599

Sputnice, e, f. — sputník. Astr. 179.

Sputník, u, m., bludice, planeta, der Planet.
Krok. III. 198. — S. žily, der Beigang. Šp.

Sputovaný = spoutaný. Slov.

Sputovati — spoutovati. Slov.

Spůze, spůzeji, spůz = spodněji, niedriger,
tiefer. Byl.

Spuzení, n., vz Spuditi.

Spuzený, vz Spuditi

Spuž, e, f., tvrz v Albanii. Vz S. N.

Spy, gt. Sep, dle Dolany, něm. Spie, ves
u Nového Města nad Metují. PL.

Spýčené, ého, n. = litkup, das Reugeld.
Platil s-ného. Us. (u Písku).

Spyplati co, verpfuschen. Ten to sal.
Mor. Brt.

Spyšněti, vz Zpyšněti.

Spyta, něm. Spitta, ves u Skalice.

Spyták, vz Zpyták.

Spytata, y, m., osob. jm. Pal. Rdh. II.
125.

Spytati atd., vz Zpytati.

Spytibor, a, m., osob. jm. Pal. Rdh.

Spytilměv, a, m., osob. jm. Vz Tk. I.
624., II. 93. S., strsl. spyti, frustra, marně.
Šf. se domnívá, že spyti souvisí se slovem
pytati, quaerere. — S., Spitinov, a, m., Spi-
tinau, ves u Uher. Hradiště. Tč.

Spytimír, a, m., osob. jm. Pal. Rdh.

Spytovať sa — ptáti se. Slov. Vz Zpy-
tovati.

Spýznouti, zpýznouti = polapiti, schňap-
nouti, ergreifen; ukrásti, stehlen. — co. Us.,
Berg.

Sř. Této skupeniny Čechové odedávna
nenáviděli, hledíce se jí všelijak zbaviti. Od
sř- počínají se jen složená slova: sříci se,
sřítiti atd. Jinde místo sř mají stř, kde t
jest vsuto a to od pradávna, jelikož už LS.
obsahuje střebro, ve složeninách střebro-
nosný a střebropěný. Ht. Zv. 43.

Srab = svrab. Us. Kb.

Srábati se = těžce slézati, mühsam her-
unter kriechen, krachsein. — odkud: se
skály. Us.

Sráběti, vz Srobiti.

Srabov, Svrabov, a, m., ves u Tábora.
PL.

Srace, e, f., tunica. V MV. nepravá glossa.
Pa.

Srací hrnec, v obec. řeči, der Scheiss-
topf.

Sráč, e, m., der Scheisser. Starý s. — S.,
záchod, v obec. mluvě, der Abtritt. V. Jenom
hledí ten sráč (jen dobře jí a pije). V Kunv.
Msk. — S., srací hrnec, der Scheisstopf. D.

Srače = srace. Pa.

Sraček, čka, m., der Scheissfalk. Šm.

Sráči, juges, auspicium est, cum junctum
jumentum stercus fecit. V MV. nepravá
glossa. Pa.

Sračka, y, f. = běhavka, chvístačka, úpla-
vice, die Scheiss, Diarrhoe. V. Má s-ku. Us.
Šd. — S., die Scheisserin. — S., rostlina,
luštinec, thlaspi arvense, die Klaffer, Klaff.
D. — S-ky, pl., f., druh jablek. Us. — Jg.

Sračkovitý, který má sračku. S. tele je
vytráveno z masa i z kůže. V Kunv. Msk.

Sráčtě, ěte, n., malá holka, der Fratz.
U Rychn. Msk.

Sraditi, il, zen, ení, srazovati, abrathen.
— koho s čeho. Us. Vz Sraziti.

Srajda, y, f., bláto, der Morast, Koth.
U Rychn. Msk.

Srala, y, m., človek nerozhodný, sralbotka.
Mor. Šd.

Sralbotka, y, m. = sralkalhotka, posrá-
nek = bázlivec, der Scheisskerl.

Sraligáta, y, m., der Scheisser. Mor. Jg.
Cf. Srala.

Sralky, pl., f., druh švestek měkkých,
kulovačky, ve Slez. prcalky, eine Art Pflau-
men. Mor. Kck., Šd.

Sralo, a, m. = srandák. Slov.

Sraly, dle Dolany, několik roztroušených
domků u Vsetína.

Sraní, u, m., zastr. — stud, stydlivost. Cf.
něm. Harm. Gb. Hl. 125. V MV. nepravá
glossa. Pa.

Sramiti se, il, ení, sramati se = styděti
se, sich schämen. Jg.

Sramota, y, f., na Slov. nepríjemnosť,
die Misshelligkeit, Unbequemlichkeit. Na-
dělal mu sramot. Koll.

Sramovati = shrabati, abraumen. Ros.

Sranda, y, m. = srala. U Jižné. Vrů.

Srandák, a, m.

sráč, der Scheisser.
Plk.

Sráni, n., das Scheissen. Má se k tomu,
jako lačný ku sráni. Prov.

Sranice, e, ť. = sračka, die Scheisserei.
D.

Sraši = sráči.

Sráti, seru, séřeš, séře, séřeme, séřete,
serou, v obec. mluvě: sereš, sere atd.: ser,
sera (ouc), sral, srán, ání; srávati = potřebu
dělati, fákati, kakati, scheissen. Us. — abs.
Kdyby pes (vlk) nesral, dál by uběhl. Us. —
kde. Kdyby zajíc nesral u Malina, uběhl by
do Kolína. Prov. — co. S. lunty. Us. Vrů. Srali
holi, řiť ho bolí (říká se o člověku neroz-
hodném). Cf. Wasch mir den Pelz und mach
ihn nicht nass. Mor. Šd. — co komu. Myslíš,
že mi pes peníze sere? Slez. Tč. — čím:
krvi. Jád. — kam: do hrnce. — komu kam.
Neser mi na krám, až vyložím (= neskákej
mi do řeči). Prov. Sere si na paty (mluví
sobě odporuje). Us. Vrů. Sraly mouchy na
rampouchy (bodejť by ne)! U Žambrk. Dbv.

Sravka, y, f., slunečnice, ryba malá čer-
vených očí. Aqu. — S., sračka? D. exc.

Sravý, často seroucí, oft scheissend. S.
dítě. Us. — S. (lépe: srací) hrnec. D. Vz
Srací.

Sraz, u, m. = sražení do hromady, sběh-
nutí, půtka, der Zusammenstoss. Nepovstal
svět tedy ani srazem atomů. Sš. Sk. 207.
S. v tělocviku, das Schliessen. Km. — S.,
sražení dolů, das Herabstossen. — S., str-
mina, příkřina, die Schroffe, der Absturz,
steiler Abhang. D., Koll. S. pohoří. Dch.

Sráze, e, f. = sraz. Mor. Lpř.

Srazidlo, a, n., prostředek, kterým se něco
sráží, das Präcipitirmittel. Krok. II. 598.

Srazilosť, i, f. = sraženosí, die Verdic-
kung. Čern.

Srazilý = sražený, shustlý, verdickt. Jg.

Srazitek, tku m., der Abzug. Odtažek
klade se místo s-tku. Sš. I. 27.