598

verhängeon; dohromady pustiti, zusammen-
lassen; slíti, schmelzen; sleviti, nachlassen,
u Přerova, Kd.; odpustiti, verzeihen, zastr.,
Bdl.; se = dolů se snésti, sich herab-, her-
unterlassen ; dáti se do někoho, sich über
Jemanden hermachen; opustiti, verlassen;
počíti téci, zu fliessen usw. anfangen. Jg. —
abs. Spusť! Flinta, motyka spustila. Us.
Když pán Bůh dopustí, i motyka spustí.
Časem i motyka spustí. Hudebníci spustili
(počali hráti). Us. Péro nechce spustiti,
spouštěti. Teď může spustiti! Dch. Zpěv
spustil, der Gesang ging los. Dch. — co:
opony, kotvu, vodu, kohoutek u ručnice,
strunu, Us., oči dolů (sklopiti). V., luk, Us.,
plachty, Har., ruce, zámek, D., most, Dal.,
stroj, mlýn; důl, hory, štolu (opustiti), Dač.
I. 138., Vys.; provazy (z více pramenů stá-
četi), Dch.; rybník, Půh. II. 242., veselou řeč,
die Rede vom Stapel lassen, prapor. Dch. Pro
síme, aby pán Buoh svój úraz otpustil a vinu
s-il (odpustil). Hus I. 335. S. přímku, Sedl.,
hudbu (pocíti hráti), Us., kohouty (do hro-
mady pustiti). Ros., kovy (rozpustiti, slíti),
Háj., ručnici (losdrücken), péro (schnellen
lassen), D., střelbu (počíti stříleti). V., mol-
dánky (do pláče se dáti). Sych. Slib čistoty
s. (prominouti). Št. N. 16. — co komu.
Spustil jim manu, aby jedli. Hus I. 263.
Spustil mi rybník (vodu) a škodu mi učinil.
Půh. I. 177., 186. Spusť mi.dva kusy (od-
pusť mi je při prodeji). Arch. rkv. — co, se
z čeho (odkud, proč): vodu z rybníka,
Us., něco n. někoho z mysli, V., něco z ceny
s. (sleviti), D., kov z peci (slíti). Vys. Spu-
stila se z něho do rána krev. Šd. Z kra-
tochvíle mladého lva se psem s. (dohromady
pustiti). V. Bázeň božie s. se své mysli a
stud ztratiti. Št. N. 158. S-la se mu z nosu
krev. Us. Šd., Dch. — (co, koho) s čeho.
Nespustí s něho očí. Jel. Spustil s něho oči
a on kradl. Sych. Nespustiti ani oka s ně-
čeho. D. Spustil s kvinty. Vz Kvinta. Č.
Něco s mysli s. (zapomenouti); Ktož učiní
toho, spustieme jemu s kázaného pokánie
tolikto. Št. N. 339. Některým příjemným
slovem v doufání jej postaviti, někdy zas
jako s patra dolů spustiti. Žer. 310. — co
na co, na koho. Bůh na krále tento ne-
dostatek spustí. Dal. 158. Zlato na 8 kusů
s. = ohněm tekuté učiniti (rozpustiti). Háj.,
Vys. Kníže Soběslava na Vacka spustí (po-
štve). Dal. Potom na ně déšť s sirů a s ohněm
spustil. Hus I. 196. Vodu na mlýn s. Us.
Dch. — se. Spustil se déšť, liják; s-la se
bouřka. Us. Dch. Spusť se dolov (dolů). Hus
I. 179., Sš. Ps. 34. — se na koho = 1. dáti
se do neho. Hokyně se na ni spustila a vy-
mluvila jí. Us. Na tak velikou činži nemohu
se s. Us. Dch. — 2. Dověřiti jemu, bezpečiti
se naň, sich verlassen. Nemá se spouštěti
na takovou moc; Na vojsko se spouštěl. V.
Na Boha se spouštěti. Br. S. se přílišnou
bezpečností na milosť (čím). Opsim. Kdo se
na Boha spustí, toho nikdy neopustí (pán
Bůh ho neopustí). Tč. Kdo chce ve psí býti,
spusť se na čeleď. Pk. — co, koho s kým,
s čím: mladého lva s psem spustiti (do hro-
mady pustiti). V. Vola s medvědem s. Ros.
S. smolu s voskem (slíti). Ros. — co, se

čím kam. Ohněm zlato v hromadu s. (roz-
pustiti). Háj. Ať se spustí ohněm. Vys. Jeden
z lidu v hluk střelu spustil. BO. Vlasy na
ramena s. V. Spusť Bože mne v sebe. Ojíř.
S. do studny, D., do hor, Jg., hlínu, les
(dříví) po provaze do šachty, Vys., pivo do
sklepa. Šp. Do hrobu s. Us. Dch., Sš. P.
523. Kterýmžto peřím jednak by se vznesla
v nebesa, jednak by se s-la do pekla. Hus
III. 119. Mněl jsem vidět krásu netělesnou,
an se spoušti s nebe k mysli spilé. Sš. Bs.
189. S. se do něčeho, lépe: dáti se. Jv. —
co, se kde. S. kov na tichem uhlí (rozpu-
stiti). Čerň. Lék na střepince s. Lék. kn. Kov
při ohni s. Nz. Olovo se v tygli s-lo (roz-
pustilo). Vys. Spustil se ve světě, ist ver-
wahrlost. Šd. — co, se po čem (s čeho):
po provaze s věže. Sych. S. se po vodě,
Bern., po plachtách (plaviti se), D., po líze
(líhách) do sklepa. Šp. Spustil se po dřevě
javoru; Milá nemeškala, šňůru kupovala,
milému podala. Spusť sa, milý, důle po hed-
bávné šňůře. Sš. P. 186., 329. S. se po zdi.
Pč. 7. S. plachtu po skřipcích. Pref. 31. Měl
se dolóv s. po prostěradlech. Pč. 38. — se
k někomu = dověřiti mu, bezpečiti se naň.
V. - se koho, se čeho = opustiti. S. se
cesty, D., Boha, Ros., rukojmí (pustiti je).
J. tr. Přítele se nespouštěj. Kom. 1 listy
před nás k svědomie pojožil a že se jich
již spúští a jinak žaluje; Žádajíce, aby jeho
(podsedku) se spustil; Proto se žida právem
nespúštiem. NB. Tč. 41., 158., 291. Nemůže
se toho s., k čemu jest jednú opravdově při-
lnula. Žer. 310. Kdo se Boha spustí, toho
Bůh opustí. Slez. Tč. — se čeho proč. Ne-
spouštěj se silnice pro nejistou pěšinku. Č.
— kudy (v čem, odkud, kdy). Učedlníci
Pavla v koši přes zeď s-li; Byv z Da-
mašku přes zeď spuštěn, utekl. Hus II. 172.,
III. 306. Za noci přes zeď s-li jej (Pavla).
Sš. Sk. 113. — jak. S. kohoutek ručnice
na celé kolo, den Hahn abspannen, in Ruhe
stellen. Šp. Na soupeře hrubstvím s. Kos. Ol.
I. 116.

Spustka, y, f. = spružina. Us. Šd.

Spustlina, vz Zpustlina.

Spustlonohar, a, m., drapherus, mon-
strum, zastr. Rozk.

Spustlosť, vz Zpustlosť.

Spustlý, vz Zpustlý.

Spustnouti, vz Zpustnouti.

Spustošiti, vz Zpustošiti.

Spušť, vz Smyk.

Spušťácký kohout, der Zuchthahn. Trip.
430.

Spušták, a, m., der Zuchtstier. Scip.

Spuštědník, a, m. S. kovů, der Schmelzer.

Spuštěné, herabgelassen.

Spuštění, n. Vz Spustiti.

Spuštěnosť, i, f., malomyslnost, die Nie-
dergeschlagenheit; pokora, poníženosť, die
Demuth. Bern.

Spuštěný, vz Spustiti. Člověk Boha s.
U Rychn. V botan., demissus, gesenkt. Lo-
dyha rovnovážná vypouští větve více n.
méně silně k zemi sehnuté na př. listy kří-
žilky s-né a trojlaločné. Rst. 494.

Sputnati, sputnávali = spoutati, spíti,
fesseln, zusammenfesseln. Slov.