Předchozí (594)  Strana:595  Další (596) |
|
|||
595
|
|||
|
|||
Spropadati se; spropadnouti se, ul, utí;
(spropasti, spropadu, zastr.), padl, padení, versinken. — abs. Bodejž se spropadl! Us. Ta se spropadala (durdila, hněvala se, hau- sen, schelten, es toll treiben), když jí to řekli. Us. Co se, kluku, tak spropadáš (vzte- káš)? Us. Dch. Kury zazpívajú, zlí se spro- padajú. Sš. P. 162. — se kam. Spropadali se do pekla. Rvač. — se s kým. Spropadl se i s koňmi a vozem. Spropití = s propití, ku propití, das
Trinkgeld. Pč. 16. Dáti někomu na s. Žer. 333., V. Na s-tí bráti. Mus. Dávali jim s.Pč. 35. Spropitná, é, f., spropitné, ého, n. =
spropití, Trink-, zum Vertrinken. Peníze na s-tnou. D. Dáti někomu na s-né. Vrat, Tč. ex usu, Dh. 168. S-tného dáti, Zlob., na s-tné vybírati (na propitnou). Har. Dali mu s-tné, o které se žebrák podpírá (holí, byl bit). Vz Trest. Č. Sprositi = všech prositi, alle bitten; po-
prositi, uprositi, bitten, bittend bewegen, erbitten. — co od koho. Přítel s-sí-li co od tebe, daj od sebe. Cato. — s infinit. Sprosi kněžnu utr Vyšegradě na popravu ustaviti pravdu. LS. v. 26. — Pozn. O vazbě slovesa s. s akkus. a infinit, vz Mus 1878. 123., Prositi, Bdl. Obr. LS. 76. a Cf.: Že jsem jej byl pohnal a tu mi ten pohon (akkus.) sprosil. Půh. I. 348. Sprospěch, u, m. — prospěch. O s-chu
nezoufati. V. Sprosta, vz Prosto, Zprosta.
Sprostácký, podlý, nízký, pöbelhaft, ge-
mein, verworfen; simpel, einfältig. Kos. Ol. I. 75., Zlob. S. luza, moudrost'. Dch. Sprostáctví, n., sprostnota, die Gemein-
heit. Nz. Sprostáctvo, a, n. = sprostáctví. — S.,
sprostý lid, gemeines Volk. Měst. bož. Sprostáček, čka, m., vz Sprosták.
Sprostačeti, el, ení, gemein werden.
Sprostačisko, a, m. = sprosták. Slov.
Sprostačka, y, f., sprostá žena, ein sim-
ples Weib. — S., neumělá, eine Unwissende. Us. Sprosták, sprosťák, a, m., sprostáček,
čka, m. = sprostý, surový člověk. Hodný s. Dch. Vz Clialon, Halama, Chebzoň, Slivoň, Chrapoun, Hřbet, Pazour. Ein simpler, ge- meiner Mensch. — S., hlupec, blb, ein ein- fältiger Tropf, Dummkopf. Kom., Sych. Sprost'an, a, m. —- sprosták. Us. Vlk.
Sprostě —- s prosta, nehledaně, neuměle,
gemein, einfach. Sprostě se nésti, s. choditi, Puch., psáti (nízko). D. Dítě s-stě chovati. Plk. — S., zhola, mit dürren Worten, kurz u. bündig. D. — S. = hloupě, dumm. D. Sprostec, stce, m. = sprosťák, ein simpler
Mensch. Us. u Petrovic. Dch. Sprostenství, n., sprostnost, die Einfalt.
St. skl., Výb. I. 83. S-stvím někoho viniti. Dal. I. Jemužto sv. Mikuláš z svého s. od- povědě a řka. Pass. 39. V s-ví mého srdce. BO. Z p-sti svého srdce. BO. Ktož má s-tvie bez chytrosti, lehce móž oklamán býti. M. S-stvie holúbkové. M. S. a upřemnosť. ZN. Sprostičký, schlicht. Dch. Vz Sprostý.
Sprostina, y, f., sprostý lid, das gemeine
Volk. Berg. exc. |
Sprostitel, e, m., Befreier, m. V. S. hříchů.
Lom. S. nepřátel. Kom. Sprostiti, sprosť a sprosti, stě (íc), il,
štěn, ění (na Slov. stěn, ění), sprošťovati = osvoboditi, befreien, losmachen, entledigen, entheben, erledigen, benehmen. — koho čeho: úřadu, služby, škody, zahynutí a zkázy, nebezpečenství, V., práce, cesty, starosti, D., Sych., povinnosti, Dch., bře- mena. Ús. Sprost ny vrahóv. Rkk. 49. Vz Spásati. S-li jsme se toho zrádce. Sych. — Br., Vrat., Dal., Ros. — co, koho, od čeho. S někoho od nemoci, V., od hříchů, Br., od viny. Ben., V. Ježíš od věčné smrti nás s-til. Pass. — se, koho od čeho čím. Od smrti je sice Gamaliel řečí svou sprostil. Sš. Sk. 54. Tím lékem od jedu se sprostil a zhojil. Byl. — Pozn. Mýlí se tedy, kteří myslí, že vazba: s-titi koho od čeho jest špatna. — z čeho: z rukou něčích někoho s. Ben. V. S. se z velikých nebezpečenství. BO. — co, koho čeho (čím, z čeho). On ze své milosti (svou milostí) vší roboty zemi sprostil. Dal. Člověk sproštěn bývá náruživosti souženími. Sš. I. 59. Ohněm přehání litinu, aby ji přísad sprostil. Sych. Kristus s-il nás moci ďáblovy. Ros. Sprosť mne bázně mé. V. — jak. Útrap tím způ- sobem se s. doufá. Sš. II. 135. Aby se ho a výtek jeho pod přátelským pláštěm s-li. Sš. L. 137. Sprostně, sprostníčce = sprostě, neozdob-
ně, einfach, schlechtweg. S. mluviti. V., něco povědíti. Br. — S., beze lsti, upřímně, auf- richtig. Upřiemo a s. sem řeč položil, zda bych co mohl svatokupectvie poraziti a vy- pletl'. Hus I. 474. — S., einfach, simpliciter. Nedaj jí viny z slibu než s. z daru. Půh. II. 226. Aby žádal věci s. se vším jejím
užitkem. CJB. 387. — S., neskvostně, ein- fach, schlecht. S. živ jest. Jg. Sprostní = sprostný. S. nevinnosť. Ctib.
Hdk. 19. Sprostnost, sprostost, sprostnota,
sprostota, y, f. = obyčejnosť, nehledanosť, neozdobnosť, die Einfachheit, Einfalt, das Simple. S. řeči, oděvu. Us. Skrze oči s-nosť a nevinnosť cierkve sv. se znamená; S-stná nebožátka pro jedno slovo z p-nosti řečené odsuzují o peníze a někdy i o hrdlo. Hus III. 21., 195. S. předmluvy. Dač. — S.,
upřímnosť, die Aufrichtigkeit, Reehtschaffen- heit, Einfalt. V. S. a upřímnosť. Kom. Něco z p-sti prořeknouti. Sych. — S., neskvosť nosť, špatnost, die Geringfügigkeit. S. živ- nosti. — S., hloupost, die Einfalt, Dumm- heit. Kdo nevěda zlého se dopustil, s-sti na tu chvíli přičti. Kom. Kdoby pro nedo- statek a s. svou pře své vésti neuměl. Zříz. těš. ms. Sprostný, sprosten, stna, o == sprostý,
sprostníčký, sprostíčký, sprostinký, spro- sťounký = neozdobný, neumělý, obecný, oby- čejný, einfach, simpel, schlechthin, ohne Kunst und Schmuck. S. řeč (nehledaná). Us. Ve s-ných a upřímných slovích něco před- nésti, oznámiti. V. S-stná, čistá pravda, D., způsob psaní (nízký). Jg. Čáry, Jimiž s-né rozumy jejich mámil. Sš. Sk. 97. Čemu tedy obrazy? Aby na nich se s-ní učili a tak |
||
|
|||
Předchozí (594)  Strana:595  Další (596) |