúseda
našie k Kuně a ji chce štrafovati; Žalobu
vedl na jednu ženskú osobu, s-du naši. NB.
Tč. 11., 184., 214.

Spoluspiknutý, der Mitverschworene.
Šm.

Spoluspilek, lka, m., der Mittrinker.

Spolusplnomocněný; -en, a. o, der Mit-
bevollmächtigte. D.

Spolusprávce, e m., der Mitgewährsmann.
Vš. IV. 11.

Spoluspuntovník, a, m. = spoluputov-
ník. V.

Spolusrovnalosť, i, f., die Zusammen-
stimmung, Harmonie. Nomencl.

Spolusrovnalý, zusammenstimmend, har-
monisch.

Spolustání, n., das Beisammenstehen.
Hlas.

Spolustarší, ího, m., der Mitälteste. Kom.

Spolustatnosť, i, f., die Wesensgleich-
heit. Čímž se jedinosť a tudy s. Krista
s otcem vystihuje. Sš. II. 45.

Spolustatný, gleichen Wesens, gleich
gross. Moc Kristova s mocí otce s-ná. Sš.
J. 8G. — s kým. Pán s otcem s-ten a s ním
jedno jest. Sš. J. 209., 156.

Spolustojící, mitstehend. Č.

Spolustolení, n., das Mitsammenspeisen.
V. Utrhačóv spolu stolenie jest horšie než
psie, hadové a svinie. Hus l. 383.

Spolustolící, mitspeisend, der Tischge-
nosse. V.

Spolustoličník, a, m., der Gerichtsas-
sessor. Přitom žalobník opět odvolal sě na
jednoho s-ka našeho (který na súdní stolici
sedí); A za pátého, kterýžto jest s. a to-
variš náš, otčim žalobníků prosil jest nás,
abychom jeho odpustili z stolic k jeho po-
třebě vstáti. NB. Tč. 1 17., 11.

Spolustolitel, e, m., der Tischgenosse.
D.

Spolustolník, a, m. = spolustolitel. Ros.

Spolustrádání, n., vz Strádati. Oslava
s Kristem dává se pod výminkou s. s ním.
Sš. Sk 172. - Sš. J. 189. (Hý.).

Spolustrávnice, e, f., die Tischgenossin.
Jg.

Spolustrávník, a, m., der Tischgenosse.

Spolusvědek, dka, m, der Mitzeuge.
J. tr.

Spolusviti-zitel, e, m., der Mitsieger.
Aqu.

Spoluškolák, a, m., spolužák, der Mit-
schüler, Schulfreund. Jg.

Spolutělný = soutělný. Sš. II. 104.
Spolutovaryš, e, m., der Mitgeselle. V.,
Sf., Bart. Přistúpil jest před nás konšel
s-řiš náš, i žaloval jest. NB. TČ. 193., 251.

Spolutovaryšství, n., die Genossenschaft.
Sm.

Spolutrávení, n., das Mitzehren, die
Tischgenossenschaft. V.
Spolutrcstanec,uce, m., der Strafgenosse.
Šm.

Spolutrpení, n., das Mitleiden. V. — S.,
die Gemeinschaft (Duldung) z. B. bei einer
Innung. Pacholek pekařský chtivý mistrem
býti, ten má sobě dobyti s. šesti groši atd.
Boč. exc.

Spolutrpěti, ěl, ění, mitleiden, mitdulden.
— s kým. A s Kristem s. se zdráhají; Kdo
tak trpí, ten s Kristem s-pí. Sš. II. 180., 176.

Spolutrpící. Duchek švec s. náš chtě sě
do cechu řemesla ševcovského vkúpiti . . .
NB. Tč. 288., 190. Cf. Spolutrpeni.
Spolutrpitel, e, m., der Leidensgenosse.
Šm.

Spolutvárný = spolupodobný. S-no bude
tělo naše tělu Kristovu. Sš. II. 181.

Spol utvor, a, m , das Mitgeschöpf. Šm.

Spoluúčastenství, n., die Theilnahme.