688

Strab, u, m. = zakrnělý (také mladý)
strom. Na Hané. Bkř.

Straba, y, f. = surma, sklenec, das Spiess-
glas, der Spiessglanz. Šp.

Střabee, bce, m. Pan kaplan má chlapce
střabce. Er. P. 6.

Strabeniee, pl., ves u Zdounek na Mor.
Tč.

Strabičitec, tce, m., die Spiessglasblume.
Šm.

Strabík, u, m. = straba. Rk.

Strabíkový, strabový, Spiessglas-. Šm.

Strabism-us, u, m., z řec, šilhání.

Strabiti, íl, en, ení, zastr., posud na Mor.,
ve Slez. a na Slov. = hojiti, občerstviti,
heilen, erfrischen. Cf. Ustraba, strslov., re-
creatio; kořen strb. Mkl. B. 33, — koho
k čemu. Dívka v útrpné ji strabí k no-
vému rozkvětu lásce. Sš. Bs. 59. — čím.
(Duši) nebeskou strabí ovlahou. Sš. Snt. —
se. Rána se jitří, celí, strabí. Us. Pk.

Strabivec, vce, m., nerost. Vz Schd. II. 57.

Strab-o, ona, m., řec. geograf, f ok. r. 24.
po Kr. Vz S. N.

Strabobarvý, spiessglasgrau. Šm.

Strabočiti = nástrahu staviti, aufstellen.

— co. Zas tam něco s-čí, až to dolů sletí.
Kdo to tam nastrabočil? Mor. Šd.

Strabový = strabíkový.

Straceně, Stracenec, Stracení, Stra-
cený, vz Ztraceně atd.

Stracstvo, a, n., der Luxus, zastr. St. skl.
II. 209.

Strač, e, m., osob. jm. Pal. Radh. II. 125.

Stráča (dle Káča), strace, e, stračena,
y, f. = strakatá kráva, eine scheckige Kuh.
D.

Strače, ete, n., stračátko, a, n. = mladá
straka.

Stračec, čce, m., picus, der Specht, —
S. = Sytivratův syn, picus, Saturni filius.

V MV. nepravá glossa. Pa.

Straček, čka, m., datel malý, kleiner
Rothspecht, picus minor. Pdy.

Stračena, y, f., strakatá kráva, eine
scheckige Kuh. Us. Brt., Škd. Helekám, he-
lekám, kde trávy naflekám na naší ločině
(lučině) tý naší s-ně. Sš. P. 525.

Stra čeňka, y, f. = stračka, stračí nůžka,
der Rittersporn. Mor. Jg.

1. Stračí, co straky jest, Elster-. S. ště-
betání. Br., hnízdo, péro, zpěv. Ros. —

V botanice: s. noha (nůžka, nožka) = ko-
monice, melilotus, der Steinklee. — S. nůžka,
brunatná fiola, vaccinium hyacinthus. Reš. —
S. nůžka, bacis, Bacillen. V. — S. nůžka,
posledník, primula veris. Aqu. — S. nůžka
zemská, s. hnízdo, sium falcaria, die Sichel-
möhre, das Sichelkraut. — S. nůžka, inula
crithmifolia. — S. nůžka mořská, crithmum
maritimum. Sternb. — S. jahoda, pstroček
dvoulistý, smilacina bifolia. FB. 20., Slb.
192. — S. nožka, delphinium pubescens, der
Rittersporn. Na Ostrav. Tč. -- S. nožka,
srpek, critamus agrestis. Na Beskydech. Tč.

— S. noha, echinophora, die Stacheldolde.
Rstp. 760. — S. noha, tytan, srpenec, fal-
caria Rivini, die Sichelmerke. Rstp. 715,,
760. — S. důl. Vz Tk. II. 274.

2. Stračí, n., Stratschen, ves u Stětí. PL.

Stračička, y, f., stračí nožka, kozí brádka,
pána Boha nohavičky, vz Stračka.

Stračin, a, o, der Elster angehörig, Elster-.
S. pohřeb. Sš. P. 698.

Stračka, y, f. = straka malá — S., stra-
katosť. Kůže stračkami skropená, scheckige
Flecke. Kron. tur. — S., bylina, ostrožka
polní, svalník královský, rytířská ostroha,
na Mor. sračka (Hý.), delphinium consolida,
der Feldrittersporn. Čl. 12., Jg., Kk. 207.,
FB. 71., Čl. Kv. 281., Slb. 669., Rstp. 21.

— S. == stračí nožka, srpenec, critamus, die
Sichelmöhre. Slb. 587., 669. — S., zapalice,
isopyrum, die Muschelblume. Slb. 672. Vz
Stračí.

Stračný. — k čemu. Ke vší zlosti s.
Výb. L 924.

Stračonka, y, f., osada u Istebné ve Slez.
Tč.

Stračov, též Strakotín, a, m., ves u Ne-
chanic Vz S. N.

Stráda, y, m., osob jm. Pal. Rdh. II. 125.

Střadač, e, m., der Sammler. D.

Střadačka, y, f., die Sammlerin. Jg.

Strádajicný (šp. m.: strádající. Jg.),
leidend, duldend. Čl. Slov. ps. III. 127.

Strádal, a, m. = strádalec.

Střádal, a, m., der Sparmeister. Dch.

Strádalec, lce, m. = trpitel. Sš.

Strádaly, dle Dolany, dvůr u Kašper-
ských Hor.

Strádání, n. = trpění, das Leiden, Krank-
sein. Těžké s. Výb. I. 922. Hřích s-ním pře-
moci. Hus. III. 186. — S., pohřešování bo-
lestné, žádání, schmerzliches Entbehren, der
Verlust Které ženie matka vnitř oteče pro
strádánie muže, ta vaři atd. Jád.

Střádání, n., das Sammeln, Sparen. S.
peněz.

Strádanlivý = strádání podrobený, stra-
datelův. S. Kristus. Sš Sk. 279.

Stradatel, e, m., trpitel, der Leidende,
der Entbehrer. S-lům dává trpělivost. Sš.
II. 91. — S., žadatel, pohřešovatel. Dobrých
věcí ne s. (non cupitor), ale vladař. Zrc.
moudr.

Střadatel, e, m. = střadač, der Sammler,
Sparer. Stč. Alg. 100.

Stradatelný, vz Strádanlivý. Zda Kristus
s-ným jest. Sš. Sk. 276.

Strádati, strádávati — nemocným býti,
trpěti, kränkeln, leiden, Schmerzen leiden,
dulden, ausstehen; něco trpně pohřešovati,
trpěti nedostatkem něčeho, leiden (durch Ent-
behrung), entbehren, verlangen. Jg. — co:
protivenství (trpěti). Výb. I. 597. Křivdu
národ náš již dlouho strádal bývaje vždy
jenom za podnoží. Sš. Bs. 165. S-dám ho-
dinku poslední. Lomn. -- kdy. Synové ná-
roda ve vyhnanství s-li. Kos. 01. I. 240.
Pěti roky před svou smrtí počal s. (nemoc-
ným býti). Tabl. pam. — kde, proč. Od-
souzen byv strádal v žaláři. MP. Ač mnozí
v starém zákoně pro pravdu boží strádati
a trpěti musili. Sš. Sk. 66. — zač. Raduje
se, že »a ně (Kološany) může s. Sš. II. 203.

— čeho : chleba. Br., St. skl. — čeho kde:
v srdci, Us., ve svém trápení. Kor. Čeho
žádá, toho ve všem strádá. T. — čeho jak.