659

Stelnosť, i, f., die Trächtigkeit der Kuh.
Zlob.

Stelný = březí, trächtig. Kráva stelná.
Kom. Kráva ještě nestelná. Kom. Máti jí
poslala štyry krávy s-né. Sš. P. 130. — S.,
telná, otelená, tele mající. Ros.

Stěměchy, dle Dolany, Stěměch, ves
u Třebíče. Tč.

Stemniti, il, ěn. ění, verdunkeln. — co
čím: pokoj záslonami.

Stempel (něm.), v obec. mluvě štempl,
plu, m. = kolek.

Sten, u, m., stenání, das Stöhnen, Seuf-
zen. Dch. Dva měsíce tekou vody, dva mě-
síce trvá proudný sten — sten proudu. Hdk.
v Osv. 1880.

Stěn, i, f., zastr. = stín. Leg., Boč. Vz Stín.

Stěna, y, f., stěnka, stínka. Šp. Strsl.
stěna murus, sr. got. stains a lit. sena. Mkl.
B. 117. — S., břevno, z jakéhož srub se
dělá, der Stamm, Balken. Tesař stěny po-
řádá. Kom. Provazem stěnu táhnouti (1505).
— S., zeď prostor nějaký obmezující, die
Wand. V. S. z hlíny, dřevená, kamenná,
zděná, Hlavní, prostředni, poboční, příční (pře-
hrada, příčka), D., zadní, podélná (Längen-
wand), vedlejší (příčná), Š. a Ž., bílená,
malovaná, čalouny okrášlená. Pt. S. španěl-
ská (plátěná, papírová), spanische Wand,
ochranná, Schutz-, předpražní (štít ve mlýně),
die Spund-. Us. S. buničná n. buňková, die
Zellenwand. Šp. S. v dolech, stěnový pře-
dek, stěnová poruba, der Streb, Stoss. S.
dovrchní, schwebender Streb o. Stoss, kosná,
diagonaler Streb (Stoss), směrná, streichen-
der Streb, ležatá, liegender S.; s-ny přímé,
der Stossbau, Seigerverr.au, ústupné, absät-
zige Streben, výstupné, firstenartige Streben
(Stosse), sestupné, strossenartige Streben, vý-
stupkové, Firsten, sestupkové (sestupky),
Strossen, Sohlstrossen. Hř. O stěnu se opříti.
D. I muška na stěně ho mýlí. Vlasy své
ruje hlavou o stěnu bil. V. Jako slepí stěn
se makají. Sych. Stěnou něco přehraditi.
Us. Zbledl co s. (vz Leknutí). Č. Bledý jako
s. Dch. Pole s-ny; s. se loupá, olupuje se,
blättert sich ab. Us. Dch. Vidí skRze s-nu
(má sokolí oči, vše vidí). Km. Sto stěn
(interj.)! U Nivnice. Kch. Byť to bylo z ulice
uvržieno, žeby nebylo mohlo tak přijíti k sa-
mej s-ně jakož leželo; Toť já teprv vidím,
že ty kladeš pod Hlavu od s-ny (an der
Wandseite) klíče. NB. Tč. 85., 118. Bíti
bude tebe Bůh, s-no obílená (pokrytče, lico-
měrníku). Sš. Sk. 257. Hazalo nim po ko-
stele, od oltařa ež ku stěně; Dy tu naj-
mladší vydaval, hole stěny ji věnoval; Že-
nichovy s-ny velice pršíja, když ich nevě-
stiny ruce neličíja; A jak ja ho zastanu
(postihnu), piznu (uhodím) ja jim o stěnu
a on musi maširovač, ja u ni zůstanu. Sš.
P. 28., 118., 487 , 626. (Tč.). Ten má krásen
učiniti ten dóm, prostra na podlahu viery
pokoru a ostra čtyři stěny naděje čtyřmi
ctnostmi; A ztepu z domu Joroboam až do
toho, co ští na stěnu t. každého pacholíka
i psa. Hus II. 422., I. 447. (Té.). Kdo slyší
za sťanú, uslyší ťaťanú. Slez. Tč. Jakoby
za stěnu zastoupil. Vz Zmizení. Č. Jakoby
stěně mluvil (o zarputilých). Ros. Hrách

házeti (metati) na stěnu (marně mluviti, pra-
covati). Š. a Z. Jest platno, co by na stěnu
hrách sypal (házel). Us. Nepiš čerta na stěně,
sám se on namaluje. Bojí se smrti, jako
obrazu na stěně. Prov. Jg. Stěnu vyzname-
nati (v lese meze určiti, pokud se má po-
rážeti). — S. = strana tělesa, die Seiten-
fläche. S. kopyta koňského. Ja,. Stěna bu-
bliny, die Blasenwand, kotle. Šp. S. mě-
chýřová, Blasenwand, f., hrudní, die Brust-
wand. Nz. lk. Stěna lodní, die Schiffswand.
Us. — S. hory = kolmé nebo velmi příkré
úbočí hory, vz Hora. Cf. Stráň. — S., řada
nastavených sítí, die Wand. Šp. — S. v bot.
= povrch obplodí vněšný a vnitřní. Rst.
496. —- S., žebra zrušené zvěři. Šp.

Stenati — vzdychati, stonati, stöhnen,
seufzen. S., skr. koř. stan, 6tív-m, lit. sten-u,
gemere. Schl. Lit. stenêti, prus. stinons, stind.
stan, stanati. Mkl. L. 11. S. vedlé stonati.
Mkl. L. 18. — jak proč. Jaz steniu sirde-
čenstviem. St. skl. V. 220. Zastena pláčem
holubiným. Rkk. S. hořem velikým. Z. —
kde. V komůrce stenala a hořce plakala.
Stená země pod útěží Uhrů. Hdk. Lum V.
243. Sama bezrozumná příroda pod břeme-
nem hříchu Adamova stená. Sš. I. 63.

Stenava řeka. Tk. I. 625.

Stenavý, ächzend, stöhnend. Dch.

Stenčeti, el, ení = tenkým se státi, dünn
werden. V. Obilé vsatá velmi ztenčela. Háj.

Stenčiti, il, en, ení; stenčívati, stenčo-
vati. V. S. = tenkým učiniti, dünn machen;
zmenšiti, verkleinern; nic nevážiti, herab-
setzen (V.); vymlouvati, entschuldigen. —
co: niť, prkno, své jmění, D., něčí nešle-
chetnosti (omlouvati), V., své hříchy. Plk.

— se = ztenčeti. V. — co komu: příjmy
(menší učiniti). Us, — co jak. Mosaz na
plíšky s. se nemůže. Kom. — co čím: pil-
níkem.

Stenčování, n., vz Stenčiti. S. samohlá-
sek záleží v tom, že je seslabujeme měníce
široké v úzké a plné v polohlásky (v slabé
samohlásky), kteréžto pak rády zanikají. Vz
A, E, Ě, I, O, U, Y.

Stenec, nce, m. = místo, kudy se z ko-
nírny vychází. Db.

Stěněř, e, m., nosál, nosák, nosatec, špic,
die Spitzhaue. Šp.

Stěnice, e, f., štěnice, stinka, ploštice,
plošťka, Jg., v již. Cech. Ros. S.
od stěna, že v stěnách obyčejně se zdržují.
Ros. S., membranacei, mají tělo velmi ploské,
die Wanzen. S. obecná n. stinka, acanthia
lectularia; dubová, aradus corticalis. Vz Frč.
140. Vz Stínka. Voda pro štěnice. D. S. do
díry, za rám (obrazu) atd. zalezla. S. hle-
dati, hmyzovým práškem hubiti, lojem za-
mazati atd. S. štípá. - S. = člověk jiné
obtěžující. Us. Vrů. — S., Steinhübel, ves
u Přibyslavi.

Stěnicovatý, -ovitý, wanzig.

Stěničník, u, m., bylina, parietaria, hel-
cine, den a noc, ročník, sv. Petra koření. Reš.

— S. okoličnatý, iberis umbellata, doldige
Schleifenblume, penízek menší. Jg., Rostl. 77.,
Čl. 18., Kk. 215., Čl. Kv. 349., Slb. 703. —
S., smrdovník, cimifuga, das Wanzenkraut.
Šm.