Předchozí (616)  Strana:617  Další (618) |
|
|||
617
|
|||
|
|||
(Té.). —jak: v jistém pořádku s. Kom. —
co. Sstupuji to zboží (postupuji). Dipl. 1493. Když poženú koho s té dědiny, júž dědinu dětem svým vložil ve dsky, tak že sstúpil (odstoupil). Kn. rož. 128.— komu čeho (s čím, jak) = postoupiti. Že mu hradu praž- ského sstoupil, V., biskupstva. Dal. Sstoupili města i se vším zbožím. V. Sstoupil mu mě- sta pod úmluvou. Ms. Trub. Kr. Měl jsem jemu s. hradu Melic i toho zboží, což jsem k tomu držal; Slíbil mi svú víru a svú česť, abych jemu tvrze sstúpil; Měl mi tvrze s. a všechno zase vrátiti; Kázal mi toho s. Půh. I. 155., 156., 223., II. 278. (Tč.). Paní má mu hraduov, měst s. bez přiekazy. Dsky. — se = sjíti se atd. Vz na hoře. Sstoupili se rady (radové). Kom. Račte se sstoupiti. Ros. Sstupuji se vojáci. Cyr. Sukno se sstou- pilo = srazilo se. Ros. — se čeho: naděje (vzdáti se). Jel. — (se) s kým (v co). S Vršovci se nesstup (nespolčuj). Dal. La- tině vzní, že sstúpil jest s nimi, protože Jerusalem výše sedí než Nazaret. Hus II. 31. Sstupili se s pány v potaz. Žer. L. 35., Vš. 16. — se kde. V té bráně zeď se sstú- pila a spojila. Pass. 804. A když se přiblí- žil k bráně, tehdy zdi sstúpily sú se před ním a před jeho lidem. Hus II. 127. Že od- ved mě od mého práva a sstúpiv sě se mnú před markrabími milostí vším, což má, i ne- chce mi žádného dílu dáti. Půh. I. 160. — v čem. Ale když přijde, to věz sstúpí v da- řích. Hus II. 186. - komu na čem. Svato- kupec jest, že příteli na penězích sstupuje. Hus I. 423. Na puol lánu ježto mi sstúpili na závadném. Půh. II. 197. — co komu nač. Ten hrad sú prodali a sstúpili zlým lidóm na zemskú záhubu. Půh. II. 237. — kam čím. Sstúpie (Kristus) do pekel duší svou. Hus I. 3., 45. Sstúpil jest do pekla duchem umřev vedlé těla na kříži. Hus II. 182. — proč. Kristus praví, že s nebe se- stoupil pro spásu lidskou; Lásko svatá, se- stup na zem pro mne na odtuchu. Sš. J. 108., Bs. 205. Ješto jsem sě s ním sstú- pila bezděčně svého muže kázáním. Pňh. 1. 175. A tak ďábel v tom boji jsa od Krista přemožen i pro hanbu i z božieho súdu do pekla jest sstúpil; Však syn boží pro ni (duši) s nebe sstúpiti ráčil jest, aby ji vy- svobodil z moci ďábelské. Hus II. 93., III. 143. — oč. S-li jsme se o to. Žer. — kdy. Obilí časem hodně sestoupí se (seschne). V Kunv. Msk. A kdo první sestoupil do rybníka po skormoucení vody zdráv se stá- val; Anděl pak Páně sestupoval časem do rybníka; Kdy a které doby anděl sestupo- val, o tom nic se neví. Sš. J. 88., 83. — zač. Hodonína sstoupil za puol druhého sta hřiven gr. za markrabími milosť. Půh. II. 98. — kudy. Kněz jeden sstupoval túz cestú a uzřev Ho minul jest. Hus II. 432. — aby. Ktož na střeše jest, nesstupuj, aby vzal sukni svú; Ale proto jest on sstúpil, aby cierkev sv. k nemu vstúpila. Hus III. 60., 71. Vz Stoupiti. S strany, vz Stran.
Sstrašiti, vz Sestrašiti.
Sstrčiti, il, en, ení; sstrčovati, sstrkovati,
sstrkávati = dolu strčiti, herabstossen. Jg. |
— koho kam: do nouze. V. — co, na
koho: vinu. Aesop. — koho odkud: s úřadu, s důstojenství, V., ze skály. Anjel sstrčen
s nebe v pyšné mysli. Št. N. 229. — se s kým = v rozepři vjíti, Händel haben. D. — co komu. Ta věc mu hrdlo sstrčila (života jej zbavila). Plk. S. někomu hlavu = stíti. Dal. — aby. Uvedše ho na huoru, na niež jest stálo město, chtiece ho s., aby hlavu zlomil, protože jim pravdu kázal. Hus III. 242. Sstřediti, il, ěn, ění, koncentriren. — co
kde (v čem). Ráj. Sstřeliti, vz Sestřeliti.
Sstřískati, lépe: střískati. Jg.
Sstrouhati, vz Sestrouhati.
Sstupek, pku, m. = spolek. Vš. Měl s.
s mým otcem a toho mi vyložiti nechce. Půh. I. 171. (175., II. 182., 194., 207.). Sstupník, a, m. Jestliže Petr ukáže
dskami, že je s., tehdá má jemu odpoví- dati. Půh. I. 205. Sstupný. Bratr nerozdílný a s. Pňh. I.194.
Sstupovaní, n., das Herabsteigen. Zlé
jest s. od boží milosti v hněv, od podoben- stvie božieho v podobenstvie hovadné i ďá- belské. Hus II. 430., 431. Sstupovati, vz Sstoupiti.
Sstydlý = ustydlý, kalt. S. tělo (člověka),
D., lůj. Us. — čím: zimou. Dch. Sstydnouti, stydl, utí; sstydati, kalt
werden. — v čem. V té zimě člověk brzo sstydne. — komu. Údy mu sstydly. Jg. — se = studenem se ssaditi, durch Auskiih- lung dick werden, gerinnen. Ros. — Jg. Sstydovati se, erkalten. Jg.
Ssu, vz Ssáti.
Ssuji, vz Sesouti.
Ssumovati = spočítati, summiren. — co
v co. Aby to všecko v hromadu z každého panství zvláště se ssumovalo. V. Ssurovělý, roh. S. doba. Bdl.
Ssúti co: dědictví (vyplatiti a tak práva
k němu nabyti). Výb. 1. 979. Vz Sesouti. Ssutí. n., sesypání, die Zusammenschüt-
tung. — S., sboření, der Umsturz. S. zdi. D. — S. = splacení zástav n. jiných břemen na statku jsoucích. Vš. V. 5., Kn. dm. 30., Půh. I. 116., 129., 154., 295. Chtěl jsem s. a peníze jemu dáti; Páni nalezli o ta s. pro zemské dobré, jestliže by kto nepovolil k s., ježto prodává zboží, tehdy to zboží nemuož ssuto býti. Pňh. II. 397., 489. Povinovati budou dědici toho zboží, komužby to dr- žení potom přiřčeno bylo, to věnné s. zase navrátiti. Zr. mor. Tč. — S., plnení zprávy při prodaji statku slíbené. Index k Tov. 135. — S , právo příbuzných kupiteli summu, kterou za statek dal, vyplatiti a tak sami ve statek se uvázati, die Ablösung. Nena- řekli-li příbuzní statek za rok a den, ne- mohli později k s. připuštěni býti. Arch. II. 1!4 — Š., ssuvka, aphaeresis. Vz Se- suvka. Ssutina, y, f., ssutiny, pl. = sbořeniny,
sříceniny, rum, der Schutt, Schutthaufen, Sturz, Ruin, das Geschütte, die Trümmer. S-ny ukliditi. Br. Nyní vyklízejí se v Praze s-ny z nádherného důstojného národního divadla českého, na něž národ český po |
||
|
|||
Předchozí (616)  Strana:617  Další (618) |