Předchozí (664)  Strana:665  Další (666) |
|
|||
665
|
|||
|
|||
Stimmung, něm. In guter Stimmung
sein, býti v dobré míře; míti dobrou chvíli, dobrou hodinu; býti dobré mysli. Mk. Vz Rozmar. Stín, u (zastr. stíň, ě, m.), rn., stíň, i, f.,
stínek, nku, m., stíneček, čku, m., u Opavy tíň, i, f., vedlé stín, der Schatten. Klš. S., slovácky tjen, got. skeinan, strhrněm. scīn, Schein. Koř. ske, přip. -nъ n. nь, tudy stín, u a stíň. Mkl. B. 116., 119., 120. Stín = tma světlem obmezená. Sedl. F. II. 18. S. polovičný (poloustín), plný, jadrný, celý, vržený, (svůj) vlastní; konec stínu. Nz. Okres, délka, obrys stínu. S. světlý, tmavý, silný, mdlý, slabý, široký, úzký. Šp. Stín ležatý, visutý. Sedl. F. 20. Se stínem zá- pasiti (marnou práci konati). Vz Marný. Č. Stín jest podvodný obraz bez podstaty. Vod. Stínové večerní. BO. V stieni. BO. Stín chytám, an přede mnú utíká. Ch. Se sti- em bojovati, ve kterémž žádná pravda sku- tečnosti není, ale nějaké podobenství skutku se ukazuje. Bart. Stínem zakryti, zatemniti. V. Pod stínem stromu seděti. Br. Mizí co stín. V stínu se usaditi. Kom. V stínu něco sušiti. Byl. Strom vrhá stín, lépe: dělá, činí. Zákon starý stín byl vržený od věcí nového zákona. Sš. J. 35 (Hý.). Stíny na stěně dělati; do stínu něco postaviti. Us. Dch. Tys jako s. (hubený a slabý po ne- moci). Us. Vrů. Chodí jako s. (tiše, pomalu). Us. Dhn. Táhla se jako s. Ptř. Všichni jako stien zhynuli sú a jako s. z paměti pominuli. Hus 1. 284. Dnové naši jakožto stín hynú. Hus III. 131. Najdeš časem i takého, jenž se bojí s-nu svého. Pk. Chodí za ním jako s. za tělem ; Jako s. za někým choditi (Vz Chození); Svého stínu se bojí (vz Strach, Bázlivý); Stín mne tu jest, mysl všecka jinde (vz Smutek). C. I vlas má svůj stín. Jg. — S. v malířství = temné části schválné dělané, aby druhé patrnější byly, der Schat- ten. Jg. S. barevný. — S. = věc bez ceny, eine werthlose Sache. To jest stín proti onomu (když néco ztenčujeme). Ros. Ničím vlásti nemohu jsa prach a stín. Hus I. 283. S. lapá a vítr honí. C. Kdož po stínu lapá, nemá nic v hrsti. Jg. — S. = nepodstata, zdání, der Schein, Schatten. Stínu pravdy v tom není. S. pravdě ustupuje. L. — S. = duše od těla odloučená, der Geist, Schatten. S. zabitého Achilla, L. Nechvátit' se jeho stieně ijeden šeredný skutek. Výb. I. 924. — S. = obluda, das Scheinbild, der Popanz. Ne- bojí se, by s. smrti tu stál. Kom. — S. = chlad, die Kühle, der Schatten. Milo ve stínu poseděti. Us. — S. == obrana, der Schutz. Pod s. zásluhy jeho se utíkáme. Br. Jedné těmto mužóm nic nečiňte zlého, neb sú vešli pod stien střechy mé. Hus I. 195. Pod s-em toho, jehož jsem zadala, seděla sem. (Pís. Šal. II. 3.). Hus III. 25. — S. = ochrana děl- níkův od střelby nepřátelské, die Blendung, Mauerzinnen. Státi za stíny. Solf. — S. = temnost, temné místo, dunkler Ort, das Dunkel. Sediece ve tmě a v stienu smyrtelném. Žalt. wit. 106. 10. Ze tmy a z stieně smrtelného jie vyvedl. Ib. 14. Ze stínu na světlo (na oči lidské, na veřejnosť). Jg. — S. noční, bylina, der Nachtschatten (kozí list), dori- |
onium. L. — S., a, m., umbra marina, der
Meerschatten (Meerfisch). Rohn. Stina, y, f., das Handertstel. Šm.
Stinací sekera, das Richtbeil. D.
Stinač, e, m. .= kat. Kat. 3309.
Stinadlo, a, n. = nástroj k stínání, die
Quillotine. Zlob. — S., stinadla, pl. — místo popravné, die Richtstätte, der Richt- platz, das Hochgericht. Korn. Jdi k s-dlům. Ros. Kacíř jmá pohřben býti pod šibenicí nebo u strnadel. Dač. I. 35. Co Valachů na s-dlech neskonalo, odvedeno na statky páně Rotalovy. Pk. — S., jm. lesa na morav. Drahansku. Hý. Stínání, n., die Köpfung. S. kohouta, der
Hahnenschlag. Dch. S. kohouta jest po hanský obřad. Kohout totiž v bajesloví pohanském vyobrazuje slunce, které toho času (o podzimním rovnodenní, kdy bývají posvícení) pozbývá moci své. jakoby bylo usmrceno. S. N. VIJI. 1148. a. ' Stínař, e, m., kdo rád ve stínu jest, der
gern im Schatten ist. Jg. Stínati, vz Setnouti.
Štínatosť, stínavosť, i, f., die Schattig-
keit. Born. Stímitý, schattig. Rst. 496., Sš.
Stmava, y, f., Steinau, mě. ve Vrati-
slavsku ; ves u Plumlova, S. N., Tk. IV. 741., Pal. III. 3. 51. Stínavec, vce, m., kručinka barvířská,
gentista tinctoria, der Ginster. Rstp. 354. Stínavosť = stínatosť.
Stínavý = stínatý.
Stínek, nku, m. — malý stín, kleiner
Schatten. Reš. - S., malý pares; stonek, abgehauener Stamm o. Stock. Jg. Stínění, n., das Beschatten. V.
Stíuěnka, y, f., der Schattenriss, das
Schattenbild. Šm. Stíněnkáv, e, m., der Silhouetteur. Šm.
Stínící ručka, tyč, těleso, schattenwerfend.
Stinjč, e, m. = stinitel. Šm.
Stinidlo, stínítko, stinidelko, a, n. —
čím se stín dělá, der Schirm, Licht-, Lampen- schirm, die Blende. Vz Stěnidio. Svícen bud visutý, s. zelené. Kom. S. dalekohledu. Vz' KP. II. 167. S., slunečník, der Sonnenschirm. Us. D. — S., loubí, die Sonnenlaube. — S., zadní strana plochá jelení, srnčí a dančí zvěři, der Schirm. D. Stínidlovitý, schirmförmig. Rst. 496.
Stíuidlový. S. palma, vz Stínovník.
Stínina, y, f., stínoví, die Schattenmasse.
Šm. Strniště, č, n., der Schattenort. Rostl.
III. 458. b. Stinitel, e, m., der Schattenmacher, Bern.
Vz Stinič. Stinitelka, y, f., die Schattemmacherin.
Bern. Stíniti, il, ěn, ění; stmívati, V., u Opav.
také tíniti, Schatten machen, schatten. — co. Noční mrak stíní velice. Ráj. Něčí slávu s. Lom. — komu, im Lichte stehen. Klš., Rk. — na koho. Stíní na něho. Kom. — S. v malířství, schattiren. Stínítko, vz Stinidlo.
Stínivosť, stíulivosť, i, f., schatten-
reiche Beschaffenheit. S. hájová. Jg. |
||
|
|||
Předchozí (664)  Strana:665  Další (666) |