Předchozí (620)  Strana:621  Další (622) |
|
|||
621
|
|||
|
|||
dvé, tré; v rodu ženském m. moja, tvoja,
svoja — má, tvá, svá; v genit. mojeho — mého, dat. mojemu — mému, akkus. žen. moju — mú — mou, vedlé přehlas. moji; nomin. pl. moji — mí, moje — mé (žen.), moja — má (střed.), gt. mojich — mých atd. (Souhláska pomezní se samohláskou prvou se odsula. Vz Gb. Hl. 128.). — Ve sklonění smíšeném tvrdém slabъ -/- ji, slaba -/- ja, slabo -/- je a měkkém božъ -/- ji, boža -|- ja, bože -/-je skloňují se oba prvky, totiž i při- pojené zájmeno ji, ja, je i jméno přídavné, toto dle vzorů tvrdých anebo měkkých jmen podstatných, a žádný pád nezůstává v češtině nestažen, na př. gt. sg. slabajeho — slabého, dat. slabujemu — slabému, gt. pl. slabъjich — slabých a taktéž: božejeho — božého — zúž. božího, božujemu — božému — božímu, božъjich — božích. Vz Přídavný.
— Ve sklonění jmenném vykonáno s. v no-
minativech množ. zakončených v -é a í a ve jménech středních v í. Nominativní množ. koncovka é a í povstala z nestažené pří- pony -ija, kterouž se druhdy hromadné jméno tvoří: přátelé kněží, nejprve přehla- sováná v -ije, pak stažená v é a konečně po měkkých kmenech zúžená v -í. Jména střední v -í končila se v -ije a skloňovala dle Polje; stažením, přehlasováním a zúžením pak všude vyvinulo se -í, nom. zbožije — zbožie — zboží; gt. zbožija — zbožia — zbožie — zboží; dat. zbožiju — zbožiu — zbožii — zboží atd. — Sloveso podlehlo těmto proměnám při kmenech otevřených, když souhláska j proti hiatu mezi samo- hlásku kmenovou a příponovou vložená se vysula. Tak na př. ku kmenu děla má býti v 2. os. sg. připojena koncovka osobní -š (-si) sponou e (vz Spojný): děla-e-ši, ale proti hiatu vkládá tu veškerá slovanština j: dělaješi nebo dělaješ, z čehož má čeština: děláš; umě-je-ši = umíš. — Kroměj vysouvají se v obecné češtině také retnice b, p, v a v jednom případě též l a slabiky se pak stahují tím způsobem, jaký nahoře jest vy- ložen; tak povstalo obecné třá z třeba, kdák z kdopak, cák z copak, prý z praví, pral z pravil a ďál z dělal. — S. ve věto- sloví, když se výrok věty podřízené anebo souřadně připojené buď v přiměřené jméno aneb v náležitý přechodník aneb v příčestí promění; tak se stahují dvě věty v jednu. Kdo bydlí na Urálu, počítá se za Asiata = obyvatel Urálu počítá se za Asiata. Kdo jest moudrý, dovtípí se = moudrý se do- vtípí. Napomínám a pravím = napomínaje pravím (vz Transgressiv). Gb. (S. N. VIII. 959. Vz také Gb. Hl. 126.— 128., 132., S. N. VIII. 650., Km. 1876. 741., Bž. 15., 26. až 29., Gb. Příspěvek k historii českých sa- mohlásek str. 19. Spis musejní). — Mezi češtinou starou a uovou jest v tom ten rozdíl, že ona má mnohem více nestažených forem nežli tato a mezi nimi také takové, které čeština nová vždycky stahuje, ku př. mojego, v hněvě svojem, trojeho, ďuša moja, moju drahú. Zdá se, že počet nestaženin v strč.' oblíbených patrně se umálil asi do polovice 14. století. Zvláštní staženiny byly: zabí, pí, zalí m. zabije, pije, zaleje atd. Gb. |
— Dvojhlásky se stáhly v jednoduché samo-
hlásky dlouhé: ia a ie v í, iu v í, uo v ů; při ia a iu stalo se stažení prostřednictvím přehlásek ie a ii. Gb. — S., das Zusammen- ziehen. Podvlíkačky na s. (jiné: na knoflík). Us. Dch. Stahovatel, e, m. = stahovač.
Stahovatelka, stahovatelkyně, ě, f. =
stahovačka. Stahovati, vz Stáhnouti.
Stahovina, y, f., místo plotem ohrazené,
kde ovce přenocují, die Schafhürde. Mus. 9. 54. Stahujičnosť, i, f., moc stahování se, die
Zusammenziehungskraft, šp. Jg. Stach, a, m. = Stanislav, osob. jm. Pal.
Stacha, y, m., osob. jm. Sd.
Stáchloví, n., die Meubeln. Us. Hořín.
Stachov, a, m., něm. Stachau, ves v Su-
šicku. Vz S. N. — S., Stachendorf, ves u Šternberka na Mor. Tč. Stachovice, dle Budějovice, něm. Stacben-
wald, ves u Fulneka na Mor. Tč. Stachovna, y, f., jm. žen. Tk. III. 191.
Stáchu, zastr. = stáli.
Stáj, e, m. a f., stáje, e, f. = místo, kde
něco stojí, der Standort. S. pro vozy, ko- čáry, pluhy (kůlna). Us. — S. = stanoviště, obydlí, der Aufenthalt, Standort, die Woh- nung. Proto muži v noci svou stáju jmievachu v hustém háju. Dal. k. 11. — S., chlév n. jiné ohrazení pro dobytek, kravín, kravárna, kravinec, stáje kravská, chlév kravský, der Stall. Šp. S. dobytčí, kozí. V., koňská, ovčí, kravská, letní dobytčí. Us. (Jg.). Pozdě s-je zavíráš (Vz Pozdě). Č. Plné stáje vedou v Ráje. Vz Hospodářský. Lb., Pk., Č. Vz Stajeň, Stájička. Stáje, í, pl., f., samota u Písku. PL. —
S., vz Stáj. - S., něm. Stay, ves u Jihlavy. PL., Tč. Stajeň, jně, f., stajenka, y, f. == stáje.
Neskoro je stajeň zanikať, keď vlk krávu sežral. Prov. na Slov. Stájička, y, f., vz Stáj. Kdo má jakou
s-ku, ať hledá i kravičku. Č. M. 382. Stajmo = hned. Plk.
Stájňa, ě, f., stajna, y, f. = stáj. U sú-
seda nová stajňa a v tej stajně koně vrané. Sš. P. 7.04. Ze s-y si vyvedl sivka. Us. Šd. Stajnář, e, m. = stajník. Bern.
Stajní, Stall-. S. kůl, Bern., pacholek.
Lex. vet. Stajnický, stajnářský, stajennický,
stallmeisterisch. Bern.
Stajnictví, stajennictví, stajnářství, n. = stajnická živnost, die Stallrneisterei.
Slov. Bern. Stajničiti, stajenničiti, stajnařiti, il, ení = stajníkem býti, Stallmeister sein. Slov.
Bern. Stajnička, stajennička, stajnářka, y,
f., des Stallmeisters Frau. Slov. Bern.
Stajník, stajenník, a, stajnář, e, m.,
der Stallmeister. Slov. Stajnikovati — stajničiti. Slov. Bern.
Stajniti, il, ěn, ení; stajňovati = do stáje
postaviti, stallen. — co: dobytek s. Bern. se = na stáji státi, stallen. Bern. — Jg. |
||
|
|||
Předchozí (620)  Strana:621  Další (622) |