670

moře, stele pěkné bílé lože; Kerak bych já
postel stlala, peřin sem si nenabrala?; Stel
má milá bílé lože, už to jináč byt nemože;
Jdi, Kačenko, postel stlat, ti pánové pudó
spat: Ene (jen) bile lože stlač, svoje děčí
kolibać; Prvés mně stýlal drobné peříčko,
a včil mně steleš drobné kameničko; Až
mně budou zvony hrát, bude hrobař postel
stlát. Sš. P. 84., 139., 178., 504., 532., 776.
(Tč.). — komu, čemu. Jak si kdo stele,
tak si lehne. Prov. Nestel sobě, ještě večer
nepřišel (když kdo před časem co dělá)
Ros. Cestu bludům s. (přístup dělati). Apol.
Byla by ti stlala červené přikrytí; Keď
(když) jim lože stlala, zlé jim vinšovala,
aby ta nevěsta rána nedočkala; Stel mi,
milá, stel mi bílé lože, ustel mi ho z té
červené růže Sš. P. 146, 155., 185 (Tč.).
Pomáhej jim (rodičům) a jsou-li nemocni,
stel jim, jiesti daj . . . Hus I. 286. — co
k čemu: cestu k něčemu s. (přístup dělati).
Ros. Porozuměvše mnozí ze stavů, k čemu
se tu stele (směřuje), ujeli raději od sněmu.
Skl. V. 379. Slova stelou cestu ke skutkům.
Sš. II. 126. — co kam (kdy). Slámu, listí
pod dobytek s. D., Jel. Peřiny na postel
s. Us. Budeme-li tady dlóho státi, budeme
vám střechy trhati, pod naše vraný koně
stláti. Sš. P. 741. Já v životě vám stlala
růže, vy stelte zas je na můj hrob. Kká.
M. ž. 24. A jemuž sú stlali před oslíka
rúcho své, svlekli sú s něho rúcho jeho;
Palmy a kvietie před něho sú metali a rúcho
stlali. Hus II. 128., 129. — kde. Kdo sobě
na světě byt stlal. Kom. Kvítí stláti komu
po cestě. Dch. A mnohý zástup stlali sú
rúcha svá na cestě; Stelíce před ním rúcho,
an jede na oslíku. (Luk. 19.). Hus II. 3.,
1. 467. V tej novej komoře stele bile lože;
něstel ho vysoko, ustel ho široko. Sš. P.
465 — komu jak dlouho. Stelou mu do
jara (myslí, že bude jen do jara živ). U Jí-
lového. Mý. — co z čeho. Z čeho bych ho
(lože) smutná stlala, peřin sem si nenabrala.
Sš. P. 139. — (si) čím. Ten stele rozumem
(mluví jakoby všemu rozuměl). U Rychn.
Vk. Slovy stele co lípa a skutky píchá co
jalovec. C. Široký list jabloňový, ešče širší
jaborový; jabloňovým si ustelem, jaborovým
se přikrejem. Sš. P. 139. — se = chystati
se, chýliti se. Po hřiechu steleť se tomu.
Št. N. 264. — S. = přebývati. Ni tu která
žalost' stele. Kat. 499.

Stlavý = stelicí, bettend, streuend. Jg.

Stlesknouti, sknul a skl, ut, utí. — co:
ruce, zusammenschlagen, klatschen. V.

Stlíti, el, ení, stlívati, verwesen, vermo-
dern. Bern.

Stlouci, stluku, stluc, -ka (ouc), stloukl,
stlučen, ení; stloukati, stloukávati (na Mor.
též: skloukati, skloukávati, Hý.) = dolu tlu-
čením shoditi, herunter-, herabschlagen; na
kousky rostlouci, zusammenstossen; tluče-
ním spojiti, zbiti, zusammenschlagen; smlá-
titi, abklopfen, zusammenprügeln. Jg. —
co: koření, Us., summu peněz (sehnati),
máslo. Us. Dosti těžko tu práci stloukl. Us.
Dch. Jelen lýčí stlouká. Us. Šp. S. máslo.
Us. Šd., Kch. — co jak: na prášek. Sych.,
Byl. Něco v hromadu stlouci. Žalan. Pecky

(v kameně mlýnském) pemrlicí stlouci do
rovnosti kamene. Vz Pecka. Vys. — koho =
zbíti. Us. — co, koho, se čím: maso pa-
ličkou, někoho holí, se vezením. — co, se
kde: na voze (vezením). Upadl a stlúkl sě
na tváři a okrvavil. NB. Tč. 108. Ty všecky
věci v moždíři s. Reg. zdr. — se od čeho:
od vození. Ros.

Stloukal, a, m., osob. jm. Šd.

Stloup, u, m., zastr = sloup. Vz Stl.

Stloustnouti (na Mor. skloustnouti, Hý.),
stnul a stl, utí, dick, fett werden. - po
čem. Neví člověk, po čem »tloustne. C. —
čím.

Stlouští, lépe: ztlouští. Jg. Zub s. tří
prstuov. Dač. I. 193.

Stlp, u, stlpík, u, m., na Slov. = sloup,
die Säule. Vz Stl. Velké sklepy, by ne-
spadly, stlpom (sloupem) podpírajú. Mor.
Tč. Oči mu stlpkom stojí. Slov. Šd.

Stlpice = slupice.

Stlučenina, y, f., co se stlouklo, etwas
zusammengeschlagenes-, -gestossenes. — S.,
rána od stlučení, die Schlagwunde. Čern.,
Ja.

Stlučený; -en, a, o, vz Stlouci. Knihy
ledabylo s-né (slátané). Kos. Ol. I. 79. Našel
ho celého s-nčho. Er. Čít. sl. 26.

Stlučka, y, f., die Mäusefalle. Us.

Stlumení, n., vz Stlumiti. Zázračné bylo
to s. a povalení. Sš. J. 272.

Stlumiti, il, en, ení, niederdämpfen,
-drücken. — co kam. S-no jsouc (člově-
čenstvo) k zemi. Sš. L. 134. — co, koho
čím. Jenž (souzvuk) jen mhlou a tmou jest
těžkou s-men; Litostí-li v něm cit pone-
beský lidskými je s-men vynálezky?; Aj ty,
jichžto hladem, ledem, plamenem, mečem
přemoci nemohl, zahálkou stlumil. Sš. Bs.
178., 181., I. 72. (Hý.).

Stlup, u, m., zastr. == sloup. Vz Stl.

Stlupený; -en, a, o, zusammengestellt.
Vz Rst, 497.

Stmaviti, il, en, ení, verfinstern. — co.
Nej.

Stmeliti, il, en, ení, stmelovati, verkitten.
— co čím: sádrou. Prm. IV. 163., Presl.

Stmělý, dunkel geworden. Us. Dch.

Stmění, n., die Verdunkelung, Verfinste-
rung. S. vinohradu = zastínění. 17. stol.

Stmíti, stměti, čl, ěn, ění; stmívati =
temným učiniti, verfinstern, se kde. Stmělo
se pod mrakem. — kdy: k večeru. — se
kudy. Noc dolinou se stměla. Kká. S. 113.

Stmívání, die Abenddämmerung. Přijď
ke mně na s. Na Ostrav. Tč.

Stmívka, y, f. = stmívání, die Abend-
dämmerung. Mor. Šd.

Stnouti, vz Setnouti a Stíti.

S to. Býti s něco, nikoli: s čeho. Im
Stande sein, vermögen. Jestliže jste na tom
státi umínili, vězte, že nikoli nemůžete s to
býti. Flav. Abych jemu odolal, s to dosti
moci nemám. Sych. Rozum s toho není
j šp. m.: s to. Brt. ,S to býti´ v přesné prose
pojí se jediné větou účelnou a nikoli
infinitivem. Nemůže s to býti, aby krá-
lovství spravoval. V. Nebyli s to, aby úto-
kům nepřátelským odolali (šp.: nebyli s to
odolati). Brt. S. 2. vyd. 139. Dítky nejsou