595

Spropadati se; spropadnouti se, ul, utí;
(spropasti, spropadu, zastr.), padl, padení,
versinken. — abs. Bodejž se spropadl! Us.
Ta se spropadala (durdila, hněvala se, hau-
sen, schelten, es toll treiben), když jí to
řekli. Us. Co se, kluku, tak spropadáš (vzte-
káš)? Us. Dch. Kury zazpívajú, zlí se spro-
padajú. Sš. P. 162. — se kam. Spropadali
se do pekla. Rvač. — se s kým. Spropadl
se i s koňmi a vozem.

Spropití = s propití, ku propití, das
Trinkgeld. Pč. 16. Dáti někomu na s. Žer.
333., V. Na s-tí bráti. Mus. Dávali jim s.Pč. 35.

Spropitná, é, f., spropitné, ého, n. =
spropití, Trink-, zum Vertrinken. Peníze na
s-tnou. D. Dáti někomu na s-né. Vrat, Tč.
ex usu, Dh. 168. S-tného dáti, Zlob., na
s-tné vybírati (na propitnou). Har. Dali mu
s-tné, o které se žebrák podpírá (holí, byl
bit). Vz Trest. Č.

Sprositi = všech prositi, alle bitten; po-
prositi, uprositi, bitten, bittend bewegen,
erbitten. — co od koho. Přítel s-sí-li co
od tebe, daj od sebe. Cato. — s infinit.
Sprosi kněžnu utr Vyšegradě na popravu
ustaviti pravdu. LS. v. 26. — Pozn. O vazbě
slovesa s. s akkus. a infinit, vz Mus 1878.
123., Prositi, Bdl. Obr. LS. 76. a Cf.: Že
jsem jej byl pohnal a tu mi ten pohon
(akkus.) sprosil. Půh. I. 348.

Sprospěch, u, m. — prospěch. O s-chu
nezoufati. V.

Sprosta, vz Prosto, Zprosta.

Sprostácký, podlý, nízký, pöbelhaft, ge-
mein, verworfen; simpel, einfältig. Kos. Ol.
I. 75., Zlob. S. luza, moudrost'. Dch.

Sprostáctví, n., sprostnota, die Gemein-
heit. Nz.

Sprostáctvo, a, n. = sprostáctví. — S.,
sprostý lid, gemeines Volk. Měst. bož.

Sprostáček, čka, m., vz Sprosták.

Sprostačeti, el, ení, gemein werden.

Sprostačisko, a, m. = sprosták. Slov.

Sprostačka, y, f., sprostá žena, ein sim-
ples Weib. — S., neumělá, eine Unwissende.
Us.

Sprosták, sprosťák, a, m., sprostáček,
čka, m. = sprostý, surový člověk. Hodný s.
Dch. Vz Clialon, Halama, Chebzoň, Slivoň,
Chrapoun, Hřbet, Pazour. Ein simpler, ge-
meiner Mensch. — S., hlupec, blb, ein ein-
fältiger Tropf, Dummkopf. Kom., Sych.

Sprost'an, a, m. —- sprosták. Us. Vlk.

Sprostě —- s prosta, nehledaně, neuměle,
gemein, einfach. Sprostě se nésti, s. choditi,
Puch., psáti (nízko). D. Dítě s-stě chovati.
Plk. — S., zhola, mit dürren Worten, kurz
u. bündig. D. — S. = hloupě, dumm. D.

Sprostec, stce, m. = sprosťák, ein simpler
Mensch. Us. u Petrovic. Dch.

Sprostenství, n., sprostnost, die Einfalt.
St. skl., Výb. I. 83. S-stvím někoho viniti.
Dal. I. Jemužto sv. Mikuláš z svého s. od-
povědě a řka. Pass. 39. V s-ví mého srdce.
BO. Z p-sti svého srdce. BO. Ktož má s-tvie
bez chytrosti, lehce móž oklamán býti. M.
S-stvie holúbkové. M. S. a upřemnosť. ZN.

Sprostičký, schlicht. Dch. Vz Sprostý.

Sprostina, y, f., sprostý lid, das gemeine
Volk. Berg. exc.

Sprostitel, e, m., Befreier, m. V. S. hříchů.
Lom. S. nepřátel. Kom.

Sprostiti, sprosť a sprosti, stě (íc), il,
štěn, ění (na Slov. stěn, ění), sprošťovati =
osvoboditi, befreien, losmachen, entledigen,
entheben, erledigen, benehmen. — koho
čeho: úřadu, služby, škody, zahynutí a
zkázy, nebezpečenství, V., práce, cesty,
starosti, D., Sych., povinnosti, Dch., bře-
mena. Ús. Sprost ny vrahóv. Rkk. 49. Vz
Spásati. S-li jsme se toho zrádce. Sych. —
Br., Vrat., Dal., Ros. — co, koho, od
čeho. S někoho od nemoci, V., od hříchů,
Br., od viny. Ben., V. Ježíš od věčné smrti
nás s-til. Pass. — se, koho od čeho čím.
Od smrti je sice Gamaliel řečí svou sprostil.
Sš. Sk. 54. Tím lékem od jedu se sprostil
a zhojil. Byl. — Pozn. Mýlí se tedy, kteří
myslí, že vazba: s-titi koho od čeho jest
špatna. — z čeho: z rukou něčích někoho
s. Ben. V. S. se z velikých nebezpečenství.
BO. — co, koho čeho (čím, z čeho). On
ze své milosti (svou milostí) vší roboty
zemi sprostil. Dal. Člověk sproštěn bývá
náruživosti souženími. Sš. I. 59. Ohněm
přehání litinu, aby ji přísad sprostil. Sych.
Kristus s-il nás moci ďáblovy. Ros. Sprosť
mne bázně mé. V. — jak. Útrap tím způ-
sobem se s. doufá. Sš. II. 135. Aby se ho
a výtek jeho pod přátelským pláštěm s-li.
Sš. L. 137.

Sprostně, sprostníčce = sprostě, neozdob-
ně, einfach, schlechtweg. S. mluviti. V., něco
povědíti. Br. — S., beze lsti, upřímně, auf-
richtig. Upřiemo a s. sem řeč položil, zda
bych co mohl svatokupectvie poraziti a vy-
pletl'. Hus I. 474. — S., einfach, simpliciter.
Nedaj jí viny z slibu než s. z daru. Půh.

II. 226. Aby žádal věci s. se vším jejím
užitkem. CJB. 387. — S., neskvostně, ein-
fach, schlecht. S. živ jest. Jg.

Sprostní = sprostný. S. nevinnosť. Ctib.
Hdk. 19.

Sprostnost, sprostost, sprostnota,
sprostota, y, f. = obyčejnosť, nehledanosť,
neozdobnosť, die Einfachheit, Einfalt, das
Simple. S. řeči, oděvu. Us. Skrze oči s-nosť
a nevinnosť cierkve sv. se znamená; S-stná
nebožátka pro jedno slovo z p-nosti řečené
odsuzují o peníze a někdy i o hrdlo. Hus

III. 21., 195. S. předmluvy. Dač. — S.,
upřímnosť, die Aufrichtigkeit, Reehtschaffen-
heit, Einfalt. V. S. a upřímnosť. Kom. Něco
z p-sti prořeknouti. Sych. — S., neskvosť
nosť, špatnost, die Geringfügigkeit. S. živ-
nosti. — S., hloupost, die Einfalt, Dumm-
heit. Kdo nevěda zlého se dopustil, s-sti
na tu chvíli přičti. Kom. Kdoby pro nedo-
statek a s. svou pře své vésti neuměl. Zříz.
těš. ms.

Sprostný, sprosten, stna, o == sprostý,
sprostníčký, sprostíčký, sprostinký, spro-
sťounký = neozdobný, neumělý, obecný, oby-
čejný, einfach, simpel, schlechthin, ohne
Kunst und Schmuck. S. řeč (nehledaná). Us.
Ve s-ných a upřímných slovích něco před-
nésti, oznámiti. V. S-stná, čistá pravda, D.,
způsob psaní (nízký). Jg. Čáry, Jimiž s-né
rozumy jejich mámil. Sš. Sk. 97. Čemu tedy
obrazy? Aby na nich se s-ní učili a tak