621

dvé, tré; v rodu ženském m. moja, tvoja,
svoja — má, tvá, svá; v genit. mojeho —
mého, dat. mojemu — mému, akkus. žen.
moju — mú — mou, vedlé přehlas. moji;
nomin. pl. moji — mí, moje — mé (žen.),
moja — má (střed.), gt. mojich — mých atd.
(Souhláska pomezní se samohláskou prvou
se odsula. Vz Gb. Hl. 128.). — Ve sklonění
smíšeném tvrdém slabъ -/- ji, slaba -/- ja,
slabo -/- je a měkkém božъ -/- ji, boža -|- ja,
bože -/-je skloňují se oba prvky, totiž i při-
pojené zájmeno ji, ja, je i jméno přídavné,
toto dle vzorů tvrdých anebo měkkých
jmen podstatných, a žádný pád nezůstává
v češtině nestažen, na př. gt. sg. slabajeho —
slabého, dat. slabujemu — slabému, gt. pl.
slabъjich — slabých a taktéž: božejeho —
božého — zúž. božího, božujemu — božému

— božímu, božъjich — božích. Vz Přídavný.

— Ve sklonění jmenném vykonáno s. v no-
minativech množ. zakončených v -é a í a ve
jménech středních v í. Nominativní množ.
koncovka é a í povstala z nestažené pří-
pony -ija, kterouž se druhdy hromadné
jméno tvoří: přátelé kněží, nejprve přehla-
sováná v -ije, pak stažená v é a konečně
po měkkých kmenech zúžená v -í. Jména
střední v -í končila se v -ije a skloňovala
dle Polje; stažením, přehlasováním a zúžením
pak všude vyvinulo se -í, nom. zbožije —
zbožie — zboží; gt. zbožija — zbožia —
zbožie — zboží; dat. zbožiju — zbožiu —
zbožii — zboží atd. — Sloveso podlehlo
těmto proměnám při kmenech otevřených,
když souhláska j proti hiatu mezi samo-
hlásku kmenovou a příponovou vložená se
vysula. Tak na př. ku kmenu děla má býti
v 2. os. sg. připojena koncovka osobní -š
(-si) sponou e (vz Spojný): děla-e-ši, ale
proti hiatu vkládá tu veškerá slovanština j:
dělaješi nebo dělaješ, z čehož má čeština:
děláš; umě-je-ši = umíš. — Kroměj vysouvají
se v obecné češtině také retnice b, p, v a
v jednom případě též l a slabiky se pak
stahují tím způsobem, jaký nahoře jest vy-
ložen; tak povstalo obecné třá z třeba,
kdák z kdopak, cák z copak, prý z praví,
pral z pravil a ďál z dělal. — S. ve věto-
sloví, když se výrok věty podřízené anebo
souřadně připojené buď v přiměřené jméno
aneb v náležitý přechodník aneb v příčestí
promění; tak se stahují dvě věty v jednu.
Kdo bydlí na Urálu, počítá se za Asiata =
obyvatel Urálu počítá se za Asiata. Kdo
jest moudrý, dovtípí se = moudrý se do-
vtípí. Napomínám a pravím = napomínaje
pravím (vz Transgressiv). Gb. (S. N. VIII.
959. Vz také Gb. Hl. 126.— 128., 132., S.
N. VIII. 650., Km. 1876. 741., Bž. 15., 26.
až 29., Gb. Příspěvek k historii českých sa-
mohlásek str. 19. Spis musejní). — Mezi
češtinou starou a uovou jest v tom ten
rozdíl, že ona má mnohem více nestažených
forem nežli tato a mezi nimi také takové,
které čeština nová vždycky stahuje, ku př.
mojego, v hněvě svojem, trojeho, ďuša moja,
moju drahú. Zdá se, že počet nestaženin
v strč.' oblíbených patrně se umálil asi do
polovice 14. století. Zvláštní staženiny byly:
zabí, pí, zalí m. zabije, pije, zaleje atd. Gb.

— Dvojhlásky se stáhly v jednoduché samo-
hlásky dlouhé: ia a ie v í, iu v í, uo v ů;
při ia a iu stalo se stažení prostřednictvím
přehlásek ie a ii. Gb. — S., das Zusammen-
ziehen. Podvlíkačky na s. (jiné: na knoflík).
Us. Dch.

Stahovatel, e, m. = stahovač.

Stahovatelka, stahovatelkyně, ě, f. =
stahovačka.

Stahovati, vz Stáhnouti.

Stahovina, y, f., místo plotem ohrazené,
kde ovce přenocují, die Schafhürde. Mus.
9. 54.

Stahujičnosť, i, f., moc stahování se, die
Zusammenziehungskraft, šp. Jg.

Stach, a, m. = Stanislav, osob. jm. Pal.

Stacha, y, m., osob. jm. Sd.

Stáchloví, n., die Meubeln. Us. Hořín.

Stachov, a, m., něm. Stachau, ves v Su-
šicku. Vz S. N. — S., Stachendorf, ves
u Šternberka na Mor. Tč.

Stachovice, dle Budějovice, něm. Stacben-
wald, ves u Fulneka na Mor. Tč.

Stachovna, y, f., jm. žen. Tk. III. 191.

Stáchu, zastr. = stáli.

Stáj, e, m. a f., stáje, e, f. = místo, kde
něco stojí, der Standort. S. pro vozy, ko-
čáry, pluhy (kůlna). Us. — S. = stanoviště,
obydlí, der Aufenthalt, Standort, die Woh-
nung. Proto muži v noci svou stáju jmievachu
v hustém háju. Dal. k. 11. — S., chlév n.
jiné ohrazení pro dobytek, kravín, kravárna,
kravinec, stáje kravská, chlév kravský, der
Stall. Šp. S. dobytčí, kozí. V., koňská, ovčí,
kravská, letní dobytčí. Us. (Jg.). Pozdě s-je
zavíráš (Vz Pozdě). Č. Plné stáje vedou
v Ráje. Vz Hospodářský. Lb., Pk., Č. Vz
Stajeň, Stájička.

Stáje, í, pl., f., samota u Písku. PL. —
S., vz Stáj. - S., něm. Stay, ves u Jihlavy.
PL., Tč.

Stajeň, jně, f., stajenka, y, f. == stáje.
Neskoro je stajeň zanikať, keď vlk krávu
sežral. Prov. na Slov.

Stájička, y, f., vz Stáj. Kdo má jakou
s-ku, ať hledá i kravičku. Č. M. 382.

Stajmo = hned. Plk.

Stájňa, ě, f., stajna, y, f. = stáj. U sú-
seda nová stajňa a v tej stajně koně vrané.
Sš. P. 7.04. Ze s-y si vyvedl sivka. Us. Šd.

Stajnář, e, m. = stajník. Bern.

Stajní, Stall-. S. kůl, Bern., pacholek.
Lex. vet.

Stajnický, stajnářský, stajennický,

stallmeisterisch. Bern.
Stajnictví, stajennictví, stajnářství,

n. = stajnická živnost, die Stallrneisterei.
Slov. Bern.
Stajničiti, stajenničiti, stajnařiti, il,

ení = stajníkem býti, Stallmeister sein. Slov.
Bern.

Stajnička, stajennička, stajnářka, y,

f., des Stallmeisters Frau. Slov. Bern.

Stajník, stajenník, a, stajnář, e, m.,
der Stallmeister. Slov.

Stajnikovati — stajničiti. Slov. Bern.

Stajniti, il, ěn, ení; stajňovati = do stáje
postaviti, stallen. — co: dobytek s. Bern.
se = na stáji státi, stallen. Bern. — Jg.