582

Spoluživný, mitlebend. Aqu.

Spoluživot, u, m. = spolužití. S. občanský.

Spoly, dle Dolany, něm. Spole, ves u Ne-
veklova. PL.

Spolykati, vz Spolknouti.

Spolzvuk = spoluzvuk. Mat. Beneš.

Spomáhati, vz Spomoci.

Spomenouti, vz Zpomenouti (toto lepší,
poněvadž ze: vzpomenouti. Brs. 2. vd. 235).

Spomenutí, n., die Erinnerung, Erwäh-
nung. Jg.

Spominka, vz Zpomínka.

Spominouti se, ul utí = vztéci se, wü-
thend werden. Pes se spominul. Us.

Spominutý = vzteklý, wüthend, wüthig.
S. pes. Us.

Spomír, a, m., osob. jm. Šd.

Spomoc, i, f., spomůcka, spomocička,
y, f. == spomožení, pomoc, die Hilfe. V. Pro-
siti spomoci a odpuštění všech hříchův. Ojíř.
Zpomněl na mne s nemocí, nebylo mně k s-ci.
Sš. P. 776. Učiníme mu s. BO.

Spomoci, spomohu, můžeš, 3. os. pl. mo-
hou, moz, moha (ouc), mohl, žen, ení; spo-
máhati = pomoci, helfen, aufhelfen, Hilfe
leisten, befördern. Jg. — abs. Jak mohl, tak
spomohl. Vz Pomoc. Č. Nabrala mu vody
z louže : Pí bratříčku, to spomůže. Sš. P.
169. — komu. Jinému spomáhá. V. S. zraku.
Byl. Spomoziž nám Pane, ať nezahyneme;
Sv. Jan mně spomůže, utrhače přemůže. Sš.
P. 16., 56. Síla hyne, neduhové rostou, jimž
konečně lékaři nespomohú. Hus II. 431. Aby
nám ráčil spomoci. Pass. 9. Nespomohlo
babě ani kouřeni. Prov. — komu v čem.
Rk. Půjdu já k otci, on je všemocný, on
mně spomůže v tejto úzkosti. Sš. P. 51. —
čím. Svému úmyslu také tím mnoho spo-
máhá. Ras. Sobě mistrovstvím nespomóžem.
Kat. 2184. Ale cožkoli muož v Bohu komu
dobrého učiniti řečí, neb skutkem spomoci,
jest jemu povinen. Hus III. 180. — kdy.
A tobě v tvú núzi spomohu. Pass. 35. —
komu k čemu. Ten lék spomáhá ke všem
bolestem. Jád. Ke všeliké nemoci mého
mistra masti mohu spomoci. Mast. v. 119. —
od čeho. Od rozličných neduhů lidem spo-
máhal. Br. — odkud: z vazby někomu s.
Br. Na dušičky spomínejte, z očistce jim
spomáhejte; O lásko, o lásko zlá, jak ty
mnoho můžeš, že ty tem mladém lidům ze
světa spomůžeš. Sš. P. 63., 125. Rač spo-
moci nám z núze. Kat. 1906. — jak. Jenžto
(Buoh) nadpřirozeně množ spomoci. Pass. 3.
Hospodin nad vešken přirozený běh s. muož.
Pass. 4. — komu kam. Jenom jeden halíř
dala, ten jí do nebe spomáhá. Sš. P. 27.
S-ci komu z bláta do louže. Us. Mřk. —
proti čemu. Ten kořen spomáhá proti je-
dovatému uštknutí hadův. Byl. — komu
čeho. Všichni svatí proste, nám toho spo-
mozte, abychom s vámi bydleli. Hank. výb.
— komu na co. V žádné zemi nemohli
lékaře takového nalézti, aby mu na tu ne-
moc mohl s. Čtení Nikod. — s inft. Co
spomůže vodu bíti? Prov. Jg.

Spomocitel, e, m. = pomocník, der Hel-
fer. Pass. 5., BO., Boč. exc. 1410.

Spomocnice, spomocnice, e, f., die Helfe-
rin, Gehilfin. D.

Spomocník, zpomocník, a, na., der Helfer.
BO. V. On bude jeho s-kem. Flav. Kováře
z neužitečných buřičů s-ky hor učinili. CJB.
311.

Spomocný, zpomocný; -cen, cna, o, hel-
fend, hilfreich. S. voda. Lék. kn. — komu
k čemu. Byl ke vší pravdě (= právu) všem
s-cný. St. skl.— komu od čeho. Byl jí
od jejích muk a bolestí s-cný. Biancof. —

Jg-

Spomožení, n., die Abhilfe. Žádal nebe-
ského s. Hus III. 266. Jest slušná věc leto-
pisuov a pamětí po sobě pozůstavovati pro
s. v dobrém a spravedlivém. Dač. I. 3.

Spomožitelný —- spomáhající, Hilfe lei-
stend. Har. I. 7.

Spomstiti se, il, ění, sich rächen. —
komu. Tak se jí spomstily. Kldy. Vánč.

Spomyšl, e, i"., Spomischel, ves u Veltrus.
PL.

Spona, sponka, spoučička, y, f., ze
pbnu (h stupňováno v o. Gb. Hl. 141.). S.
= nástroj, jímž se dvě věci spínají, spojují,
skoba, die Klammer. S. na ruce. BO. Dvé
lodí přitužily se sponami k holandskému
korábu. Hlas. Sponky oponové, na rámy.
Kh. S. na ramena, ramenní, die Achselspange.
Čsk. Spona na ruce, ruční, die Handspange.
Čsk. S. úhelná, das Winkelband. Nz. Spona
v hudbe, die Klammer. Hud. — S., spinadlo
šatů, die Spange, das Heft, Haftel, Heftel,
die Schleife. V MV. nepraváglossa. Pta. Spon-
kami sepínati, sepnouti. D. S. stříbrná. —
S., nečistota ve vlně, Knoten in der Wolle. V.
Vz Sponka. — S., částka spojující v úsudku
podmět s přísudkem, das Satzband, die Ko-
pula. Marek. S. jestta časť věty, kterouž vzá-
jemný vztah mezi podmětem a přísudkem
se označuje. Kos., Brt. S. §. 17. — 1. Vy-
náší-li se výrok časoslovem, bývá spona, jíž
se přísudek podmětu připíná, v časoslově
(v thematick é samohlásce a v osobní kon-
covce): nese-me, nese te. Vz Koncovka (I. 734.
b.), Bž. 172, Spojný. — 2. Vynáší-li se pří-
sudek jménem podstatným n. přídavným n.
příčestím n. zájmenem n. číslovkou, jest spo-
nou a) pomocné sloveso býti. Hvězdy jsou
jasné. Bůh stvořitel jest. — Pozn. 1. Tato
spona se vynechává a) ve příslovích. Zlá
rada rádci nejhorší. Bez ochoty zlé roboty.
Pěšky jako za vozem. — ß) V soudech sluš-
nosti, potřeby, povinnosti, možnosti (potřebí,
možná, platno atd.). Znáti víno po octě.
Třeba opatrnu býti. Každému potřebí mou-
drosti. V. — y) Při partc, trpném na ozna-
čenou minulosti. Utonul a více potom ne-
nalezen. — 0) Ve spojeninách téměř v jedno
splynulých. Kde který žebrák přišel. Zk.,
Brt. S. §. 18. Vz Býti. — Pozn. 2. Býti není
sponou, nýbrž přísudkem, přisuzuje-li se pod-
mětu toliko jsoucnost. Bůh jest. Byla svornosť,
už jí není. Brt. S. §. 17., 18. Vz Přísudek. —
b) Rovněž jako spona býti mají též jiná
slovesa za přísudek jména podstatná aneb
přídavná a to «) slovesa nepřechodná (ostati,
zůstati, trvati, jíti, choditi, státi, ustáti, le-
žeti, padnouti atd.). Dědiny pusté zůstaly.
Háj. Pravé přátelství nepohnuté trvá. Mudr.
To dítě z té nemoci zdrávo vstalo. — ß)
Slovesa střední: činím se, dělám se, stavím



	582

	Spoluživný, mitlebend. Aqu. Spoluživot, u, m. = spolužití. S. občanský. Spoly, dle Dolany, něm. Spole, ves u Ne- veklova. PL. Spolykati, vz Spolknouti. Spolzvuk = spoluzvuk. Mat. Beneš. Spomáhati, vz Spomoci. Spomenouti, vz Zpomenouti (toto lepší, poněvadž ze: vzpomenouti. Brs. 2. vd. 235). Spomenutí, n., die Erinnerung, Erwäh- nung. Jg. Spominka, vz Zpomínka. Spominouti se, ul utí = vztéci se, wü- thend werden. Pes se spominul. Us. Spominutý = vzteklý, wüthend, wüthig. S. pes. Us. Spomír, a, m., osob. jm. Šd. Spomoc, i, f., spomůcka, spomocička, y, f. == spomožení, pomoc, die Hilfe. V. Pro- siti spomoci a odpuštění všech hříchův. Ojíř. Zpomněl na mne s nemocí, nebylo mně k s-ci. Sš. P. 776. Učiníme mu s. BO. Spomoci, spomohu, můžeš, 3. os. pl. mo- hou, moz, moha (ouc), mohl, žen, ení; spo- máhati = pomoci, helfen, aufhelfen, Hilfe leisten, befördern. Jg. — abs. Jak mohl, tak spomohl. Vz Pomoc. Č. Nabrala mu vody z louže : Pí bratříčku, to spomůže. Sš. P. 169. — komu. Jinému spomáhá. V. S. zraku. Byl. Spomoziž nám Pane, ať nezahyneme; Sv. Jan mně spomůže, utrhače přemůže. Sš. P. 16., 56. Síla hyne, neduhové rostou, jimž konečně lékaři nespomohú. Hus II. 431. Aby nám ráčil spomoci. Pass. 9. Nespomohlo babě ani kouřeni. Prov. — komu v čem. Rk. Půjdu já k otci, on je všemocný, on mně spomůže v tejto úzkosti. Sš. P. 51. — čím. Svému úmyslu také tím mnoho spo- máhá. Ras. Sobě mistrovstvím nespomóžem. Kat. 2184. Ale cožkoli muož v Bohu komu dobrého učiniti řečí, neb skutkem spomoci, jest jemu povinen. Hus III. 180. — kdy. A tobě v tvú núzi spomohu. Pass. 35. — komu k čemu. Ten lék spomáhá ke všem bolestem. Jád. Ke všeliké nemoci mého mistra masti mohu spomoci. Mast. v. 119. — od čeho. Od rozličných neduhů lidem spo- máhal. Br. — odkud: z vazby někomu s. Br. Na dušičky spomínejte, z očistce jim spomáhejte; O lásko, o lásko zlá, jak ty mnoho můžeš, že ty tem mladém lidům ze světa spomůžeš. Sš. P. 63., 125. Rač spo- moci nám z núze. Kat. 1906. — jak. Jenžto (Buoh) nadpřirozeně množ spomoci. Pass. 3. Hospodin nad vešken přirozený běh s. muož. Pass. 4. — komu kam. Jenom jeden halíř dala, ten jí do nebe spomáhá. Sš. P. 27. S-ci komu z bláta do louže. Us. Mřk. — proti čemu. Ten kořen spomáhá proti je- dovatému uštknutí hadův. Byl. — komu čeho. Všichni svatí proste, nám toho spo- mozte, abychom s vámi bydleli. Hank. výb. — komu na co. V žádné zemi nemohli lékaře takového nalézti, aby mu na tu ne- moc mohl s. Čtení Nikod. — s inft. Co spomůže vodu bíti? Prov. Jg. Spomocitel, e, m. = pomocník, der Hel- fer. Pass. 5., BO., Boč. exc. 1410. Spomocnice, spomocnice, e, f., die Helfe- rin, Gehilfin. D.	Spomocník, zpomocník, a, na., der Helfer. BO. V. On bude jeho s-kem. Flav. Kováře z neužitečných buřičů s-ky hor učinili. CJB. 311. Spomocný, zpomocný; -cen, cna, o, hel- fend, hilfreich. S. voda. Lék. kn. — komu k čemu. Byl ke vší pravdě (= právu) všem s-cný. St. skl.— komu od čeho. Byl jí od jejích muk a bolestí s-cný. Biancof. — Jg- Spomožení, n., die Abhilfe. Žádal nebe- ského s. Hus III. 266. Jest slušná věc leto- pisuov a pamětí po sobě pozůstavovati pro s. v dobrém a spravedlivém. Dač. I. 3. Spomožitelný —- spomáhající, Hilfe lei- stend. Har. I. 7. Spomstiti se, il, ění, sich rächen. — komu. Tak se jí spomstily. Kldy. Vánč. Spomyšl, e, i"., Spomischel, ves u Veltrus. PL. Spona, sponka, spoučička, y, f., ze pbnu (h stupňováno v o. Gb. Hl. 141.). S. = nástroj, jímž se dvě věci spínají, spojují, skoba, die Klammer. S. na ruce. BO. Dvé lodí přitužily se sponami k holandskému korábu. Hlas. Sponky oponové, na rámy. Kh. S. na ramena, ramenní, die Achselspange. Čsk. Spona na ruce, ruční, die Handspange. Čsk. S. úhelná, das Winkelband. Nz. Spona v hudbe, die Klammer. Hud. — S., spinadlo šatů, die Spange, das Heft, Haftel, Heftel, die Schleife. V MV. nepraváglossa. Pta. Spon- kami sepínati, sepnouti. D. S. stříbrná. — S., nečistota ve vlně, Knoten in der Wolle. V. Vz Sponka. — S., částka spojující v úsudku podmět s přísudkem, das Satzband, die Ko- pula. Marek. S. jestta časť věty, kterouž vzá- jemný vztah mezi podmětem a přísudkem se označuje. Kos., Brt. S. §. 17. — 1. Vy- náší-li se výrok časoslovem, bývá spona, jíž se přísudek podmětu připíná, v časoslově (v thematick é samohlásce a v osobní kon- covce): nese-me, nese te. Vz Koncovka (I. 734. b.), Bž. 172, Spojný. — 2. Vynáší-li se pří- sudek jménem podstatným n. přídavným n. příčestím n. zájmenem n. číslovkou, jest spo- nou a) pomocné sloveso býti. Hvězdy jsou jasné. Bůh stvořitel jest. — Pozn. 1. Tato spona se vynechává a) ve příslovích. Zlá rada rádci nejhorší. Bez ochoty zlé roboty. Pěšky jako za vozem. — ß) V soudech sluš- nosti, potřeby, povinnosti, možnosti (potřebí, možná, platno atd.). Znáti víno po octě. Třeba opatrnu býti. Každému potřebí mou- drosti. V. — y) Při partc, trpném na ozna- čenou minulosti. Utonul a více potom ne- nalezen. — 0) Ve spojeninách téměř v jedno splynulých. Kde který žebrák přišel. Zk., Brt. S. §. 18. Vz Býti. — Pozn. 2. Býti není sponou, nýbrž přísudkem, přisuzuje-li se pod- mětu toliko jsoucnost. Bůh jest. Byla svornosť, už jí není. Brt. S. §. 17., 18. Vz Přísudek. — b) Rovněž jako spona býti mají též jiná slovesa za přísudek jména podstatná aneb přídavná a to «) slovesa nepřechodná (ostati, zůstati, trvati, jíti, choditi, státi, ustáti, le- žeti, padnouti atd.). Dědiny pusté zůstaly. Háj. Pravé přátelství nepohnuté trvá. Mudr. To dítě z té nemoci zdrávo vstalo. — ß) Slovesa střední: činím se, dělám se, stavím