667

stiskla, ež krev z něho vyšla. Sš. P. 12.
Hrozně ho stiskl. Ros. S. zuby a pysky, V.,
milenku, Jel., kohoutek ručnice, Us., peníze
(shromážditi). Na Slov. — co komu: ruku.
Žaludek mi to stisklo. Us. Ně tak jsi mi
piskal. dys mi ručku stiskal; Ven vyskočil
a zavískal a děvečce ruku stiskal. Sš. P.
667., 167. — co, koho čím: něco rukama. Us.
Ani jeho stiskuj žehrem. BO. - koho kam.
Stisklo mne to na odpornou stranu. Jel.
Stiskl mne do náručí. Us. Šd. — koho od-
kud kam: s pole k příkopu (pryč tisk-
nouti). Troj. — k někomu = vystřeliti
k někomu. V., Ros. -se s kým = objati
ho. Jel. — se kde. Za plotem se stiskal.
Sá. Vesn. r. 85.

Stisknutí, n., der einmalige Druck.

Stisknutosť, i, f. die Zusammendrückung.

Jg.

Stisknutý; stisknut, a, o, zusammenge-
drückt, gedrängt. S. těleso. Us.

Stislosť, stisklosť, i, f.. těsnost, die Enge.
S. času. L.

Stislý, stisklý, těsný, enge.

Stísnění, n., die Verengung; die Be-
drängniss, Verlegenheit.

Stísněnost, i, f., die Beengtheit; Be-
klommenheit, gedrückte Stimmung. Dch.,
Pal.

Stísněný; -ěn, a, o, eingeengt; gedrängt.
V. S. srdce, gedrückt, gepresst, mysl. Dch.

Stísniti, il, ěn, ění; stěsnovati, ein-, be-
schränken; bedrängen, beängstigen. Jg. —
co kam: v hromadu. V.

Stíšený; -en, a. o, beruhigt, S. moře.
Dch.

Stišiti, il, en, ení; stišovati, stillen, still
machen. — koho čím: dítě mlékem, — se.
Vesuv se stišil. Us.

Stištění, n. S. cev, angiostenosis. S. N.

-stiti. Slovesa v inft. v -stiti ukončená
mají v příčestí trpném obyčejně - štěn: do-
pustiti — dopuštěn, ale ne všecka, ku př.:
pomstiti, pokřestiti (cf. křesťan), kořistiti,
umístiti. Cf. Klestiti.

Stíti, vz Setnouti a přidej: s. abs.
Stínej, kate, dy máš stít, Dorota musí umřít.
Sš. P. 774. — koho, co. Tu máš, synu, na
památku, že ti stínal otec matku; Dokel
(dokud) němam hlavu sťatu; Juž tiť na
jurganach (varhanách) hraju a teho hultaja
(Gauner) tře kati stinaju. Sš. P. 132., 581.,
777. (Tč.). Aj pro to dvé zlé bil je, mrskal
a muže stínal. Hus I. 133. — co komu:
ruku. Alx. 1123. Byl bych ti. má milá, byl
bych ti hlavu sťal, aby po mej smrti žádný
ťa nedostal; Co bys mně byl, milý, s tú
šablú udělal? Frajerenko moja, byl bych ti
hlavu sťal; Tatíček uslyšal, z bílého lůžka
vstal, ostrý meč vytáhnul, synkovi hlavu
sťal; Už sem se oženil, jak by mně hlavu
sťal, strela mu v mateři, kdo mně tu radu
dal; Jednemu sťal hlavu dolu a druhemu
žgnul do boku. Sš. P. 122., 129., 507., 787.

— co komu čím (odkud). Jedním nožem
sobě hrob vykopal, tím druhým si hlavěnku
sťal. Sš. P. 90. S. někomu hlavu bradaticí,
Dal. 37., 98., hlavu mečem ot šíje, Kat.
3208., hlavu s těla mečem. Kat, 2968., 3023.

— co jak. Kat se na to rozhněval, od razu

jí hlavu sťal. Sš. P. 9. Tak jie (sv. Barboře)
jednú ranú hlava sťata. Pass. 36. (Hý.).
Pod lstivou barvou jedni druhé stínati dali.
Bart. 9. — koho proč. Na očistu s. je
kázali. Let. 22. To jejie otec Diaškorus
uslyšav velikú náhlostí ... chtieše ji svú
rukú Hlavu stieti. Pass. 33. (Hý.). —, kdy.
V hody budou stínati barana. Mor. Šd. —
kde (kdy, proč). Apoštol Pavel 29. junia
1. 67. na cestě k Ostii sťat byl pod vladaři
Heliem Caesarianem a Polykletem. Sš. I. 7.
Po čemž stárek ten máj u země stíná. Sš.
P. 772. Jan v žaláři v okovách pro boží
pravda jest sťat. Hus III. 286.

Stitvořiti, il, en, ení, zusammenstopeln.
Šm. — co.

Stižebnosť, i, f. = stížnost, die Beschwerde.
Us. u Bělohr.

Stížeň, žně, f. = stížnost Klda. I. 189.

Stíženec, nce, m. = stížený, ein Be-
schwerter. Lex. cath.

1. Stížení, n., die Erreichung. Stížení koho
vězením, die Arriestirung. Us. — S. == chy-
cení, die Einfangung. Zlob.

2. Stížení, n., vz Stížiti.
Stížený; -en, a, o, vz Stihnouti.
Stížený; stížen, a, o, beschwert. — čím:

neštěstím, pracemi (obtížený). V. Dva (-Jer-
niané jsou vězením stížení. Dač. I. 243. —
kde: v zajetí. C. — proč. Kdo se pro
něco (něčím) stížen býti domnívá. J. tr. —
od čeho. Uzdravuje všecky s-né od ďábla.
Sš. Sk. 127. — S. = stížný, Klag-, S. psaní.
Akt. m Ferd.

Stíží, vz Tíž, Stěží.

Stižitelně, erreichbarer Weise, fasslich.

Stižitelnosť, i, f. = možnosť stihnouti,
chápavost, die Fassungskraft. Nz., Br. —
S., možnost stiženu býti, die Erreichbarkeit,
Erforschbarkeit. Jg.

Stižitelný, mohoucí stihnouti, hbitý k vy-
stižení něčeho, fassend, erreichend. S. rozum,
Kom., duch, soud. Br. — S., co se stihnouti
může, begreiflich, fasslich, erforschlich. Us.

Jg.

Stížiti, il, en, ení; stěžovati = těžkým

učiniti, schwer machen, erschweren; obtížiti,
mnoho naložiti, be-, überladen, belegen, be-
schweren; soužiti, trápiti, beengen, plagen,
beschweren, belästigen; zveličiti, za věc
těžkou učiniti, erschweren; stěžovati si =
za těžké pokládati, obtěžovati si, sich be-
schwerlich sein lassen; žalovati, stýskati
sobě, sich beklagen, sich beschweren; se =
obtížiti se, sich beschweren. Jg. — koho.
Břímě těla mého méně mne stěžuje V. Ne-
stěžuj mne (neobtěžuj). Arch. rkv. — koho,
co, se čím: nákladem, břemenem, vězením,
obležením, berněmi, válkou, V., platy, ro-
botou. Ros., okovy a pouty. Zav. S-li útra-
pami vazby moje. Sš. II. 158. S. něco po-
kutou J. tr. — koho jak. Proti právu a
nenáležitě je stížil. V. — (čím) co komu
(zveličiti; za věc těžkou učiniti). Pán mu to
stíží. Ros. Tím vším hříchy sobě stěžuje.
Br. — V., Háj. — čím mimo co. Ničímž
mimo náležitosť jich nestěžoval. V. — komu,
sobě (s inft. = obtěžovati si). Nestížím si
opáčiti. V. Na dosť špatnou květinu nestě-