Předchozí (658)  Strana:659  Další (660) |
|
|||
659
|
|||
|
|||
Stelnosť, i, f., die Trächtigkeit der Kuh.
Zlob. Stelný = březí, trächtig. Kráva stelná.
Kom. Kráva ještě nestelná. Kom. Máti jí poslala štyry krávy s-né. Sš. P. 130. — S., telná, otelená, tele mající. Ros. Stěměchy, dle Dolany, Stěměch, ves
u Třebíče. Tč. Stemniti, il, ěn. ění, verdunkeln. — co
čím: pokoj záslonami. Stempel (něm.), v obec. mluvě štempl,
plu, m. = kolek. Sten, u, m., stenání, das Stöhnen, Seuf-
zen. Dch. Dva měsíce tekou vody, dva mě- síce trvá proudný sten — sten proudu. Hdk. v Osv. 1880. Stěn, i, f., zastr. = stín. Leg., Boč. Vz Stín.
Stěna, y, f., stěnka, stínka. Šp. Strsl.
stěna murus, sr. got. stains a lit. sena. Mkl. B. 117. — S., břevno, z jakéhož srub se dělá, der Stamm, Balken. Tesař stěny po- řádá. Kom. Provazem stěnu táhnouti (1505). — S., zeď prostor nějaký obmezující, die Wand. V. S. z hlíny, dřevená, kamenná, zděná, Hlavní, prostředni, poboční, příční (pře- hrada, příčka), D., zadní, podélná (Längen- wand), vedlejší (příčná), Š. a Ž., bílená, malovaná, čalouny okrášlená. Pt. S. španěl- ská (plátěná, papírová), spanische Wand, ochranná, Schutz-, předpražní (štít ve mlýně), die Spund-. Us. S. buničná n. buňková, die Zellenwand. Šp. S. v dolech, stěnový pře- dek, stěnová poruba, der Streb, Stoss. S. dovrchní, schwebender Streb o. Stoss, kosná, diagonaler Streb (Stoss), směrná, streichen- der Streb, ležatá, liegender S.; s-ny přímé, der Stossbau, Seigerverr.au, ústupné, absät- zige Streben, výstupné, firstenartige Streben (Stosse), sestupné, strossenartige Streben, vý- stupkové, Firsten, sestupkové (sestupky), Strossen, Sohlstrossen. Hř. O stěnu se opříti. D. I muška na stěně ho mýlí. Vlasy své ruje hlavou o stěnu bil. V. Jako slepí stěn se makají. Sych. Stěnou něco přehraditi. Us. Zbledl co s. (vz Leknutí). Č. Bledý jako s. Dch. Pole s-ny; s. se loupá, olupuje se, blättert sich ab. Us. Dch. Vidí skRze s-nu (má sokolí oči, vše vidí). Km. Sto stěn (interj.)! U Nivnice. Kch. Byť to bylo z ulice uvržieno, žeby nebylo mohlo tak přijíti k sa- mej s-ně jakož leželo; Toť já teprv vidím, že ty kladeš pod Hlavu od s-ny (an der Wandseite) klíče. NB. Tč. 85., 118. Bíti bude tebe Bůh, s-no obílená (pokrytče, lico- měrníku). Sš. Sk. 257. Hazalo nim po ko- stele, od oltařa ež ku stěně; Dy tu naj- mladší vydaval, hole stěny ji věnoval; Že- nichovy s-ny velice pršíja, když ich nevě- stiny ruce neličíja; A jak ja ho zastanu (postihnu), piznu (uhodím) ja jim o stěnu a on musi maširovač, ja u ni zůstanu. Sš. P. 28., 118., 487 , 626. (Tč.). Ten má krásen učiniti ten dóm, prostra na podlahu viery pokoru a ostra čtyři stěny naděje čtyřmi ctnostmi; A ztepu z domu Joroboam až do toho, co ští na stěnu t. každého pacholíka i psa. Hus II. 422., I. 447. (Té.). Kdo slyší za sťanú, uslyší ťaťanú. Slez. Tč. Jakoby za stěnu zastoupil. Vz Zmizení. Č. Jakoby stěně mluvil (o zarputilých). Ros. Hrách |
házeti (metati) na stěnu (marně mluviti, pra-
covati). Š. a Z. Jest platno, co by na stěnu hrách sypal (házel). Us. Nepiš čerta na stěně, sám se on namaluje. Bojí se smrti, jako obrazu na stěně. Prov. Jg. Stěnu vyzname- nati (v lese meze určiti, pokud se má po- rážeti). — S. = strana tělesa, die Seiten- fläche. S. kopyta koňského. Ja,. Stěna bu- bliny, die Blasenwand, kotle. Šp. S. mě- chýřová, Blasenwand, f., hrudní, die Brust- wand. Nz. lk. Stěna lodní, die Schiffswand. Us. — S. hory = kolmé nebo velmi příkré úbočí hory, vz Hora. Cf. Stráň. — S., řada nastavených sítí, die Wand. Šp. — S. v bot. = povrch obplodí vněšný a vnitřní. Rst. 496. —- S., žebra zrušené zvěři. Šp. Stenati — vzdychati, stonati, stöhnen,
seufzen. S., skr. koř. stan, 6tív-m, lit. sten-u, gemere. Schl. Lit. stenêti, prus. stinons, stind. stan, stanati. Mkl. L. 11. S. vedlé stonati. Mkl. L. 18. — jak proč. Jaz steniu sirde- čenstviem. St. skl. V. 220. Zastena pláčem holubiným. Rkk. S. hořem velikým. Z. — kde. V komůrce stenala a hořce plakala. Stená země pod útěží Uhrů. Hdk. Lum V. 243. Sama bezrozumná příroda pod břeme- nem hříchu Adamova stená. Sš. I. 63. Stenava řeka. Tk. I. 625.
Stenavý, ächzend, stöhnend. Dch.
Stenčeti, el, ení = tenkým se státi, dünn
werden. V. Obilé vsatá velmi ztenčela. Háj. Stenčiti, il, en, ení; stenčívati, stenčo-
vati. V. S. = tenkým učiniti, dünn machen; zmenšiti, verkleinern; nic nevážiti, herab- setzen (V.); vymlouvati, entschuldigen. — co: niť, prkno, své jmění, D., něčí nešle- chetnosti (omlouvati), V., své hříchy. Plk. — se = ztenčeti. V. — co komu: příjmy
(menší učiniti). Us, — co jak. Mosaz na plíšky s. se nemůže. Kom. — co čím: pil- níkem. Stenčování, n., vz Stenčiti. S. samohlá-
sek záleží v tom, že je seslabujeme měníce široké v úzké a plné v polohlásky (v slabé samohlásky), kteréžto pak rády zanikají. Vz A, E, Ě, I, O, U, Y. Stenec, nce, m. = místo, kudy se z ko-
nírny vychází. Db. Stěněř, e, m., nosál, nosák, nosatec, špic,
die Spitzhaue. Šp. Stěnice, e, f., štěnice, stinka, ploštice,
plošťka, Jg., v již. Cech. Ros. S. od stěna, že v stěnách obyčejně se zdržují. Ros. S., membranacei, mají tělo velmi ploské, die Wanzen. S. obecná n. stinka, acanthia lectularia; dubová, aradus corticalis. Vz Frč. 140. Vz Stínka. Voda pro štěnice. D. S. do díry, za rám (obrazu) atd. zalezla. S. hle- dati, hmyzovým práškem hubiti, lojem za- mazati atd. S. štípá. - S. = člověk jiné obtěžující. Us. Vrů. — S., Steinhübel, ves u Přibyslavi. Stěnicovatý, -ovitý, wanzig.
Stěničník, u, m., bylina, parietaria, hel-
cine, den a noc, ročník, sv. Petra koření. Reš. — S. okoličnatý, iberis umbellata, doldige
Schleifenblume, penízek menší. Jg., Rostl. 77., Čl. 18., Kk. 215., Čl. Kv. 349., Slb. 703. — S., smrdovník, cimifuga, das Wanzenkraut. Šm. |
||
|
|||
Předchozí (658)  Strana:659  Další (660) |