664

nosti. Sš. I. 106. Já měl na tom svého dluhu
stíhati. Půh. II. 538. — co komu. Všecky
věci mi haní a stíhá (přísně posuzuje). Kom.

— koho jak: nepřítele na patách s. Bern.
Bez něčího naučení něčeho s. nemoci. NB.
Tč. 89. — co, koho, se čím: listem (Steck-
brief). Hlas. Něco rozumem, myslí, vtipem
s. (pochopiti). V. S. někoho ohlášením ně-
jakým. Žer. 325., J. tr. Ale ty stihni je
bázní. Hus III. 74. Ještě nemohli sú Maria
a Josef plně tajemstvie božieho rozumem
stihnúti. Hus II. 31. Tam okem nestihnu
(nedohlednu). Dbv. S. koho bičem = švih-
nouti. U Opav. Klš. Zločince trestem stíhati
(trestati). Sych. S. koho urážkami. Apol.
S. někoho honěním, J. tr., nárokem, einen
Rechtstitel anfechten, bestreiten. J. tr. —
za kým = štětovati, wetteifern. D. — (se)
koho v čem. Chtějí nás v tom s. Peyt.,
Záv. S.. někoho ve lži, Lügen strafen, Dch.,
v nevědomosti. Kos. Ol. I. 57. Sám se ve
své řeči stíhá (sám si odporuje). Rvač. —
kde. Nemůže podlé stáda stihnouti (posta-
čiti). Ms. pr. pr. Na něm těch škod nemuož
s. v menším právu. Půh. II. 184. S. někoho
po lese. Dal. 60., 34. — koho proč. Pro
ten klas stíhá nás. Er. P. 426. Jestliže stihla
pokuta ona židy pro odstoupení od zákona
Mojžíšova. Sš. Sk. 86. — s kým. Neštěstí
se štěstím všady stihne (postačí mu). Tkad.

— se. Kůň se stíhá (zadní nohou o přední
tluče). Us. S. se —- spěchati, eilen. Na Ostrav.
Té. — co kdy. Za Klaudia císaře nejednou
neúroda a hlad stíhaly říši římskou. Sš. Sk.
138. — (kam) kdy. Teď již stihla zima
sivá v žití mého zahradu. Sš. Sm. bs. 79.
Tito posli nestihli dne toho do Joppy. Sš.
Sk. 123. — koho z čeho. Nepřátelé by je
snadno byli z vad a klamů stíhali. Sš. Mt
16. Aj hlas zvučný z hříchů stihá. Sš. Hc.
41. — oč. O to jest stižen. Puh. II. 575. —
o čem. Položil jsem ve své mysli hledati
a stihnúti múdře o všech věcech, jenž pod
sluncem jsú (Ecc. 1.). Hus I. 282. — se
komu. Už se mi to stíhá = nechce se mi
do toho, mrzí mne to, es fällt mir schwer,
es verdriesst mich. Na Mor. a ve Slez. Brt.,
Klš., Mtl. — si. Nebudu si stíhati (= ne-
bude mi obtížno) a podívám se tam. Mor.
Brt. — se s kým = potkati se, begegnen.
Pref. — se po čem = stíhali něco. Jg. —
s inft. Nestihne (nepostačí; nalévati. Us.
Stihli jste dojíti, už tam prší. Us. Brt. Právě
sme to včera ráno stihli do toho deště ukli-
dit' (stačili jsme). U Dobrušky. Vk. Ani
bysme nestihli vydělávat na ševce. U Rychn.
a j. Nemožechu stihnúti jíti s Davidem. Bj.

Stihavač, e, m. = stihač. Slov.

Stíhávati, vz Stíhati.

Stíhavý, kritisirend. Srn.

Stíhel, vz Stíhlo.

Stíhla, y, f, štíhla, die Stelze. Po stíhlách
choditi.

Stíhlo, a, n. (na Mor. stíhel, hle, m.) -
otěz, der Zügel, die Trense. S-la povolte.
Us. Jezdec do levé popadá stihlo. Kom.
Orb. Otěží (stíhlem) koně ohýbati. Kom. S
pracovní (Arbeits-), spodní (Unterlagstrense).
Rf. V ruce drží stihol, v druhé palaš. Sš-
P. 732.

Stíhlosť, i, f., die Begreiflichkeit, Fass-
lichkeit. Jg.

Stihlý = mohoucí stižen býti, pochopitelný,
begreiflich, fasslich. S-hlá věc, aestimabilis.
Reš.

Stihnouti, vz Stíhati.

Stihnov, něm. Stihnow, dvůr u Nového
Bydžova. PL.

Stihnulý = stihlý, stižitelný, pochopitelný,
erreichbar. Blahoslavená a nestihnulá trojice.
Us.

Stihnutelnosť, i, f., die Erreichbarkeit.

Stihnutelný, erreichbar. Zlob.

Stihnutí, n., die Erreichung, Einholung,
Begreifung Jg.

Stihnutý, erreicht. Jenž jsi byl s. podlé
člověčenství. Výkl. pís. Šal. k. 8.

Stich, a, m., osob. jm. Pal.

Stichometrie, e, f., z řec. (vz Stichos),
die Abtheilung eines Textes nach Zeilen
(bei den Alten) d. h. man schrieb auf eine
Zeile so vial, dass es für sich einen Sinn
gab; man ersetzte dadurch die mangelnden
Unterscheidungszeichen. Hý. exc.

Stich-os, u, m., řec, řádka, verš. Rk.

Stichovice, dle Budějovice, Stichowitz,
ves u Manetína, u Plumlova. Vz Tov. 5.

Stichovský mlýn u Hořovic. PL.

Stík, u, m. Větry se mu zarazily až do
stíku. Bož. exc.

Stíkati, vz Stéci.

Stíkavý, confluens, zusammenfliessend.
Rst. 496.

Stikov, a, m., Stikau, ves u Nové Paky.
PL.

Štiková, é. f., Stikow, ves u Chotěboře.
PL.

Stikovka, y, f., dvůr u Manetína. PL.

Stil, u, m., z lat., sloh (způsob, jakým
kdo píše), der Stil, die Schreibart, Darstel-
lungsform, Vortrag. Rk. Stilus znamená pů-
vodně rylec, jímž Římané psali, pak způsob
vyjadřování myšlének, tedy totéž, co my
zveme slohem. KB. I.

Stíla, y, f. = stelivo. V Krumlovsku. Bauer.
— Vz Stýla. — S., stílka = skyva. Stíla
chleba. V Chrud. Hvl.

Stilbit, u, m., křeman. Vz Schd. II. 42.

Stilce, Stiletz, samota u Hořovic. PL.

Stilet, u, m., krátká dýka, kleiner Dolch ;
die Senknadel der Wundärzte.

Stilisovati, ve sloh upraviti, stilisiren,
abfassen, durch Worte darstellen, vortragen.

Síilista, y, m., dle Despota, znalec slohu,
Rk., spisovatel vzhledem k líčení svého
předmětu v řeči nevázané, der Stilist. S. N.

Stilistika, y, ť. = nauka o slohu, Rk.,
umění psáti látce přiměřeně, die Stilistik.
S. N. S. (slohověda), nauka o projadřování
myšlének. Vz Stil. KB. I.

Stilografie, e, f., z řec., odvětví galvano-
grafie. Vz KP. II. 226.

Stilpnomelan, u. m., vodnatý křemičitan.
Vz S. N.

Stimiř, e, m., myslivna u Olomouce. PL.

Stimmen, něm. Das Piano s. = laditi;
hlasy srovnati.

Stimmgabel, něm., ladička. Čsk.

Stimulování, ladění; srovnávání, srov-
nání hlasu. V.