607

Sříditi, vz Zříditi.

Sřidka, na Slov. — střídka. Vz Střída.

Sřín, u, m., na Slov. = tenký led na
vodě; jíní, das Grundeis; der Reif. Dvacet-
níky bielé jako sřieň. Dbš. A já chlapec
jako v poli s-nem krytá plánka. Hdk. C.
317. A s mou hlavou tak se děje, jak když
smrček s. pokreje. Ib. 83.

Sřínati = sřezávati. U Opav. Klš.

Sřit, u, m., cvičení tělocvičné. S. kolmo,
roznožmo, skrčmo, na nártech; s hrazdy,
vz Hrazda. Tš. Vz KP. I. 483.

Sřítiti, il, cen, ení; sricovati = sbořiti,
herabwerfen. — co, se kam. Všeliká bo-
lesť sřítí se naň. V. Sřítila se naň skála.
Něco na zem s. Br., Us. — se čím. Povole-
ním základů zeď se sřítila. — odkud kam.
I s-lo se stádo se srázu do jezera. Sš. L. 89.

Sřízek, zku, m., něco sříznutého. Vz Sřez,
2. Reš., Žer. S. citronu cukrem posypaný.
Us.

Sříznutý; -ut, a, o, herab-, abgeschnitten.
Hranol kosmo s., schief abgestutztes Prisma.
Nz.

Srk, u, srček, čku, m. = crk, das Träu-
feln. Voda srckem po zdích teče. Us. u Pe-
trovic. Dch. — S., srknutí, der Schlurf.

Srkač, e, m., srkací roura, ssací trouba
u pumpy (v hornictví), das Saugerohr, der
Sauger. Us. u Příbr. Hrk., Šp. — S., srka-
jící, der Schlürfer, Säufer.

Srkačka, y, f., die Schlürferin. Jg.

Srkání, n., das Schlürfen. S. pumpy, das
Schnarchen. Hř.

Srkati, srkávati; srknouti, srknul a kl,
ut, utí = srkem píti, střebati, srbiti, skrze
zuby píti, schlürfen, nippen, schnuffeln. —
abs. Nelze spolu i srkati i frkati (dvojí od-
porné práce konati). Ros. Těžko zároveň
s. a foukati. Č. M. 132. Pumpa srká, die
Pumpe schnarcht. Hř. — co kam: vodu
do sebe. D. — co odkud: vodu z dlaně.
Sych. — jak. Mlsný polizač mlsá a popí-
jením srká. Kom. — S., píti, opíjeti se,
trinken, saufen. Br.; plakati, weinen. Kom.

Srkavě, schlürfend. S. píti. Us. Vrů.

Srkavec, vce, m., pták skalník, kamenár,
střesolka, sylvia gutture albo, das Weiss-
kehlchen. — S., pták slavíkovitý, ficedula.
Krok., Jg.

Srkavice = soukrvice. Slov. Bern.

Srkavý = srkající, oft schlürfend. —
čím. Kůň chřípěmi s. Ms. o kon.

Srlín, a, m., něm. Serlin, ves u Bernar-
dic. PL.

Srn, a, m. = srnec. Schd. II. 432. Vz Srnec.

Srna, vz Srnec. — S., y, m., osob. jm.
Dač. — S., y, f., jm. kraví. Dch.

Srnací = srní. Slov.

Srnák, a, m., der Rehgeisshirt. Slov. Bern.

Srnař, e, m., lovec srn, der Rehgeiss-
jäger. Šp.

Srnaření, n., vz Srnařství.

Srnařiti, il, ení = srnařem býti, Reh-
jäger sein. Šp.

Srnařka, y, f., lovkyně srn, die Rehjä-
gerin. Šp.

Srnařský, Rehjäger-. Bern.

Srnařství, n., die Rehjägerei. Šp.

Srnce, pl. = srnice. Mor. Šd.

Srncový, Rehbocks-. S. kůže, zvěřina. Ros.

Srnče, ete, n., das Rehkützen. Vz Srnec.

Srnčí, srncový (Ros.) Reh-. S. zvěřina,
zadek, srsť, noha, D., kýta, Sych., barva,
broky, hřbet, loviště, maso (srnčina, srnina),
myslivost', kůže (srnčina), říje, teneto, zvěř,
síť; honba, obora na s. zvěř Šp.

Srnčina, y, f. = srnina. Šd.

Srnec, nce, srneček, čka (zastr. srn, a),
srnek, nka, m, (kozel), der Bock, Rehbock,
cervus capreolus; srna, srnka, srnečka,
y, f. (koza), die Rehgeiss, -ziege; srnče,
ete, srnčátko, a, srně, ěte, srňátko, a,
n. (srnčí kolouch, kůzle do sv Martina),
das Rehkalb, Rehkützchen. Jg.,Šp. S., sr.
slovin. srnuti, srtati = skákati. Sf. S., ssa-
vec jelenovitý. Vz S. N., Schd. II. 432.,
Frč. 381., KP. III. 346. Srnec jednoroční:
rokule, čtyrletý: čtverák; Truhlík na s-ce ;
s. beká: na s-ce pískati; s-ce na pískot stří-
leti; s. běží na pískot, na svisť; lov, obora
na srnce, vábnička na s-ce. Šp. Zaklíná je
skrze srny a jeleny polské, jenž jsú zvie-
řata čistá a jedovatým věcem odporná;
Srny a jelenové to do sebe od přirozenie
mají, že skákáním a rychlosti se k horám
berú a v rovni a v blatinách nerádi ostá-
vají a nesnadně se polapiti dadie; Podobný
jest zmilelík mój srně a kolúchovi jeleniemu;
A znamenaj, že ne jelenu, ale srnku, jenž
jest malé zvieře, se Kristus přirovnává;
Lanička, blíženec srny; Srna také znamená
doktory svaté, neb i zrakem i během jiná
zvieřata přesahají a jest zvieřátko čisté,
kopyto dělí a přežívá. Hus III. 27., 28., 29.,
47., 84. (Tč.). Že's tam chodíval na jeleny,
na srnčátka; Udělal sem já nemnoho, zabil
sem srnca jednoho; Na horách na dolách
srnička vodu pije; Tam zahynu jako srnka,
nezví o mně má panenka; Zajíc s liškú
tanec vede a srna jim gajduje. Sš. P. 523.,
569., 669., 592., 695. (Tč). Srna je raněna
a touží po tvé vodě (= děvče jest do tebe
zamilováno a chce, abys ji též miloval).
Dvrský.

Srnek, nka, m., osob. jm. Šd. — S., vz
Srnec.

Sruí, od srny, srna, Reh-. S. noha, D.,
přirození. Rad. zv., zvěřina. Krab. — S.,
něm. Srny, ves u Hlinska. PL. — S., za-
novec, na Slov. = ovčí bobky, Schaflorbeere.
D. — S. kořen, libeček jelení, smldník, srník,
peucedanum cervaria, rostlina, der Haar-
strang. Rstp. 742., Čern. — S. potok,
Rehwasser, ves u Mimoně. PL.

Srnice, e, f., oxyuris n. ascaris vermicu-
laris, červ z třídy hlíst, roup, der Maden-
wurm. Vz S. N., Frč. 71., Schd. II. 531.

Srník, u, m., smldník jelení, peucedanum
cervaria, rostl. Vz Čl. Kv. 343.

Srnín, a, m., ves u Krumlova. PL.

Srnina, y, f., srnčí maso, das Rehfleisch.
Rad. zv., BO.

Srnitý. Dvie srnitie blížence, jižto se
pasú prostřed lilium. Ctib. H. 7.

Srnka, vz Srnec. V. — S., houba barvy
srnčí. Us.

Srno-, srnkohnědý, rehbraun. Šm.

Srnojedy, dle Dolany, něm. Srnojed, ves
u Pardubic. PL., Tf. 289.



	607

	Sříditi, vz Zříditi. Sřidka, na Slov. — střídka. Vz Střída. Sřín, u, m., na Slov. = tenký led na vodě; jíní, das Grundeis; der Reif. Dvacet- níky bielé jako sřieň. Dbš. A já chlapec jako v poli s-nem krytá plánka. Hdk. C. 317. A s mou hlavou tak se děje, jak když smrček s. pokreje. Ib. 83. Sřínati = sřezávati. U Opav. Klš. Sřit, u, m., cvičení tělocvičné. S. kolmo, roznožmo, skrčmo, na nártech; s hrazdy, vz Hrazda. Tš. Vz KP. I. 483. Sřítiti, il, cen, ení; sricovati = sbořiti, herabwerfen. — co, se kam. Všeliká bo- lesť sřítí se naň. V. Sřítila se naň skála. Něco na zem s. Br., Us. — se čím. Povole- ním základů zeď se sřítila. — odkud kam. I s-lo se stádo se srázu do jezera. Sš. L. 89. Sřízek, zku, m., něco sříznutého. Vz Sřez, 2. Reš., Žer. S. citronu cukrem posypaný. Us. Sříznutý; -ut, *a, o,* herab-, abgeschnitten. Hranol kosmo s., schief abgestutztes Prisma. Nz. Srk, u, srček, čku, m. = crk, das Träu- feln. Voda srckem po zdích teče. Us. u Pe- trovic. Dch. — S., srknutí, der Schlurf. Srkač, e, m., srkací roura, ssací trouba u pumpy (v hornictví), das Saugerohr, der Sauger. Us. u Příbr. Hrk., Šp. — S., srka- jící, der Schlürfer, Säufer. Srkačka, y, f., die Schlürferin. Jg. Srkání, n., das Schlürfen. S. pumpy, das Schnarchen. Hř. Srkati, srkávati; srknouti, srknul a kl, ut, utí = srkem píti, střebati, srbiti, skrze zuby píti, schlürfen, nippen, schnuffeln. — abs. Nelze spolu i srkati i frkati (dvojí od- porné práce konati). Ros. Těžko zároveň s. a foukati. Č. M. 132. Pumpa srká, die Pumpe schnarcht. Hř. — co kam: vodu do sebe. D. — co odkud: vodu z dlaně. Sych. — jak. Mlsný polizač mlsá a popí- jením srká. Kom. — S., píti, opíjeti se, trinken, saufen. Br.; plakati, weinen. Kom. Srkavě, schlürfend. S. píti. Us. Vrů. Srkavec, vce, m., pták skalník, kamenár, střesolka, sylvia gutture albo, das Weiss- kehlchen. — S., pták slavíkovitý, ficedula. Krok., Jg. Srkavice = soukrvice. Slov. Bern. Srkavý = srkající, oft schlürfend. — čím. Kůň chřípěmi s. Ms. o kon. Srlín, a, m., něm. Serlin, ves u Bernar- dic. PL. Srn, a, m. = srnec. Schd. II. 432. Vz Srnec. Srna, vz Srnec. — S., y, m., osob. jm. Dač. — S., y, f., jm. kraví. Dch. Srnací = srní. Slov. Srnák, a, m., der Rehgeisshirt. Slov. Bern. Srnař, e, m., lovec srn, der Rehgeiss- jäger. Šp. Srnaření, n., vz Srnařství. Srnařiti, il, ení = srnařem býti, Reh- jäger sein. Šp. Srnařka, y, f., lovkyně srn, die Rehjä- gerin. Šp. Srnařský, Rehjäger-. Bern. Srnařství, n., die Rehjägerei. Šp. Srnce, pl. = srnice. Mor. Šd.	Srncový, Rehbocks-. S. kůže, zvěřina. Ros. Srnče, ete, n., das Rehkützen. Vz Srnec. Srnčí, srncový (Ros.) Reh-. S. zvěřina, zadek, srsť, noha, D., kýta, Sych., barva, broky, hřbet, loviště, maso (srnčina, srnina), myslivost', kůže (srnčina), říje, teneto, zvěř, síť; honba, obora na s. zvěř Šp. Srnčina, y, f. = srnina. Šd. Srnec, nce, srneček, čka (zastr. srn, a), srnek, nka, m, (kozel), der Bock, Rehbock, cervus capreolus; srna, srnka, srnečka, y, f. (koza), die Rehgeiss, -ziege; srnče, ete, srnčátko, a, srně, ěte, srňátko, a, n. (srnčí kolouch, kůzle do sv Martina), das Rehkalb, Rehkützchen. Jg.,Šp. S., sr. slovin. srnuti, srtati = skákati. Sf. S., ssa- vec jelenovitý. Vz S. N., Schd. II. 432., Frč. 381., KP. III. 346. Srnec jednoroční: rokule, čtyrletý: čtverák; Truhlík na s-ce ; s. beká: na s-ce pískati; s-ce na pískot stří- leti; s. běží na pískot, na svisť; lov, obora na srnce, vábnička na s-ce. Šp. Zaklíná je skrze srny a jeleny polské, jenž jsú zvie- řata čistá a jedovatým věcem odporná; Srny a jelenové to do sebe od přirozenie mají, že skákáním a rychlosti se k horám berú a v rovni a v blatinách nerádi ostá- vají a nesnadně se polapiti dadie; Podobný jest zmilelík mój srně a kolúchovi jeleniemu; A znamenaj, že ne jelenu, ale srnku, jenž jest malé zvieře, se Kristus přirovnává; Lanička, blíženec srny; Srna také znamená doktory svaté, neb i zrakem i během jiná zvieřata přesahají a jest zvieřátko čisté, kopyto dělí a přežívá. Hus III. 27., 28., 29., 47., 84. (Tč.). Že's tam chodíval na jeleny, na srnčátka; Udělal sem já nemnoho, zabil sem srnca jednoho; Na horách na dolách srnička vodu pije; Tam zahynu jako srnka, nezví o mně má panenka; Zajíc s liškú tanec vede a srna jim gajduje. Sš. P. 523., 569., 669., 592., 695. (Tč). Srna je raněna a touží po tvé vodě (= děvče jest do tebe zamilováno a chce, abys ji též miloval). Dvrský. Srnek, nka, m., osob. jm. Šd. — S., vz Srnec. Sruí, od srny, srna, Reh-. S. noha, D., přirození. Rad. zv., zvěřina. Krab. — S., něm. Srny, ves u Hlinska. PL. — S., za- novec, na Slov. = ovčí bobky, Schaflorbeere. D. — S. kořen, libeček jelení, smldník, srník, peucedanum cervaria, rostlina, der Haar- strang. Rstp. 742., Čern. — S. potok, Rehwasser, ves u Mimoně. PL. Srnice, e, f., oxyuris n. ascaris vermicu- laris, červ z třídy hlíst, roup, der Maden- wurm. Vz S. N., Frč. 71., Schd. II. 531. Srník, u, m., smldník jelení, peucedanum cervaria, rostl. Vz Čl. Kv. 343. Srnín, a, m., ves u Krumlova. PL. Srnina, y, f., srnčí maso, das Rehfleisch. Rad. zv., BO. Srnitý. Dvie srnitie blížence, jižto se pasú prostřed lilium. Ctib. H. 7. Srnka, vz Srnec. V. — S., houba barvy srnčí. Us. Srno-, srnkohnědý, rehbraun. Šm. Srnojedy, dle Dolany, něm. Srnojed, ves u Pardubic. PL., Tf. 289.