678

onen díl, jenž nosí listy, květy, plody a po-
travu kořenem přijatou do listů rozvádí a
částečně přeměňuje. Čl. S. — osa, která
listy nese vůbec, zvl. osy hlavní na zemi
poléhající jako u plavuní. Čl. Kv. XXVII.
S., cormus, der Stamm, všeobecný výraz
pro hlavní díl rostlin vzhůru rostoucí. Rstp.
52., 62., 176., 497. S-kové podzemní (které
v obyčejné mluvě od kořenů se nerozezná-
vají) jsou: 1. cibule, 2. hlíza n. bambulina
(Knollen, tuber), ku př. u bramborů, 3. od-
děnek vlastní, jenž mrcásky kořenové vy-
hání. Vz Odděnek. Čl. S-ky dostávati. S.
nadzemní a) lodyha (u bylin, zelin): stéblo,
stvol, b) kmen (ustromů a křů). S. přímý, po-
ložený, popínavý, ovíjivý (opíetavý). Š. a Ž.
Hruška bez s-ku, Stämpel. Škd. — Stonek,
péro ještě nevyvinuté. Brt. Špatněs kachnu,
slepici atd. oškubala, je plna stonků. Us.
Hý. — S. = plachta. Gabriel plachtu či ston
podestlal mu pod hlavu. Sš. Ob. 329. (Hý.).
— S. = kostnatá částka z odrhnutého péra.
Us. Šd. — S-nek, nka, m. = člověk hloupý,
necitelný, der Klotz. Kom.

Stonač, e, stonácek, čka, m. = vzdy-
chač, der Aechzer, Seufzer; ein kränklicher
Mensch. Bern. Vz Stonálek.

Stonačka, y, f., die Acchzerin ; ein kränk-
liches Weib. Bern.

Stonálek, lka, m. = stonavý. stejskálek,
stonač, der Aechzer. To je s. Ros.

Stonání, n. = vzdychání, lkáni, nářek,
das Seufzen, Stöhnen, Aechzen. Aby slyšel
s. svázaných. Ben. V. S. a kvílení zatra-
cencův. Jel. Kdyby byla (facka) od paj-
mámy, dala bych se do s., ale že je od mi-
lého, snesu já ju z lásky jeho. Sš. P. 114.
I uslyšal s. jich. BO. — Ž. wit. 78. 11. a j.,
Br., V. — S., nedušivení, nemoc, das Kran-
ken. V. S. ku porodu (bolesti). S. na sle-
zinu, D., na krev (červená nemoc). Ja.

Stonař, e, m., osob. jm. Pal. Rdh. II. 125.

Stonařov, a, m., Stannern, mě. u Ji-
hlavy. Tč.

Stonásobně někomu něco nahraditi, hun-
dertfach. V.

Stonásobný, -bní, V., sternásobný, hun-
dertfach, -fältig. Ros.

Stonati, stonám, stoni (stůněš, ě, ěme,
ěte, stoní a v obec. mluvě stůňou), stonej
(stoň, zastr.), stonaje a stoně (íc), al, ání;
stonávati = vzdychati, lkáti, stöhnen, äch-
zen, seufzen; nemocným býti, krank sein,
kranken, kränkeln. Jg., Kat. 1909. — abs.
Plačíc a stoníc. Št. N. 102. Stonící, gemen-
tes. BO. Stóně nemocný. BO. Povídali, že
sem umřel, já sem ešče nestonal, ešče byla
duše v těle, už mně gajdoš gajdoval. Sš.
P. 668. Jedni zdvihajú druzí stonajú. Kda.
Zranění stoní. Br. Těžkotě nestonat' (ne-
vzdychati), když bolí. Tíže stůně (vzdychá),
než ho bolí. Ros. Vždycky stůně (nemocen
jest). V. Ctnosť nestonává. Č. M. 23. On více
stůně, nežli zdráv jest. V. — jak dlouho.
Přes všecku noc stoníc (lkajíc) svých hříchů
plakali. Leg. — čím: srdcem (lkáti). St. skl.
S. padoucinou. U Rychn. S. tyfem, Kos. Ol.
I. 145., mdlobu. Alx. Stůně dlouho chorobou
srdečnou. Us. Dch. Vz Vzestonati, Rozne-
moci se. — jak. S. na smrť. Žer. I. 95.

Budou s. stonáním. BO. S. v slzách. Leg.,
St. skl. — na co: na nemoc, V., Br., Lk.,
na červenku, Vrat. 109., na francouzskou,
Ler., na božec, Kom., na oči, Bern., na sle-
zinu. D. Již-li opět chudý národ český na
chorobu neblaženou stůně ? Sš. Bs. 198.
Stůně na zdravou nemoc, na krajíc chleba.
Us. Kšá. Kdo na lásku v srdelénku stůně.
Hdk. C. 51. S. na zimnici. Žer. L. I. 90. —
k čemu: k dítěti. V. Stůně k rozumu (ještě
ho nemá). Us. Kšá. — po čem: po dítěti.
Lk. Král David po něm (po Kristu) stonal
(vzdychal). Kat. 1909. S. po někom srdcem
(= toužiti). Alx. Ach, po mojí mamelunce
srdénko mi stůně Hdk. C. 66. — od čeho:
od úrazu, od neštovic. Us. Nemoc, od níž
stůně, jest hadavosť. Sš. II, 338. Vz Nedu-
žeti. — s adv. S. těžce, přetěžce, nebez-
pečně. V. Leží tam, tuze stůně. Sš. P. 394.

— kde. Ti, jenž zde pod panstvím smrti
stonají. Sš. I. 66. Stonó hospodyně po celé
dědině. Sš. P. 612. S. pod břemeny (vdy-
chati). Chč. 449. — proč. Pro tebe s. ne-
budu. Er. P. 232. Pro tu vojnu proti Ře-
kom srdcem stonal. Alx. — kdy. Za časté
s-li. Žer. Záp. II. 42. Ve čtvrtek bude sto-
nati, v pátek bude umírati, v sobotu bude
umrlá. Sš. P. 665. Třikrát v roce stonal.
Ml.

Stonava, y, f., Steinau, ves v rak. Slezsku
ve Frištátsku. Vz S. N.

Stonavač, e, m. = stonač. Bern.

Stonavačka, y, f. = stonačka. Bern.

Stonávati, vz Stonati.

Stonavě, seufzend, ächzend; kränklich.
Ros.

Stonavec, vce, m. = stonač. Bern.

Stouavka, y, f. = stonavost, stonání, die
Krankheit, Kränklichkeit. Slov. Bern.

Stonavost, i, f. = stonavka. Bern.

Stonavý = stonící, vzdychající, stöhnend,
seufzend. Ros. Příp. -vý (-vъ). Mkl. B. 219.

— S., často nemocný, kränkelnd, kränklich.
S. člověk, V., Kom., Nz. lk.

Stonče, ete, n. = mladé ptáče, které do-
stává stonky. Mor. Šd.

Stončiti se, il, ení = stonky dostávati,
Stoppeln, Federn bekommen. Husy, kachny
se s-čí. Mor. Šd.

Stonek, nka, m. = člověk hloupý, syrový,
necitelný, der Klotz. Kom. Vz Ston.

Stoněk, ňka, m. = stonavý, nemocný člo-
věk, kränklicher Mensch. Us. Č.

Stoniš, e, m., osob. jméno. Us. Šd.

Stonkolis, u, m., die Klotzpresse. Šm.

Stonkovatěti, ěl, ění = stonky dostávati,
kielen, Kiele bekommen. — abs. Husa ston-
kovatí. Ros.

Stonkovatý, stonkovitý = co má mnoho
stonků, kiclig, Kiele habend. S. husa, kachna
slepice. Ros.

Stonoh, a, m. — stonožka. Ms.

Stonohý, hundertfüssig. S. žížala, stellio.

Stonouti, nu, nul, utí = utonouti, ertrin-
ken. — kde: v moři. Br. S. v řece. Alx.
1126. S-li jsou Bratří v Moravě pod horou
sv. Hypolita. Dač. I. 10.

Stonožka, stonůžka, y, f. S-ky, myria-
poda, die Tausendiüssler, členovci: 1. mnoho-
nožky, chilognatha, die Zweipaarf'üssler, vz