691

Strannosť, i, f. = nepravosť, přijímání
osob, die Parteilichkeit, Einseitigkeit. J. tr.
S. něčí seznati. Pr. měst.

Stranný, stranní = na straně jsoucí,
Seiten-, seitwärts seiend. S-né zuby, Us.,
vítr, Pref., věc (ne právní), Zlob., ulice (po-
stranní nebo ztracená). Šm. Na boku stran-
niem. BO. Žije s-nými zuby. BO. S. oběh
krve, Kollateraler Kreislauf. Nz. lk. — S.,
nepravdivý, falsch, einseitig, unpassend, un-
gereimt. S. výklad, Apol., odpověď. Plk. —
S., nepravý, unrecht, unerlaubt. S. žádosť.
Háj. — S., s jednou stranou držící, partei-
lich, parteiisch. Stranným býti; s. město; s.
páni. V. S. soudce, Kom., letopisec, Sych.,
duch. D. S-ná pře (vz Postranný). Vš. Vz
Strannický.

Stranobij, e, m.. jm. smyslené stranného
soudce. Kom. L.

Stranobijnosť, i, f. = strannosť, die
Parteilichkeit. Plk.

Stranohlávek, vka, m., stranohlavý, tor-
ticollis, der Krummhals, -kopf. Nz. lk.

Stranohlavý = křivohlavý, krummköpfig.
D.

Stranochytka, y, f., concholepas, plž.
Krok.

Stranojamec, mce, m., brissus, ježák.
Krok. II. 515.

Stranokvětý pryskyřník, ranunculus la-
teriflorus, seitenblütig. Rostl.

Stranopis, stranospis, u, m., die Par-
teischrift. Šm.

Stranorys, u, m., das Profil Šm.

Stranov, a, m., sbořený hrad v Boleslav-
sku; nyní Nový S. Vz S. N., Tk. III. 36. -
S., samota u Mnich. Hradiště.

Stranova, s stranova, na Mor. = stran.
S. toho mluvil. Bern. Vz Stranivo.

Stranování, n., die Parteiung. S. ono
v mezech jistých se drželo. Sš. I. 155.

Straňovatel, e, m., der Meider. Slov.

Stranovatelka, y, f., die Meiderin. Slov.

Stranovati obilí = ve snopech oklepati,
vymlátiti dříve, než se snopy rozváží a
rozestrou. Us. Brt., Šd. — S. knihu = strán-
kovati. Mor. Šd.

Stranovati se koho, čeho —- straniti
se, meiden, fliehen. Bern.

Stranoves, vsi, f., ovčárna u Tábora.

Stranovice, ves u Volyně.

Stranovní = stranní, Seiten-. S. žíla,
Ja., dvéře, zuby (třenovní). BO. Přihodilo
se mu časem nočním ve spaní, že mu jeden
zub s. skutečně vypadl. Háj. 1362. 5.

Stranovnice, e, f., ve stodole, der Seiten-
balken am Thor. — S., pravidlo, das Lang-
holz. Us. Jg.

Stranovník, u, m., kladivo k rozseká-
vání železa, der Schrothammer. Rohn.

Stranovný = stranovní.

Stránovský, osob. jm. Tf. 56.

Stráňový, kdo na stráni bydlí. Kunv.
Msk.

Stránsky, dle Dolany, Zechtitz, ves
u Olom.

Stranský, ého, m., osob. jm.

-stranský, malostranský.

Strany, vz Stran.

Strány, dle Dolany, ves na mor. hrani-

cích uherských, od níž se Slováci Straňáky
jmenují. S. N.

Strap, u, m., na Slov. = capart, der
Fetzen. Plk. — S. = střapec, die Quaste.
Bern.

Střap, a, m., kučeravé dítě, ein Kraus-
kopf. Mor. Vz Střapal. Brt., Šd. — S., pře-
zdívka děvčat, der Fratz. U Opavy. Klš. —
S., střápal = ženská, jež chodí střapatá, ne-
ustrojená. Na Mor. Brt. — S. = člověk roz-
cuchaných vlasu, jemuž visí vlasy po hlavě
dolů. Mor. Šd. Cf. Střapáč. — S., u, m. =
střapec. Na Mor. Škd.

Strapace, e, f., v obec. mluvě štrapáce =
obtíže, namáhání, die Strapaze, Anstren-
gung, Mühseligkeit, Beschwerde.

Střapáč, e, m., ein haariger, zottiger
Mensch. U Olom. Sd. Vz Střap.

Strapačka, y, f., ein zottiges Weib. Mor.
Šd. Cf. Střap. — S. = kadeřavé zelí, kade-
řák, brassica oleracea sabellica, der Kraus-
kohl. Slov. — S-ky, houby. Slov. Plk.

Střapačkový, Krauskohl-. Slov.

Střapajda, y, m. — střapáč. U Olom. Sd.

Střapák, a, m. = šereda. Slov. Hdk.

Střápal, a, m. = střap, a. Mor. Brt.

Strapán, a, m. = střapák.

Strapaňa, ě, f. = střapatá, neučesaná,
rozcuchaná ženská, eine ungekämmte Weibs-
person. Slov. Dbš. Vz Střap. — S. = svízel
lesní, galium, Laibkraut, n., rostl. Slb. 486.

1. Střápati — střádati, sparen. Ten toho
nastřápal. U Švihova. Kd.

2. Střápati = stropiti, způsobiti, veran-
lassen, erregen, anzetteln. — co: krvavou
šarvátku, Plác., smích, Kom., Dač. II. 17.,
pronásledování, Sš. 1. 4., vybíjení a pálení.
Bck. II. 1. 139. — se, sich zerzausen, zer-
fasern; sich ereifern. Na Ostrav. Tč. Co se
střapáš ? — co komu. Když co mohou
komu s. zlého, hned z toho chechty mají.
Kom. — se kde. Galaty se už na nohách
střapajú. Tč. - se na koho. Us. na Mor.

Hý.

Střapatka, y, f., rudbeckia, rostl. Slb.
442.

Strapatý, střapatý, střapavý, na Slov.
a na Mor. — kostrbatý, rozcuchaný, zottig,
zerzaust, struppig. S. vlasy. Bern., Brt., Kd.,
Šd., Sl. ps. II. 5., 382.

Střapcovaný. Plachta s. (která má třapce,
třepení, mit Fransen besetzt). Slez. Šd.

Střapcovati se na koho — sápati se,
hart anfahren, loses Maul haben. Mor. Šd.,
Bkl., Kd.

Střapčiti se na koho = střapcovati se.
U Zábřehu na Mor. Kčk. Vz Střapiti.

Střapec, pce, střapeček, čku, m., třapec,
třepec, pce, m., třepení, die Quaste, Franse.
Vz Třapec. U šavle mu s. visí. S. na biči.
Bkl. — S., na Mor.: hrozen, die Weintraube.
Šd. — S., dlouhá srst na ocase, die Zotte.
Ssav. — S., zerzaustes Kind. Vz Střap. Na
Ostrav. Tč. — S-ce = nedodělané konce
osnovy u tkadlců, ku kterým se nová osnova
přivazuje. Na Ostrav. Tč.

Strápení, n., vz Ztrápení.

Střapení, n. střepení, die Zerfetzung.
— S. = die Franse. Mor.