628

bývati bude v s-šti tvém? Hus I. 97. —
S. = zastavení, der Stillstandspunkt. S. slu-
nečné v létě a v zimě, planety. — S-ště =
hlediště, moralischer Standpunkt, der Ge-
sichtspunkt. Nz., Mus. S. vznešené. Sš. II.
215. Rozhledné s., der Orientirungspunkt.
Dch. Zde staví Pán na s-ště člověcké. Sš.
J. 92. S. lučební. Šp. Vz Zřetel. — S., něm.
Stanowisk, dvůr u Tišňova. PL

Stanoviště, vz Stanovisko. — S., něm.
Stanowist, ves u Rosic na Mor.; něm. Sta-
nowitz, ves u Mariánských lázní. PL.

Stanovištník, vz Staništník.

Stanovištný, Standort-, Lager-, Hütten-.
S. hod. Vz Stanový.

Stanovitel, e, m., der Festsetzer. Rk.

Stanoviti, il, en, ení = pevniti, podpo-
rovati, tyčiti, stützen, stäben, stäNgeln,
stocken; nařizovati, určovati, postaviti, sta-
viti, stellen, festsetzen, bestimmen. Jg. —
co. Zákon stanoví ručení. Trest. zák. —
co čím. Vinař révy tyčkami a kolíčky sta-
noví (podporuje). Kom. Aniž překladem tím
nesličná nějaká nauka se nutně stanoví. Sš.

I. 64. — co kde. Sedlák u sebe s-vil (umy-
slil si). Vlč. V. — co komu kde: vězení
ve tmách někomu s. Ráj. — co jak (kde,
o čem). Bůh předúloh svůj podlé před-
vidu svého stanoví; Že (židé) řád boží a
proměny času dle svých pochotí s-ví; Dobře
po gnosticku celou spásu na jediném vědění
stanově; O času a místu, kdy a kde náš
spis vydán jest, více záporně nežli kladně,
více na dohad nežli na jistotu s-ti můžeme.
Sš. I. 101., II. 44., Sk. 100., 3. (Hý.). — se
na něčem. Dlouho se na něčem jistém s.
nemohl, Entschluss fassen. Us. Č. Jiní na
tom se s-ví, že . . . Sš. L. 43.

Stanovitý = pevný, feststehend. S. země.
Par. 16. 30.

Stanovně = určitě, bestimmt. Na takové
opovážlivé židů na Pána dorývání odpovídá
Pán s. to, co oni o Mojžíšovi a pokrmu
s nebe jim daném pravili; Nevtipné potupě
židů Pán odpovídá s.; Výklad výroku s.
určiti; A tu dvojí otázka své odpovědi s.
se domáhá; Řecký text lépe bezotazně a
s. čte; Tuto jmenuje lásku bratrskou svým
přikázáním a sice s. Sš. J. 105., 157., 180.,
210., 230., 243. (Hý.).

Stanovní, statuarisch. Dch. — S. místo =
místo stanů. BO.

Stanovnica, e, f., paseka u Karlovic na
Mor. Tč. — S. hrubá, oddíl nového Hrozen-
kova na Mor. Tč.

Stanovník, a, m., Neudörfel, ves u Ústí
nad Orlicí. PL. — S. = stanař. Sš. I. 145.

Stanovný = stálý, ustavičný, statarický,
fest, bestimmt, statuarisch, apodiktisch. Šf.
Rozp. 165. Idea mravnosti u každého ná-
roda se ozývá a v s-vných předpisech se
ozračuje; Rozřecha jich (otázek těch) byla
v církvi sv. vždy s-vnou opolnou pro po-
dobné případy; Přechází od s-ného vyučo-
vání k odmítání bludných nauk; Ale přece
dosud nedálo se obracování pohanů s-ným
a pravidelným obyčejem; Povolání to do-
časným aniž pak s-ným bylo. Sš. I. 38., 157.,

II. 192., 148., L. 66. (Hý.).

Stanovy, pl., f., die Statuten. S. = zá-
kladní pravidla nejaké společnosti n. kor-
porace, určující práva a povinnosti členů,
jakož i obor působnosti, způsob řízení a
správu spolku i jmění jeho. S. N. S. sesta-
viti, úřadům ku schválení předložiti, podati,
schváliti; s-ami se říditi; stanovy opraviti,
změniti; dle stanov jednati, spolek vésti a
říditi, se usnášeti; s-vy porušiti atd. Us. S.
cechovní, společenstva, záložny, jednoty;
přestoupení, porušení stanov; porada o sta-
novách. Sp. Změna, kniha, návrh, výtisk
atd. stanov. S. apoštolské = konstituce a p.
Sš. Mr. 4.

Stanový, ku stanu se vztahující, Zelt-,
Stand-, Wohnungs-. S. hřebík, kůl, kolík,
dřiví. Us. (Jg.). Podolé stanové. Ž. Pod.
59. 8. S. svátek = slavnost stánků, stano-
mety. Sš. J. 120., 132., BO.

Stante pede, lat., hned, v okamžiku, na
místě, bez odkladu.

Stany, dle Dolany, samota u Lipníka.
PL.

Staný (stanný, pozdější; ústanný, ve
14. stol. pr. stálý, v 15. stol. pr. ustálý, vz
Kn. drn. LVI., Výb. I. 993., Žer. Záp. I.
21., 63., 70., 88., 105., 106., 200., 238., 246).
S. právo = pro nestání k soudu dané, er-
standenes Recht, das Kontumazrecht, die
Kontumazirung. Říkalo se, ten, kdož po-
hnaný jest a nestojí neb kdož pohání a ne-
žaluje, že jeden druhého právem ustál. Vz
Kn. drn. LVI. Vz Právo (II. 897. b. 31.
str. sh.). Kdo nedostojí, na toho stanné
(právo) dává. Žer. Obeslaný, nestane-li ke
dni uloženému k průvodům, bude naň toho
dne dáno právo stané. Pr. měst. Než usta-
nou-li k třetímu vyhlášení, tehdy při svou
ztratí a ten původ má čekati toho staného
práva. Zř. F. I. C. XI. Dáno jest mi proti
němu pro jeho k témuž obeslání na vyhlá-
šení nestání za právo stané. Faukn. Po roz-
súzení aneb po staném právu kterakby každý
mohl svého dosáhnouti. Vl. zř. Úvod. S.
právo, jemuž naproti se staví právo zápisné,
tudíž právo, které prokazuje se listem, upsá-
ním. O. z D. Než neohlásil-liby se (pohnaný)
ten den prve, než-li by soud zemský zdán
byl: tehdy na něm původoví právo stané
týž den dáno bude. Zř. F. I. C. XXI. Dali
mu s. právo na horníky. Dač. I. 119. S.
právo kdož obdrží při soudu purkrabském
očkoli, má relaci vzíti ke deskám ve čty-
řech nedělích a provozovati, oč pohnal.
Václ. 158. — Jestliže jest přespolní a po
druhém obeslání by se nepostavil a poně-
vadž ví, z čeho odpovídati má, soudcové
naň stané právo dadí. Kol. 11. Kdož na
vyhlášení půhonů právo ustojí a potom po
soudu, když staná práva dávají, do šraňku
nevstoupí, ztratí to stané právo; S. právo
bylo zdviženo pro rozvodnění. Nál. o s.
právu, 158. Co se s-ho práva dotýče, kdožby
na kom právo ustál, též aby mohl to právo
s. na jiného převésti jako přísud. 1604. Tč.
— Stané, ého, n., stálé = poplatek, který
dal ten, jenž na někom právo ustál. Půh.
I. 74., 78., 82., 84., 93. — S. právo = onen
běh právní, když zločince dopadeného při
skutku po krátkém vyšetřování odsuzují a