637

Stata, y, f., Grundsatz, m. Vz Stať. D.
exc.

Statčiti = stačiti. Hus I. 314.

Statčivý = dostatečný. Ctib.

Statecký = ze statku. S. dcera, děvka.

Stateč, i, f., vznešenost, šlechetnost, sta-
tečnost, der Adel, die Vortrefflichkeit. Ne-
pýchajíc ze stateči roda svého. Ms. l5. stol.

Stateček, vz Statek.

Statečně = udatně, zmužile, tapfer, stand-
haft, brav. S. si vésti, počínati; vlasti své
s. zastávati, brániti, hájiti. V. S. bojovati.
Ráj. V řeči i v oděvě sa drž s. před luďmi.
Mor. Tč. Tenť otcě i máteř s. ctí, kterýž
úplně pokládá, že, cožkolivěk má, to vše
jeho otcě i mateře; Aniž umie se proti
zjevné zlosti s. postaviti; A není kdo by
poželel s. té veliké nehody; Popúzie pra-
covitých, aby s. u vinici jeho pracovali;
Která pokušenie tě najviece trápie? s-čně-li
se jim bráníš?; Stáli s. podlé pravdy božie.
Hus I. 142., 443., II. 62., III. 144., 287. (Tč.)

Statečněti, ěl, ění — statečným se stá-
vati, tapfer werden. - abs. Má tedy víc a
více s. Sš. II. 356.

Statečník, a, m., der Tapfere. Kos. 01.
I. 207. — S. = statkář, der Gutsbesitzer.
Kram.

Statečnosť, i, f. = zmužilost, stálost, die
Standhaftigkeit, Tapferkeit. Pro svou s. V.
S-tí chvály dobyti. Sych. S. na Slov. soubor
všech dobrých vlastností, virtus, /.akoxáya&ia.
KB. S. jest ctnosť, již kto ustavičně a ve-
sele postaví se o dobré. Hus I. 119. Nemilá
všetečnost' pokazí s.; Příkaz plniti vrchnosti
přináleží k s-sti; Někdy i najmenší chyba
s-sti škodí; Keď ty nevolaný do rady sa
vrazíš, jistě iných též i tvojú s. obrazíš;
Pěkné ctnosti, dobré skutky, přikázání boží,
to pokládá za s.; Maj styd v očoch a s. ve
svojém chování; Dobré mravy pomáhají
k pěknej s-sti; Ze statečnej společnosti na-
učíš se s-sti. Na Mor. Tč. Vezmeme odplatu
vedlé s-sti našie práce; S., jíž člověk ve
všech prvniech ctnostech pevně se držie,
žeby radějie jako statečný rytieř umřel,
než by hanebně od ctnosti poběhl; S. je
ctnosť, jíž se člověk tak pevně držie, že by
raději umřel, než k hřiechu smrtelnému při-
volil; S. dá proto, aby silně činil, což zná
dobrého, a aby neodpadal od Boha pro
hrózu neb pro strach; S. odpúzie lenosť;
S. činie lačné a žieznivé spravedlnosti. Hus
I. 116., 349., 381., II. 425., 426. (Tč.). —
S. —- dostatečnost, die hinlängliche Kraft,
das Vermögen. Hil. — S., poctivosť, die
Vortrefflichkeit, Rechtschaffenheit, Redlich-
keit, Gesetztheit, Ernstlichkeit. Plk. Nikdy
neměj to ve zvyklosti, co je proti s-sti;
K s-ti dopomáhá milovať čistotu; Pod způ-
sobem s-sti naklonění činí a tím způsobem
i u jiných chválu získať míní. V s-sti stálý
je, kdo starším ustupuje; U toho s. zostává,
který každému uctivost', jako svědčí, dává.
Mor. Tč. S. je u nich akoby najvyššia ob-
čanská ctnosť a záleží hlavně i v tom, by
človek ani požičkou ani nijak nepripravil
druhého o jeho majeť, ale sám živil sa spra-
vedlivě. Slov. Dbš. 87. — S., der Anstand,
die Artigkeit. U Opav. Klš.

Statečný = statkem opatřený, bohatý,
vermöglich, begütert, reich. Ros. — S.,
mocný, silný, platný, dostatečný, vermögend,
stark, wirksam, Geltung habend. Muž s-ých
rad. Troj. Vojsko statečné. Br. S. modlení.
Hus I. 3Ô4. Ani starosť údy jeho nestatečné
í učinila. Hus II. 431. Které je múdrosť mužmi
učinila, ti nedbají světských marností, toho
hledají, což je statečné. Št. N. 243. Když
ideš se statečnějším, iď po levej straně;
Ščedrosť zbytečná je zřídka s-čna; Mlčanli-
vosť je s-ná, v mnohých vecách užitečná;
Vyhybuj se statečnějším z chodníka. Mor.
Té. — v čem: v skutcích. Hus I. 117. —•
aby, s infinit. Sami od sebe jakožto od
sebe nejsme s-ni, abychom co sobě dobrého
pomyslili. Hus I. 327. Nejsme s-čni co po-
mysliti sami od sebe jakožto od sebe, ale
dostatečnosť naše od Boha jest. Hus I. 225.,
327., II. 231. — na čem: na vnitřním člověku
(na mysli). V. — v čem: advokat v prů-
vodech s. (vz Advokat). Pr. — S., udatný,
zmužilý, bojovný, standhaft, tapfer, hand-,
mannfest, streng, brav. S. rek, bojovník,
V., voják, D., udatenství. Troj. S-čný kůň,
chlapík. Us. Dch. S. podnikání boje. Sš. II.
143. S. jako máslo na slunci (žertovně). Pk.
S. pitel, Reš., pracovatel (dělník). D. —
kde. () my s-éni za zdí. Čr. — k čemu:
k boji. Br. — v čem: v boji, v poli. Us.

— S., spanilý, ušlechtilý, edel, anständig.
S-nou myslí snášeti křivdu. Jel. Když má
blázen jazyk řečný, nevaď se s ním, buď
statečný; Maj (měj) vždy lásku k tvým
(= k svým) rodičóm a budeš s-čný. Mor.
Tč. V tom mnoho jest vládyk, jenž dávají
nestatečným přátelóm, jenž nebyli by hodní
sviní pásti. Hus 1. 447. S-ční velikú žádostí
stojí, aby božie pravda nebyla utlačena.
Hus II. 426. — Kom. — S. = počestný,
rechtschaffen. Slov. J. tr. — S. = pořádný,
hodný, brav, gelegen, gut. Us. Vck. S-čný
sluha. Dch. Hostiny zbytečné neňí sú (ne-
jsou) s-čné; Jak chceš být člověk statečný,
dobrodincům buď vždy vděčný. Mor. Tč.
Sluhy nestatečné. Hus I. 354., III. 131. —
proč: pro hřiechy. Hus III. 131. —S., titul
rytířů, der Gestrenge. Urozený a s. rytíři!

— D., Zlob. Koldín.

Statek, tku, stateček a statček, ečku,
m. S. od sta (státi). S. —jmění, majetnost,
nábytek, zboží, das Gut, Vermögen. Eigen-
thum, die Habe. S. movitý a nemovitý. Vz
Svrchky. S. movitý = vše, co vedeno, ve-
ženo aneb neseno býti může. Blř. S. =
každá věc mající hodnotu. Nz., J. tr. Málo
statku mající chudý; veliký statek držeti
(bohatým býti); mnoho peněz a s-ku míti;
stateček prostřední, skrovný; o nabývání
a dobývání s-tku se starati; statek sháněti,
shromažďovati; po s-tku dychtiti; o s. při-
jíti; s. ztratiti, utratiti, rozmrhati, promrhati,
projísti, propiti, prožrati, skrze hrdlo a zadek
prohnati; s. vlastní, cizí; nespravedlivě (zle)
nabytého (dobytého) s-u neužive třetí dědic
aneb vnuk (koleno). V. Něco míti statkem
(besitzen). Dch. A vy tolí s-ku máte, jistě
vy mně něco dáte; Třeba jsem chudobná,
dyž su jen poctivá, ešče milý pán Bůh pro
mne s. chová; Pán Bůh ščestí nedal na