608

Srnov, a, m., něm. Zrnow, dvůr u Ko-
jetína na Mor. PL.

Srnský, ého, m., osob. jm. Šd.

Hrnula, y, f., jm. kraví.' Šd., Brt.

Srnuše, e, i. — smula. Plk.

Srobili, il, en, ení; sráběti, ěl, ěn, ění,
vzdělati, bearbeiten. — co: pole. Slov.

Srocence, nce, m., spiklý, ein Verschwo-
rener. Mach.

Srocení, n., spiknutí, eine Verschwörung;
shluk, Zusammenrottung. S. zlých V. Vz
Srotiti. V MV. nepravá glossa. Pa.

Srocený; -en, a, o, vz Srotiti.

Sročení, n., doba ustanovená ku slyšení
pře, die Tagfahrt, Terminbestimmung für
Parteien. J. tr. Dnes mají s. (ku právu ==
jsou tam poukázáni). Ros. Za s.-se s ním
žádám. Boč. exc. e ms. 1580. Toto nové s.
potřebno bylo. Sš. Ž. 39. S. stran, die Frist-
bestimmung für die Parteien. J. tr. Den po-
ložiti ku s. Zlob. Vz Stání, Vš. 570.

Sročený; -en, a, o, vz Sročiti. S. doba —
umluvená. Z obojího rozuměti jest, že sou
opět jedna i druhá strana k 24. dni nastá-
vajícího měsíce ledna od JMC. do města
Vídně s-čena. Žer. 345.

Sročiti, il, en, ení = den a místo k sly-
šení předustanoviti, vertagen, vor Gericht
berufen, beschicken, tagen, einen Gerichts-
tag anberaumen, festsetzen. Jg.. J. tr., Us.

— koho s kým = položiti jim rok k vy-
slyšení pře s obojí strany. Ros., Vš., J. tr.
Že mne s nimi ku právu sročíte, prosím
pro Bůh. Jdn 178. Kdo chce takového
svědka užiti, má to opatřiti, aby s naříka-
jícím k jistému dni sročen byl. Kol. 30. —
koho kam: strany před sebe s. Pr. měst,
Sročil je před vlastní svou osobu a tu při
vyslyšel. Pláč. Srokoval senat do chrámu
Jupitera. Mach. Do Brna je sročil. Jg.Na
sněm obecný je sročil (povolal). Zlob. Ku
právu Starého města pražského je sročil
(právo jim vykázal, kde pře jejich roze-
znána býti má). Ros., Jg. Obě strany k sobe
do domu sročil. V. V slušné místo aby nás
sročili. — koho proč. Týden od císaře pro
pře postranní na supplikací srocený. Faukn.

— k čemu. K jistému dni s. někoho. V.

— J. tr.

Srodnosť, i, f. — příbuznosť, die Ver-
wandsehaft. Pal. S. jeho s oním ukázati;
Synem namítá se příbuznosť, s. a shodnost'
se světlem či Kristem. Sš. II. 4., J. 206.
(Hý.).

Srodný, příbuzný, verwandt, homogen.
Pal. S. pojmy. Nz. — s kým. Co s námi
srodno jest. Sš. L. 159. — komu. List ku
Galatům, za účelem svojím bližní a srodné
listu k Římanům myšlénky předkládá. Sš.
II. 4.

Sroj, e, m. — roj, der Schwann. Puch. 4. 48.

Srojiti, il, en, ení. — se proti někomu,
sich verbinden. Plk.

Srok, u, m. = sročení. Obeslati někoho
k s. Vz Stání. S. k řízení.

Srokovati = sročiti, povolati, bestellen.

— koho k čemu: k soudu. Fauk. — S.,
smluviti, verabreden. — co. Ros. — (se)
s kým. Ctib. Tu jsem s nim s-val na p.
Alexe. Půh. II. 162.

Sroň, ě, m. = sráč; 2. záchod. D., V.

Sroniti, il, ěn, ění == sraziti, střásti,
shoditi. — co (odkud): hrušku se stromu.
Us. Koll., Pk., Kda. Za zimy stromové lu-
pení sronivše podobni jsou. Sš. Oa. 212. S.
hlavu (sraziti). Slov. Šd.

Sroňka, y, f., zelená slívka. U Chrud. Kd.

Srost, u, m, der Zusammenwuchs, die
Verwachsung. Šm.

Srostající, zusammenwachsend. Rst. 494.

Srostati, vz Srůsti.

Srostavý, was leicht zusammenwächst.
Rk.

Srostek, stku, m., concerementum. Presl.
Chym. II. 294.

Srostení, n., coneretio. S. N., Veleš.

Srosti, vz Srůsti.

Srostitosť, i, f., srůst, die Konkretheit.
Nz.

Srostitý, sražitý, konkretní, konkret, S.
jména a) vlastní; b) obecná (rodová, hmotná,
hromadná). Vz Jméno, Bn. 10 (str.). Poně-
vadž tu (apoštol) něco s-tého a místného
na mysli má; Užiti slova s-tého. Sš. I. 169.,
J. 188. A s-tá ta plastika se sladkým kou-
zlem proniká. Sš. Srn. bs. 70.

Srostivý, concretivus, vz Srostný. Ros.

Srostlice, e, f., dvojče krystalové, dva n.
nékolik krystalu srostlých. Vz Schd. II. 13.,
Bř. N. 42.

Srostlíčky, ů, m., pl., podvojík, dva prsty
srostlé, zwei zusammengewachsene Finger o.
Zehen. Us.

Srostlík, u, m., srostlý strom, zusammen-
gewachsener Baum. Šd. — S., a, m.; s-ci,
zusammengewachsene Menschen. Jg. Slov.

Srostlo-, gamo-, verwachsen-.

Srostločelistný. S. ryby, pectognathi,
die Haftkiemer. Nz.

Srostlolupenné kv., gamophylla. Slb.
XLVI. S. kalich, calix gamosepalus, kalich
o srostlých lupenech, verwachsenblätterig.
Rst. 494., Nz.

Srostloň, ě, m., synchodendron, rostl.
Vz Rstp. 858.

Srostloplátečný. S. rostliny dvoudě-
ložné, které majíce květy dokonalé, též
všecky lupeny nebo plátky v jediný celek
mají srostlé. S. N. Gamopetalae, Röhren-
blumen. Čl. 70., Kk. 46., 69., 128., 157. S.
koruna, gamopetalus, o srostlých plátcích.
Rst. 494.

Srostloprašné kv., gamantherae. Slb.
XLVI.

Srostloprstý, mit verwachsenen Fingern.
Dch.

Srostlosť, i, f., die Verwachsung. S. ví-
ček, ankyloblefaron. S. N

Srostlozarkletý. S. koruna, Rostl. III.
b. 124.

Srostlozubec, bce, m., syntrichia, rostl,
mechovitá. Rostl. I. b. 272.

Srostložábrý. S. ryby, pectobranchii, die
Haftkiemer. Nz., Krok.

Srostlý, zusammengewachsen. S. obočí,
V., cibule, Berg., semenice. Rstp., 494., Nz.
Kdo má srostlé obočí, uhrane (uřkne). Us.
Šd. — s čím. Člověk se šibalovou čubou
srostlý (šibal). Ehr. — Jest srostlá, hübsch
gewachsen. Mor. Tč.