Předchozí (677)  Strana:678  Další (679) |
|
|||
678
|
|||
|
|||
onen díl, jenž nosí listy, květy, plody a po-
travu kořenem přijatou do listů rozvádí a částečně přeměňuje. Čl. S. — osa, která listy nese vůbec, zvl. osy hlavní na zemi poléhající jako u plavuní. Čl. Kv. XXVII. S., cormus, der Stamm, všeobecný výraz pro hlavní díl rostlin vzhůru rostoucí. Rstp. 52., 62., 176., 497. S-kové podzemní (které v obyčejné mluvě od kořenů se nerozezná- vají) jsou: 1. cibule, 2. hlíza n. bambulina (Knollen, tuber), ku př. u bramborů, 3. od- děnek vlastní, jenž mrcásky kořenové vy- hání. Vz Odděnek. Čl. S-ky dostávati. S. nadzemní a) lodyha (u bylin, zelin): stéblo, stvol, b) kmen (ustromů a křů). S. přímý, po- ložený, popínavý, ovíjivý (opíetavý). Š. a Ž. Hruška bez s-ku, Stämpel. Škd. — Stonek, péro ještě nevyvinuté. Brt. Špatněs kachnu, slepici atd. oškubala, je plna stonků. Us. Hý. — S. = plachta. Gabriel plachtu či ston podestlal mu pod hlavu. Sš. Ob. 329. (Hý.). — S. = kostnatá částka z odrhnutého péra. Us. Šd. — S-nek, nka, m. = člověk hloupý, necitelný, der Klotz. Kom. Stonač, e, stonácek, čka, m. = vzdy-
chač, der Aechzer, Seufzer; ein kränklicher Mensch. Bern. Vz Stonálek. Stonačka, y, f., die Acchzerin ; ein kränk-
liches Weib. Bern. Stonálek, lka, m. = stonavý. stejskálek,
stonač, der Aechzer. To je s. Ros. Stonání, n. = vzdychání, lkáni, nářek,
das Seufzen, Stöhnen, Aechzen. Aby slyšel s. svázaných. Ben. V. S. a kvílení zatra- cencův. Jel. Kdyby byla (facka) od paj- mámy, dala bych se do s., ale že je od mi- lého, snesu já ju z lásky jeho. Sš. P. 114. I uslyšal s. jich. BO. — Ž. wit. 78. 11. a j., Br., V. — S., nedušivení, nemoc, das Kran- ken. V. S. ku porodu (bolesti). S. na sle- zinu, D., na krev (červená nemoc). Ja. Stonař, e, m., osob. jm. Pal. Rdh. II. 125.
Stonařov, a, m., Stannern, mě. u Ji-
hlavy. Tč. Stonásobně někomu něco nahraditi, hun-
dertfach. V. Stonásobný, -bní, V., sternásobný, hun-
dertfach, -fältig. Ros. Stonati, stonám, stoni (stůněš, ě, ěme,
ěte, stoní a v obec. mluvě stůňou), stonej (stoň, zastr.), stonaje a stoně (íc), al, ání; stonávati = vzdychati, lkáti, stöhnen, äch- zen, seufzen; nemocným býti, krank sein, kranken, kränkeln. Jg., Kat. 1909. — abs. Plačíc a stoníc. Št. N. 102. Stonící, gemen- tes. BO. Stóně nemocný. BO. Povídali, že sem umřel, já sem ešče nestonal, ešče byla duše v těle, už mně gajdoš gajdoval. Sš. P. 668. Jedni zdvihajú druzí stonajú. Kda. Zranění stoní. Br. Těžkotě nestonat' (ne- vzdychati), když bolí. Tíže stůně (vzdychá), než ho bolí. Ros. Vždycky stůně (nemocen jest). V. Ctnosť nestonává. Č. M. 23. On více stůně, nežli zdráv jest. V. — jak dlouho. Přes všecku noc stoníc (lkajíc) svých hříchů plakali. Leg. — čím: srdcem (lkáti). St. skl. S. padoucinou. U Rychn. S. tyfem, Kos. Ol. I. 145., mdlobu. Alx. Stůně dlouho chorobou srdečnou. Us. Dch. Vz Vzestonati, Rozne- moci se. — jak. S. na smrť. Žer. I. 95. |
Budou s. stonáním. BO. S. v slzách. Leg.,
St. skl. — na co: na nemoc, V., Br., Lk., na červenku, Vrat. 109., na francouzskou, Ler., na božec, Kom., na oči, Bern., na sle- zinu. D. Již-li opět chudý národ český na chorobu neblaženou stůně ? Sš. Bs. 198. Stůně na zdravou nemoc, na krajíc chleba. Us. Kšá. Kdo na lásku v srdelénku stůně. Hdk. C. 51. S. na zimnici. Žer. L. I. 90. — k čemu: k dítěti. V. Stůně k rozumu (ještě ho nemá). Us. Kšá. — po čem: po dítěti. Lk. Král David po něm (po Kristu) stonal (vzdychal). Kat. 1909. S. po někom srdcem (= toužiti). Alx. Ach, po mojí mamelunce srdénko mi stůně Hdk. C. 66. — od čeho: od úrazu, od neštovic. Us. Nemoc, od níž stůně, jest hadavosť. Sš. II, 338. Vz Nedu- žeti. — s adv. S. těžce, přetěžce, nebez- pečně. V. Leží tam, tuze stůně. Sš. P. 394. — kde. Ti, jenž zde pod panstvím smrti
stonají. Sš. I. 66. Stonó hospodyně po celé dědině. Sš. P. 612. S. pod břemeny (vdy- chati). Chč. 449. — proč. Pro tebe s. ne- budu. Er. P. 232. Pro tu vojnu proti Ře- kom srdcem stonal. Alx. — kdy. Za časté s-li. Žer. Záp. II. 42. Ve čtvrtek bude sto- nati, v pátek bude umírati, v sobotu bude umrlá. Sš. P. 665. Třikrát v roce stonal. Ml. Stonava, y, f., Steinau, ves v rak. Slezsku
ve Frištátsku. Vz S. N. Stonavač, e, m. = stonač. Bern.
Stonavačka, y, f. = stonačka. Bern.
Stonávati, vz Stonati.
Stonavě, seufzend, ächzend; kränklich.
Ros. Stonavec, vce, m. = stonač. Bern.
Stouavka, y, f. = stonavost, stonání, die
Krankheit, Kränklichkeit. Slov. Bern. Stonavost, i, f. = stonavka. Bern.
Stonavý = stonící, vzdychající, stöhnend,
seufzend. Ros. Příp. -vý (-vъ). Mkl. B. 219. — S., často nemocný, kränkelnd, kränklich.
S. člověk, V., Kom., Nz. lk. Stonče, ete, n. = mladé ptáče, které do-
stává stonky. Mor. Šd. Stončiti se, il, ení = stonky dostávati,
Stoppeln, Federn bekommen. Husy, kachny se s-čí. Mor. Šd. Stonek, nka, m. = člověk hloupý, syrový,
necitelný, der Klotz. Kom. Vz Ston. Stoněk, ňka, m. = stonavý, nemocný člo-
věk, kränklicher Mensch. Us. Č. Stoniš, e, m., osob. jméno. Us. Šd.
Stonkolis, u, m., die Klotzpresse. Šm.
Stonkovatěti, ěl, ění = stonky dostávati,
kielen, Kiele bekommen. — abs. Husa ston- kovatí. Ros. Stonkovatý, stonkovitý = co má mnoho
stonků, kiclig, Kiele habend. S. husa, kachna slepice. Ros. Stonoh, a, m. — stonožka. Ms.
Stonohý, hundertfüssig. S. žížala, stellio.
Stonouti, nu, nul, utí = utonouti, ertrin-
ken. — kde: v moři. Br. S. v řece. Alx. 1126. S-li jsou Bratří v Moravě pod horou sv. Hypolita. Dač. I. 10. Stonožka, stonůžka, y, f. S-ky, myria-
poda, die Tausendiüssler, členovci: 1. mnoho- nožky, chilognatha, die Zweipaarf'üssler, vz |
||
|
|||
Předchozí (677)  Strana:678  Další (679) |