609

Srostný, srostlivý. S., co rádo srostá,
concretivus. Ros.

Srostovací káď, zum Krystallisiren die-
nend. Sp., Techn.

Srostu, vz Srůsti.

Srotati, na Mor. = podojiti, melken. —
co kam: mléko do dížky. Zlob.

Srotiti, il, cen, ení; srocovati = namlu-
viti, smluviti, stropiti, shromážditi, versam-
meln, rotten, zusammenrotten. — se =
spuntovati se, spiknouti se. Jg. — se, koho
proti komu. V., Kron. Bart. — se ke
komu. S-tichu sě druhý ke druhému. Rkk.
46. — se mezi sebou. Pláč. — koho se
s kým. Troj., Br. — se mezi kým. Kněží
mezi sebou se srotili. Pláč.

Srotulovati, inrotuliren. — co: spisy
(sbaliti, do svazku dáti).

Sroubaný; -án, a, o. Tomu na horách
s-nému a oblúpenému člověku 10 hř. gr.
českých z toho základu dali sme. NB. Tč.
111. Vz Sroubený.

Sroubati, vz SRoubiti.

Sroubek, bku, m. = sýpka, der Schütt-
boden. Nes pšenici na sroubek. Us. u Golč.
Jeníkova. Kal. — V srúbek při rybníce je
zakopali. Pč. 32. Vz Srub. — S., bka, m.,
osob. jm. Sd.

Sroubení, n., vz Sroubiti. — S., zvláště
slove u tesařů = spojení krovu n. srubu na
zemi tak, jako potom státi kdekoli má, die
Zulage; jinak: díl stavení, kde se dříví do
stěn vpravuje. Jg.

Sroubený; -en, a, o, abgehauen; gezim-
mert. Vím já studňu srúbenú, kamením dlá-
ženú; Před naše okny je studna sróbená a
kdo ju sróbil, je má milá; Před naše (okny)
zahrada pletená a v ní je studýnka sróbená.
Sš. P. 35., 314. Stalo se, že dva pacholíky
zhynula, jeden srúbán a druhý zastřielen.
NB. Tč. 105.

Sroubiti (zastr. srúbiti), il, en, ení; srou-
bati, srubovati, srubovávati = odroubiti,
stíti, seseknouti, ab-, herabhauen; roubáním
spojiti, zimmern. Jg. — co komu: hlavu,
krk (stíti), V., ruce. Rkk. Srúbal mi jest
mé lesy. Pňh. II. 478. — co odkud: hlavu
s krku. V. — čím. Mečem hlavu mu srou-
bila. Br. — co z čeho: věž z dříví dubo-
vého s. (dohromady sroubiti). Háj. — co
kde (kdy jak). Domek před městem
u moře mu sroubil (sroubením spojil). St.
skl. V mém vdovství na mém věně srúbal
mi les pravú mocí. Pňh. I. 168. S. jedle
v boru. Ráj. — co jak. Na kusy sroubám
každého. Us

Sroubnička, y, f., vz Sroubnice.

Sroula, y, m., kdo se chlubí, že něco do-
káže, ač není s to, aby něco učinil. U Jižné.
Vrů.

Sroule, ete, m., přezdívka židům, ein
Schimpfname der Juden. Č.

Sroutiti, vz Zroutiti.

Srovnale = rovně, vyrovnale, hladce,
eben, gleich. V. — S. = svorně, jednomy-
slně, sjednocené, einträchtig, einhellig. V.
S. mluviti. Us.

Srovnalík, a, m., ósob. jm. Šd.

Srovnalivosť, i, f., die Verträglichkeit.
Dch.

Srovnalivý, verträglich.

Srovnalosť, i, f. = rovnost, stejnost, po-
dobenství, die Gleichheit, Gleichmässigkeit,
Einförmigkeit. V s-sti práv zemských, in
Gemässheit der Landesordnung. Zlob. V s-ti
práva. Zlob. Něco v s. uvésti; s. zákonův,
Šp., samohlásek, die Vokalharmonie. Nz. S.
národa israelského k Bohu v obrazu my-
stickém nejednou představuje se. SŠ. J.
59. — Genitiv srovnalosti, g. comparationis.
Sš. II. 198. — S., srovnání, úměrnost, úměra
(proportio), die Proportion. S. arithmetická
(počtářská), geometrická (měřická), spojitá
(nepřetržitá), rozpojitá (přetržitá), přímá (po-
měrů přímých), převrácená, zlomková nebo
lomená: a : b = c : d i. e. a se má k b jako
c k d. S. harmonická, anharmonická. Úhel
úměrnosti n. s-sti, Proportionalwinkel. Vz
Stč. Alg. 87., 90., 91., 150., Nz. str. 229;
Srovnání. — S. = snášelivosť, die Veträg-
lichkeit, Eintracht. D., Sych.

Srovnalostný = v srovnalosti stojící,
proportionalis, proportionirt. S. kružidlo,
přímka; hustost' vzduchu s ná jest se silou,
kterouž do hromady se tlačí. Sedl. F. 191.

Srovnalý = srovnaný, rovný, polozitý,
hladký, nedrsnatý, eben, gleich. V. — S.,
stejný, podobný, gleich, gleichmässig, ein-
förmig, gemäss. Odporné věci v s-lé při-
vésti. Apol. — s čím. A ústa s srdcem
opravdově s-lá měli. V. Vz Úměrný. Nz. —
S., pokojný, snáselivý, verträglich, fried-
fertig, einträchtig. D. — S., korrespondirend.
S. sloučeniny, úhly. Nz. — S., přiměřený,
angemessen, zutreffend. Dch., Nz. — Š.,
proportional. Nz.

Srovnaučlivý = srovnanlivý.

Srovnání, n., srovnávání, rovnání, die
Gleichmachung, Gleichung, Schlichtung, das
Ebnen. V. Vz Srovnati. S. půdy, Jg., dne
s nocí, Aqu., s zemí (města = sboření). Jg.
— S. = bedlivé, názorné pozorování a se-
znávání, co na předmětech n. úkonech sobě
podobných je pospolného a co rozličného,
die Vergleichung. S. N. — S., die Kolla-
tionirung. J. tr. — S., srovnávací návod,
die Komparationsmethode. Nz. — S., stat-
kův, die gleichförmige Einrichtung; s. ži-
vota svého s učením. — S. hlasův (libé
spoluznční), die Stimmung, Übereinstim-
mung, V., Kom., hlasů n. tonův. V. S. ve
zpívání. Jel. Jakés mezi sebou s. Smrž. —
S. = podobenství, die Vergleichung, das
Gleichniss. Srovnání pravidelné. Kom. Jed-
noho s druhým srovnání učiniti. V. Střední
člen s. (srovnávací, tertium comparationis).
Nz. — S. v mathem. = stejnosť dvou po-

měrův, die Proportion. S. měřické (geome-
trické), počtárské (arithmetické), přetržité,
spojité n. posloupné, řádné n. pravé, pře-
vrácené n. obrácené n. opačné, prosté, slo-
žité n. složené. Sedl. Vz Srovnalosť. — S.,
jedno zdání, die Üibereinstimmung der Mei-
nungen; jedna vůle, mysl, sjednocení, smlouva,
porovnání, smíření, der Vergleich, die Ein-
tracht, Üibereinkunft, Vereinbarung, Aus-
söhnung, Vereinigung, das Auskommen. V.
S. odporných sobě stran (soudících se). V.
S. se s kým. Pr. m. Věc k s. přivésti. Boč.
Ačkoli již oboje strana tak syta válek a tak



	609

	Srostný, srostlivý. S., co rádo srostá, concretivus. Ros. Srostovací káď, zum Krystallisiren die- nend. Sp., Techn. Srostu, vz Srůsti. Srotati, na Mor. = podojiti, melken. — co kam: mléko do dížky. Zlob. Srotiti, il, cen, ení; srocovati = namlu- viti, smluviti, stropiti, shromážditi, versam- meln, rotten, zusammenrotten. — se = spuntovati se, spiknouti se. Jg. — se, koho proti komu. V., Kron. Bart. — se ke komu. S-tichu sě druhý ke druhému. Rkk. 46. — se mezi sebou. Pláč. — koho se s kým. Troj., Br. — se mezi kým. Kněží mezi sebou se srotili. Pláč. Srotulovati, inrotuliren. — co: spisy (sbaliti, do svazku dáti). Sroubaný; -án, a, o. Tomu na horách s-nému a oblúpenému člověku 10 hř. gr. českých z toho základu dali sme. NB. Tč. 111. Vz Sroubený. Sroubati, vz SRoubiti. Sroubek, bku, m. = sýpka, der Schütt- boden. Nes pšenici na sroubek. Us. u Golč. Jeníkova. Kal. — V srúbek při rybníce je zakopali. Pč. 32. Vz Srub. — S., bka, m., osob. jm. Sd. Sroubení, n., vz Sroubiti. — S., zvláště slove u tesařů = spojení krovu n. srubu na zemi tak, jako potom státi kdekoli má, die Zulage; jinak: díl stavení, kde se dříví do stěn vpravuje. Jg. Sroubený; -en, a, o, abgehauen; gezim- mert. Vím já studňu srúbenú, kamením dlá- ženú; Před naše okny je studna sróbená a kdo ju sróbil, je má milá; Před naše (okny) zahrada pletená a v ní je studýnka sróbená. Sš. P. 35., 314. Stalo se, že dva pacholíky zhynula, jeden srúbán a druhý zastřielen. NB. Tč. 105. Sroubiti (zastr. srúbiti), il, en, ení; srou- bati, srubovati, srubovávati = odroubiti, stíti, seseknouti, ab-, herabhauen; roubáním spojiti, zimmern. Jg. — co komu: hlavu, krk (stíti), V., ruce. Rkk. Srúbal mi jest mé lesy. Pňh. II. 478. — co odkud: hlavu s krku. V. — čím. Mečem hlavu mu srou- bila. Br. — co z čeho: věž z dříví dubo- vého s. (dohromady sroubiti). Háj. — co kde (kdy jak). Domek před městem u moře mu sroubil (sroubením spojil). St. skl. V mém vdovství na mém věně srúbal mi les pravú mocí. Pňh. I. 168. S. jedle v boru. Ráj. — co jak. Na kusy sroubám každého. Us Sroubnička, y, f., vz Sroubnice. Sroula, y, m., kdo se chlubí, že něco do- káže, ač není s to, aby něco učinil. U Jižné. Vrů. Sroule, ete, m., přezdívka židům, ein Schimpfname der Juden. Č. Sroutiti, vz Zroutiti. Srovnale = rovně, vyrovnale, hladce, eben, gleich. V. — S. = svorně, jednomy- slně, sjednocené, einträchtig, einhellig. V. S. mluviti. Us. Srovnalík, a, m., ósob. jm. Šd. Srovnalivosť, i, f., die Verträglichkeit. Dch.	Srovnalivý, verträglich. Srovnalosť, i, f. = rovnost, stejnost, po- dobenství, die Gleichheit, Gleichmässigkeit, Einförmigkeit. V s-sti práv zemských, in Gemässheit der Landesordnung. Zlob. V s-ti práva. Zlob. Něco v s. uvésti; s. zákonův, Šp., samohlásek, die Vokalharmonie. Nz. S. národa israelského k Bohu v obrazu my- stickém nejednou představuje se. SŠ. J. 59. — Genitiv srovnalosti, g. comparationis. Sš. II. 198. — S., srovnání, úměrnost, úměra (proportio), die Proportion. S. arithmetická (počtářská), geometrická (měřická), spojitá (nepřetržitá), rozpojitá (přetržitá), přímá (po- měrů přímých), převrácená, zlomková nebo lomená: a : b = c : d i. e. a se má k b jako c k d. S. harmonická, anharmonická. Úhel úměrnosti n. s-sti, Proportionalwinkel. Vz Stč. Alg. 87., 90., 91., 150., Nz. str. 229; Srovnání. — S. = snášelivosť, die Veträg- lichkeit, Eintracht. D., Sych. Srovnalostný = v srovnalosti stojící, proportionalis, proportionirt. S. kružidlo, přímka; hustost' vzduchu s ná jest se silou, kterouž do hromady se tlačí. Sedl. F. 191. Srovnalý = srovnaný, rovný, polozitý, hladký, nedrsnatý, eben, gleich. V. — S., stejný, podobný, gleich, gleichmässig, ein- förmig, gemäss. Odporné věci v s-lé při- vésti. Apol. — s čím. A ústa s srdcem opravdově s-lá měli. V. Vz Úměrný. Nz. — S., pokojný, snáselivý, verträglich, fried- fertig, einträchtig. D. — S., korrespondirend. S. sloučeniny, úhly. Nz. — S., přiměřený, angemessen, zutreffend. Dch., Nz. — Š., proportional. Nz. Srovnaučlivý = srovnanlivý. Srovnání, n., srovnávání, rovnání, die Gleichmachung, Gleichung, Schlichtung, das Ebnen. V. Vz Srovnati. S. půdy, Jg., dne s nocí, Aqu., s zemí (města = sboření). Jg. — S. = bedlivé, názorné pozorování a se- znávání, co na předmětech n. úkonech sobě podobných je pospolného a co rozličného, die Vergleichung. S. N. — S., die Kolla- tionirung. J. tr. — S., srovnávací návod, die Komparationsmethode. Nz. — S., stat- kův, die gleichförmige Einrichtung; s. ži- vota svého s učením. — S. hlasův (libé spoluznční), die Stimmung, Übereinstim- mung, V., Kom., hlasů n. tonův. V. S. ve zpívání. Jel. Jakés mezi sebou s. Smrž. — S. = podobenství, die Vergleichung, das Gleichniss. Srovnání pravidelné. Kom. Jed- noho s druhým srovnání učiniti. V. Střední člen s. (srovnávací, tertium comparationis). Nz. — S. v mathem. = stejnosť dvou po- měrův, die Proportion. S. měřické (geome- trické), počtárské (arithmetické), přetržité, spojité n. posloupné, řádné n. pravé, pře- vrácené n. obrácené n. opačné, prosté, slo- žité n. složené. Sedl. Vz Srovnalosť. — S., jedno zdání, die Üibereinstimmung der Mei- nungen; jedna vůle, mysl, sjednocení, smlouva, porovnání, smíření, der Vergleich, die Ein- tracht, Üibereinkunft, Vereinbarung, Aus- söhnung, Vereinigung, das Auskommen. V. S. odporných sobě stran (soudících se). V. S. se s kým. Pr. m. Věc k s. přivésti. Boč. Ačkoli již oboje strana tak syta válek a tak