674

Stojátko, a, n., die Stellage. Šm.

Stojato ve írasi: na stojatě dříví prodá-
vati, in Stämmen, kupovati. Us., Er. P.
394. Mám ještě mnoho obilí na stojatě,
stehen haben. Jg. Máme žito ještě na s.
Us. Msk. Prodał obilé na s-to. Mor. Brt.,
Hdk. C. 357. Cf. Stojatí.

Stojatý, stehend. S. voda, V., strom,
Ros., brus, obilí, Us., žíla (v dolech), Hř..
hráze, stehender Damm, Bc, dříví (na sto-
jatě). D. S. voda hnije a smrdí. Kom. S.
hodiny. Ros., vážky, sloup, límec, lampa,
žentour, kříž, Dch., jízda (když kdo jede
na voze stoje, die Stehfahrt). Us. Tč. S.
hosť (který, když mu zavdáno, dává se po-
bízeti a nepije). Nezavdávej mu, je to s.
host U Žamb. Dbv. S. obraz = socha. GR.
Vz Stojací, Stojato.

Stojazyký, hundertzungig. S. fama, po-
věsť. Hlš.

Stojba, y, f. = stání, das Stehen. Slov.

Stojčín, Stoječín, a, m., něm. Stoitschen,
ves u Počátek. Dch.

Stojčov, a, m., Stoitzen, ves u Dačic.
PL.

Stoje, šp.: vstoje. Stoje jest přechodník
přítomného času slovesa státi. Stoje četl,
stojíc mluvila, stojíce mluvili. Vz Státi (na
začátku).

Stojec, jce, m., der Figurant, Statist.

Stojeěky, adv. = stoje, stojíc, stehend,
standweise. V. Příp. -ъskъ.. Mkl. B. 280.

Stojespal, a, m., mlýn u Kouřimi.

Stojeť, i, f. = stání, bytování, stanoviště,
der Bestand, die Dauer. Nedlúháť na světě
lidskému životu s. Ms. 15. stol.

Stojhněv, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. 125.

Stojíce, Stojitz, ves u Přelouče. PL.

Stojím, vz Státi.

Stojiní, stojení, n. = stání, das Stehen.
Na Ostrav. Tč.

Stojislavice, Stoyslawitz, ves u Ml. Vo-
žice. PL.

Stojiště, ě, n., takový ókrslek lesa, který
se sobě v létech nebo v drtúiu rovná, der
Schlag. Um. les. — S., hlediště, Gesichts-
punkt; stanoviště, der Standort. S. vozku.
Dch.

Stojitka, y, f., stojtka = silnější tyčka,
o niž v ohradách dříví se opírá, by se ne-
sesulo. Us. Č.

Stojitosť, i, f., der Stillstand. Šm.

Stojitý = stojící, stehend. S. hvězdy, die
Fixsterne. Jel.

Stojka, y, f., cvičení tělocviku. KP. I.
406. — S. v dolech = sloup v chodníku,
der Stempel, Thürstockstempol. Hr., Bc. S.
střední, der Mittelstempel. Bc. — S. ~-
stovka, dial.

Stojkati. Stojkej = stůj! V dětské řeči.
Mor. Šd.

Stojko, a, m. stojnoha, y, m. = lenoch.
Slov. Cf. Stoják.

Stojmír, a. m., Stillfried, osob. jm. Pal.

Stojino = stoje (-íc), stojeěky, stehend. S.
ho vítal. Us. Cf. Mkl. B. 236.

Stojnoha, y, m. = stojko.

Stojslav, a, m., os. jm. Pal. Rdh. II. 125.

Stojslava, y, f., os.'jm. Pal. Rdh. II. 126.
."'.' Stok, u, m. — tečení dolů, též místo,

kudy co teče, odtok, der Abfluss, Ablauf.
S. vody. S. veliký, dlouhý. Us. Chřípěrni
jako stokem sopel vytéká. Kom. — S.,
tečení do hromady i místo, kde co stéká,
i co stéká, der Zusammenfluss. S-ky neči-
stoty (nános). V. S. dvou řek. Us. S. smr-
duté vody v lodi (nečistota), die Schiff-
jauche, Grundsuppe. S. tříselní, die Ver-
setzgrube. Šp., D. S. všeho zlého. V. Stoky
na všecky rybníky v nové udělány, kte-
rýmiž dostatek vody na rybníky se dohání.
Břez. 238. Jest každý sněhu klok sám pe-
strých perel stok. Sš. Sm. bs. 73. Vím já
kraj, jest převysok, blahých slastí jest to
stok. Sš. Bs. 42. Stok žil. Nz. lk. Budú
znamenie na slunci a na mesieci a na hvěz-
dách, na zemiech dav lid pro stok zvuku
moře a pro tečenie (Lukáš 21.). Hus II. 7.
— S. v pivováre atd., das Kühlschiff, der
Kühlstock. S-ky chladicí, die Bierkühle,
das Bierkühlschiff. Suk, Sp. S-ky srážeti,
narážeti, die Kühlstöcke aufstellen. Sp. Na
s-ky dávati, pumpovati, kühlschöpfen; s-ky
(kaly) smetati, die Kühlstöcke abkehren,
ze stoku házeti, weichausschiessen, weich-
ausführen. Suk. S. máčecí, der Quellstock,
Weichstock. Šp. S. tříselný, die Lohgrube.
Sp. — S., trativod, rýha, Schwindgrube, f.
D. S-ků velikých několik při tom dvořejest
uděláno. Břez. 237. — S._; nával krve, der
Blutandrang, die Kongestion. — S. == sbí-
háni se, der Zusamicenlauf, die Scheide. Na
stoku 5. a 6. století. Šf.— S., der Wasser-
sack der Tabakspfeife. Šp.

Stoka, y, f. = stok, do hromady stečeni,
sběhnutí, der Zusammenfluss. S. vod. V. —
S. = jáma, die Grube. Kůže do stoky klásti.
Šp. — V. — S., strouha, řečiště, der Zu-
sammenfluss zweier Gewässer. V. Prostřed-
ního moře stoka. St. skl. Vz Strouha.
V Domažl. potok. Šb. Dlg. 18., Nl., Němc.
- S, žlab, rýha, vantrok, das Gerinne in
der Mühle. Nz. S. hořejší, náhon, der Zu-
flussgraben. Šp. — S., odtok, strouha, jíž
nečistoty atd. odtékají, der Abzugsgraben,
-kanal. V. Řeka šesti stokami do moře se
leje a vpadá. Kron. mosk. Strouhy a stoky
u rybníků, aby' se vyčišťovaly. V. Jalová
s. u mlýna (kterou zbytečná voda odpadá).
D. S. nová udělána z rybníka Žáru, kudy
by voda měla jíti na ta místa, kde rybnici
vyměřeni jsou. Břez. 240. Stoku otevříti,
vykliditi, proplachovati. Dch. S. vejčitá.
Dch. — S., die Kloake, gemeinschaftliche
Oeffnung des Afters, der Harn- und der
Geschlechtsorgane. Nz. — S. mlíčná prsní,
ductus thoracius. Krok. — Vz Štok.

Stokař, e, m., der Kanalräumer. Us. Sd.

Stoklas, u, m., stoklasa, y, f., rostlina,
sveřep žitný, bromus secalinus, die Trespe,
der Mäusehafer. S. veliká, sveřep stepilý,
b. giganteus (ke krmení). Jg. Kde metlice,
uživí se slepice: kde stoklasa, uživí se pán
i chasa. Prov. Kde roste s., živí se sedlák
i chasa: „kde roste metlice, neuživí se ani
slepice. 0. Kde s., má chléb pán i chasa,
kde metlice, nemá hospodář ni slepice. Vz
Hospodářský. Lb. Vz více v S. N., Kk.
110., FB. 12., Čl. Kv. 113., Slb. 143., 145..
Rstp. 1751.



	674

	Stojátko, a, n., die Stellage. Šm. Stojato ve írasi: na stojatě dříví prodá- vati, in Stämmen, kupovati. Us., Er. P. 394. Mám ještě mnoho obilí na stojatě, stehen haben. Jg. Máme žito ještě na s. Us. Msk. Prodał obilé na s-to. Mor. Brt., Hdk. C. 357. Cf. Stojatí. Stojatý, stehend. S. voda, V., strom, Ros., brus, obilí, Us., žíla (v dolech), Hř.. hráze, stehender Damm, Bc, dříví (na sto- jatě). D. S. voda hnije a smrdí. Kom. S. hodiny. Ros., vážky, sloup, límec, lampa, žentour, kříž, Dch., jízda (když kdo jede na voze stoje, die Stehfahrt). Us. Tč. S. hosť (který, když mu zavdáno, dává se po- bízeti a nepije). Nezavdávej mu, je to s. host U Žamb. Dbv. S. obraz = socha. GR. Vz Stojací, Stojato. Stojazyký, hundertzungig. S. fama, po- věsť. Hlš. Stojba, y, f. = stání, das Stehen. Slov. Stojčín, Stoječín, a, m., něm. Stoitschen, ves u Počátek. Dch. Stojčov, a, m., Stoitzen, ves u Dačic. PL. Stoje, šp.: vstoje. Stoje jest přechodník přítomného času slovesa státi. Stoje četl, stojíc mluvila, stojíce mluvili. Vz Státi (na začátku). Stojec, jce, m., der Figurant, Statist. Stojeěky, adv. = stoje, stojíc, stehend, standweise. V. Příp. -ъskъ.. Mkl. B. 280. Stojespal, a, m., mlýn u Kouřimi. Stojeť, i, f. = stání, bytování, stanoviště, der Bestand, die Dauer. Nedlúháť na světě lidskému životu s. Ms. 15. stol. Stojhněv, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. 125. Stojíce, Stojitz, ves u Přelouče. PL. Stojím, vz Státi. Stojiní, stojení, n. = stání, das Stehen. Na Ostrav. Tč. Stojislavice, Stoyslawitz, ves u Ml. Vo- žice. PL. Stojiště, ě, n., takový ókrslek lesa, který se sobě v létech nebo v drtúiu rovná, der Schlag. Um. les. — S., hlediště, Gesichts- punkt; stanoviště, der Standort. S. vozku. Dch. Stojitka, y, f., stojtka = silnější tyčka, o niž v ohradách dříví se opírá, by se ne- sesulo. Us. Č. Stojitosť, i, f., der Stillstand. Šm. Stojitý = stojící, stehend. S. hvězdy, die Fixsterne. Jel. Stojka, y, f., cvičení tělocviku. KP. I. 406. — S. v dolech = sloup v chodníku, der Stempel, Thürstockstempol. Hr., Bc. S. střední, der Mittelstempel. Bc. — S. ~- stovka, dial. Stojkati. Stojkej = stůj! V dětské řeči. Mor. Šd. Stojko, a, m. stojnoha, y, m. = lenoch. Slov. Cf. Stoják. Stojmír, a. m., Stillfried, osob. jm. Pal. Stojino = stoje (-íc), stojeěky, stehend. S. ho vítal. Us. Cf. Mkl. B. 236. Stojnoha, y, m. = stojko. Stojslav, a, m., os. jm. Pal. Rdh. II. 125. Stojslava, y, f., os.'jm. Pal. Rdh. II. 126. ."'.' Stok, u, m. — tečení dolů, též místo,	kudy co teče, odtok, der Abfluss, Ablauf. S. vody. S. veliký, dlouhý. Us. Chřípěrni jako stokem sopel vytéká. Kom. — S., tečení do hromady i místo, kde co stéká, i co stéká, der Zusammenfluss. S-ky neči- stoty (nános). V. S. dvou řek. Us. S. smr- duté vody v lodi (nečistota), die Schiff- jauche, Grundsuppe. S. tříselní, die Ver- setzgrube. Šp., D. S. všeho zlého. V. Stoky na všecky rybníky v nové udělány, kte- rýmiž dostatek vody na rybníky se dohání. Břez. 238. Jest každý sněhu klok sám pe- strých perel stok. Sš. Sm. bs. 73. Vím já kraj, jest převysok, blahých slastí jest to stok. Sš. Bs. 42. Stok žil. Nz. lk. Budú znamenie na slunci a na mesieci a na hvěz- dách, na zemiech dav lid pro stok zvuku moře a pro tečenie (Lukáš 21.). Hus II. 7. — S. v pivováre atd., das Kühlschiff, der Kühlstock. S-ky chladicí, die Bierkühle, das Bierkühlschiff. Suk, Sp. S-ky srážeti, narážeti, die Kühlstöcke aufstellen. Sp. Na s-ky dávati, pumpovati, kühlschöpfen; s-ky (kaly) smetati, die Kühlstöcke abkehren, ze stoku házeti, weichausschiessen, weich- ausführen. Suk. S. máčecí, der Quellstock, Weichstock. Šp. S. tříselný, die Lohgrube. Sp. — S., trativod, rýha, Schwindgrube, f. D. S-ků velikých několik při tom dvořejest uděláno. Břez. 237. — S._; nával krve, der Blutandrang, die Kongestion. — S. == sbí- háni se, der Zusamicenlauf, die Scheide. Na stoku 5. a 6. století. Šf.— S., der Wasser- sack der Tabakspfeife. Šp. Stoka, y, f. = stok, do hromady stečeni, sběhnutí, der Zusammenfluss. S. vod. V. — S. = jáma, die Grube. Kůže do stoky klásti. Šp. — V. — S., strouha, řečiště, der Zu- sammenfluss zweier Gewässer. V. Prostřed- ního moře stoka. St. skl. Vz Strouha. V Domažl. potok. Šb. Dlg. 18., Nl., Němc. - S, žlab, rýha, vantrok, das Gerinne in der Mühle. Nz. S. hořejší, náhon, der Zu- flussgraben. Šp. — S., odtok, strouha, jíž nečistoty atd. odtékají, der Abzugsgraben, -kanal. V. Řeka šesti stokami do moře se leje a vpadá. Kron. mosk. Strouhy a stoky u rybníků, aby' se vyčišťovaly. V. Jalová s. u mlýna (kterou zbytečná voda odpadá). D. S. nová udělána z rybníka Žáru, kudy by voda měla jíti na ta místa, kde rybnici vyměřeni jsou. Břez. 240. Stoku otevříti, vykliditi, proplachovati. Dch. S. vejčitá. Dch. — S., die Kloake, gemeinschaftliche Oeffnung des Afters, der Harn- und der Geschlechtsorgane. Nz. — S. mlíčná prsní, ductus thoracius. Krok. — Vz Štok. Stokař, e, m., der Kanalräumer. Us. Sd. Stoklas, u, m., stoklasa, y, f., rostlina, sveřep žitný, bromus secalinus, die Trespe, der Mäusehafer. S. veliká, sveřep stepilý, b. giganteus (ke krmení). Jg. Kde metlice, uživí se slepice: kde stoklasa, uživí se pán i chasa. Prov. Kde roste s., živí se sedlák i chasa: „kde roste metlice, neuživí se ani slepice. 0. Kde s., má chléb pán i chasa, kde metlice, nemá hospodář ni slepice. Vz Hospodářský. Lb. Vz více v S. N., Kk. 110., FB. 12., Čl. Kv. 113., Slb. 143., 145.. Rstp. 1751.