613

se po villi. Vz Neštěstí). Č. Nebolo mu to
po srsti. Ht. Sl. ml. 237. Česá se proti s-sti
(od předu do zadu). Ehr. Hlaoď sobol po
srsti i proti srsti, vždy se hladí. Ctib. Hd.
Dáme mu hajc proti srsti (bití. Vz Trest).
Č. Vlk změní s., ale ne povahu. V. Vlk po
srsti a beran po rounu poznán bývá a liška,
že dlouhý ocas mívá. Rým. Vlka po srsti
(znej a ptáka po peří). Ros. Liška srsť mění,
ale obyčejů nezmění. Č. M. 223. Vadíme se
o kozí srsť, ješto jí není ani s hrsť. Lom.
Vz Vlas. — S. = barva koně, vola atd., die
Farbe eines Pferdes, Ochsen atd. Jaké jest
srsti (barvy)? Ros. Koně do vozu s-sti jedné.
St. skl. Kůň srsti bílé, černé atd. L., Rkk.
— S., srsti = vlasy v obočí, die Haare der
Augenbrauen. Ras. — S., vlas, chlupy u klo-
boučníka, der Uiberzug. Srsť na aksamitu.
Techn. -- S. v rostlinství = vlasy tuhé,
maličko položené, die Rauhhaarigheit. Rst.
495., 173.

Srstanka, y, f., leucophra, prvok. Krok.
II. 521.

Srstěný, ze srsti, von Thierhaaren. S.
sítko (vlásenné). Bern.

Srslička, y, f., malá srsť, der Balg. D.

Srstina, y, f. — sršť, der Balg. Bern.

Srstiti, il, ění = zpěčovati se, ježiti se,
sich sträuben. — proti komu. Lidé srstili
proti němu. Us.

Srstka, y, f., vz Srsť. — S., angrešt,
polokeř, meruzalka, srstka, ribes grossularia,
der Stachelbeerstrauch, die -staude; ovoce:
srstky (V.), chlupatky, agrešt, angrešt, ja-
hody zelené, polky, meruzalky, die Stachel-
beere. Rstp. 686. Vz Schd. II. 299., Čl.
47., Kk. 203., 204., Fb. 96., Čl. Kv. 350.,
Slb. 491.

Srstnačka, y, f., bessera, rostl. Vz Slb.
361.

Srstnatec, tce, m., lachnaea, rostl, lý-
kovcovitá. Rostl. I. b. 234.

Srstnatěti, ěl, ění, Haare bekommen. D.,
Ros.

Srstuatosť, i, f., hirsuties, die Haarigkeit,
Rauhhaarigkeit. Rst, 495.

Srstnatý, srstí obrostlý, haarig. S. dravá
zvěř (das Haarwild), jelen. D., netopýr, Kom.,
oves. Vaň. S. zboží, die Rauhwaaren, kože-
šiny. Obchod se zbožím s-tým, prodej zboží
s-tého, J. tr., kůže. Sp. — S., hirsutus, rauh-
haarig, langstreifhaarig, v bot. = obrostlý
chlupy odstávajícími, dosti tuhými ač nikoli
ještě pichlavými. Čl. Kv. XXVII., Rst. 495.

Srstnokalich, u, m., bystRopogon. Rostl.
I. a. 245.

Srstnokoruník,u, m.,lasiopetalum. Rostl.
I. a. 252.

Srstnomedin, u, m., drypetes. Rostl. I.
b. 228.

Srstnonitka, y, f., trichonema. Rostl. I.
b. 268.

Srstnoplod, u, m., medusa. Rostl. I. a.
222.

Srstný, co má srsť, haarig. S. dobytek.
Ms. Jg. S. zboží = srstnaté. Rk.

Srstoň, ě, m. = nesnášelivec, prchlivec.
U Bysterska. Šn.

Srstonitý voměj, aconitum eriostemum.
Rostl. III. a. 48.

Srstule, e, f., dasytes, hmyz. Krok. II.
252.

Srš, e, m., bzučení sršně. Ros.

Sršák, u, m., der Eiterstock. Tpl.

Sršáu, vz Sršeň.

Sršanství, n. = vzteklosť, die Tobsucht. D.

Sršatý = nehladký, hrozný, rauh. Lid
ten s. a v samém neřádu zerzavělý. Háj. S.
ukrutník. Pulk.

Sršavý = sršlavý. S. řeč. Pal. III. I. 305.

Sršeň, šně, m., nyní f., sršán, a, srš-
ňák, a, m.; v již Čech. sršín, a, m. Kts.
S. od srch v sršeti. Šf. S., největší vosa,
vespa crabro, die Horniss. BO. Vz Schd.
II. 512., Frč. 169. Sršeň. V. Sršňové a vosy
ostrého jsou žahadla. Kom. SRŠně z nosu,
blázen zcela (odbytí)! Dh. 127. To byl člo
věk jako sršeň = zlý. Němc. Nasršený jako
sršeň. Slov. Dbš. Sršně rozdrážditi. Prov.,
Jel. Sršně na sebe drážditi. Uštípl ho s-šeň;
Sršeň naň sedl; Má sršně v hlavě (= jest
rozhněván; vz Hněvivý); Mezi sršně dmý-
chati, sršně drážditi (popouzeti někoho);
Málo sršňů mnoho much zapudí (zapouzí).
C. Sršně na sebe dráždí. Vz Všetečný. Lb.
Nedražď sršňů (nepopouzej hněvivého člo-
věka). Ros. Přilítl na mne jako s.; Rozlítili
se na nás co sršně; Ty stařeny se do mě
co sršně sypaly. Jg. Vyzáblý co s. V. Vz
o sršních více v S. N. a strany přísloví:
Moucha. — S. koňský, asilus, die Ross-
bremse. Reš. — Sršán, sršoun = člověk
hněvivý a zlý, ein Tobender, Zorniger. Us.
Jest s. bez medu (hrubý). Č. — S., dřen
v nežitu, der Eiterstock. Us.

Sršení, n. Vosí s., die Wespenwuth. Dch.

Sršeti (šršeti), el, ení; sršívati = hlas
podobný vydávati, bručeti, summen, sumsen;
sápati se, vztekati se, soptěti, toben, schnau-
ben, wüthen, rasen; vycházeti srše, sprühen;
bázlivě utíkati, furchtsam laufen. Jg., BO. —
abs. Jiskry srší Rk. Juž ti sršie (bázlivě
utíkají). Výb. I. 1118. 17. Kroupy jen jen
sršely (se sypaly). Mor. Šd. Prší jen srší. D.
— komu kde. Srší mu v kotrbě (fučí,
hučí, nemá všech doma). D. — čím: zlostí.
Us. — na koho. Plk. S. se na koho, sich
bäumen, sträuben. Na Ostrav. Tč. — čím
proč. Sršiece hněvy pro podávenie sestry.
BO. — co: pomstu. Us. — odkud. Hrozný,
až z něho srší (až z něho strach jde). V.
Z toho až strach srší. Br. Z jeho očí sršely
jiskry. Us. Sršela rozkoš z jeho očí. Puch.
Oheň z očí, z nozder mu srší. Sš. Sm. bs.
219. — před kým (bázlivě utíkati). Pastýř
před vlkem srší. St. skl., Alx. 1098.

Sršivý, sprühend. Dch., Šm.

Sršlavosť, sršavosť, i, f. = vztěkavosť,
sapavost, die Tobsucht. Th. Vz Vztek. —
S. = zimomra, mrazení v těle, das Frösteln.
U shnilé zimnice s. s horkosti pichlavou se
střídá. Ja.

Sršlavý, sršavý = kdo srší, bručí, sum-
mend, heiser redend. S. Hlas. Kram. — S.
počasí, schaurig, Regen-. Th. div. — S.,
hrozný, schauervoll, schauderhaft. S. poušť.
Br. S. časy. Plác. S. vzezřeni. Kom. Prax.
p 21. — S., sápavý, vztěkavý, wüthend,
zornig, tobend, giftig. S. zuřivosť, Kom., ne-
návisť. Plk.