662

v úzkosť uvedl). Br. — co
kam: do putny. Us. Dch. — co komu.
To mi srdce stěsňuje. Dch. A tu teprv pan
Jeník hnul vozy a to proto, že sú sobě byli
na tom kladení vozy velmi stěsnili. Let. 189.

Stěsný — tesný, eng. Us. Dch.

Stětánek, nku, m., electron, zastr. Rozk.

Stethoskop, u, m., z řec, sluchátko ku
pozorování tlučení srdce, das Hörrohr. Vz
Schd. II. 363.

Stětí, n., ze sťatí (sťat, vz Stiti) přehla-
sováním a v e před í. Ht. Das Abhauen.
S. větve. Jg. S. hlavy n. jednoduše stětí,
die Enthauptung. S. sv. Jana (²⁶/₈) Jg.
Vz Stiti.

Stětin, Ctetín, a, m., ves u Naseverk.
PL.

Stez, steze, atd vz Stezka.

Steziště, ě, stezisko, a, n. = špatná
stezka, schlechter Fussweg. Jg.

Stezka, stezička, stezinka, y, f., ste-
zek, zku, m. (ve vých. Cechách a na Mor.
stezka, stezčička; zastar. stez, i, steze, e,
steza, y, f. Strsl. stbza ze stьgja, stezka,
semita vedlé stignati, stind. stigh; cf. got.
steigan, řecky óteiyj», latin, stiga, stigga,
Fussweg. Mkl. aL. 112., 129., B. 19., 77.,
81. Ze stbg-ja. Gb. Hl. 110.) S. = pěší cesta,
chodník, pěšina, der Fusssteig, -pfad, Steg.
Ž. wit. 8. 9. V MV. nepravá glossa. Pa.
Pěší s. V. Stezku vysekati. Har. Kdo má
právo k vodě, má i k stezce, ale ne k cestě.
Brikc. Cěstu učinil stzi hněvu; Tys poznal
stzě mé. Žalt. wit. 77. 50., 141. 4. Propu-
štění cest, stezek, mostu, vody toku. Nar.
o h. a k. S. zlatá (cesta česká z Prachatic
do Pasová). Vz KP. I. 229. S. přes pole. Er.
Pro stezku cesty ať neopouští (pocestný),
lečby třený byl chodník. Kom. Křivolakými
stezkami obchází (jako kočka okolo horké
kaše). Jg. S. klestěná, horská, jezdecká, na-
horu; po všech cestách a s-kách. Us. Dch.
Ukažte mně stežčenku, kady vezli mó pa-
nenku: Můj zlatý tatíčku, ukažte stežčičku;
Jdi tam tó stežčičkó, svítí tam slunyčko,
matce na srdečko; Dyž pudo (půjdu) stez-
čičko ( . . . ku) přes hory, bojím se zahló-
dění, dyž pudo stezčičko přes Dunaj, bojím
se utopení; Byla je stežčička šlapaná, šla
po ní panenka, plakala. Sš. P. 94., 161., 387.,
398. (Tč.). Po stézce blíž, po cestě spíš. Prov.
Tč. Zhůru stežka, dolů druhá, rozlučme se
spolu, milá; Dal bych tobě stezku dláždit,
kady pudeš, stezku dláždit dlaždičkama,
kady pudeš má Aničko nožičkama; Vod
Kostelce stežka hošlapaná všecka, co jo
hošlapale, dež maširuvale; K Smolénům je
houzká stežka, je zarůstlá travou všecka.
Sš. P. 401., 633., 644., 659. (Tč.). Vz Pě-
šina. — S. ve mlýně, der Reisebaum. D. —
S., cesta, iter. Ž. wit. 49. 23. — S., brousek
chleba, zákalec, sražený chléb. U Bydž. Mý.

Stezkovitý, voll Stege. S. plátno. Us.

Jg.

Steznička, y, í. = stezka. Nl.

Stezník, stežník, u. m. = stezka. Us.
Pouť k smrti jest s. pustými vrcholky ve-
doucí. Sš. Bs. 206. Dala bech vedlážit stež-
níček, kde maširuje šohajíček. Sš. P. 253.,
Er. P. 180.

Stěž, i, stežina, y, f. = tyč korouhev ní,
die FahneHstange. Šp.

Stěžadlo, a, n., drabec u pluhu, das Pflug-
wetter. D.

Stežeje, e, f. = verejný hák (hák u ve-
řejí), cardo, die Thürangel, Haspe. V., Bj.
Koř. teg, příp. -éjь a-eja. Mkl. B. 82., 83.
S tím se vším jako dvéře obracejí na ste-
žeji své. Rváč. S-je jsou ve slově měl listí.
Sš. Mr. 50. Čtyři hrana jsú čtyři ctnosti,
v nichž se spravedlivý obracie jako dvéře
v s-ji. Hus I. 349. Veřeje mosazné vrzaly
na stežejích zazerzavělých. Sych. Obracejí
sě dvéře n. vrata na stežeji. St. N. 171. —
S. země, nebeská, polední, půlnoční. Us.

Stežejka, y, f., spona, okolo níž lze víko
atd. otáčeti, jako dvéře okolo veřejí se otá-
čejí, das Charnir. Vz S. N., Nz.

Stežejnice, e, f. = stežejní hvězda, der
Polarstern. Bur.

Stežejník, u, m. = stežejný kruh, der
Polarkreis. Mus. 6. 427.

Stežejný, -ní, ku stežeji se vztahující,
Thürangel-. — S. kování, der Angelbeschlag.
— S., úhelný, Polar-. S. hvězda, D., kruh. —
S., základní, Grund-. S. číslo. D., Rk. S.
šlechetnosti; Čtyři s-né ctnosti. St. N. 171.,
201. S. základ, die Hauptgrundlage, stránka
věci (hlavní). Dch. S. otázka. Sš. S. žaloba,
věc; Chválí tedy Pavel tři stežejné božské
ctnosti; S. učenník, apoštol Páně; S. idea;
Ctnosti ty s-né jsou. Sš. Mt. 360., II. 8.,
238., J. 1., 30., 95., Sk. 122. (Hý.). — proč,
Nauka s-ná pro úsudek o dobrých skutcích.
Sš. Mr. 56. — kde. Věc ve spáse lidské
s-na. Sš. Sk. 25. (Hý.).

Stežejový = stěžejný. S. ctnosti. Ms. pr.
pís.

Stěžen, žnu, stežeň, žně, m. (na Slov.
stažen) = strom žezelní, žezl, -der Mast-,
Schiff-, Segelbaum, Mast. Strsl. stežerь, srb.
stožer. Vz Stožár. Sr. lit. stagaras, stegeris,
Stengel. Mkl. aL. 11., 12. Příp. -erb, Mkl. B.
90., a -ьuь. Mkl. B. 109. S. je buď o jednom
kusu nebo ze dvou až tří k sobě nastave-
ných dílů se skládá. Nejdolejší díl stežně —
vlastní to stežeň — sedí vždy pevně v trupu,
pohyblivé pak díly slovou tyče (Stangen), do-
lejší prostě tyč, hořejší pak zpodní a svrchní
brámová tyč (obyčejně bývají obě z jednoho
kusu). S. na přídě slove prední s. (horvat.
prveno jedrilo, Kpk., Fockmast), za ním je
hlavní s. (horv. veliko jedrilo, Kpk., Gross-)
a v zadi je zadní s. (Besans-). Je-li loď
o dvou stěžních, jmenuje se hlavní s. ten,
který je vzadu. V lodi o několika s-ích zo-
vou se stežně pořádkem čísel řadových :
první, druhý atd. Kpk. S., který šikmo
z hořejšího čela (vz Loď) nad samým klou
nem vyniká, slove čelní s. nebo čelen (Bug-
spriet). Skládá-li se s. ze tří dílů, slovou
tyto díl dolejší, prostřední a krajní. Vítr s.
zlámal. S. postaviti. Koš na stěžni. D. Na
vrcholu s-žnů jest hromosvod a korouhvička.
Kpk. — S., stožář ve stohu, die Ruthe. D.

Stěžení, n. == sešití stehem. Sal. 166. 30.

Stěžerov, a, m., něm. Fischern, ves v Krum-
lovsku.

Stěží = s tíží, s tíhotou, z těžka, schwer-
lich. S. sem přijde. Ros. — S., sotva, kaum.



	662

	(v v úzkosť uvedl). Br. — co kam: do putny. Us. Dch. — co komu. To mi srdce stěsňuje. Dch. A tu teprv pan Jeník hnul vozy a to proto, že sú sobě byli na tom kladení vozy velmi stěsnili. Let. 189. Stěsný — tesný, eng. Us. Dch. Stětánek, nku, m., electron, zastr. Rozk. Stethoskop, u, m., z řec, sluchátko ku pozorování tlučení srdce, das Hörrohr. Vz Schd. II. 363. Stětí, n., ze sťatí (sťat, vz Stiti) přehla- sováním a v e před í. Ht. Das Abhauen. S. větve. Jg. S. hlavy n. jednoduše stětí, die Enthauptung. S. sv. Jana (²⁶/₈) Jg. Vz Stiti. Stětin, Ctetín, a, m., ves u Naseverk. PL. Stez, steze, atd vz Stezka. Steziště, ě, stezisko, a, n. = špatná stezka, schlechter Fussweg. Jg. Stezka, stezička, stezinka, y, f., ste- zek, zku, m. (ve vých. Cechách a na Mor. stezka, stezčička; zastar. stez, i, steze, e, steza, y, f. Strsl. stbza ze stьgja, stezka, semita vedlé stignati, stind. stigh; cf. got. steigan, řecky óteiyj», latin, stiga, stigga, Fussweg. Mkl. aL. 112., 129., B. 19., 77., 81. Ze stbg-ja. Gb. Hl. 110.) S. = pěší cesta, chodník, pěšina, der Fusssteig, -pfad, Steg. Ž. wit. 8. 9. V MV. nepravá glossa. Pa. Pěší s. V. Stezku vysekati. Har. Kdo má právo k vodě, má i k stezce, ale ne k cestě. Brikc. Cěstu učinil stzi hněvu; Tys poznal stzě mé. Žalt. wit. 77. 50., 141. 4. Propu- štění cest, stezek, mostu, vody toku. Nar. o h. a k. S. zlatá (cesta česká z Prachatic do Pasová). Vz KP. I. 229. S. přes pole. Er. Pro stezku cesty ať neopouští (pocestný), lečby třený byl chodník. Kom. Křivolakými stezkami obchází (jako kočka okolo horké kaše). Jg. S. klestěná, horská, jezdecká, na- horu; po všech cestách a s-kách. Us. Dch. Ukažte mně stežčenku, kady vezli mó pa- nenku: Můj zlatý tatíčku, ukažte stežčičku; Jdi tam tó stežčičkó, svítí tam slunyčko, matce na srdečko; Dyž pudo (půjdu) stez- čičko ( . . . ku) přes hory, bojím se zahló- dění, dyž pudo stezčičko přes Dunaj, bojím se utopení; Byla je stežčička šlapaná, šla po ní panenka, plakala. Sš. P. 94., 161., 387., 398. (Tč.). Po stézce blíž, po cestě spíš. Prov. Tč. Zhůru stežka, dolů druhá, rozlučme se spolu, milá; Dal bych tobě stezku dláždit, kady pudeš, stezku dláždit dlaždičkama, kady pudeš má Aničko nožičkama; Vod Kostelce stežka hošlapaná všecka, co jo hošlapale, dež maširuvale; K Smolénům je houzká stežka, je zarůstlá travou všecka. Sš. P. 401., 633., 644., 659. (Tč.). Vz Pě- šina. — S. ve mlýně, der Reisebaum. D. — S., cesta, iter. Ž. wit. 49. 23. — S., brousek chleba, zákalec, sražený chléb. U Bydž. Mý. Stezkovitý, voll Stege. S. plátno. Us. Jg. Steznička, y, í. = stezka. Nl. Stezník, stežník, u. m. = stezka. Us. Pouť k smrti jest s. pustými vrcholky ve- doucí. Sš. Bs. 206. Dala bech vedlážit stež- níček, kde maširuje šohajíček. Sš. P. 253., Er. P. 180.	Stěž, i, stežina, y, f. = tyč korouhev ní, die FahneHstange. Šp. Stěžadlo, a, n., drabec u pluhu, das Pflug- wetter. D. Stežeje, e, f. = verejný hák (hák u ve- řejí), cardo, die Thürangel, Haspe. V., Bj. Koř. teg, příp. -éjь a-eja. Mkl. B. 82., 83. S tím se vším jako dvéře obracejí na ste- žeji své. Rváč. S-je jsou ve slově měl listí. Sš. Mr. 50. Čtyři hrana jsú čtyři ctnosti, v nichž se spravedlivý obracie jako dvéře v s-ji. Hus I. 349. Veřeje mosazné vrzaly na stežejích zazerzavělých. Sych. Obracejí sě dvéře n. vrata na stežeji. St. N. 171. — S. země, nebeská, polední, půlnoční. Us. Stežejka, y, f., spona, okolo níž lze víko atd. otáčeti, jako dvéře okolo veřejí se otá- čejí, das Charnir. Vz S. N., Nz. Stežejnice, e, f. = stežejní hvězda, der Polarstern. Bur. Stežejník, u, m. = stežejný kruh, der Polarkreis. Mus. 6. 427. Stežejný, -ní, ku stežeji se vztahující, Thürangel-. — S. kování, der Angelbeschlag. — S., úhelný, Polar-. S. hvězda, D., kruh. — S., základní, Grund-. S. číslo. D., Rk. S. šlechetnosti; Čtyři s-né ctnosti. St. N. 171., 201. S. základ, die Hauptgrundlage, stránka věci (hlavní). Dch. S. otázka. Sš. S. žaloba, věc; Chválí tedy Pavel tři stežejné božské ctnosti; S. učenník, apoštol Páně; S. idea; Ctnosti ty s-né jsou. Sš. Mt. 360., II. 8., 238., J. 1., 30., 95., Sk. 122. (Hý.). — proč, Nauka s-ná pro úsudek o dobrých skutcích. Sš. Mr. 56. — kde. Věc ve spáse lidské s-na. Sš. Sk. 25. (Hý.). Stežejový = stěžejný. S. ctnosti. Ms. pr. pís. Stěžen, žnu, stežeň, žně, m. (na Slov. stažen) = strom žezelní, žezl, -der Mast-, Schiff-, Segelbaum, Mast. Strsl. stežerь, srb. stožer. Vz Stožár. Sr. lit. stagaras, stegeris, Stengel. Mkl. aL. 11., 12. Příp. -erb, Mkl. B. 90., a -ьuь. Mkl. B. 109. S. je buď o jednom kusu nebo ze dvou až tří k sobě nastave- ných dílů se skládá. Nejdolejší díl stežně — vlastní to stežeň — sedí vždy pevně v trupu, pohyblivé pak díly slovou tyče (Stangen), do- lejší prostě tyč, hořejší pak zpodní a svrchní brámová tyč (obyčejně bývají obě z jednoho kusu). S. na přídě slove prední s. (horvat. prveno jedrilo, Kpk., Fockmast), za ním je hlavní s. (horv. veliko jedrilo, Kpk., Gross-) a v zadi je zadní s. (Besans-). Je-li loď o dvou stěžních, jmenuje se hlavní s. ten, který je vzadu. V lodi o několika s-ích zo- vou se stežně pořádkem čísel řadových : první, druhý atd. Kpk. S., který šikmo z hořejšího čela (vz Loď) nad samým klou nem vyniká, slove čelní s. nebo čelen (Bug- spriet). Skládá-li se s. ze tří dílů, slovou tyto díl dolejší, prostřední a krajní. Vítr s. zlámal. S. postaviti. Koš na stěžni. D. Na vrcholu s-žnů jest hromosvod a korouhvička. Kpk. — S., stožář ve stohu, die Ruthe. D. Stěžení, n. == sešití stehem. Sal. 166. 30. Stěžerov, a, m., něm. Fischern, ves v Krum- lovsku. Stěží = s tíží, s tíhotou, z těžka, schwer- lich. S. sem přijde. Ros. — S., sotva, kaum.