639

s. zase naň připadl; s. bez výminky daný;
s. pod výminkou odkázaný; kdo nepořádně
s. drží, tomu vydržení let neprospívá; uvá-
zati se v s.; s. manský na krále připadlý;
s. i hrdlo tratiti; s. věřitelům odevzdaný;
s. svěřiti; se s-ku někoho pustiti. Er. Sek
odběhlý (opuštěný), odběžný (Auktions-).
Rk. S. aby od rodu neodešel. Vz Tov. 89.
Statky koruny české, vz více v S. N. II.
315. — S. = dobytek, das Vieh, zastr., ale
na Slovensku a na Mor. posud. Jg., Mtl.,
Kda., Vck., Tk., KB., Kčk., Brt. Přihnala
s-tek na tvrz. Půh., Gl. 322. Už Juriček jede,
velký s-ek žene, Ženu s-tky tvoje. Sš. P.
130. Méně s-ku držeti. Us. — S., náčiní
domové. Zák. sv. Ben. — S., podstata, síla,
pomoc. Čechové v něm statka neměli. Dal.
Kdyžť hlava neduží, ve všechť údech ne-
bývá statka. Št. N. 52. Nechaj se mnú svá-
řenie, však vidíš, že s-ka nenie. Žk. v. 422.
S. v někom míti. Dal. — Ž. wit. 108. 11.
St. skl. — S. = příbytek, obydlí, die,Woh-
nung. To je můj s-ek. Us. na Mor. Šd. —
S. = neplecha, der Unfug; das Ungeziefer.
Člověk se nemůže toho s-u zbaviti. U Olom.
Šd.

Statenice, dle Budějovice, ves u Středo -
kluk. Vz S. N., Tk. I. 625., III. 659.

1. Státi, vz Stanouti.

2. Státi (ze stojatí, oj se vysulo a ná-
hradou za ztracenou slabiku a se dloužilo.
Gb. Hl. 127.), stojím (zastr. stoju), stojíš,
stojí, stojíme, stojíte, stojí; stůj, stůjme,
stůjte (stůj n. stůjž místo pravidelného stoj,
jako má báti se: boj se — ze stojatí, bo-
jati se, Ht. Sr. ml. 286.; na Slov. a na Mor.
posud stoj, Bž. 194.; v již. Čech. stuj, vz ů.
Kts.); stoje, stojíc, stojíce (v již. Čech. stoja);
stál, a, o; přest. min. stáv (stávši, stávše);
stání; stávati, stávávati. Strč. časování vz
Kt. str. 90. S., skr. koř. sthâ, zd. ctâ, řec.
ör« (t-öTi--^*), lat. sta-re, lit. sto-ti, strněm.
stä-m. Schl. S. bez ohledu na jiný směr těla
aneb naproti ležení a seděni, stehen; s ohle-
dem na jití, hybání se (tiše státi), stehen;
o všelikém konání, jež se děje stoje (za
kmotra státi), stehen; nacházeti se, býti
(stojí to v knize), sich befinden, sein, stehen ;
trvati (dokud svět s. bude), dauern, aufrecht
stehen, bestehen, stehen; obstáti, zůstati
(výklad ten s. nemůže Br.), bestehen, Be-
stand haben, stehen, bleiben, statt finden;
záležeti (ctnosť v prostřední míře stojí), be-
stehen; slušeti, lassen, stehen, kleiden;
s přdložk.: s. k čemu = plniti, zachovati,
halten, genug thun, beobachten; na čem =
trvati, ustrnouti, pevně se držeti, worauf
bestehen, zu behaupten suchen; komu nač =
trachten, nachstellen; oč, po čem = toužiti,
žádati, chtíti míti, ucházeti se, trachten,
streben, begehren, wornach stehen; po
kom = an Jemandes Seite stehen o. sein,
ihm beistehen, von seiner Partei sein; pod
čím, unter etwas stehen; podlé koho při
kom = po kom; s kým = s. při kom, po
jeho straně, brániti, chrániti, beistehen;
v čem — trvati, feststehen, beharren; za
něco, gut stehen, gewahren, bürgen, haften;
vertheidigen; werth sein, kosten, gelten; za
čím = následovati, folgen, warten; čím =

býti, trvati, durch etwas aufrecht stehen,
bestehen, frei stehen; s kým, stehen, im Ver-
hältnisse sein. Jg. — Vz Stanouti (stanu).
— abs. Psal stoje, psalo n. psala stojíc
(ne: stoje), psali n. psaly n. psala stojíce
(ne: stoje). Řeka stojí (zamrzla). Jg. Stojí
psáno. Hus I. 446., Har. Vz S. v čem (kde).
Výklad ten státi nemůže. Br. Mlýn, huť,
stroj atd. stojí; ruda stojí (ještě se nedo-
bývá); hodiny, slunce stojí. Us. Stojí-li po-
hnaný, wenn er erscheint. Vl. zř. 21. Prositi,
aby ote pánóv obesláni byli (obžalovaní) a
každý stál a otpoviedal úředníku. O. z D.
I šli pryč a nedočkali, aby jim povědíno
bylo, kdy mají státi. Jdn. 78. Pakliby kdo
pro příčinu darování za méně a laciněji
prodal tále nežliby stály, mocnýť jest pro-
dej. CJB. 367. Nestane-li žalobník, tehdy
obžalovaný žádati bude. CJB. 379. Pokud
soud, pokud Morava stojí. Žer. Záp. Stůj!
kdo tu jde? Dch. Stůj, co stůj, es koste,
was es wolle. (Cf. Dělej co dělej. Buď jak
buď. Vezmi kde vezmi. Chtěj nechtěj). Brt.
Ta barva tam nestojí (nehodí se). V Polic.
Sn. I přišlo všecko, jak to stálo a leželo,
Barce. Sá. Stáť! Halt! Stáť! Odpočin! Halt —
Rast! Stáť — sesednout'! Halt — absitzen!
Člene, stůj! Glied — halt! Čsk. A stoj to
dlúho neb krátko, že to svým hrdlem utr-
pěti mosí; Jestli by ten duom tak s. jměl.
NB. Tě. 115., 222. Sedmý rok přichodí, de-
vátý deň stojí; Stojí dřevo oliva, na něm
pán Bůh odpočívá, svó předrahó krev vy-
lívá; Stůjte, stůjte, nešmihajte, co vezete,
to nám dajte; Stojí tam koníček vraný, na
něm Janko porúbaný; Stojte, nerubajte,
s kořenem vyvalte; Stojí lípka, stojí, dřeva
vysokého, lista širokého; Dobrý večer, oke-
nečko, tam stávalo mé srdečko; Listy opa-
daly, ratolesci stojo; Už tu přišli, už tu
stoju (stojí), nas do taňca neberu. Sš. P.
11., 39., 41., 124., 144., 151., 227., 340., 534.
(Tč.). Jinak stojí póhon, než žaloval. Půh.
II. 139. Dokud súd stojí. Půh. II. 621. Ně-
kteří kněžie přijdúce do kostela i stojie neb
sedie jako obrazi němí, malovaní. Hus I.
300. Stoj, čo stoj, predca ťa dostanem. Mt.
S. Kde pán do koutků nahlédá, tu hospo-
dářství dobře s-ji. V. Stůj, až ti pes housku
přinese (o lenochu). Č. Pes, pták, strom atd.
stojí. Us. Jiného úmyslu sedě, jiného stoje.
V. Ten stojí jako prkenný Mojžíš (jako dřevo,
jako boží dřevec). Stojí tu jako pařez, jako
sloup, Dch., jako opařený, Šd., jako kolos
(s roztaženýma nohama, neslušně), Vru.,
jako sv. Petr u Pavlova (nečinně stojí, ze-
vluje), Vrů., jako pika (o nehybovi), Šd.,
jako zařezaný, jako svatý za dědinú. Mor.
Brt. Stojí ako zkamenelý, ako prikovaný,
ako pribitý. Mt. S. Vz Hloupý. Jak se staví,
tak stojí (hloupý). Koně nechtí státi. Vojáci
stojí (neutíkají). Us. Dům stojí (jest ote-
vřený). Dlouho to nestálo (netrvalo). Us.
Čert oběti pobere a oltář zůstane státi
(věno se snadno promrhá, ale žena zůstane).
Prov. Dokud svět státi (trvati) bude. Us.
Stojí posavad to náboženství. Kom. Stůj
dokud stůj, přece vezmeš konec svůj. Prov.
Stojí střelba, bitka (děje se, trvá). Plk.
Prázdný měch (pytel) nestojí. Mor. Šd. Jak