Předchozí (606)  Strana:607  Další (608) |
|
|||
607
|
|||
|
|||
Sříditi, vz Zříditi.
Sřidka, na Slov. — střídka. Vz Střída.
Sřín, u, m., na Slov. = tenký led na
vodě; jíní, das Grundeis; der Reif. Dvacet- níky bielé jako sřieň. Dbš. A já chlapec jako v poli s-nem krytá plánka. Hdk. C. 317. A s mou hlavou tak se děje, jak když smrček s. pokreje. Ib. 83. Sřínati = sřezávati. U Opav. Klš.
Sřit, u, m., cvičení tělocvičné. S. kolmo,
roznožmo, skrčmo, na nártech; s hrazdy, vz Hrazda. Tš. Vz KP. I. 483. Sřítiti, il, cen, ení; sricovati = sbořiti,
herabwerfen. — co, se kam. Všeliká bo- lesť sřítí se naň. V. Sřítila se naň skála. Něco na zem s. Br., Us. — se čím. Povole- ním základů zeď se sřítila. — odkud kam. I s-lo se stádo se srázu do jezera. Sš. L. 89. Sřízek, zku, m., něco sříznutého. Vz Sřez,
2. Reš., Žer. S. citronu cukrem posypaný. Us. Sříznutý; -ut, a, o, herab-, abgeschnitten.
Hranol kosmo s., schief abgestutztes Prisma. Nz. Srk, u, srček, čku, m. = crk, das Träu-
feln. Voda srckem po zdích teče. Us. u Pe- trovic. Dch. — S., srknutí, der Schlurf. Srkač, e, m., srkací roura, ssací trouba
u pumpy (v hornictví), das Saugerohr, der Sauger. Us. u Příbr. Hrk., Šp. — S., srka- jící, der Schlürfer, Säufer. Srkačka, y, f., die Schlürferin. Jg.
Srkání, n., das Schlürfen. S. pumpy, das
Schnarchen. Hř. Srkati, srkávati; srknouti, srknul a kl,
ut, utí = srkem píti, střebati, srbiti, skrze zuby píti, schlürfen, nippen, schnuffeln. — abs. Nelze spolu i srkati i frkati (dvojí od- porné práce konati). Ros. Těžko zároveň s. a foukati. Č. M. 132. Pumpa srká, die Pumpe schnarcht. Hř. — co kam: vodu do sebe. D. — co odkud: vodu z dlaně. Sych. — jak. Mlsný polizač mlsá a popí- jením srká. Kom. — S., píti, opíjeti se, trinken, saufen. Br.; plakati, weinen. Kom. Srkavě, schlürfend. S. píti. Us. Vrů.
Srkavec, vce, m., pták skalník, kamenár,
střesolka, sylvia gutture albo, das Weiss- kehlchen. — S., pták slavíkovitý, ficedula. Krok., Jg. Srkavice = soukrvice. Slov. Bern.
Srkavý = srkající, oft schlürfend. —
čím. Kůň chřípěmi s. Ms. o kon. Srlín, a, m., něm. Serlin, ves u Bernar-
dic. PL. Srn, a, m. = srnec. Schd. II. 432. Vz Srnec.
Srna, vz Srnec. — S., y, m., osob. jm.
Dač. — S., y, f., jm. kraví. Dch. Srnací = srní. Slov.
Srnák, a, m., der Rehgeisshirt. Slov. Bern.
Srnař, e, m., lovec srn, der Rehgeiss-
jäger. Šp. Srnaření, n., vz Srnařství.
Srnařiti, il, ení = srnařem býti, Reh-
jäger sein. Šp. Srnařka, y, f., lovkyně srn, die Rehjä-
gerin. Šp. Srnařský, Rehjäger-. Bern.
Srnařství, n., die Rehjägerei. Šp.
Srnce, pl. = srnice. Mor. Šd.
|
Srncový, Rehbocks-. S. kůže, zvěřina. Ros.
Srnče, ete, n., das Rehkützen. Vz Srnec.
Srnčí, srncový (Ros.) Reh-. S. zvěřina,
zadek, srsť, noha, D., kýta, Sych., barva, broky, hřbet, loviště, maso (srnčina, srnina), myslivost', kůže (srnčina), říje, teneto, zvěř, síť; honba, obora na s. zvěř Šp. Srnčina, y, f. = srnina. Šd.
Srnec, nce, srneček, čka (zastr. srn, a),
srnek, nka, m, (kozel), der Bock, Rehbock, cervus capreolus; srna, srnka, srnečka, y, f. (koza), die Rehgeiss, -ziege; srnče, ete, srnčátko, a, srně, ěte, srňátko, a, n. (srnčí kolouch, kůzle do sv Martina), das Rehkalb, Rehkützchen. Jg.,Šp. S., sr. slovin. srnuti, srtati = skákati. Sf. S., ssa- vec jelenovitý. Vz S. N., Schd. II. 432., Frč. 381., KP. III. 346. Srnec jednoroční: rokule, čtyrletý: čtverák; Truhlík na s-ce ; s. beká: na s-ce pískati; s-ce na pískot stří- leti; s. běží na pískot, na svisť; lov, obora na srnce, vábnička na s-ce. Šp. Zaklíná je skrze srny a jeleny polské, jenž jsú zvie- řata čistá a jedovatým věcem odporná; Srny a jelenové to do sebe od přirozenie mají, že skákáním a rychlosti se k horám berú a v rovni a v blatinách nerádi ostá- vají a nesnadně se polapiti dadie; Podobný jest zmilelík mój srně a kolúchovi jeleniemu; A znamenaj, že ne jelenu, ale srnku, jenž jest malé zvieře, se Kristus přirovnává; Lanička, blíženec srny; Srna také znamená doktory svaté, neb i zrakem i během jiná zvieřata přesahají a jest zvieřátko čisté, kopyto dělí a přežívá. Hus III. 27., 28., 29., 47., 84. (Tč.). Že's tam chodíval na jeleny, na srnčátka; Udělal sem já nemnoho, zabil sem srnca jednoho; Na horách na dolách srnička vodu pije; Tam zahynu jako srnka, nezví o mně má panenka; Zajíc s liškú tanec vede a srna jim gajduje. Sš. P. 523., 569., 669., 592., 695. (Tč). Srna je raněna a touží po tvé vodě (= děvče jest do tebe zamilováno a chce, abys ji též miloval). Dvrský. Srnek, nka, m., osob. jm. Šd. — S., vz
Srnec. Sruí, od srny, srna, Reh-. S. noha, D.,
přirození. Rad. zv., zvěřina. Krab. — S., něm. Srny, ves u Hlinska. PL. — S., za- novec, na Slov. = ovčí bobky, Schaflorbeere. D. — S. kořen, libeček jelení, smldník, srník, peucedanum cervaria, rostlina, der Haar- strang. Rstp. 742., Čern. — S. potok, Rehwasser, ves u Mimoně. PL. Srnice, e, f., oxyuris n. ascaris vermicu-
laris, červ z třídy hlíst, roup, der Maden- wurm. Vz S. N., Frč. 71., Schd. II. 531. Srník, u, m., smldník jelení, peucedanum
cervaria, rostl. Vz Čl. Kv. 343. Srnín, a, m., ves u Krumlova. PL.
Srnina, y, f., srnčí maso, das Rehfleisch.
Rad. zv., BO. Srnitý. Dvie srnitie blížence, jižto se
pasú prostřed lilium. Ctib. H. 7. Srnka, vz Srnec. V. — S., houba barvy
srnčí. Us. Srno-, srnkohnědý, rehbraun. Šm.
Srnojedy, dle Dolany, něm. Srnojed, ves
u Pardubic. PL., Tf. 289. |
||
|
|||
Předchozí (606)  Strana:607  Další (608) |