697

stellen). On na něho straží. Ros. S. na za-
jíce, na kuny, na ptáky, na myši. Us. Sd.,
Brt.

Strážka, y, f., einzelner Wachposten. Dch.

Stražkovice, Straschkowitz, ves u Ná-
choda.

Strážky, ves v Krušných horách. Tk. II.
131.

Strážlivosť, i, f. = bedlivosť, die Wach-
samkeit. D.

Strážlivý = bedlivý, wachsam. D., Rad.
zvíř.

Strážmistr, a, m., der Wachtmeister.
Nejvyšší s., der Generalfeldwachtmeister.
Čsk. Divadelní s. Dch.

Strážné, ého, n., das Wachgeld. J. tr.

Strážní, Wach-. S. loď, V., oheň, D.,
budka.

Strážnice, e, f., strážní místo, budlca,
střelčí budka (vz Střelčí), das Wachlokale,
Wachhaus, die Wachstube. Us. — S., mě.
na Moravě, Strassnitz. Vz S. N., Tov. 131.,
Žer. Záp. L 57., Tk. IV. 741. Okolo S-ce
voděnka sa točí, stojí nad ňú milá, že tam
do ní skočí. Sš. P. 127. — S., ves u Opavy.
Tč. — S., die Wächterin. Nej.

Strážnický, Wächter-. S. budka. D.

Strážnictví, n., das WachiHstitut, der
Wächterdienst. Šm.

Strážnictvo, a, n., die Wachmannschaft.
J. tr.

Strážník, a, m. strážce, der Wächter.
S. Národní, vojenský, obecní, městský, poli-
cejní, na výhybce, der Weichenwächter. Vz
Strážce. — S., samota u Semil. PL. — S. —
strážmistr. — S., u, m. = kruh podlouhlý,
kterým náprava k šarnici přitažena jest, zděř
věncová. Us. Jg. Der Achsenring, -stoss. Šm.

Strážnosť, i, f., die Wachsamkeit. Puch.

Strážný = kw stráži náležející, Wach-.
S. věž. Kom. S. ochrana (Obhut, f.), oheň
(Wachfeuer, n.), světnice (die Wachstube),
paráda, die Wachparade, Dch., ústav (Wach-
anstalt), velitelství, služba, dům. J. tr S.
budka (strážnička), das Schilderhaus. Čsk.
Na strážné hlídce. Dch. — S., střehoucí,
wachend. Wach-. S. loď, Rk., anděl, Us.,
sbor. S. posádka, voják, pěchota (Garde-
infanterie). Čsk. — S., substant., strážce,
Wächter. V. Životní s., noční s ; s. dveří.
V. S. koruny uherské. Plk., žaláře. Štelc.
S., v hornictví, hutman. Ms. pr. hor. S-žný
lesů královských, silnic. Tk. III. 10. Nalezli
sú mě s-ní, kteří ostřiehají města. Hus III.
35. Zloději a lotři jsú, ne strážní ani vinaři;
Vinice té Kristovy s-ní a dělníci naj pilnější
mají býti kněžie: Že kněz nad lid ustano-
vený má býti strážný, protož běda jemu,
jest-li v rozumu zaslepený; I kterak tedy
kněz neb žák nestatečný chce býti duší
mnohých s-ný?; Kdo lepší s. než Kristus,
jenž nikdy v božství nespí; Posadili sú mě
s-nú na vinici, vinice své neostřiehala sem;
Cierkev sv. na vinici s-nú postavena. Hus
I. 211., II. 65., 274., 275., 432., III. 12., 16.
(Tč.). U Brankovic na Mor. = pastýř. Mřk.

Stražov, a, m., místo v Klatovsku, něm.
Drosau. Vz S. N.

Strážovice, dle Budějovice, Stražiowitz,
ves u Kyjova, b) u Neveklova, c) u Za-

vlekoma v Klat. PL. — S., Straschowitz,
ves u Cimelic. Vz S. N.

Štrba, y, m., osob. jm. Slov. Šd.

Strbaci, několik domků u Vsetína na
Mor. PL.

Strbice, Stürbitz, ves u Teplice. PL.

Strboul, e, strboulek, lku, strbouleček,
čku, m., na mor. Drahansku strbél (Hý.) =
hrbol, sval, tuber, der Knoll. Us. — S. =
nať, das Kraut, Kräutig. S. bramboru (trs)
vytrhnouti. Us. — S. = hlávka, capitulum,
das Köpfchen, der Blüthenkopf, skládá se
z malých, krátkostopkatých neb sedavých
květů, umístěných těsně vedlé sebe na vře-
teně velmi krátkém jako ku př. na jeteli.
Kk. 39 Cf. Schd. II. 208., Rst. 497., Čl.
Kv. XXVII., S. N. — S. n. strboulí, n. ==
tlusté vlásení n. žilky, na nichž podzemní
ovoce visí. S-ly na zemčatech. Z jara bý-
vají zemčata v teplém sklepu plna s-lí. V již.
Čech. Č.

Strboulatcovitý. S. rostliny. Vz Rstp.
1208.

Strboulatec, tce, m., selago, das Selago,
rostl. Rstp. 1208.

Strboulatosť, strboulovatosť, i, f., die
Knolligkeit. Jg.

Strboulatý, strboulovatý, knopfförmig,
knollig, capitatus.

Strbouleň, lně, f., conocaprus, der Knopf-
baum, rostl. Rstp. 532.

Strboulený, capitatus. Rst. 497.

Strboulí, n., na mor. Drahansku strbélí,
knolliges, in die Höhe ragendes, meist dür-
res Zeug. Dovezli jsme z lesa něco s. Mu-
síme odkliditi z roli s. (košťály). Též žertem
o vousích nebolených: Máš plnou tvář toho
s. (špatněs oholen). Us. Hý.

Strcule, e, strculka, y, f., na Slov. =
pálenka, der Brantwein.

Strčano, a, n., Strčanau, ves u Přiby-
slavi. PL.

Strčhuba, y, m., der Naseweise. Bože,
to je s (ve všem si musí smočiti). U Rychn.
Msk.

Strčeti, el, ení = strměti, hervorragen. —
odkud: z moře. Kartig.

Strčiti, strč, strče(íc), il, en, ení; strkati,
strčovati, strkávati; strhnouti, knul a kl,
ut, utí = píchati, stossen; tisknouti, tlačiti,
z místa hnouti, stossen, vor sich hinstossen,
wohin stossen, schieben, zuschieben; svrci,
sraziti, herabstossen; dohromady sraziti,
zusammenstossen. Jg. — co, koho. Strčil
ho. Us. S. koho nebo poraziti. Hus I. 262.
Kde čert nemůže, tam strčí (nastrčí) starou
babu. Šd. Dítě strká zoubky. Us. Strká
nos, kde nesluší (več jemu netřeba. Kom.).
V. Nestrkej prstu, kde se dvéře svírají.
Prov. D. — (co, koho) čím. Strčil ho
loktem. Us. Prknem Záviši hlavu s. káza.
Dal. Co námi strkáš? Svěd. Strčil jím, až
padl. Us. Kým nepohneš brkem, toho strč
podávkem. Č. Strká jím jako zlým penízem.
Sk. Strká jím (opice). Us. Vrů. Strčil sedlá-
kem. KB. Tč. 110. Strká jím sem tam. Jg.
Jeden druhým strká aneb na něho ošklebě
se krká. Hus I. 300. — čím (kam odkud).
Strkal kordem do dveří (píchal). Strkal jím