687

Strakavě -- strakaté. Slov.

Strakavina, y, f. = strakatina. Slov.
Bern.

Strakavitel, e, m., der Buntmacher,
Schecker. Slov. Bern.

Strakavosť, i, ť. = strakatosť. Slov.

Strakavý = strakatý. Slov.

Strakonice, dle Budějovice, Strakonitz,
mě. v Čech. Vz více v S. N., Tk. I. G25.,
III. 660.

Strakonický, Strakonitzer-. S. dudy.
Strakoničtí dudáci. Č. S. mistr, der Grand-
prior des Maltheser Ordens. Vz Gl. 323. S.
převor. Tk. IV. 741.

Strakopoud (lépe než: strakapoud, stra-
kapoun), a, m., strakopoudek, dka, m., pták
z rodu jestřábův, lanius colluris, der roth-
köpfige Würger, grosse rothe Neuntödter.
S. malý, lanius spinitorquus, slov. strakoš,
der Dorndreher. 1807. — S., datel, picus,
der Specht, Baumhacker. Kom., V. S. ze-
lený, p. viridis, der Grünspecht, popelatý,
p. cinereus, der Blauspecht. V., Jg. — S.,
datel, šluna. V., Kom. S. veliký, prostřední
a malý, picus major, medius, minor. Frč. 360.

Strakoš, e, m. = strakatý živočich (pes,
kůň, pták atd.). D. Příp. -š (-šjъ). Mkl. B.
340. — S. — tuhík. Na Mor. Mtl., Nl.

Strakota, y, f. = strakatosť. MM.

Strakotín, a, m. = Stračov.

Strakoud, u, m., der Syenit, kámen. Am.

Strakoun, a, m., jm. strakatých volů,
telat. Us. Jg. '

Strako v, a, m., osada u G. Jeníkova. —
S., něm. Strokelle, ves u Litomyšle. PL.

Straky, něm. Strak, ves u Loučína; něm.
Stroka, ves u Teplice. PL.

Stralky, dle Dolany, myslivna u Ryma-
řova na Mor. Tč.

Stralsund, a, m., mě. v pruském Po-
moří. - Stralsunďan, a, m. — Stralsundský.

Stramať se = styděti se, zdráhati se,
sich scheuen; ostýchati se, zögern. U Opavy.
Klš., Ltk. Vz Stramota. — se čeho. Ne-
stramá se ludí. Pk.

Stramchý, ého, m., vrch v Klatovsku. Am.

Stramin, u, m., z lat. stramen, jemný
kanafas na koberce, der Stramin. Rk.

Stramota, y, ť. = hanba, ostýchavosf,
die Schande, Scheu. Byla mu s. opomínat
ho (ostýchal se). Vz Stramati se. U Opavy.
Klš., Pk.

Strampouchy, dle Dolany, Strampouch,
ves u Čáslavi. PL

Stran, strany, m.: se stran, se strany,
lépe než stranu. O význame vztahovém vy-
skytuje se ve střední době naší literatury
vedlé předložky o vazba strany (= s strany)
s yenitivem, kteréžto strany nyní z valné
části o vytlačilo. S. (s genit.) = co se týče,
hledíce k čemu, vzhledem, in Rücksicht, in
Ansehung, in Betreff, wegen. Dle Mkl. S. 569.
označuje to, vedlé čeho, stranou čeho co jest,
v příčině čeho (proč) se co děje. Neměli ne-
dostatku strany vody. Br. Bůh bude bíti
hříšníka i strany těla i strany duše. V. Aby
proti němu něco našli s strany království.
Br. Do jistých let strany desátku . . . po-
někud milosť jest učiniti ráčil. Nar. o h.
a k. Předně čteno psaní strany nějakých

berní. Vš. Strany pak po smrti pečetění...
Nar. o h. a k. Dostal jsem onehdy psaní od
JM. strany držení sněmu. Žer. Ráčí porou-
četi s-ny těch vyslaných čeledínů; S-ny pa-
liče zůstáno, aby byl mučen. Žer. Záp. II.
13., 48., 120., 121. Že chce toho mstíti, co
jsou učinili s strany těch vězňův. Let. 447.
Aby rozbili stany stran vlasti ffaroth, e re-
gione Phthahiroth. Zlomek staročes. exodu
14. 2. List. filol. 1880. 130.). Protivil se
schválce vší obce z strany pastýře. 1560. Gl.
311. Strany Krista. . . BR. 11. 5. b. A tak
ještě v břiše jsa každý člověk urodie se
i s strany těla i s strany ducha, ač sě ještě
ven na svět z břicha neurodil; Pak tuto
s strany duše znamenaj pilné, člověče. Hus

II. 233.. 111. 144. (Tč.). Pak s strany toho,
ktož najímá, neviem, by mohl jinak hodně
najíti, Hus. Ďáblové strany nás nic neobmý-
šlejí než záhubu. Kom. -- Místo strany
klademe také: pro, o. Není třeba daleko jiti
pro příklad. O něco se s někým snésti. Jv.
Kterak jest o ten kšaft? Svěd. Dal jsem
o to výstrahu. Let. Prosím, ať jest o to ko-
nec. Arch. Což by o ty věci rozkázali, aby
se stalo. Vz O (s lokalem. B 3.: vůbec
o vztahu ; O s akkus. 10. Pozn.). Vz také
Strana, Ht. Ml. 51., Předložka, Prositi.. Km.

III. 179.

Stráň, ě, stránka, y, stráně, ě, f.
jedna strana (bok) hory, úbočí, die Berg-
lehne, Halde, Seite, das Thalgehänge, der
Abhang, Ablall. Jg. Cf. Stěna. S. = pro-
středně příkré úbočí hory. S. povlovná, ge-
linder Abh., příkrá, jäher, steiler Abh. S.
výslunná, na výsluní, die Sommerlehne. D.
Vzhoru na stráň. Rkk. S. strmá. Nz. S.
vypuklá (konvexe), proláklá (konkave Bö-
schung). Š. a Z. Na příkré s-ni pohorí. Sš.
II. 149. Vz Hora. — S. = břeh nízkým stro-
movím porostlý, hájek. Us. u Čáslavi.

Strana, stránka, stránečka, y, ť., ze
str (stříti). Gb. Hl. 146. Staroslov. strana,
regio: stra a to ze str, die Ausgedehnte.
Mkl. B. 117. V jižních Čechách gt. pl. ze
všech strán. Kts. — S-na, plocha nějakého
těla, die Seite, Fläche eines Körpers. Strana
listu (vz Rst. 497.); strana krajní (kraj). V.
Svrchní, spodní s. (spodek) mince. Har. S.
vlnatá, die Wollseite. Plátno má dvě straně
(strany), líc a rub. Us., Šp. S-ny číslovati.
Nz. S. lícní (líc), spodní (rub). S. podélná
(Lang-), lakovaná (Lack-,), usně (Leder-),
ohybu (Beuges.). Šp. Úzká s., die Schmalseite.
Us. Šp. Meč na obě strany ostrý (broušený;.
Kom. Jest na obě s-ny broušený (šibal, ra-
menář)., Č., Mus. Na dvě straně bije (rame-
nář). C. Koule zevnitřní stranou vydutá,
vnitřní stranou poddutá. Kom. List má dvě
strany. Ros. Dáti klobouk na stranu (lho-
stejné si počínati); čelná s., opačná s. Dch.
Ten je nadán na všech stranách (tlustý). Us.
Dhn. Prázdná s. kůže (abfällig). Šp. S. ma-
sitá. Šp. S. natahovačů, die Streckseite. Nz.
lk. Potopa stránku zdi městské zbořila. Dač.
1. 21. Všecky s-ny nějaké věci ohledati,
omakati. Us. S-ny tesaného kamene, kostky,
vrchu (vz Vrch, Hora), domu. Us. Přední,
zadní, levá, pravá s. Plochy, kterými těleso
jest obmezeno, jmenují se strany n. stěny.



	687

	Strakavě -- strakaté. Slov. Strakavina, y, f. = strakatina. Slov. Bern. Strakavitel, e, m., der Buntmacher, Schecker. Slov. Bern. Strakavosť, i, ť. = strakatosť. Slov. Strakavý = strakatý. Slov. Strakonice, dle Budějovice, Strakonitz, mě. v Čech. Vz více v S. N., Tk. I. G25., III. 660. Strakonický, Strakonitzer-. S. dudy. Strakoničtí dudáci. Č. S. mistr, der Grand- prior des Maltheser Ordens. Vz Gl. 323. S. převor. Tk. IV. 741. Strakopoud (lépe než: strakapoud, stra- kapoun), a, m., strakopoudek, dka, m., pták z rodu jestřábův, lanius colluris, der roth- köpfige Würger, grosse rothe Neuntödter. S. malý, lanius spinitorquus, slov. strakoš, der Dorndreher. 1807. — S., datel, picus, der Specht, Baumhacker. Kom., V. S. ze- lený, p. viridis, der Grünspecht, popelatý, p. cinereus, der Blauspecht. V., Jg. — S., datel, šluna. V., Kom. S. veliký, prostřední a malý, picus major, medius, minor. Frč. 360. Strakoš, e, m. = strakatý živočich (pes, kůň, pták atd.). D. Příp. -š (-šjъ). Mkl. B. 340. — S. — tuhík. Na Mor. Mtl., Nl. Strakota, y, f. = strakatosť. MM. Strakotín, a, m. = Stračov. Strakoud, u, m., der Syenit, kámen. Am. Strakoun, a, m., jm. strakatých volů, telat. Us. Jg. ' Strako v, a, m., osada u G. Jeníkova. — S., něm. Strokelle, ves u Litomyšle. PL. Straky, něm. Strak, ves u Loučína; něm. Stroka, ves u Teplice. PL. Stralky, dle Dolany, myslivna u Ryma- řova na Mor. Tč. Stralsund, a, m., mě. v pruském Po- moří. - Stralsunďan, a, m. — Stralsundský. Stramať se = styděti se, zdráhati se, sich scheuen; ostýchati se, zögern. U Opavy. Klš., Ltk. Vz Stramota. — se čeho. Ne- stramá se ludí. Pk. Stramchý, ého, m., vrch v Klatovsku. Am. Stramin, u, m., z lat. stramen, jemný kanafas na koberce, der Stramin. Rk. Stramota, y, ť. = hanba, ostýchavosf, die Schande, Scheu. Byla mu s. opomínat ho (ostýchal se). Vz Stramati se. U Opavy. Klš., Pk. Strampouchy, dle Dolany, Strampouch, ves u Čáslavi. PL Stran, strany, m.: se stran, se strany, lépe než stranu. O význame vztahovém vy- skytuje se ve střední době naší literatury vedlé předložky o vazba strany (= s strany) s yenitivem, kteréžto strany nyní z valné části o vytlačilo. S. (s genit.) = co se týče, hledíce k čemu, vzhledem, in Rücksicht, in Ansehung, in Betreff, wegen. Dle Mkl. S. 569. označuje to, vedlé čeho, stranou čeho co jest, v příčině čeho (proč) se co děje. Neměli ne- dostatku strany vody. Br. Bůh bude bíti hříšníka i strany těla i strany duše. V. Aby proti němu něco našli s strany království. Br. Do jistých let strany desátku . . . po- někud milosť jest učiniti ráčil. Nar. o h. a k. Předně čteno psaní strany nějakých	berní. Vš. Strany pak po smrti pečetění... Nar. o h. a k. Dostal jsem onehdy psaní od JM. strany držení sněmu. Žer. Ráčí porou- četi s-ny těch vyslaných čeledínů; S-ny pa- liče zůstáno, aby byl mučen. Žer. Záp. II. 13., 48., 120., 121. Že chce toho mstíti, co jsou učinili s strany těch vězňův. Let. 447. Aby rozbili stany stran vlasti ffaroth, e re- gione Phthahiroth. Zlomek staročes. exodu 14. 2. List. filol. 1880. 130.). Protivil se schválce vší obce z strany pastýře. 1560. Gl. 311. Strany Krista. . . BR. 11. 5. b. A tak ještě v břiše jsa každý člověk urodie se i s strany těla i s strany ducha, ač sě ještě ven na svět z břicha neurodil; Pak tuto s strany duše znamenaj pilné, člověče. Hus II. 233.. 111. 144. (Tč.). Pak s strany toho, ktož najímá, neviem, by mohl jinak hodně najíti, Hus. Ďáblové strany nás nic neobmý- šlejí než záhubu. Kom. -- Místo strany klademe také: pro, o. Není třeba daleko jiti pro příklad. O něco se s někým snésti. Jv. Kterak jest o ten kšaft? Svěd. Dal jsem o to výstrahu. Let. Prosím, ať jest o to ko- nec. Arch. Což by o ty věci rozkázali, aby se stalo. Vz O (s lokalem. B 3.: vůbec o vztahu ; O s akkus. 10. Pozn.). Vz také Strana, Ht. Ml. 51., Předložka, Prositi.. Km. III. 179. Stráň, ě, stránka, y, stráně, ě, f. jedna strana (bok) hory, úbočí, die Berg- lehne, Halde, Seite, das Thalgehänge, der Abhang, Ablall. Jg. Cf. Stěna. S. = pro- středně příkré úbočí hory. S. povlovná, ge- linder Abh., příkrá, jäher, steiler Abh. S. výslunná, na výsluní, die Sommerlehne. D. Vzhoru na stráň. Rkk. S. strmá. Nz. S. vypuklá (konvexe), proláklá (konkave Bö- schung). Š. a Z. Na příkré s-ni pohorí. Sš. II. 149. Vz Hora. — S. = břeh nízkým stro- movím porostlý, hájek. Us. u Čáslavi. Strana, stránka, stránečka, y, ť., ze str (stříti). Gb. Hl. 146. Staroslov. strana, regio: stra a to ze str, die Ausgedehnte. Mkl. B. 117. V jižních Čechách gt. pl. ze všech strán. Kts. — S-na, plocha nějakého těla, die Seite, Fläche eines Körpers. Strana listu (vz Rst. 497.); strana krajní (kraj). V. Svrchní, spodní s. (spodek) mince. Har. S. vlnatá, die Wollseite. Plátno má dvě straně (strany), líc a rub. Us., Šp. S-ny číslovati. Nz. S. lícní (líc), spodní (rub). S. podélná (Lang-), lakovaná (Lack-,), usně (Leder-), ohybu (Beuges.). Šp. Úzká s., die Schmalseite. Us. Šp. Meč na obě strany ostrý (broušený;. Kom. Jest na obě s-ny broušený (šibal, ra- menář)., Č., Mus. Na dvě straně bije (rame- nář). C. Koule zevnitřní stranou vydutá, vnitřní stranou poddutá. Kom. List má dvě strany. Ros. Dáti klobouk na stranu (lho- stejné si počínati); čelná s., opačná s. Dch. Ten je nadán na všech stranách (tlustý). Us. Dhn. Prázdná s. kůže (abfällig). Šp. S. ma- sitá. Šp. S. natahovačů, die Streckseite. Nz. lk. Potopa stránku zdi městské zbořila. Dač. 1. 21. Všecky s-ny nějaké věci ohledati, omakati. Us. S-ny tesaného kamene, kostky, vrchu (vz Vrch, Hora), domu. Us. Přední, zadní, levá, pravá s. Plochy, kterými těleso jest obmezeno, jmenují se strany n. stěny.