672

Stočený. Vz Stočilý. V. S. vlasy, ge-
dreht, Us., člověk (křivě rostlý), D., řeč
(zmodrchaná). Ros. — S., abgezapft. Ze
s-ného sudu v prázdný se nepřelévá. Č. M.
170. Rst. Stáčené pivo.

Stočilý = stočený, zusammengedreht, ge-
wunden, gekrümmt. S. had. Br., V. S. a
zatmělá odpověď. Nebo srdce tvoje není
upřímé před Bohem, nébrž je s-lé. Sš. Sk.
100.

Stočiště, ě, n., das Becken, der Kanal.
S. mořské. Nz. Povšechné s. Sš. I. 12.

Stočiti, il, en, en, ení; stáčeti, stáčej, el,
en, ení; stočovati = svinouti, verdrehen, zu-
sammendrehen, krümmeň; slíti, zusammen-
gießen ; z nádoby čepem vypustiti, abzapfen,
abziehen. Jg. co: provaz, Us., řeku. Br.
Pivo, víno s., abziehen. Us. S. obilí (na řešetě
čistiti). Dch. — co komu: mysl. Br. — co
čím: pivo čepem. — co odkud kam: pivo,
víno ze sudu do láhví. Ml. — se kam:
v kolo. Ros.

Stočka, y, f. — stočení, der Abfluss.

Stočkovitý zavalitý, untersetzt. S. člo-
věk. Us.

Stočky, pl., pivo na posled ze sudu vy-
točené, špatné, zvětralé, V., slevky, počepky,
pačepky. podčepky, die Neige, das Tropf-
bier. Ktk. Nějakých mu štočků nalij. Dh.
80. — Štočky, schodky - drobné plevy a
klásky, které podsíváním u prostřed řešeta
se stáčejí, die Spreu im Siebe beim Reinigen
des Getreides. Us. u Petrovie. Deh. Na Mor.
Hý.

Stočné, ého, n., die Kanalgebühr. Rk.

Stod, a, m., Stody, pl., die Dolany, něm.
Stod, Staab, mě. v plzeňském kraji. Sm.
Vz S. N.

Stodenní, hundertägig. V.

Stodola, zdrobn. stodolenka, stodůlka,
y, f. S. stavení k ukládání obili a lu-
štěnin s pole sklizených, die Scheune,
Scheuer. V. S. dřevěná, kamenná; kamenná
má průduchy (prudušiny); ve stodole jest:
perna (vz Perna), patra (vz Patra), Pt., mlat.
Stodola má. dva přístodůlky (perny), jež od
młatevně (mlatu) dole ohrazují straníte (též
srub, srúbení, oplotny zvané). V obojím
srúbení u prostřed upevněn jest, trám, pun-
tový słúp, jenž podepírá patra. Nad patry
jsou hambalky. Vrata bývají dvoje, přední
a zadní, otáčejí se v dolním prahu na če-
pech, zdířkú železnou obitých, běhúny zva-
ných; horní prali jmenuje se helmo (nad-
vrátí), v něm otáčí se čep dřevěný. K větším
stodolám přistavena jest po boku jednoho
přístodůlku plévňa (plevník) na plevy a
ohrabky. Zboží (obilí) jako réž (žito), žito
(pšenice) a jiné, ukládá se do přístodůlku
v brstvu. Načiní na mdatě: cepy, hrábě a)
řídké (-- posádní) b) husté; říčice a to a)
ohrabečnica, b) hrachová, c) stokłasná, d) kú-
kolná, e) prachová; ohrabeční koš, vějačka (lo-
pata široká a hluboká), smrďenka (smítěnka),
jíž se obilí sháňá. Cep skládá se z hůlky a
z cepu (cepice), na obou jest na konci ohłavek,
kteréžto ohlavky spojeny jsou svorou (svor-
kou). Ohlavky přivázany jsou švihy (tenkými
řemeny) v záhradky neboli zářezy (vruby).

Když se mlátí, snopy položí se na sázku,
stranujú se, obrátí a stranují zase. Snopy
takto ostranované slovou stránky. Je-li obilí
vazké nebo vůbec nepúščá, tedy se ještě
hůlkou (roubíkem) snop kłasnuje. Když je
ostranováno, snopy se rozhrabou a mlátí se
na sázce od posáda na levo, potom se obilí
obrátí a z nova mlátí, pak se vytřípá (vy-
třísá), dlouhá sláma sváže se v otépky (ha-
nácky oklípky), pomrvená se ještě přemlátí,
aby neostaly kožuchy (kožíšky, zrno ve ple-
vách) a sváže pak ve mňaténky (han. mrvénky).
Ohrabky (rozdrtěné klásky a p.) osejú se
na ohrabečnici a dají do koša ohrabečního.
Obilí posádníma hrabiama shrne se na posád
(na hromadu v pravém koutě zadním) nebo,
mlatí-li se po obou stranách, do prostřed
mlatu v hřebínek. Když je posád dosti veliký,
nastane vítka (na větších statcích sbírka).
Obilí vějačkou proti větru se háže, pak smr-
ďénkú sháňá (t. j. všeliká neplecha s něho
smítá), potom se odejme zadek (pozadek
zadní), a předek (přední) se cúdí na říčicách
po pořádku jak svrchu vytčeny byly počna
od kúkolnice. Co říčicí přepadne, slove pod-
říčičné (chudé zrní, semýško všeliké; to je
drůbeři); na říčici zůstávají mimo dobré
obilí shonky, stočky (klásky a j., které rukou
se odstraňují a též drůbeři se dávají). Na mor.
Zlínsku. Brt. Místo za stodolou: zástodolí,
záhumní, der Riegel am Thore der Scheune:
ramenáč, der Kamm in der Scheune: záhon.
Sm. Nyní se obilí ve větších hospodářstvích
stroji mlátí i čistí. Vz jednotlivá slova zde
zaznamenaná ve slovníku. Obilí do stodoly
svážeti. Kom. Ani sejí, ani žnú, ani v sto-
dolách co chovají. M. Malá je stodůlka, ale
je má! Us. Dch. Má hlavu jako stodolu (ne-
ostříhanou). U Olom. Sd. Za našimi humny,
za našum s-lum pleje dzěvče len; Za tó našó
stodolenkó teče voda kolajenkó; Za Našimi
humny, za našum s-dolum kvitne kvitkem
rež; Stodolenka prázná, slunce do ní svítí;
Stodolenka. prázdná, větr do ní věje, kerý
dobrý galán, zdaleka se směje; Nepí, Janko,
nepí, stodola ti letí; Co ste prodali z sto-
doly, dejte groš do toboly; Naplní se vám
s-la, zaraduje se tobola. Sš. P. 207., 287.,
404., 503., 553., 650., 740. (Té.). S-lu mi
v oboře obořiv. Půh. II. 435. V tom jsú
obecně kněžie a zákonníci, jimž ač jsú plny
s-ly, komory, špižierny i pivnice, ale žá-
dost' vždy děravá nenie plna. Hus II. 271.
Tmavé hody (vánoce bez sněhu) — světlé
stodoly (malá úroda); Světlé hody (je-li
sníh) — tmavé stodoly (= plné, veliká
úroda). Hrš. Všecko bere jako desátková
stodůlka. Pk. Studený máj v stodole (v za-
hrádách) ráj. Jg. Nic ve stodole, málo
v tobole (vz Chudoba); Převrhl před samou
s-lou (nedojeda skácel. Upadne-li komu se
lžíce před samou hubou. Vz Prah.). Č. Skládá
před s-lou (obsc).

Stodolář, e, stodolník, a. m., obyč.
poklasný, der Scheuermeister. Bern., Rk.

Stodolářka, y, f., die Scheuerneisterin.

Jg.

Stodolenka, y, f., vz Stodola.

Stodolisko, a, n., špatná stodola, ab-
scheuliche Scheuer. Bern.