665

Stimmung, něm. In guter Stimmung
sein, býti v dobré míře; míti dobrou chvíli,
dobrou hodinu; býti dobré mysli. Mk. Vz
Rozmar.

Stín, u (zastr. stíň, ě, m.), rn., stíň, i, f.,
stínek, nku, m., stíneček, čku, m., u Opavy
tíň, i, f., vedlé stín, der Schatten. Klš. S.,
slovácky tjen, got. skeinan, strhrněm. scīn,
Schein. Koř. ske, přip. -nъ n. nь, tudy stín,
u a stíň. Mkl. B. 116., 119., 120. Stín =
tma světlem obmezená. Sedl. F. II. 18. S.
polovičný (poloustín), plný, jadrný, celý,
vržený, (svůj) vlastní; konec stínu. Nz.
Okres, délka, obrys stínu. S. světlý, tmavý,
silný, mdlý, slabý, široký, úzký. Šp. Stín
ležatý, visutý. Sedl. F. 20. Se stínem zá-
pasiti (marnou práci konati). Vz Marný. Č.
Stín jest podvodný obraz bez podstaty. Vod.
Stínové večerní. BO. V stieni. BO. Stín
chytám, an přede mnú utíká. Ch. Se sti-
em bojovati, ve kterémž žádná pravda sku-
tečnosti není, ale nějaké podobenství skutku
se ukazuje. Bart. Stínem zakryti, zatemniti.
V. Pod stínem stromu seděti. Br. Mizí co
stín. V stínu se usaditi. Kom. V stínu něco
sušiti. Byl. Strom vrhá stín, lépe: dělá,
činí. Zákon starý stín byl vržený od věcí
nového zákona. Sš. J. 35 (Hý.). Stíny na
stěně dělati; do stínu něco postaviti. Us.
Dch. Tys jako s. (hubený a slabý po ne-
moci). Us. Vrů. Chodí jako s. (tiše, pomalu).
Us. Dhn. Táhla se jako s. Ptř. Všichni jako
stien zhynuli sú a jako s. z paměti pominuli.
Hus 1. 284. Dnové naši jakožto stín hynú.
Hus III. 131. Najdeš časem i takého, jenž
se bojí s-nu svého. Pk. Chodí za ním jako
s. za tělem ; Jako s. za někým choditi (Vz
Chození); Svého stínu se bojí (vz Strach,
Bázlivý); Stín mne tu jest, mysl všecka
jinde (vz Smutek). C. I vlas má svůj stín.
Jg. — S. v malířství = temné části schválné
dělané, aby druhé patrnější byly, der Schat-
ten. Jg. S. barevný. — S. = věc bez ceny,
eine werthlose Sache. To jest stín proti
onomu (když néco ztenčujeme). Ros. Ničím
vlásti nemohu jsa prach a stín. Hus I. 283.
S. lapá a vítr honí. C. Kdož po stínu lapá,
nemá nic v hrsti. Jg. — S. = nepodstata,
zdání, der Schein, Schatten. Stínu pravdy
v tom není. S. pravdě ustupuje. L. — S. =
duše od těla odloučená, der Geist, Schatten.
S. zabitého Achilla, L. Nechvátit' se jeho
stieně ijeden šeredný skutek. Výb. I. 924. —
S. = obluda, das Scheinbild, der Popanz. Ne-
bojí se, by s. smrti tu stál. Kom. — S. =
chlad, die Kühle, der Schatten. Milo ve stínu
poseděti. Us. — S. == obrana, der Schutz.
Pod s. zásluhy jeho se utíkáme. Br. Jedné
těmto mužóm nic nečiňte zlého, neb sú vešli
pod stien střechy mé. Hus I. 195. Pod s-em
toho, jehož jsem zadala, seděla sem. (Pís.
Šal. II. 3.). Hus III. 25. — S. = ochrana děl-
níkův od střelby nepřátelské, die Blendung,
Mauerzinnen. Státi za stíny. Solf. — S. =
temnost, temné místo, dunkler Ort, das Dunkel.
Sediece ve tmě a v stienu smyrtelném. Žalt.
wit. 106. 10. Ze tmy a z stieně smrtelného
jie vyvedl. Ib. 14. Ze stínu na světlo (na
oči lidské, na veřejnosť). Jg. — S. noční,
bylina, der Nachtschatten (kozí list), dori-

onium. L. — S., a, m., umbra marina, der
Meerschatten (Meerfisch). Rohn.

Stina, y, f., das Handertstel. Šm.

Stinací sekera, das Richtbeil. D.

Stinač, e, m. .= kat. Kat. 3309.

Stinadlo, a, n. = nástroj k stínání, die
Quillotine. Zlob. — S., stinadla, pl. —
místo popravné, die Richtstätte, der Richt-
platz, das Hochgericht. Korn. Jdi k s-dlům.
Ros. Kacíř jmá pohřben býti pod šibenicí
nebo u strnadel. Dač. I. 35. Co Valachů na
s-dlech neskonalo, odvedeno na statky páně
Rotalovy. Pk. — S., jm. lesa na morav.
Drahansku. Hý.

Stínání, n., die Köpfung. S. kohouta, der
Hahnenschlag. Dch. S. kohouta jest po
hanský obřad. Kohout totiž v bajesloví
pohanském vyobrazuje slunce, které toho
času (o podzimním rovnodenní, kdy bývají
posvícení) pozbývá moci své. jakoby bylo
usmrceno. S. N. VIJI. 1148. a. '

Stínař, e, m., kdo rád ve stínu jest, der
gern im Schatten ist. Jg.

Stínati, vz Setnouti.

Štínatosť, stínavosť, i, f., die Schattig-
keit. Born.

Stímitý, schattig. Rst. 496., Sš.

Stmava, y, f., Steinau, mě. ve Vrati-
slavsku ; ves u Plumlova, S. N., Tk. IV.
741., Pal. III. 3. 51.

Stínavec, vce, m., kručinka barvířská,
gentista tinctoria, der Ginster. Rstp. 354.

Stínavosť = stínatosť.

Stínavý = stínatý.

Stínek, nku, m. — malý stín, kleiner
Schatten. Reš. - S., malý pares; stonek,
abgehauener Stamm o. Stock. Jg.

Stínění, n., das Beschatten. V.

Stíuěnka, y, f., der Schattenriss, das
Schattenbild. Šm.

Stíněnkáv, e, m., der Silhouetteur. Šm.

Stínící ručka, tyč, těleso, schattenwerfend.

Stinjč, e, m. = stinitel. Šm.

Stinidlo, stínítko, stinidelko, a, n. —
čím se stín dělá, der Schirm, Licht-, Lampen-
schirm, die Blende. Vz Stěnidio. Svícen bud
visutý, s. zelené. Kom. S. dalekohledu. Vz'
KP. II. 167. S., slunečník, der Sonnenschirm.
Us. D. — S., loubí, die Sonnenlaube. —
S., zadní strana plochá jelení, srnčí a dančí
zvěři, der Schirm. D.

Stínidlovitý, schirmförmig. Rst. 496.

Stíuidlový. S. palma, vz Stínovník.

Stínina, y, f., stínoví, die Schattenmasse.
Šm.

Strniště, č, n., der Schattenort. Rostl.
III. 458. b.

Stinitel, e, m., der Schattenmacher, Bern.
Vz Stinič.

Stinitelka, y, f., die Schattemmacherin.
Bern.

Stíniti, il, ěn, ění; stmívati, V., u Opav.
také tíniti, Schatten machen, schatten. —
co. Noční mrak stíní velice. Ráj. Něčí slávu
s. Lom. — komu, im Lichte stehen. Klš.,
Rk. — na koho. Stíní na něho. Kom. —
S. v malířství, schattiren.

Stínítko, vz Stinidlo.

Stínivosť, stíulivosť, i, f., schatten-
reiche Beschaffenheit. S. hájová. Jg.