673

Stodolně, ého, n., ein Getreidezins. Právu
městskému s-ho a vážného za měsíc 32 zl.
1760., Gl. 323.

Stodolní, Scheuer-. S. vrata, Us., práce.
Kouble.

Stodoraně, 1. kmen Slovami polabských,
2. kmen korutanských Slovanů. Vz S. N.

Stodůlky, dle Dolany, ves u Prahy v okr.
smíchovském; 2. něm. Stadeln, v bývalém
král. Hvozdě. Vz S. N., Tk. I. 625., III.
50., 51., IV. 741.

Stoechiometrie, e, f., z řec, oddíl vědy
lučební k vypočítávání množství látek v slou-
čeninách, náuka o rovnomocninách, die Ver-
hältnisslehre der chemischen Verbindungen.
Vz Šfk. 700., KP. IV. 32., 42., S. N.

Stoh, u (zastr. stůh), stožec, žce. stožek,
žku, stožeček, čku, m. Der Schober. Strsl.
stogъ, acervus, vlasky pertica, circa quam
foenum congeritur. Das Wort hängt mit lit.
stogis Dach, stind. srag und griech. öteyio
nicht zusammen. Sthrněm. stakkr, Haufen,
Heuschober. Mkl. aL. 70., B. 24. S. =
kůpa n. hranice obilí řemeslně složená,. S.,
kůpa, brali, brh, broh, kuče, brožek. S. sena,
pšenice, V., slámy, obilí (obilný), D.. ko-
nopí. S. a Z. Obilí do stohu snášeti. Kom.
Kakby mrzli klasi v stoze? Rkk. 64. V stoh
masa nedějí. Mus. Trn v noze a myš v stoze,
moucha v jíše atd. Vz Trn. Obilí do s-hu
skládati, dávati; stohv při dvoře dělati.
Břez. 189., 199. Vz KP. III. 237. Břicho
tvé jako s. pšeničný, obložený lilijmi. Přísl.
Šal.7. 2., Hus 111. 83. Dlouhá tyč ve slohu:
stožár. Jg. Vz Postožek. O železných pod-
stavcích stohu vz KP. III. 236. a o stozích
ib. 237. — S. úlů = několik úlů pohro-
madě jsoucích. Lš.

Stohař, e, m , der Schobermacher. Šm.

Stohlasý, hundertstimmig. Sm.

Stohlavý, hundertköpfig. Us. S. bor. Hdk.

Stohon, a, m., hyperia, kývoš. Krok. II.
245.

Stohovati = stohy dělati, do stohu sklá-
dati, Schober machen. Břez. 189.

Stohovina, y, f. = žerdi, tyčky do vin-
nice neb chmelnice, die Stangen. Stohovinu
v lese sekati. Arch. 1. 356.

Stohový, Schober-. Jg.

Stohrotný, hundertspitzig. Dch.

Stohubý, hundertmäulig. Us.

Stochleba, y, m.. osob. jm. Šd.

Stochlumý, hunderthügelig. Šm.

Stochov, a, m., ves u Nov. Strašecí. Vz
S. N.

Stoicism-us, u, m., der S. Vz Stoa.

Stoikové, vz Stoa,

1. Stoj, e, m., na Slov. = stání, der
Standort. Ptáci stoje přestupují, proměňují.
Bern. S. v tělocviku : v týle, základní spatný,
o rukou (klikem n. vzporem), výkročný,
pokos, rozkročný; na koni (o rameně, j
o hlavě, o rukou), skřižný atd. Tš. Vz ;
Bradla, Postoj, KP. I. 573.

2. Stoj, e, m., osob. jm. Pal. Rdh. II. 125.
Stoje. Vypijem to ze stoje = stojíce. Us.

u Turnova. Zl.

Stojací = stojící, Steh-, stehend. S. ho-
diny, Stockuhr, oul, voda, Us., vážky. Bern.
Na s. noze = hned. Bern. S. voda smrdí

(lenivosť nic dobrého nečiní). Vz Práce,
Lenost Bern., Lb. Vz Stojatý.

Stojačky = stoječky, stehend. Slov.

Stojadlo, a, n., das Geslell. Us. u Pe-
trovic. Dch.

Stoják, a, m., na Slov. lenoch, der Fau-
lenzer. Cf. Stojko. — S. = prase zabité a
opařené, geschlachtetes u. geputztes Schwein.
Plk. — S., u, m., ul stojící, který má patro
na patře, der Bienenständer. Vz Stojan.
Všk. — S., náčiní stojaté k vyklepávání
šatů, der Kleiderständer. S na deštníky,
na hudebniny, na zbraň, der Parapluis-.
Noten-, Gewehrständer. Dch. — S. — dlouhý,
stojatý, nezavírající se nůž (opak: zavěrák),
Us. Kts. — S. = stojatý les, stehender
Wald. Šp. — S-ky, nohy ptáků, kteří ná-
ležejí k lovu zvěři, die Beine, Ständer. Šp.

— Vz Stojka.

Stojan, u, m.. stojatá trouba vodní, z níž
voda teče, die Steigeröhre. Ros. S. u ryb-
níka, der Ständer. D. Stůj co stojan u vo-
darny. — S. = podstavec, das Regal, Ge-
stell«¹, Stativ, der htänder, Aufsatz. S. na
láhve, Šk., pod necky, pod úl. Us. S. na
šatstvo, na tabuli, stolní, na květiny, ná-
rožní (der Eckständer, u pomníku). Us.
Dch. Stojan na ocet, olej a pepř, na sirky
(Zündholzständer). Nf. S. k sušení jetele,
rohatina. Mor. Šd. Zhlaví s-nu, der Štativ-
kopf. Nz. S. v tělocvičně ku skoku, u bradel.
Vz KP. 447., 462. S. vrátkový, die Haspel-
stütze. Bc. — S-, úl, vz Stoják. Sn. Ležan.
Všk. — S., a, m. = stoják, lenoch. Us. Hý.
Honza Stojanů. V Doudlebsku. Hsp. — Na
pastvě hrávají s-na. Každý z hráčů opatří
se zašpičatělou holí. První zarazí ji do země
a ostatní jeden po druhém hledí z určité
vzdálenosti hul tu holí svou vyraziti. Komu
se to podaří, utíká a ten, čí hůl zaražená
byla, chytá ho. Chytí-li ho, musí ho nésti
na zádech až na to místo, kde hůl byla
zaražena; nechytí-li nebo neunese-li ho,
musí kulhati t. j. skákati o jedné noze na
patřičné místo. Hoch přinesený znova za-
ráží hůl. Mý. — S., osob. jm.

Stojánek, nku, m., malý stojan, ein klei-
ner Ständer. V. S., kostra, žebra sluneč-
níku, das Gestell. Dch , D. — S., stavec,
kozlík vijakový, Garnstoek, m. — S , pod
poklopem v knihtiskárně, der Schrank. Rohn.

— S. v přádlu, das Seitenblatt am Spinn-
rade. D. — S., nástroj, ve kterém se děti
učí státi, der Gängelkorb. — S., stání..Dělá
ráda stojánky (líná, všude se staví). Č. —
S. = pivo, které kdo stoje pije. Džbánek
s-nku. Us. Zb. — S., der Staubfaden, ve
květech. I). — S., nka, m., osob. jm. Sd.

Stojánka, y, f. = stání, vz Stojánek.
Někde se vybírání peněz bez zasedání na
s-ce stává. Šš. P. 718.

Stojanovice, dle Budějovice, Stojanowitz,
ves u Sušice. Tf. 289.

Stojar, a, m., osob. jm. Šd.

Stojata, y, m., osob. jm. 15 stol.

Stojatí, n. Pšenice vzrostla na s-tí. Us.
u Jižné. Vrů. Vz Stojato.

Stojatka, y, f., irojhrolník, trigloehin,
Dreizack, m. rostl. Slb. 182.