658

Stejnozub, u, m., leskea, die Leskee.
Rstp. 1799.

Stejnozvučí, n., paronomasia, annomi-
nace, vz tato slova. Napodobiti s. slov řec-
kých. Sš. I. 336.

Stejnozvučnosť, i, f., der Einklang, die
Harmonie. D.

Stejnozvučný, stejnozvuký = jedno-
zvučný, gleichtönig, harmonisch. D., Šm.
V řečtině slova <pO-óvo? a qióvog stejnozvuká
jsou. Sš. II. 62. (Hý.).

Stejnozvuk, u, m., der Gleichklang. Šm.

Stejnozvukosť, i, f., der Einklang, die
Harmonie. Šm.

Stejnozvuký, vz Stejnozvučný.

Stejnucha, y, f., ossaea. Rstp. 573.

Stejný (ze stajný, vz o tom v Gb. HL
57.); stejen, jna, jno = jeden jako druhý,
rovný, gleich. O rozdílu mezi slovy Stejný
a Rovný vz Rovný. Stejný způsob, barva,
zvuk, niť, pořádek, Us., míra (lépe: rovná,
vz Rovný), mysl (neměnící se, pokojná). D.
Míti s někým s-ý díl; Výsledek byl s-ný.
Us. Dch. Ustavičně meleš stejnou. Sml. Býti
s-ného způsobu, s-ného znění; v stejná (táž)
slova sepsaný. J. tr. Majdalenku nesou štyry
panny stejný a Matouška vedou kati do vě-
zení. Sš. P. 137. Stejným, podobným způ-
sobem. Lidé stejného druhu. D. My jsme
stejní. Ros. Po stejných dílech. D. Stejnou
(rovnou) měrou odměřovati. J. tr. Stejnou
pokutu nésti. Stejného mínění býti. Sku-
tečné uznání s-ho s prvoapoštoly práva a
s-né s nimi váhy v církevních věcech; Na
stejném místě v listu k Římanům; Což sice
na s-no vychází; Židé ti s-ných práv s ji-
nými zeměmi užívali: Zákon mravů věčen,
neproměněn a pro všecky lidi a časy roven
a stejen ostává; Kristus jsa stejné s otcem
moci; Na s-no vychoditi, vycházeti. Sš. II.
22., 41., 257., Sk. 72., 179., J. 14., 150. (Hý.).
Stejným lékem s-ný bol se léčí. Sš. Bs. 217.
Strany pořekadel vz Hoďmo, Pěšky, Sláma,
Stejnost. Lidé stejné povahy, vz o tom
strany pořekadel Podobný. — v čem. S.
ve svém způsobu. Us. Moudrost lidská vezdy
sobě rovna a stejna v té straně jest. Sš. I.
166. — komu nač. Na výšku jsou si stejní.
D. — čím. Jsou-li samohlásky nestejny
zněním. Bž. 27.

1. Stejskal, vz Stýskal.

2. Stejskal, a, m., ves u Plzně.
Stejskati, vz Stesknouti.

Stejšť, ě, f., něm. Teschen, ves u Telče.
PL.

Stek, u, m. = útok, der Sturm. — S. =
vztek. Us.

1. Stěk, stek, u, m. = stečení (vody), der
Abfluss, Ablauf.

2. Stěk, setěk, u, m., stěka, setěka,
y, f. = stékání, der Zusammenfluss, das Zu-
sammenkommen. Tu setěku bych rád viděl,
až se všichni sejdou. Us. u Petrovic. Dch.

Stékati, vz Štéci.

Stěklec, kelce, m. = bolehlav. U Opav. Pk.

Steklík, a, m., lěpe: vzteklík, ein Wü-
thender. Jg.

Steklina, y, f., co steklo, der Zusammen-
fluss. S. na svíčce, der Zacken. D. — S.,
lépe: vzteklina.

Steklník, Stekník, a, m., něm. Steck-
nitz, ves v Žatecku. Vz S. N.

Steklosť, i, f., der Zusammenfluss. Jg. —
S., lepe: vzteklost. Vz toto.

Steklý = který stekl, zusammengeflossen.
— kam: voda v rybník s. Us. — S., lépe:
vzteklý.

Steknice, e, f., řeka nad Hamburkem.
Pal. I. 112.

Steknouti, knul a kl, ut, utí; stýkati =
sevříti, zusammenthun, schliessen. — co jak
dlouho. Ani celou noc jsem nestekl oka
(nezamhouřil). Us. — S. = stačiti, vystačiti,
genügen. Kaj (kam) to stekne? Slez. Šd.,
Klš. — S. se, lépe: vzteknouti se. — S., vz
Stéci.

Stěkot, u, m., der Angriff, zastr. Pulk.

Steku, vz Stéci.

Stel, u, m. — stelivo, die Streu. Na Mor.
a ve Slez. Mtl. Šd.

Stelčoves, vsi, f., ves u Středokluk. PL.

Stělený; -en, a, o, verkörpert, erzeugt, Vz
Stěliti. Jimiž jsúce stělena, Výb. II. 18. 22.

Stělesněti, ěl, ění = tělesným se státi,
körperlich werden, verkörpern. Jg.

Stělesniti, il, ěn, ění = tělesným učiniti,
verkörpern. — co. Krok.

Stelina, y, f., na Slov. = tyčka, die
Stange. Us.

Stelík, a, m., osob. jm. Šd.

Steliště, ě, n. = okoliště, červiště, ochrd,
der Schoberflecken, die Scheibe. Jg.

Steliti se, il, ení. Kráva se stelila (= ote-
lila se). Us. Č.

Stěliti, il, en, ení; stělovati = v jedno
tělo spojiti, zu einem Körper, zu einer Masse
machen, verbinden, erzeugen. Jg. -cos čím.
Stěl to s máslem a solí (kořen štěvíka koň-
ského). Ras. Smíchej jedno s druhým a stěl.

Stelivo, a, n. = čím se stele, sláma, hra-
banina, strouhanka, jehličí, stlaní, podstélka,
die Streu. D., Pt. S. ze stl ve stláti. Gb.
Hl. 146. Příp. -ivo. Mkl. B. 225. Vz KP.
III. 334. U Opav. stělivo. Klš. Sláma ku
stelivu. Vrat. Jíti do lesa na s. (na jehličí,
listy opadané). S. hlinité.

Stélka, y, f., veškeré pletivo rostlin bez-
cévných a bezlistých mimo to, v němž se
děje tvoření buněk rozplemeňovacích čili
výtrusu, thallus, das Lager. Vz S. N. S.,
podložka z útlých vláknitých buněk utkaná,
kteráž slove podhoubí, mycelium, das Wurzel-
geflecht. Kk. 72. S., hlavní díl lišejníkův a
řasovitých, nesoucí ústroje rozplemeňovací
a příčepky. S. blanovitá, čepelovitá, huspě-
ninatá, chřásťovitá, jinorodá, jinovrstvá, kou-
skatá, klukovitá, lodyhovatá, niťovitá, niťo-
vitelá, práchovitá, rozkouskovaná, různo-
barvá, strupovitá, stejnorodá, stejnovrstvá,
zčepelovatělá, zlodyhovatělá, zniťovatělá. Vz
Rst. 496. — S. = tenký podsev, die Halb-,
Einlag-, Brandsohle. Šp.

Stélkatý. S. rostliny, thallophyta, Lager-
pflanzen, rostl. bunečné a bezlisté hl. houby,
řasy a lišejníky. Vz S. N., Čl., Kk. 68.

Stelkovice, e, f., das Brandsohlenleder.
Šp.

Stélkový, thallodus, lagerartig = ku stélce
náležející n. složený. Rst. 211.