675

Stoklaska, y, f., tŕebule lékařská, der
Kerbel, anthriscus cerefolium. 81b. 580. —
S. = síto k odstranění stoklasy, Trespen-
sieb, n. — S., y, m, osob. jm. Hý.

Stokočistič, e, m., stokaŕ, der Knnal-
räumer. Vz Prňtočník.

Stokorunný, mit hundert Kronen ver-
sehen. Šm.

Stokrása, y, f. = sedmikrása. Plk.

Stokrát, hundertmal. S-krát tisíc tisícův.
V. Na stokrát koho pozdravovati. Rk. Ne
jednou ale s. jsem mu to povídal. Us. Sd.
Pán Boh daj s. na miesto toho. Slov. Dbš.
44. S. chci raděj umříti, než bez tebe živa
býti, mé srdce rozmilé, ach k sobě vezmi
mne; Zraněné je to moje srdečko a zraněné
je na stokrát; Zkázal mně můj milé na s.
dobró noc; Děkuju vám na s., že ste vy
mě těžko vychovali; Přeškoda na s. mé
kRve červené, že má být vylitá po trávě
zelené. Sš. P. 75., 185., 222., 452., 592. (Tč.).
Okenko zavřeš a dveře zatkneš, proto nic,
budu chodívat, má rozmilá, s. víc. Sš. P.

Stoky couků, die Netzgänge. S. N. Vz
Stoka.

Stól, u, m. (zastr.) = stolec, trůn. Výb.
L, Kat. 1624., 1804. Vz Bdl. Obr. (2). 74.
Strsl. stolъ, thronus, sella. Koř. stl, stel
ve stelja. Mkl. aL. 62., B. 8. Stúpi na stól
oteň v slavně sněmě. LS. v. 48. — Ž. wit.
88. 30. — S. = stůl, mensa. Ž. wit, 22. 5.
a j. - S., sedadlo, sedes. Ib. 92. 2.

Stola, y, f., vz Štola. — S., lavatera,
die Lavatere. Slb. 640., Rstp. 134., Schd.
II. 297. — S., v Jg. Slovn. chybně m.:
fiola. Č.

Stolauica, e, f., die Tischlade. Slov.
Dbš. 36.

Stolany, dle Dolany, ves v Chrudimsku.
Vz S. N.

Stolář, V., stolař, D., e, m. = truhlář,
der Tischler. Vz Tk. II. 549. Stolař prkna
hobluje, lištami sjednocuje. Kom. J. 530.
Stolár píli (pilou řeže). Slov. Dbš. 176.
Stoláři, stoláři, dělajte mi truhlu velikú,
širokú, co dva do ní lehnú, milý se svú
milú; Stolář dělá ty truhličky, skovává do
nich dušičky; Matička se jí tázala, chce-li
stolářa. Sš. P. 86., 482. (Tč.).

Stolařík, a, m., osob. jm. Mor. Šd.

Stolařiti, il, ení, Tischler sein. Us.

Stolářka, y, f., die Tischlerin. D. Na
Ostrav. Tč.

Stolařský, Tischler-. D. Na Ostrav. Tč.

Stolařství, n., die Tischlerei. Jg.

Stolářština, y, ť. = stolařské řemeslo,
das Tischlerhandwerk. U Olom. Sd.

Stolba, y, mn., kočí, der Pferdeknecht,
Kutscher. Us.

Stolconoš, e, m., der Stuhlträger. Dch.

Stolček, ečku, m. = stoleček, stolička,
der Stuhl. Slov. Šd. Pod nohama s. uměle
pobitý. Nitra 1878. 166.

Stolčík, u, m., stolček, trůn. Oj ty živá
kráso kam jsi se poděla, co jsi na křiván-
ském s-ku seděla. Hdk. C. 52.

Stolčín, a, m., vz Stojčín.

Stolebý, hundertschädelig. Přišlo se k Ta-
trám s-bým. Kmp., Mus. II. d 101.

Stolec, lce, m. = malý stůl, Tischchen,
n. V. Stolec měřický, der Messtisch. D. —
S., sedadlo, stolice (zastr.), der Sessel, Stuhl.
Mat. verb. — S., trůn, stolice (zastr.), der
Thron, Stuhl. V MV. nepravá glossa. Pa.
Přemysla na s. vsadili. Dal. A utvrdím s.
jeho až na věky. BO. S dóstojné chvály,.
BO. A na stolci starších chvalte jeho. Z.
wit. 106. 32. Na nebi s. jeho. Ž wit, 10. 5.,
44. 7., 88. 5., 88. 15, 102. 19., 9. 8., 88. 38.
Jeho syn na stolec vznide. Dal. 122. S.
biskupský. Dal. 137. — S. vdoví, der
Witwensitz. Leg.

Stolečky = stoletý. S. kalendář. Na Hané.
Bkř.

Stoleček, čku, m., malý stolek, das Tisch-
chen. Us.

Stolečuý = sídelný, Residenz-. S. hrad.
Ráj 1. 40.

Stolek, lku, m., das Tischchen. S. mé-
řický, Sedl., šicí, D., na květiny, mycí,
kočičí (zvláštní s. vedlé hlavního při jídle,
das Katzentischel). Dch. S. na rozvalování
barev. Šp. — S., sesle, židle, der Sessel,
Stuhl, opak legat. Na Mor. a Slez. Tč., Pk.,
Klš., Mtl., Bkl.

Stolení, n. = jedení, hodování, das Essen,
Mahl. Kom.

Století, n., das Jahrhundert. D. To se
stalo v 5. století.

Stoletní, hundertjährig. S. rok, rušení,
proměny. Nz.

Stoletnice, e, f., eine hundertjährige
Frau. Jg.

Stoletnický, ku stoletníku se vztahující.
Scip.

Stoletník, a, m., hundertjähriger Greis.
Hlas.

Stoletý, hundertjährig. S. čas (století),
V., památka, D., člověk, kalendář. Us. Zlo-
řečené dietě s-té! Hus II. 359.

Stolhář, e, m., arcilhář, der Erzlügner.
Scip.

Stolicář, e, m., der Stuhlmacher. Techn.

Stolice, e, f., stolička, y, f. S. = něco
vůbec postaveného, aby na tom jiné sedělo,
stálo, spočívalo, der Stuhl, das Gerüst. -■-
S. = trámy, na kterých střecha leží, krov,
vazba, všecka spojená dřeva na střeše, der
Dachstuhl. Nz., V., D., KP. I. 207. S. ležatá,
prázdná, skružová, stojatá n. stojací, vlaská,
železná. Vz KP. I. 207.—211. S. vazebná,
die Bindebank, práhová (verschwellter Dach-
stuhl). Nz. — S., náčiní ku sedění, der
Stuhl, Sitz, die Bank. Na Mor. s. = lavice.
Šd. Části její: sedadlo, obrubeň, lenoch,
nohy; s. ševcovská: třínožka; s. s lenochem
jednoduchým: židle, židlice, židlička; s-ce
s lenochem vycpaným a širokým: lenoška
(opěrací s.). Š. a Ž. (Valter). S-ce (lavice)
v kostele, V., kostelní, ve světnici, nosici
(BO.), s. ku porodu. Us. Stolice učitelská
(kathedra), Jel., s. učitelská prázdná nebo
uprázdněná. J. tr. S. professorská, učitelská
fysiky, jazykozpytu atd. (ne: pro fysiku
atd. Bs.). S-ce chtí na lavice skákati. Reš.
Po s-cích za stůl zasedati. Kom. S. točitá,
der Drehstuhl. Dch. Byl bych hotov tu neb
onu s-ci (učitejskou) přijati. Č. S. (= lavice)
školní. Mor. Šd. Dej se s tou stolící dál.