617

(Té.). —jak: v jistém pořádku s. Kom. —
co. Sstupuji to zboží (postupuji). Dipl. 1493.
Když poženú koho s té dědiny, júž dědinu
dětem svým vložil ve dsky, tak že sstúpil
(odstoupil). Kn. rož. 128.— komu čeho
(s čím, jak) = postoupiti. Že mu hradu praž-
ského sstoupil, V., biskupstva. Dal. Sstoupili
města i se vším zbožím. V. Sstoupil mu mě-
sta pod úmluvou. Ms. Trub. Kr. Měl jsem
jemu s. hradu Melic i toho zboží, což jsem
k tomu držal; Slíbil mi svú víru a svú česť,
abych jemu tvrze sstúpil; Měl mi tvrze s.
a všechno zase vrátiti; Kázal mi toho s.
Půh. I. 155., 156., 223., II. 278. (Tč.). Paní
má mu hraduov, měst s. bez přiekazy. Dsky.
— se = sjíti se atd. Vz na hoře. Sstoupili
se rady (radové). Kom. Račte se sstoupiti.
Ros. Sstupuji se vojáci. Cyr. Sukno se sstou-
pilo = srazilo se. Ros. — se čeho: naděje
(vzdáti se). Jel. — (se) s kým (v co).
S Vršovci se nesstup (nespolčuj). Dal. La-
tině vzní, že sstúpil jest s nimi, protože
Jerusalem výše sedí než Nazaret. Hus II. 31.
Sstupili se s pány v potaz. Žer. L. 35.,
Vš. 16. — se kde. V té bráně zeď se sstú-
pila a spojila. Pass. 804. A když se přiblí-
žil k bráně, tehdy zdi sstúpily sú se před
ním a před jeho lidem. Hus II. 127. Že od-
ved mě od mého práva a sstúpiv sě se mnú
před markrabími milostí vším, což má, i ne-
chce mi žádného dílu dáti. Půh. I. 160. —
v čem. Ale když přijde, to věz sstúpí v da-
řích. Hus II. 186. - komu na čem. Svato-
kupec jest, že příteli na penězích sstupuje.
Hus I. 423. Na puol lánu ježto mi sstúpili
na závadném. Půh. II. 197. — co komu
nač. Ten hrad sú prodali a sstúpili zlým
lidóm na zemskú záhubu. Půh. II. 237. —
kam čím. Sstúpie (Kristus) do pekel duší
svou. Hus I. 3., 45. Sstúpil jest do pekla
duchem umřev vedlé těla na kříži. Hus II.
182. — proč. Kristus praví, že s nebe se-
stoupil pro spásu lidskou; Lásko svatá, se-
stup na zem pro mne na odtuchu. Sš. J.
108., Bs. 205. Ješto jsem sě s ním sstú-
pila bezděčně svého muže kázáním. Pňh.
1. 175. A tak ďábel v tom boji jsa od Krista
přemožen i pro hanbu i z božieho súdu do
pekla jest sstúpil; Však syn boží pro ni
(duši) s nebe sstúpiti ráčil jest, aby ji vy-
svobodil z moci ďábelské. Hus II. 93., III.
143. — oč. S-li jsme se o to. Žer. — kdy.
Obilí časem hodně sestoupí se (seschne).
V Kunv. Msk. A kdo první sestoupil do
rybníka po skormoucení vody zdráv se stá-
val; Anděl pak Páně sestupoval časem do
rybníka; Kdy a které doby anděl sestupo-
val, o tom nic se neví. Sš. J. 88., 83. — zač.
Hodonína sstoupil za puol druhého sta hřiven
gr. za markrabími milosť. Půh. II. 98. —
kudy. Kněz jeden sstupoval túz cestú a
uzřev Ho minul jest. Hus II. 432. — aby.
Ktož na střeše jest, nesstupuj, aby vzal
sukni svú; Ale proto jest on sstúpil, aby
cierkev sv. k nemu vstúpila. Hus III. 60., 71.
Vz Stoupiti.

S strany, vz Stran.

Sstrašiti, vz Sestrašiti.

Sstrčiti, il, en, ení; sstrčovati, sstrkovati,
sstrkávati = dolu strčiti, herabstossen. Jg.

— koho kam: do nouze. V. — co, na
koho: vinu. Aesop. — koho odkud: s úřadu,

s důstojenství, V., ze skály. Anjel sstrčen
s nebe v pyšné mysli. Št. N. 229. — se
s kým = v rozepři vjíti, Händel haben.
D. — co komu. Ta věc mu hrdlo sstrčila
(života jej zbavila). Plk. S. někomu hlavu =
stíti. Dal. — aby. Uvedše ho na huoru, na
niež jest stálo město, chtiece ho s., aby
hlavu zlomil, protože jim pravdu kázal. Hus
III. 242.

Sstřediti, il, ěn, ění, koncentriren. — co
kde (v čem). Ráj.

Sstřeliti, vz Sestřeliti.

Sstřískati, lépe: střískati. Jg.

Sstrouhati, vz Sestrouhati.

Sstupek, pku, m. = spolek. Vš. Měl s.
s mým otcem a toho mi vyložiti nechce.
Půh. I. 171. (175., II. 182., 194., 207.).

Sstupník, a, m. Jestliže Petr ukáže
dskami, že je s., tehdá má jemu odpoví-
dati. Půh. I. 205.

Sstupný. Bratr nerozdílný a s. Pňh. I.194.

Sstupovaní, n., das Herabsteigen. Zlé
jest s. od boží milosti v hněv, od podoben-
stvie božieho v podobenstvie hovadné i ďá-
belské. Hus II. 430., 431.

Sstupovati, vz Sstoupiti.

Sstydlý = ustydlý, kalt. S. tělo (člověka),
D., lůj. Us. — čím: zimou. Dch.

Sstydnouti, stydl, utí; sstydati, kalt
werden. — v čem. V té zimě člověk brzo
sstydne. — komu. Údy mu sstydly. Jg. —
se = studenem se ssaditi, durch Auskiih-
lung dick werden, gerinnen. Ros. — Jg.

Sstydovati se, erkalten. Jg.

Ssu, vz Ssáti.

Ssuji, vz Sesouti.

Ssumovati = spočítati, summiren. — co
v co. Aby to všecko v hromadu z každého
panství zvláště se ssumovalo. V.

Ssurovělý, roh. S. doba. Bdl.

Ssúti co: dědictví (vyplatiti a tak práva
k němu nabyti). Výb. 1. 979. Vz Sesouti.

Ssutí. n., sesypání, die Zusammenschüt-
tung. — S., sboření, der Umsturz. S. zdi.
D. — S. = splacení zástav n. jiných břemen
na statku jsoucích. Vš. V. 5., Kn. dm. 30.,
Půh. I. 116., 129., 154., 295. Chtěl jsem s.
a peníze jemu dáti; Páni nalezli o ta s. pro
zemské dobré, jestliže by kto nepovolil k s.,
ježto prodává zboží, tehdy to zboží nemuož
ssuto býti. Pňh. II. 397., 489. Povinovati
budou dědici toho zboží, komužby to dr-
žení potom přiřčeno bylo, to věnné s. zase
navrátiti. Zr. mor. Tč. — S., plnení zprávy
při prodaji statku slíbené. Index k Tov.
135. — S , právo příbuzných kupiteli summu,
kterou za statek dal, vyplatiti a tak sami
ve statek se uvázati, die Ablösung. Nena-
řekli-li příbuzní statek za rok a den, ne-
mohli později k s. připuštěni býti. Arch.
II. 1!4 — Š., ssuvka, aphaeresis. Vz Se-
suvka.

Ssutina, y, f., ssutiny, pl. = sbořeniny,
sříceniny, rum, der Schutt, Schutthaufen,
Sturz, Ruin, das Geschütte, die Trümmer.
S-ny ukliditi. Br. Nyní vyklízejí se v Praze
s-ny z nádherného důstojného národního
divadla českého, na něž národ český po