Předchozí (669)  Strana:670  Další (671) |
|
|||
670
|
|||
|
|||
moře, stele pěkné bílé lože; Kerak bych já
postel stlala, peřin sem si nenabrala?; Stel má milá bílé lože, už to jináč byt nemože; Jdi, Kačenko, postel stlat, ti pánové pudó spat: Ene (jen) bile lože stlač, svoje děčí kolibać; Prvés mně stýlal drobné peříčko, a včil mně steleš drobné kameničko; Až mně budou zvony hrát, bude hrobař postel stlát. Sš. P. 84., 139., 178., 504., 532., 776. (Tč.). — komu, čemu. Jak si kdo stele, tak si lehne. Prov. Nestel sobě, ještě večer nepřišel (když kdo před časem co dělá) Ros. Cestu bludům s. (přístup dělati). Apol. Byla by ti stlala červené přikrytí; Keď (když) jim lože stlala, zlé jim vinšovala, aby ta nevěsta rána nedočkala; Stel mi, milá, stel mi bílé lože, ustel mi ho z té červené růže Sš. P. 146, 155., 185 (Tč.). Pomáhej jim (rodičům) a jsou-li nemocni, stel jim, jiesti daj . . . Hus I. 286. — co k čemu: cestu k něčemu s. (přístup dělati). Ros. Porozuměvše mnozí ze stavů, k čemu se tu stele (směřuje), ujeli raději od sněmu. Skl. V. 379. Slova stelou cestu ke skutkům. Sš. II. 126. — co kam (kdy). Slámu, listí pod dobytek s. D., Jel. Peřiny na postel s. Us. Budeme-li tady dlóho státi, budeme vám střechy trhati, pod naše vraný koně stláti. Sš. P. 741. Já v životě vám stlala růže, vy stelte zas je na můj hrob. Kká. M. ž. 24. A jemuž sú stlali před oslíka rúcho své, svlekli sú s něho rúcho jeho; Palmy a kvietie před něho sú metali a rúcho stlali. Hus II. 128., 129. — kde. Kdo sobě na světě byt stlal. Kom. Kvítí stláti komu po cestě. Dch. A mnohý zástup stlali sú rúcha svá na cestě; Stelíce před ním rúcho, an jede na oslíku. (Luk. 19.). Hus II. 3., 1. 467. V tej novej komoře stele bile lože; něstel ho vysoko, ustel ho široko. Sš. P. 465 — komu jak dlouho. Stelou mu do jara (myslí, že bude jen do jara živ). U Jí- lového. Mý. — co z čeho. Z čeho bych ho (lože) smutná stlala, peřin sem si nenabrala. Sš. P. 139. — (si) čím. Ten stele rozumem (mluví jakoby všemu rozuměl). U Rychn. Vk. Slovy stele co lípa a skutky píchá co jalovec. C. Široký list jabloňový, ešče širší jaborový; jabloňovým si ustelem, jaborovým se přikrejem. Sš. P. 139. — se = chystati se, chýliti se. Po hřiechu steleť se tomu. Št. N. 264. — S. = přebývati. Ni tu která žalost' stele. Kat. 499. Stlavý = stelicí, bettend, streuend. Jg.
Stlesknouti, sknul a skl, ut, utí. — co:
ruce, zusammenschlagen, klatschen. V. Stlíti, el, ení, stlívati, verwesen, vermo-
dern. Bern. Stlouci, stluku, stluc, -ka (ouc), stloukl,
stlučen, ení; stloukati, stloukávati (na Mor. též: skloukati, skloukávati, Hý.) = dolu tlu- čením shoditi, herunter-, herabschlagen; na kousky rostlouci, zusammenstossen; tluče- ním spojiti, zbiti, zusammenschlagen; smlá- titi, abklopfen, zusammenprügeln. Jg. — co: koření, Us., summu peněz (sehnati), máslo. Us. Dosti těžko tu práci stloukl. Us. Dch. Jelen lýčí stlouká. Us. Šp. S. máslo. Us. Šd., Kch. — co jak: na prášek. Sych., Byl. Něco v hromadu stlouci. Žalan. Pecky |
(v kameně mlýnském) pemrlicí stlouci do
rovnosti kamene. Vz Pecka. Vys. — koho = zbíti. Us. — co, koho, se čím: maso pa- ličkou, někoho holí, se vezením. — co, se kde: na voze (vezením). Upadl a stlúkl sě na tváři a okrvavil. NB. Tč. 108. Ty všecky věci v moždíři s. Reg. zdr. — se od čeho: od vození. Ros. Stloukal, a, m., osob. jm. Šd.
Stloup, u, m., zastr = sloup. Vz Stl.
Stloustnouti (na Mor. skloustnouti, Hý.),
stnul a stl, utí, dick, fett werden. - po čem. Neví člověk, po čem »tloustne. C. — čím. Stlouští, lépe: ztlouští. Jg. Zub s. tří
prstuov. Dač. I. 193. Stlp, u, stlpík, u, m., na Slov. = sloup,
die Säule. Vz Stl. Velké sklepy, by ne- spadly, stlpom (sloupem) podpírajú. Mor. Tč. Oči mu stlpkom stojí. Slov. Šd. Stlpice = slupice.
Stlučenina, y, f., co se stlouklo, etwas
zusammengeschlagenes-, -gestossenes. — S., rána od stlučení, die Schlagwunde. Čern., Ja. Stlučený; -en, a, o, vz Stlouci. Knihy
ledabylo s-né (slátané). Kos. Ol. I. 79. Našel ho celého s-nčho. Er. Čít. sl. 26. Stlučka, y, f., die Mäusefalle. Us.
Stlumení, n., vz Stlumiti. Zázračné bylo
to s. a povalení. Sš. J. 272. Stlumiti, il, en, ení, niederdämpfen,
-drücken. — co kam. S-no jsouc (člově- čenstvo) k zemi. Sš. L. 134. — co, koho čím. Jenž (souzvuk) jen mhlou a tmou jest těžkou s-men; Litostí-li v něm cit pone- beský lidskými je s-men vynálezky?; Aj ty, jichžto hladem, ledem, plamenem, mečem přemoci nemohl, zahálkou stlumil. Sš. Bs. 178., 181., I. 72. (Hý.). Stlup, u, m., zastr. == sloup. Vz Stl.
Stlupený; -en, a, o, zusammengestellt.
Vz Rst, 497. Stmaviti, il, en, ení, verfinstern. — co.
Nej. Stmeliti, il, en, ení, stmelovati, verkitten.
— co čím: sádrou. Prm. IV. 163., Presl. Stmělý, dunkel geworden. Us. Dch.
Stmění, n., die Verdunkelung, Verfinste-
rung. S. vinohradu = zastínění. 17. stol. Stmíti, stměti, čl, ěn, ění; stmívati =
temným učiniti, verfinstern, se kde. Stmělo se pod mrakem. — kdy: k večeru. — se kudy. Noc dolinou se stměla. Kká. S. 113. Stmívání, die Abenddämmerung. Přijď
ke mně na s. Na Ostrav. Tč. Stmívka, y, f. = stmívání, die Abend-
dämmerung. Mor. Šd. Stnouti, vz Setnouti a Stíti.
S to. Býti s něco, nikoli: s čeho. Im
Stande sein, vermögen. Jestliže jste na tom státi umínili, vězte, že nikoli nemůžete s to býti. Flav. Abych jemu odolal, s to dosti moci nemám. Sych. Rozum s toho není j šp. m.: s to. Brt. ,S to býti´ v přesné prose pojí se jediné větou účelnou a nikoli infinitivem. Nemůže s to býti, aby krá- lovství spravoval. V. Nebyli s to, aby úto- kům nepřátelským odolali (šp.: nebyli s to odolati). Brt. S. 2. vyd. 139. Dítky nejsou |
||
|
|||
Předchozí (669)  Strana:670  Další (671) |