614

Sršleň, ě (sršlen, a, Plk.), m. = sršeň. D.

Sršňový, Horniss-. S. žihadlo. Zlob.

Sršný, sprühend. Dch.

Sršoň, ě, m. = sršeň (převzdívka). U Opav.
Klš.

Srub, sroub, u, sroubek, bku, m. = co
se sroubí, sesekne, odsekne, zvl. jedním rázem,
etwas Abgehauenes. Sruby dělati = hlavy
srubovati. Zlob. — S., roubení ze dříví,
roubení u studny atd., das Zimmerwerk, die
Zimmerung. Mšk., Bkř. Vz Stranice. Hrad
se srubů hlinou oblepených. Háj. Stodoly
z plotů aneb srubů dřevěných, hlinou oma-
zaných dělají. V. — S,, dřevěný pokoj n.
stavení k jakékoliv potřebě, komora, kůlna,
sýpka atd., ein hölzernes Gebäude, Gemach,
Kammer, Schopfen; na Slov. chýška dřevěná,
také úzký žalář (Hdk. C. 144.). S. v horn.,
das Gezimmer, Gevier, Schloss. S. střídový,
das Streckengezimmer, das Streckenpaar,
jámový (jámový věnec), der Schachtkranz,
das Schachtgevier, pomocný, das Hilfspaar.
Hř. S. hlavní, das Hauptgezimmer. Bc, Hř.
Boudy lesní opustíce sruby při vodách sta-
věli. Háj. Blázni do sroubku zavřeni bývají
(do blázince). Kom., V. Já spávám ve s-bu.
Slez. Šd. S. k ukládání špíže, obilí, mouky
atd. U Opavy. Klš., Pk. S. vodní = vodárna.
Šp. S., sklep nadzemní. U Jižné. Vrů. S. na
vodě, die Pfahlbaute. Gl. 320. Cf. Tk. IV.
21., 26., 74. — S., zvláště stavení podobné
k obraně před nepřítelem, das Bollwerk aus
Pfählen, Blockhaus, der Holzthurm. Pražané
s-by proti hradu pražskému vystavené sbo-
řiti dali. V. Chtěje odtud pryč sruby roz-
vozil. Půh. II. 26. — S. sváděcí, výhon, die
Abweisebuhne, jímací, die Schöpfbuhne. Nz.
— S., die Schrotwand. Nz. — D., Plác.,
Troj., Ben.

Srúbek, vz Sroubek.

Srúbiti, vz Sroubiti.

Srubnice, e, srubnička, y, f. (zastr.) ==
hrubší dělo k lámání praků sloužící (že le-
želo na srubu nebo že k bourání srubů slou-
žilo. Gl. 320.). Hrš. (Km. II. n. b. 120.), ein
Geschütz. Zlob. Z jedné s-ce dosti velikou
kouli na město vystřelili. V.

Srubový zámek, das Gezimmerschloss,
v horn. Bc.

Sruby, něm. Srub, ves u Chocně; něm.
Heuhof, ves u Dolejšího Nýrska. PL.

Sručiti se, sich gegenseitig verbürgen.
Šd., NB. Tč. 214.

Sruhač, e, m., alfagus, alpagus, zastar.
Aqu.

Srukovati se s kým = ruce si dáti,
zasnoubiti se, sich verloben. Koll., Šd., Dbš.

Srunditi, il, ěn, ění = svaditi, zusam-
menhetzen. — se = svaditi se, in Zank ge-
rathen. Us. u Petrovic Dch. — S., sběhati,
ablaufen. — co. On celou ves srundil. Us.

Srůňka, y, f. = sroňka, malá slíva,
Zwetschke, f. D.

Srupnouti, pl, ut, utí; srupati = snísti,
zusammenessen. — co. Us.

Srůst, u, m. S. pravidelný, nepravidelný,
die Zusammensetzung, der Zusammenwuchs.
Vz Srost. Nz. — S. = srostitosť, die Kon-
kretheit. Nz.

Srůsti, srostu, srostl, ení; srostati, sro-
stávati = do hromady růsti, spojiti se, zu-
sammenwachsen; dolu růsti, herunterwach-
sen; se = srůsti, zusammenwachsen, sich
vereinigen; k zemi růsti, abnehmen; krista-
lisovati se, hlatiti se, krystallisiren. Jg. —
abs. Ty stromy srostly. — odkud. Ten
strom dolů se skály srostá. Jg. — se
v čem: v lásce se srostli (sjednotili). Kom.
se s čím. D. — se. Sanytr se sroste.
Us. - Jg.

Srušiti se = ssouti se. V Křížkově slov-
níku.

Srvátka, y, f. = syrovátka. Na Slovácku.
Tč., Šd.

Srým, lépe: Srem. Vz Srem.

Srymování, n., die Konsonanz. Dch.

Srýpati; srýpnouti, pl, ut, utí, abhauen.

co komu. Aby ti kat hlavu srýpl. Prov.

Sryšiti, il, en, ení = sehnati, zusammen-
treiben. Sryšil je do hromady. Ros.

Srýti, sryji, ryl, yt, ytí; srývati, herab-
o. zusammenwühlen. — co čím kdy zač.
Tímto rýčem celou zahradu ve třech dnech
nám za skrovnou mzdu sryl. — co komu.
Hlavu musili mu s., abhauen. Bart.

Sryzek, zku, m., hořejší díl máselnice,
který na tlouk se navléká a do dílu spod-
ního či vlastní máselnice se zaráží; sryzeček
díl máselnice v sryzku bývající. U Vysok.

Ssací, Saug-, S. klapka, pumpa, stroj,
trouba, trubina, der Saugschlauch, Nz., pří-
stroj, papír, Dch., záklopka, das Saugventil.
Hrk. S. pipeta, die Saugpipette. Šp.

Ssáč, e, m., vz Ssal.

Ssaditelnosť, i, f., die Absetzbarkeit. Nz.

Ssaditelný, absetzbar. Nz.

Ssaditi, sesaditi, il, zen, ení; ssázeti, el,
en, ení; ssazovati, sesazovati (u Opavy:
sesazať, Klš.) = v jedno saditi, spojiti, zu-
sammensetzen ; dolů saditi, ab-, herab,-, her-
untersetzen o. heben; setzen. Jg., Ž. wit.
Moys. 7. — co, se (kam): na klej (== klejo-
vati), V., v hromadu. V. Nedopouštíte, aby
králové zlé biskupy ssazovali. Hus I. 181.
Ssaditi konšely. Dač. I. 27. Běda pyšným,
kteří budú ssazeni v poslednie miesto s Lu-
ciperem. Hus III. 365. — se jak: Sanytr
v drobné cianky (cánky, Vys.) se ssadil.
Vys. — co z čeho: podlahu, stůl z prken
s. — koho odkud: s koně, NB. Tč. 239.,
Št. N. 331., Dač. I. 94., někoho s úřadu,
D., z důstojnosti, Sych., se služby. Zlob. S.
někoho s království. V. S. koho s kněžstva,
Dal. 110., Hus I. 465., II. 258., s papežství.
Hus I. 403., 8. Ssadil jest mocné se stolice
a povýšil jest pokorných. Hus III. 256. —
proč. I v novém zákoně papeže sú ssazo-
vali pro zlosť a jiné vsazovali. Hus I. 181.

— co čím: kameny olovem s. (spojiti). V.

— se. Saně se ssázejí (jdou na zvrat). Us.
Dům, zeď se ssází. Vys. Mléko se ssází
(sráží). Otok se ssází. Krab. — co, se kde.
Že před Bohem jsú kleti, ssazeni a že ne-
dóstojné slúžie. Hus III. 237. Voda ve skle-
nici se ssadila. Us., D. Hráz na několika
místech se ssadila (slehla, snížila). Vys.

Ssádka, vz Sádka.

Ssadlo, ssadélko, ssátko, a, n., náčiní
k ssání, ssací stroj, das Saugwerkzeug. Jg.