686

Strackotín, a, m., něm. Tracht, ves u Hu-
stopeče (Auspitz). Pal. 1. 2. 257.

Štraehovauec, nce, m. Sš. II. 41. Asi
chyba tisku místo strahovatel = hlídatel,
číhatel. Hý.

Strachování, n., die Befürchtung, Furcht.
Zpozdilé s. Dch.

Strachovaný, gefürchtet.

Strachovati, fürchten. Kako veliké množ-
stvie sladkosti tvé juž jsi skryl strachujícím
tebe. Ž. wit. 30. 20. V tom Kroiměřížského
žena s-la s čeledí svou. NB Tč. 248. — se.
Kterak já nebo druhý nemáme se s., jenž
nesmíme se proti zjevným nepřátelom pravdy
postaviti?; Ale jsúce svedeni ti druzí z obce
s-li jsú se. Hus I. 233., II. 101. — se čeho.
Br.„ Pass., Mudr. S. se smrti, D., soudu, V.,
nepřátel. Flav. Strachuj se Hospodina všecka
země. Ž. wit. 32. 8. Strašný mnohým mno-
hých se strachuje. Mudr. 110. Čiň dobře a
žádného se Nestrachuj. Kmp. Lidé s-chují
se velmě zabití tělestného, ale málo tbají
duchovního; Věrní nemají se angelóv s. ;
S-jme se pádu; Neroď se s. utrpenie. Hus
1. 158., II. 136., 221., 111. 123. Ktož se
strachují jinie, padne na ně snieh. BO. —
z čeho. Nestrachuj se z příští Pána. Solf. —
před čím. Všecka (zvěr) se strachuje před
mou tváří. Rad. zv. Ale lépe: se čeho. --
se oč. Us. O život ne s. Dch. — se proč.
Jakož oni též i my pro nedostatek viery se
Vchujeme; Nemuť se srdce vaše ani stra-
chuj pro svú smrť a pro puotky budúcie.
Hus 11. 212., 207., 49. (Tč.). - se nad čím
= diviti se strachuje se). A strachovachu
sě všickni, kteříž sú ho slyšeli, nad mú-
drostí a nad odpoviedkami jeho. (Luk. 2.).
Hus II. 27. — s inft. A já sě také proň
nestrachuju umřieti. Leg. Svých hlav ne-
strachovali se pod meč nadchýliti. Brt. S. 108.
Strachují se ztratiti zbožie. Hus II. 356. —
Strany vazby vz také: Báti se.

Strachovec, vce, m. trať polní v oboru
jemnickém. Mšk.

Straehovice, ves a) u Vodhan, b) u Hajdy.
PL.

Strachovisko, a, strachoviště, č, n.
prachem natřené kusy papíru pověšené vedlé
zalomené zvěři. Šp.

Strachozvuký — strašného zrnku, schreck-
lich tönend. S. střela (blesk). Sš. Bs. 29.

Straka, y,f.; stráče, ete, n.; divoká:
strakapoun. Sp. Pica candata, die Elster,
pták zpěvavý z čeledi havranů. Vz S N.,
Frč. 356., Schd. 11. 447., MV. S. m.: sraka,
t jest vsuto. Gb. H1. 121. Strsl. svraka, pica,
rus. soroka. Svraka ze svorka, koř. sverk.
příp. -a. Mkl. L. 85., B. 33. S. zlodějská,
Us. Hý. Krade jako s. Us. S. štěbece, ště-
betá, řehoce. Kom. Klevetný jako s. Us.
Dbš. Ten kněz káže strakám a vranám (nikdo
ho neposlouchá). U Žamberka. Dv. Přinesl
toho jako s. na ocase (málo). U Rychn. Ani
tolik mu nedal, co by straka na ocase od-
nesla. Sk. Kde se vzal, tu se vzal, jakoby
ho s-ky na kři vyseděly. U Litomyšle. Dř.
Straky, vrany, já mám kupců, ty sa v mojej
krvi kucú; Pojedeni taky, zapřichnem straky,
panenko milá; S. rehoce v černém potoce.
Sš. P. 165., 643., 696. Jeptišky hodiny řie-

kají latině jako straky. Hus I. 367. O tom
netřeba každej strace vedieť; S-ku na kole
ukázať. Mt. S. Když na koho počnou straky
řehotati, jižť i vrány kváčí. Vz Pomluva,
Mus. S. svých skoků nechati nemůže (zloděj
krásti nepřestane a p.). Vz Zvyk. V., Č. S.
ze kře a dvě (tři) v keř (= sotva jedna
práce odbyta, již jsou tu jiné. Vz Práce);
Já o strace, on o vráně (já o hruškách, on
o slívách. Vz Nedorozumění); S. přiletěla
(řehoce), dostaneme hosti; Ukazuje (maluje)
mi s-ku na vrbě (věcí nejistou mne těší;
2. dluh platí poukazuje k osojbě nejisté. Vz
Půjčka, Nejistota, Sliboval.). Č. T(> je s. na
vrbě (velmi daleké a nejisté). ('., Šp. Když
ras mrchu dře, vrány obletujíce volají: Náš.
náš, náš, náš! Ale s. nedaleko na stromě
sedíc, domnívá se míti větší právo i ozývá
se: Švagre, nechte toho! švagre, nechte toho!
Na mor. Zlínsku. Brt. Kam má s. ocas obrá-
cený, odtud přijdou hosté. Klda, — S. tu-
recká, der Dorndreher, der graue Würger.
Us. — S. — strakatý kůň. die Schecke, stra-
katá kráva n. houba, scheckig. Jg. — S.
u kameníků (lamačů pískovce) = vrstva druhá,
ležící pod zelinkou. Us. U Hořic. Hk. — S-ky
----- vejce rozličně malovaná, U Krumlova,
Bar. — S., y, m., osob jm., dle Despota, —
S , samota u Nové Bystřice.

Strakač, e, m. = strakoš, kůň strakatý,
vz Straka, — S. = sýček, lanius excubitor,
der Neuntödter. Bern.

Strakáč, e, m. S. habrový, endromis ver-
sicolor, der Birkenspinner. Km. — S., osob.
jm. Šd.

Strakáček, čku, m., bob strakatý, eine
scheckige Bohne. D. Vz násl.

Strakačka, y, ť., fazole strakatá, eine
bunte Bohne. Na mor. Zlínsku. Brt. Vz Stra-
káček.

Strakačov, a, m., myslivna u Tábora.

Strakaletna, y, ť., stráň porostlá lesem.
U Pustiměří. TJ.

Strakapoun, strakopoud, a, m. di-
voká straka. Vz Straka. Jinak: picus, der
Specht. Kom. Vz Strakopoud.

Strakaté, scheckig. Us.

Strakatěti, ěl, ění, scheckig werden.

Strakatí .= strkati, nadívati. — co nač :
na struny zuby. Smrč.

Strakatina, y, f., die Buntfärbigkeit. Us.
Šd.

Strakatiti, il, cen, cení, schecken, spren-
geln. — se čím. Louka kvítím se strakatí.
Us.

Strakatosť, i, ť. —- pestrosť, die Scheckig-
heit. S. rostlin (choroba). Rostl.

Strakatý - peřestý, gescheckt, scheckig,
bunt. Přípona -atý (-atъ). Mkl. B. 184.
Satý psík; Jak bylo po roce, přišla dcera
k matce, přinesla jí draguňátko v s-tém kat-
tance; Měla babička s-tú krávu, vzala ko-
šíček, šla jí na trávu; Močila konopě hla-
vaté, chytila kačátko s-té. Sš. P. 132., 316.,
607., 680. (Tč.). S. kůň. Ja. — čím. Stra-
katé bílými prouhy věže. Har. Schody pěk-
nými bílými pruhy a pasy s. Har. I. 17.
Mramor prouhami s. jest. Har. — S. pole =
které není všude sněhem přikryto. Šp.