Předchozí (685)  Strana:686  Další (687) |
|
|||
686
|
|||
|
|||
Strackotín, a, m., něm. Tracht, ves u Hu-
stopeče (Auspitz). Pal. 1. 2. 257. Štraehovauec, nce, m. Sš. II. 41. Asi
chyba tisku místo strahovatel = hlídatel, číhatel. Hý. Strachování, n., die Befürchtung, Furcht.
Zpozdilé s. Dch. Strachovaný, gefürchtet.
Strachovati, fürchten. Kako veliké množ-
stvie sladkosti tvé juž jsi skryl strachujícím tebe. Ž. wit. 30. 20. V tom Kroiměřížského žena s-la s čeledí svou. NB Tč. 248. — se. Kterak já nebo druhý nemáme se s., jenž nesmíme se proti zjevným nepřátelom pravdy postaviti?; Ale jsúce svedeni ti druzí z obce s-li jsú se. Hus I. 233., II. 101. — se čeho. Br.„ Pass., Mudr. S. se smrti, D., soudu, V., nepřátel. Flav. Strachuj se Hospodina všecka země. Ž. wit. 32. 8. Strašný mnohým mno- hých se strachuje. Mudr. 110. Čiň dobře a žádného se Nestrachuj. Kmp. Lidé s-chují se velmě zabití tělestného, ale málo tbají duchovního; Věrní nemají se angelóv s. ; S-jme se pádu; Neroď se s. utrpenie. Hus 1. 158., II. 136., 221., 111. 123. Ktož se strachují jinie, padne na ně snieh. BO. — z čeho. Nestrachuj se z příští Pána. Solf. — před čím. Všecka (zvěr) se strachuje před mou tváří. Rad. zv. Ale lépe: se čeho. -- se oč. Us. O život ne s. Dch. — se proč. Jakož oni též i my pro nedostatek viery se Vchujeme; Nemuť se srdce vaše ani stra- chuj pro svú smrť a pro puotky budúcie. Hus 11. 212., 207., 49. (Tč.). - se nad čím = diviti se strachuje se). A strachovachu sě všickni, kteříž sú ho slyšeli, nad mú- drostí a nad odpoviedkami jeho. (Luk. 2.). Hus II. 27. — s inft. A já sě také proň nestrachuju umřieti. Leg. Svých hlav ne- strachovali se pod meč nadchýliti. Brt. S. 108. Strachují se ztratiti zbožie. Hus II. 356. — Strany vazby vz také: Báti se. Strachovec, vce, m. trať polní v oboru
jemnickém. Mšk. Straehovice, ves a) u Vodhan, b) u Hajdy.
PL. Strachovisko, a, strachoviště, č, n.
prachem natřené kusy papíru pověšené vedlé zalomené zvěři. Šp. Strachozvuký — strašného zrnku, schreck-
lich tönend. S. střela (blesk). Sš. Bs. 29. Straka, y,f.; stráče, ete, n.; divoká:
strakapoun. Sp. Pica candata, die Elster, pták zpěvavý z čeledi havranů. Vz S N., Frč. 356., Schd. 11. 447., MV. S. m.: sraka, t jest vsuto. Gb. H1. 121. Strsl. svraka, pica, rus. soroka. Svraka ze svorka, koř. sverk. příp. -a. Mkl. L. 85., B. 33. S. zlodějská, Us. Hý. Krade jako s. Us. S. štěbece, ště- betá, řehoce. Kom. Klevetný jako s. Us. Dbš. Ten kněz káže strakám a vranám (nikdo ho neposlouchá). U Žamberka. Dv. Přinesl toho jako s. na ocase (málo). U Rychn. Ani tolik mu nedal, co by straka na ocase od- nesla. Sk. Kde se vzal, tu se vzal, jakoby ho s-ky na kři vyseděly. U Litomyšle. Dř. Straky, vrany, já mám kupců, ty sa v mojej krvi kucú; Pojedeni taky, zapřichnem straky, panenko milá; S. rehoce v černém potoce. Sš. P. 165., 643., 696. Jeptišky hodiny řie- |
kají latině jako straky. Hus I. 367. O tom
netřeba každej strace vedieť; S-ku na kole ukázať. Mt. S. Když na koho počnou straky řehotati, jižť i vrány kváčí. Vz Pomluva, Mus. S. svých skoků nechati nemůže (zloděj krásti nepřestane a p.). Vz Zvyk. V., Č. S. ze kře a dvě (tři) v keř (= sotva jedna práce odbyta, již jsou tu jiné. Vz Práce); Já o strace, on o vráně (já o hruškách, on o slívách. Vz Nedorozumění); S. přiletěla (řehoce), dostaneme hosti; Ukazuje (maluje) mi s-ku na vrbě (věcí nejistou mne těší; 2. dluh platí poukazuje k osojbě nejisté. Vz Půjčka, Nejistota, Sliboval.). Č. T(> je s. na vrbě (velmi daleké a nejisté). ('., Šp. Když ras mrchu dře, vrány obletujíce volají: Náš. náš, náš, náš! Ale s. nedaleko na stromě sedíc, domnívá se míti větší právo i ozývá se: Švagre, nechte toho! švagre, nechte toho! Na mor. Zlínsku. Brt. Kam má s. ocas obrá- cený, odtud přijdou hosté. Klda, — S. tu- recká, der Dorndreher, der graue Würger. Us. — S. — strakatý kůň. die Schecke, stra- katá kráva n. houba, scheckig. Jg. — S. u kameníků (lamačů pískovce) = vrstva druhá, ležící pod zelinkou. Us. U Hořic. Hk. — S-ky ----- vejce rozličně malovaná, U Krumlova, Bar. — S., y, m., osob jm., dle Despota, — S , samota u Nové Bystřice. Strakač, e, m. = strakoš, kůň strakatý,
vz Straka, — S. = sýček, lanius excubitor, der Neuntödter. Bern. Strakáč, e, m. S. habrový, endromis ver-
sicolor, der Birkenspinner. Km. — S., osob. jm. Šd. Strakáček, čku, m., bob strakatý, eine
scheckige Bohne. D. Vz násl. Strakačka, y, ť., fazole strakatá, eine
bunte Bohne. Na mor. Zlínsku. Brt. Vz Stra- káček. Strakačov, a, m., myslivna u Tábora.
Strakaletna, y, ť., stráň porostlá lesem.
U Pustiměří. TJ. Strakapoun, strakopoud, a, m. di-
voká straka. Vz Straka. Jinak: picus, der Specht. Kom. Vz Strakopoud. Strakaté, scheckig. Us.
Strakatěti, ěl, ění, scheckig werden.
Strakatí .= strkati, nadívati. — co nač :
na struny zuby. Smrč. Strakatina, y, f., die Buntfärbigkeit. Us.
Šd. Strakatiti, il, cen, cení, schecken, spren-
geln. — se čím. Louka kvítím se strakatí. Us. Strakatosť, i, ť. —- pestrosť, die Scheckig-
heit. S. rostlin (choroba). Rostl. Strakatý - peřestý, gescheckt, scheckig,
bunt. Přípona -atý (-atъ). Mkl. B. 184. Satý psík; Jak bylo po roce, přišla dcera k matce, přinesla jí draguňátko v s-tém kat- tance; Měla babička s-tú krávu, vzala ko- šíček, šla jí na trávu; Močila konopě hla- vaté, chytila kačátko s-té. Sš. P. 132., 316., 607., 680. (Tč.). S. kůň. Ja. — čím. Stra- katé bílými prouhy věže. Har. Schody pěk- nými bílými pruhy a pasy s. Har. I. 17. Mramor prouhami s. jest. Har. — S. pole = které není všude sněhem přikryto. Šp. |
||
|
|||
Předchozí (685)  Strana:686  Další (687) |