615

Ssajidlanka, y, f., tergipes, plž. Krok.

Ssajidlo, a, n., lépe: ssadlo. Jg.

Ssal, a, m., ssáč = kojenec. Rozb. 120.,
Žalt. wit. Vz Ssanec.

Ssanec, nce, m., der Säugling. Ŕeš., Ž. wit.

Ssání, n., das Saugen. Us., Hus I. 260.
Až jeho jest s. ostavila. Bj.

Ssatanášeti, el, ení, Satan werden. Zlob.

Ssáti, ssaji a ssám a ssu, ssal a ssál,
ssání; ssávati; staří psali také: sal n. sál
s jedním s. Ht. V obec. mluvě: cucati. —
S. = tekutosť z něčeho do sebe táhnouti,
saugen, lullen. Jg., Ž. wit. Deut. 13. — abs.
Dítě ssaje n. ssá n. sse. Us. Dáti ssáti, dáti
se ssáti. V. Dítě chce s. Us. Dietky, ježto
jestě ssú. M., ZN. — co, koho: med, Nej.,
prsy, Hus I. 329., II. 101., III. 103., BO.,
vemeno, Kom., mléko, Us., matku. Volk.
Medvěd tlapu sse. Č. M. 282. — Št. N. 219. —
čím: ústy ssáti něco. Tkad., Jd. — čím kde :
ústy sse v tom místě. Ler. — co odkud
(čím, k čemu): z prsu po lázních. Lk.
Tyran daněmi sse krev z žil svých podda-
ných. V. Zřídka sobě co lidé z prstu vyssou.
Č. M. 107. Sladkosť užitků zemských z ně-
čeho s. k utěšení těla. Chč. 302.

Ssátko, vz Ssadlo.

Ssavcokam, u, m. S-ky, thereolitha, zka-
meněliny ssavčí. Krok. I. c. 82.

Ssavčí, Säugethier-. S. lebky (možděnice),
kusadla. Mus. III. b. 89.

Ssavec, vce, m., ssavý živočich, ssáč,
ssanec. Ssavci (nejvyšší třída obratlovců a
zvířectva vůbec, mammalia, die Säugethiere,
die Sauger): dvourucí (člověk), čtverorucí
(opice), letouni (netopýři), šelmy (dravci),
vaknatí, hlodavci, chudozubi, mnohokopytní,
jednokopytní, dvoupaznehtní (přežvýkavci),
tuleni, velryby. Pt. Ssavci: 1. opice (pi-
theci, die Affen); 2. letouni (chiroptera, die
Flatterthiere): netopýři; 3. hmyzožraví (in-
sectivora, die Insektenfresser): krtek, rysek,
ježek; 4. šelmy (ferae) a) kočkovité (felina):
kočka, rys, lev, tygr, pardal, puma, jaguár;

b) psovité (canina): pes, vlk, liška, hyena;

c) kunovité (mustelina): kolčava n. lasička,
hranostaj, tchoř, kuna, vydra, jezevec; d)
mědvědovité (ursina): medvěd; 5. vaknatí
(marsupialia, die Beutelthiere): klokan ve-
liký n. kangurú. vačice potkanová n. suri-
namská ; 6. hlodavci (glires, die Nagethiere),

a) veverovití (sciurina): veverka, svišť horní;

b) myši (murini): myš domácí, krysa, pot-
kan, myš polní, lumík, křeček; c) zajíci
(leporina): zajíc obecný, králík; d) jíní hlo-
davci: bobr, dikobraz europský, tarbík eu-
ropský; 7. chudozubý (edentata, die Zahn-
lücker) : lenochod tříprstý, pásovec peba,
mravencojed hřívnatý, luskoun, ptakopysk
podivný; 8. jednokopytníci (solidungula, die
Einhufer): kůň, osel, zebra; 9. dvoukopyt-
níci (bisulca, die Zweihufer): a) dutorozí
(cavicornia): býk domácí, bůvol kaferský,
zubr, bison, ovce, koza, kozorožec, kamzík,
sajka, gazela; b) parohatí (cervina): srnec,
jelen, daněk, sob, los c) jelenovitým po-
dobní (moschida a camelopardalinae): kabar
pížmový, žirafa; d) bezrozí n. velbloudi
(tylopoda): velbloud obecný n. jednohrbý,
dromedář; velbloud baktrický n. drabař

(s dvěma hrby), lama; 10. mnohokopytníci
(multungula, die Vielhufer): prase, tapír
americký, slon (indský, africký), nosorožec,
hroch; 11. ploutvonozci n. tuleni (pinnipe-
dia, die Ruderfüsser): tuleň obecný, mrož
lední; 12. kytovití (velryby, cetacea, die
Fischsäugethiere) a) pliskavice obecná n.
delfín, narval n. zuboun jednorožec, vor-
vaň obecný n. kašelot; b) velryby pravé:
velryba grónská. Jhl. Jinak: ssavci 1. prst-
natí: opice, letouni, hmyzožravci, Šelmy,
vačnatí, hlodavci, chudozubi; 2. kopytnatí
n. paznehtnatí: jedno-, dvou-, mohokopyt-
níci; 3. ploutvonozí: tuleni, velryby. Jhl.
Vz také S. N., Schd. II. 383. a násl., Frč.
364. a násl., Krč. 827., 883. — S., dítě při
prsu, cucák, der Säugling. D.

Ssavectvo, a, n., alle Säugethiere. Jg.

Ssavice, e, f. = ssací trouba, die Saug-
röhre. Nz.

Ssavička, y, f., das Saugglas. Vz Ssavice.

Ssavka, y, f. = ssavice. Prm.

Ssavý = ssajícl, cucavý, saugend, Säuge-.
S. zvíře. D. S. hlísty, die Trematoden. Nz.
lk. — S. = ssací. S. stroj, píšťala, Sauge-.
Sedl., Nz. S. lupek, der Saugschiefer. Krč. 902.

Ssavýš, e, m., cizopasní, svijonohý ko-
rýš. S. račí, lernaeodiscus porcellanae. Vz
Frč. 88.

Ssazení, vz Ssaditi.

Ssazený, vz Ssaditi.

Ssázeti, vz Ssaditi.

S sebou, vz Sebou.

Ssedací, vz Ssedati. A tak s. s obů stranú
obecně bývají křivi: jeden že zlostně na-
řkne a druhý, že z pýchy brání a nechce
mile trpěti. Hus II. 120.

Ssedání, n. Mnozí vadí se až do s. Vz
Ssedati. Hus II. 120.

Ssedati; ssednouti, ul, utí; (ssésti, zastr.),
ssísti, ssedu, ssedl, ssezení (dění); ssedá-
vati — dolů slézti (s koně), absitzen, ab-
steigen. Ssedni dolů. Us. — odklid: s koně.
V., Háj., Alx. 1125., Vrat., St. let. Z cizieho
jest prostřed moře ssiesti. Smil., Mus. —
s kým — potýkati se s kým na koni, tur-
niren. Ms. pr. pr. — se, sich zusammenset-
zen. Zde se všichni nessedneme (do hro-
mady nesedneme pro skrovné místo). Ros.
Sádlo se nessedá tak hustě jako lůj (= ussa-
diti se, stydnouti, sraziti se, geliefern, ge-
rinnen, gestehen, coagulari). Kom. Vosk,
máslo se ssedá. Ros. Skála se ssedá (sni-
žuje, sinkt). Br. Kůže se ssedá (puká se,
springt auf). D. Ssiedlo sě jest jako mléko
sirdcze jich; Hora ssiedla, mons coagulatus.
Ž. wit. 118. 70., 67. 16. — se kam. Ssed-
něte se za stůl (dohromady si sedněte). Tehdy
ssedši se k Menšíkovi řekla jest. NB. Tč.
240. — se kde (čím). Voda kalná na ta-
líři, v hrnci atd. se ssedá. Mé krávy po-
brala a tu ssedla na své tvrzi. Půh. I. 190.
Krev (pádem, uhozením, Us.) v nich se
ssedala. V. — odkud proč. Hned jsme ve-
likou radostí s oslů ssedali. Har. I. 107. —
se komu. Pysky se mu ssedají (pukají).
Jád

Ssedení, n., vz Ssedati.

Ssedivec, vce, m., Gehlenit, m., křemen.
Miner. 468.