Předchozí (631)  Strana:632  Další (633) |
|
|||
632
|
|||
|
|||
Starokřesťanský, altchristlich. S. sloh.
Vz KP. I. 127. Starokup, a, m. = antikvár. Šf., Mus.
1874. 73. Staroletitý, bejahrt. Jg.
Staroměstský, altstädtisch, Altstädter.
S. gymnasium (akademické) v Praze. Staro- měští měšťané. S. věž mostecká v Praze, vz KP. I. 158. Staroměští konšelé jměli jsú truhlici s penězi obecnými u fojta. NB. Tč. 126. Staroměšťák, a, m., der Spiessbürger.
Šm., Rk. Staromezný, alte Gränzen bezeichnend.
Štaromistr, a, m., der Altmeister. Šm.
Staromluv, u, m., Archaismus, m. Nz.
Staromodní, altmodisch S. nábytek. Us.
Staromoudrý, altklug. Šm.
Staronavyklý, althergebracht, Sm.
Staroněmecký zvyk, jazyk, altdeutsch.
Ja. Staropamětník, a, m., der Gedenkmann.
Rk. Staropamětný, -tní — dávné veci pa-
matující. Zjednajíce sobě lidi s-né, v tu věc aby nahlédli. Arch. IV. 317., 271. Staropečený, altbacken. S. chléb. Us.
Starořezanec, nce, m., altschnittener
Ochs. D. Starořímský, altrömisch.
Staro-sedlo-hrádek, dku, m., Hrádek.
Altsattelhradek, ves u Břežnice. PL. Také: Starosedlský hrádek. Starosedly, gt. -del, dle Dolany, něm.
Starosedel, ves u Teplice. PL. Staroslavný, altberühmt. S. město. Světz.
Staroslovanský, altslavisch. Rk.
Staroslužba, y, f. S-by v chrámě plnění.
Sš. Sk. 34. Starosť, i, f. = letitosť, sešlost, staroba,
das Alter. S. vrásky a šediny přináší. Kom. Až do největší s-ti věku svého živu býti. V. K veliké s-ti přijíti. V. S. sama nemocí. Ros. S-tí scházeti, sešlý, shrbený, sklíčený. V. Nezavrhni mne v čas starosti. Ž. wit. 70. 9. a 18. Na s. tancovať nebudeš už rádo. Sláv. II. 5. (237.). Starosť, milá starosť, kterak tě dočekat', dy sobě zpomenu, to musím zaplakať. Sš. P. 502. Budeš pohřeben v dobré s-sti. Bj. Když se učíš v mladosti, budou tě ctít v s-sti. Slez. Tč. Kdo bývá veselý v mladosti, buď trpělivý v starosti; Múdré děti hned v mladosti, málo přichád- zajú k starosti; S. zbytečná tělu nemoci vzbuzuje; Čemu zvykne kdo v mladosti, to nenechá i v starosti; Kdo je starý, už bol mladý v tom věku jako ty, zdaliž ty dočkáš s-sti, nemáš v tom jistoty; Anis néni hoden dočkať dospělej s-sti, jak na jiných vzácnú s. nemáš v uctivosti; Kdo starých znevažovati příležitost' hledá, tomu jako nehodnému Bóh s-sti nedá; K jakým mravóm každý člověk z malička přivyká, potom sa i v svěj s-sti takých mravov tyká; S. sa menuje chorosť, neb má bolesti dosť. Na mor. Slovácku. Tč. Zdi s-stí sešlé. Har. II. 231. Mrhal z mladú a pod starosť umírá z hladu. Pk. HřieŠný od Krista vzkří- šený z s-sti v mladosť sě obrátí; Člověk do s-sti poslední má šest věkóv. Hus II. |
359., 384. Mladosť výši, s. hrbí. Lb. S. není
radosť; S. žalosť; Přijde s., nastane (bude) slabosť. Š. a Ž., Lb. Buď za mládí starcem, aby ve s-ti byl mládencem. Koll. Čemu se nenaučí Janoušek v mladosti, tomu se ne- naučí Janek ve s-i. Mladosť radosť, starosť žalosť, po zadu hrc prc. Prôv. S. není ra- dosť, ale žalosť a má mrzutostí dosť. Prôv. K s-ti i chromá přiklece (člověk ochromne). Mus. Vz Stáří, Starý. — S. = prvosť, die Priorität, Frühe. Věřitelóm pro s.času prve se má spravedlnost dáti. Brikc. Že najprve dluhové k lozuňku, potom dluhové na zá- klad a najposléz jiní dluhové podlé jich starosti atd. plněni býti mají. NB. Tč. 131., 218. — S. = péče, pečlivost, úzkost mysli, die Sorge, Obsorge, Bekümmerniss, Kümmer- niss, Angelegenheit, Grille, der Kummer. S. a práce; S, o koho míti, vésti; S. míti z cizího neštěstí; S-tí se trápiti; Mnoho s-tí míti; Neměti pokoje od s-tí; Všecku svou starosť na něco vynaložiti; Snažnou a opravdovou s. míti; Vlnami péče a s-ti se zmítati; Nevěděti s-tí co dělati; S-mi chřad- nouti, schnouti, mříti; S-í trápený, utrápený; plný s-tí; S-mi obklíčený a zbědovaný: S. činiti, učiniti, udělati; V s. uvésti; velikou s. a žalosť přinésti; Mnoho zbytečných s-tí na sebe bráti; S-ti na stranu odložiti; Po- lehčiti si s-ti; s-ti zbýti, pozbyti; Pomoci si od s-ti; S. ptákům lesním poručiti; Bez s-ti a práce živu býti; s-ti a péče z mysli pustiti; Na s-ti něco míti; Na s-osť přijíti něco (přijati); Kde péče, tu starosť. V. S. o břicho, D., o syna míti. Ros. S-ti se sebe složiti, mimo sebe pustiti. D. S-mi se jinými nezanáší. Br Němec s. zapije, Francouz se jí odzpívá, Španěl odpláče a Vlach se z ní vyspí. Zav. S. na srdci králi ležela. V. Zba- viti někoho s-ti. Sych. Máte po s-sti. Us. O to nemám s.; Míti mnoho Na s-ti; Od s-tí se mu svraštilo čelo. Sych. Malé děti, malá s. (velké děti, velká s.). Prov. D. Na s-ti něco míti, vz Péče. Bs. Nemějte žádnou s.!; S-sti si nepřipustiti. Dch. Gořalenka na svět přišla, aby s. z hlavy vyšla. Sš. P. 647. To nebylo na jeho s-sti. U Chocer. Hospodár musí mať (míti) s. na dom svoj. Mor. Tč. Než jedna pryč s., hned nastala druhá žalosť. Dh. 15. Život bez s-stí. D. Na s. si něco vzíti. Ml. To mi dělá starosť. Us. Dch. Ne tak s-tí šedivějí vlasy jako starostmi; Od s-sti schnou mi i kosti. Č. Vz Péče, Trampoty, Hlava. — Vz Staroba. 1. Starosta, y, m., strany pl. vz Despota. Pl. starosty. Chč. — S., stařec, senex, Greis. BO., St. skl. II. 263. — Zvl. a) jeden z ro- dičův ; pl. s-ty= rodiče. Výb. I. 677. Což dítky vidí od svých starost. Jakož sirotci po svých s-tách zmrlých zóstávají. Arch. I. 58. Ač já tomu nerozumím, ale mé s-ty rozumějí. Št. S-y jeho tu ho zplodili. NB. Tč. 126. — b) Starostové — předkové, die Altvorderen. Naši s. říkali. Ros. Polož mě v hrobě mých starost. BO. — S. = nej- starší vladař v rodině velmožné, hlava a správce rodiny, kterému údové její úctou a poslušností byli povinni. Kořínek ad Rkk. 41. Vz výši na pavlači krásné sedieše kněz (s) starostami. Rkk. 41. Za s-tu ně- |
||
|
|||
Předchozí (631)  Strana:632  Další (633) |