645

II. 310., 374. Lichevník kúpí lacinějie, než
za to, zač stojí; S. za peníze; Za mnoho
stojí, neb mnoho se hodí modlitba spraved-
livého ustavičná; I tak-li jest lacin člověk,
jenž stojí za vešken svět? Hus I. 217., 306.,
II. 283. (Tč.). Co kdo miluje, za poklad mu
to stojí. Č. — kde (za kým, za čím,
u čeho). Člověk neví, co za ním stojí. Us.
Msk. Tluče to tam anděl boží, za ním hříšná
duše stojí; Když bude stát za dveřama, já
se opřu klepetama. Sš. P. 25., 706. S. za
někým v práci. Zpěv. I. 192. Mužie za Vy-
šehradem stojéchu. Dal. 10. Aj on stojí za
stěnú naší patře skrze okna. Hus III. 29.
Stál za nim, za skalou, za dveřmi. Us. Stojí
věčnosť za zdejšími neřestmi (následuje).
Kom. Lépe státi za svým snopem než le-
žeti za cizím mandelem. Prov. Stojíš jak
svatý za dědinou (jako sloup). Pk. S. u stolu.
Us. Nepřítel stál u Budějovic. Ml. On tu
stojí, jako hovado u jeslí. S. u práva. V.
Strom stojí u vody. S. u někoho v lásce.
Bern. Ten u něho v domu stál. NB. Tě. 251.
Maria pak stála u hrobu vně plačíc. Sš. J.
295. U každého (oltáře) žid stojí, každý drží
hrsf roždí; U Dunaje stála, košulenky prala,
to bych tam dělala; A v kravárni krávy
dojí, druhá dívka u ní stojí; Na konec No-
vej vsi u tej boží muky stojí tam děvečka,
zalamuje ruky; Otec u vokna stojí, do psa-
níčka hledí; U bratrovy rakve stála, vlasy
rvala, smutné lkála; Vraný kůň stojí u něho,
hrabe nohó, žaluje ho (klagt um ihn); Má
milá panenka stojí u vokénka, vona mně
votevře dvůr. Sš. P. 49., 87., 90., 123.. 124.,
169., 174., 296. (Tč.). U tého koníčka vojáci
stojá, švarného šohajka do vojny strojá. Sš.
P. Maria stála u kříže žalostivě. Hus II. 431.
Dobře u něho s. D. Nejvíc u něho hostí
stává. BN. — kde (mimo co, ob co):
mimo zahradu. Us. Zástup, jenž stojieše ob
moře (trans maře). ZN. — kdy. Obeslaný
doma obsýlkou zastižený má hned po první
obsýlce nazejtři s. a žalobu slyšeti; Původ
nestane li na den uložený, při svou ztratí.
Kol. 10., 11. A pak na ten rok stoj. O. z D.
Nestál v čas uložený. CJB. 383. Bys při
mém skonání samotný stál. Er. P. 156. V ne-
děli jsme na místě stáli. Pref. 500. Má státi
na ty časy a na ty roky. Vl. zř. 22. Tehdy
jest obžalovaný na ten rok stál ku právu
a žalobník nestál až do třetice; Kdo ku
právu ve dni v roce, když žaloba zejde,
nestojí, při svou tratí. NB. Tč. 225. Co ty
musiš mnoho vystač, dyž ty musiš tu vartu
stač v noci při měsíčku; S tobum sam ja
v noci stala. Sš. P. 594., 800. Aby ve dvú
neděli stál před úředníky; Aleš stál na prv-
ním roku; Na třetím roku nestál před úřed-
níky. Půh. I. 387., II. 35., 332. (Tč.). Jakož
po smrti šťastné paměti kněze Sbynka stálo
jich o arcibiskupstvie jeden a čtyřicet. Hus
I. 448. Při jeho smrti stál (ďábel) na úhlu
sv. kříže. Hus III. 293. Aby v šesti nedě-
lích sám nebo skrze řečníka svého stál před
právem. NB. Tc. 222. — prostřed čeho.
Který (strom) stojí prostřed ráje. Sš. P. 38.
— kde (s čeho). A panenka stála s druhé
strany dvírek. Er. P. 163. — adv. S. pevně,
přímo, z rovna, křivě, shrbeně, Us., nejzáze.

Kom., tiše, nepohnutě. Us. Stůj to dlouho
nebo krátko, já jí hanbu učiním. Ctib. Jakož
svrchu (napřed, nahoře) psáno stojí. Výb.
II. 383., Václ. XIX., Vl. zř. 554. Což nahoře
psáno stoji. Arch. A v pravdě bude-li to na
dlouze státi. Skl. 1. 174. Stoja hory v pravo,
v levo Rkk. 18. Stojím hotově, po hotově.
Kom. Žádostivě, dychtivě, mužně o něco s.,
V., urputně v něčem s. Br. Dobře s. = se
míti. V. Obilí dobře stojí. Us. Nic dražeji
nestojí jako to, co se prosbou kupuje. Kom.
Ačkolvék kdo pevno stoji, časem se zva-
luje. Us. Té. Už to s nimi špatně stojí. Us.
S. kolmo. Nz. Ten kdo je v boji, bezpečně
stoji, koho přiodíváš a štítem přikrýváš;
Hle zdaleka stojím, vrátiti se bojim; Můj
klobuček křivo stojí. Sš. P. 62.,' 67., 626.
(Tč.). Osobně před súdem s. NB. Tč. 219.
My přeslyšíce strany dali sme jim rok ku
právu, aby obapolně stáli. NB. Té. 225. S.
věrně s někým, Alx., pevně v něčem. Arch.

I. 52. Vítězíš, když pevně stojíš; Má péči
míti, aby dobře duchovenství stálo; Má-li
královstvie s. dobře, musí to býti, aby strany
lidí jedné vóle byly a tak aby jedna druhé
nekazila. Hus I. 191., 450., II. 102. (II. 132.,
225., Tč.). — Zůstal státi, šp., vz Sta-
nouti, abs. — S. se = udáti se, geschehen.
Vz Stanouti, stauu.

Statický, statisch, gleichgewichtig. S.
rovnováha, moment (důraz sil). Nz.

Statik, a, m, malý stát. Kos. Ol. 1. 260.

Statika, y, i., z řec, nauka o rovnováze
těl, vahoměrství, die Statik, Gleichgewichts-
lehre. Rk.

Statisíce, pl., viele Hunderttausende. Rk.

Štatista, y, m., dle Despota, němá osoba
v divadle, der Statist.

Statistický, státopisný, statistisch. Nz.

Statistika, y, f., nauka o stavu (o lid-
natosti a rozděleni) některé země, státopis,
die Statistik, Staatenkunde. Rk. Statistika
— věda společných zjevů čísly vyjádřených.
Vz S. N. S. Čech, vz obšírný článek v S. N.

II. 315.

Stati-us, a, m. S. Publius Papinius, řím.
bás., f 96. v Neapoli.

Stativa, y, f., das Stellwerk. Hk., Šp. Vz
Tkadlcovství.

Stativka, y, f., rostl., zastl. Rozk.

Stativnice - Statenice. PL., Tk. II. 472.

Stativo, a, n., stativko, a, n., stativa,
y, f. = podstavek, podkladek, das Gestell.
Techn. Statъ-ivo (-ivъ). Mkl. B. 226. - S.,
dřevo po straně tkadlcovského stavu, das
Stellwerk, Gestelle, Stückholz, die Wand. —
S., náčiní, v němž se točí válec k drcení
hrud, das Gestelle.

Statka není — nedostačuje. Výb. I. 954.
Cf. Dostatek.

Statkář, e, m., der Grundbesitzer. Nz.
Vz Statečník.

Statkářský, Grundbesitzer-.

Statkářstvo, a, n., die Grundbesitzer.

Statkovati — ctíti, vážiti, ehren, schätzen.
Na Mor., Slez., Slov. Bern. — se — stateč-
ným býti, Mass halten, wacker sein, sich
anständig benehmen. Mor. a Slez. Pk., Klš.,
Ltk. Cf. Statečný. — kam. Vzali mu (že-
brákovi) kabelu a všecky krajíce, a šli se