668

žují si mnoho vynaložiti. Kron. tur. Šla
bych si stěžovat, nemám komu. Er. P. 199.
a. Co pak mám dělat, komu stěžovat!; Ale
sem přišla, maměnko milá, sobě stěžovati;
Již si náš bratříček nebude stěžovat. Sš. P.
51., 481., 587. (Tč.). — si čeho (obtěžovati
si). Srdce zatvrdilé stěžovati si bude práce.
Br. Nestěžujte sobě toho. Kram. Arcikníže
neráčil míti čeho si stěžovati. Brt. S. 2. vd.
34., Žer. Sn. 8. S. si čeho do něhoho. J.tr.
Já nechci sobě toho stěžovati, že . . . Žer.
315. — co nad čím. S. své srdce nad ně-
čím. Exod. — se čeho = stěžovati sobě do
čeho, sich beklagen. Jg. (Akt. m. Ferd.). —
koho v čem. Prohlásiti se má, v čem se
stížen býti domnívá. Er. A někteří páni
gruntův až posavad kverky v tom stěžovati
se dopouštěli. Nar. o b. a k. — si proč.
O neřádech, pro které sobě obce stěžují,
bylo by mnoho psáti. Žer. 341. — koho
čím jak: pracemi, daněmi, se dluhy přes
míru s. J. tr. — Stěžovati si co do koho,
na koho (čím, v čem, kdy), proti komu,
si komu = žalovati, stýskati sobě. Knížeti
to oznámil, při tom stěžuje sobě to, že židé
tu jedí a pijí a draho dělají. Háj. Mívají
i ženy mnoho, což by sobě do mužů stě-
žovati mohly. V. Nemám sobě do žádného
co stěžovati. Br., Sych. Tak druhdy za
Isajáše Hospodin si s-žuje do židů, že . . .
Sš. J. 179. S. si do poručníků. Žer. Záp. II.
32. S. si do koho. Dač. I. 224. Nebude sobě
žádný z nich míti slušně co stěžovati do
nás; A stěžovali sobě do nepokojných pa-
pežencův; Nejvíce stěžujíce sobě do své-
volnosti a nespravedlivých nátisků . . . Skl.
I. 158., 196., 321. Stěžuje si apoštol do Ale-
xandra kotláře; Těmi slovy si do nevěry
židů stěžuje. Sš. II. 347 , J. 208. (Hý.). Do
toho velmi si s-li. Žer. 329., 341. Do mne
jste si stěžovali. V. — Jakž vy sobě na mne
stěžujete. Br. Nemáte letos na úrodu sobě
co s-ati. Sych. Na neštěstí si stěžovali. V.
Kdyby sobě žalovatel na nedostatek stě-
žoval. l!d. Na nález si s. J. tr. Potom zma-
teným křikem na skrovnosť platu si stěžo-
vali. (Překl. Tacita). — Pozn. S. si na koho
šp. prý místo: do koho; ale že toto mínění
nepravé jest, vysvítá z předcházejících
příkladů. — On si mu velice stěžoval. Us.
— Stěžovati si proti komu. Jg. — si kde.
Nestěžuj si stranou za zády. Us. Dch. Budou
věděli páni stavové, jak sobě to před jeho
milostí dále stížiti. Žer. 325. si přes co,
šp. místo: na co, do čeho atd. Kmp. - že.
Stěžujíc sobě, že naň slovy dotírati ráčíte.
Žer. 328. V z S. si do koho, si čeho.

Stížně, in Beschwerdeform. Vězte, že
jest kněz Řehoř na úřad náš duchovní s.
vznesl, kterak . . . Jdn. 239.

Stížnost, i, f. = stěžování sobě, žalování,
die Klage, Beschwerde. S. Jana N. do Jana
N. (1684.). S. do někoho, Apol.; s. podda-
ných. Kom. S. zmatečná n. zrušovací, die
Nichtigkeits-, Nullitätsbeschwerde, J. tr.,
Šm., Sp., odvolací. Řd. S. na někoho nebo
proti někomu podati, V., míti, vésti. Pr.
měst., Br. Máte-li do nás s-ti, nedržte jich
za zuby. Sych. Jestliže by pak kdo ze stavů
tohoto království českého do které osoby

jakou s. měl. Nar. o h. a k. Kniha stížností,
das Beschwerdebuch. Us. Dch. Nemám, kdo
by orodoval, za mne k Bohu s. podal proti
utrhačům mým. Sš. P. 56. S. ke dvoru, die
Hofbeschwerde. J. tr. S-nosti činiti, Klage
führen. Us. Dch. Vedení s-ti. J. tr. Povedu
si s. na vás. Svou s. na úřad vznésti. Us.
S. v něčem do někoho sobě klásti (vésti).
Akt. m. Ferd. Zmateční s. zadati, k vyššímu
soudci odeslati; s. nemístnou najíti (shle-
dati, uznati). Řd. S. proti komu. Pr. S-osť
k úřadům podati. Ml. = těžkost, ublížení,
die Beschwerlichkeit, der Druck. K větší
s-ti lidu daně vymýšleti. Z něčeho velikou
s. míti. Us.

Stížný = těžký, obtížný, schwer, be-
schwerlich. Věc ta mu velmi stížná byla;
Jemu to mluvení velmi s-né a protimyslné
bylo. V. Nebuď vám za stížné. Háj. Stížné
okovy. Boč. — S. = ku stěžování se vzta-
hující, Beschwerde-, Klag-, kläglich. S. ža-
loba (Plác), řeč, Eus., spis (na někoho po-
dati). Ros. Což medle jest vám do nás
stížné? Sych., Apol.

Stkáti a p., vz Setkati atd.

Stkl. Z této skupeniny vypadává t: sklo
m. stklo, strsl. stьklo. Vz Vysouvání sou-
hlásek. Kt.

Stklenice, e, f. = sklenice. Ocet ve s-ci.
BO. — S. = lampa. Ať by hořela s. BO.

Stklenička, y, f. = sklenička. Št. N.
248.

Stklenný = sklenný. ZN.

Stklo, a, n., zastr. = sklo. BO., Št, N.
319. S. zelené. Pass. 1495. Vz Stkl.

Stklový = sklový, Glas-.

Stkměti, ěl, ění = dychtiti?, zastar.
Protož dobré jest člověku, aby, jsa živ,
dával chudým a nestkměl, aby po sobě
věčnú almužnu ostavil. Hus I. 451.

Stkvěle = blýskavě, glänzend. V.

Stkvělo, a, n. — jasno, der Glanz. Mus.

II.c. 43.

Stkvělobílý, glänzend weiss. Šm.

Stkvěloříše, e, f., das Eden. Pl.

Stkvělosť, i, f., der Glanz, Prunk. S. od
sebe pustiti, vydati, V.; s. ztratiti. D. S.
mravů, candor. Jel. Pokřtěný každý má
pilen býti dobrých skutkuov a ku s-losti
vlasti nebeské vždycky se táhnouti. Hus

III. 83.

Stkvělota, y, f. = stkvělosť. Dch.

Stkvělý = blýskavý, jasný, glänzend,
prächtig, brillant, prangend. V. S. mramor,
město, zámek, Kom., stránka n. částka (der
Glanzpunkt), slavnosť, záře, představení.
Us. Dch. Zpod skvělého roucha často bída
priští. Nitra. Vl. 221. (Šd.). S. neb lesknaté
jablko. Hus III. 45. Jí stkvěté slzy v očích
stojí. Plk.

Stkvění, n., das Glänzen, der Glanz. Vz
Stkvíti se. Let. S. krásy tvé dnes trvá, zítra
pomine. Sych.

Stkviechu, zastr. = stkvěli.

Stkvíti se (ze stvíti se a toto m. strb.
svbtéti. Gb. III. 122.), stkvím, 3. osob. pl.
stkví a stkvějí se, stkvi a stkvěj, stkvě a
stkvěje (íc, ící a stkvoucí se), stkvěl (zastr.
kstvěl), stkvění; stkvívati se = blyštiti se,
třpytiti se, schimmern, glänzen, scheinen,